Nesplněný sen Zdeny Hadrbolcové a strach, kterého se nikdy nedokázala zbavit. Tajnosti slavných
22.11.2023
Foto: Se svolením Bontonfilm
Popisek: Zdena Hadrbolcová jako sekretářka primáře Horna v komedii Martina Dolenského z roku 2007 Chyťte doktora!
FOTO / VIDEO Před kamerou jí šla mateřská láska na výbornou, přesto se dobrovolně rozhodla vlastní děti nemít. Velký sen měla totiž úplně jiný, k jeho splnění ale nedostala šanci. A tak ho alespoň proměnila v celoživotní „vedlejšák“.
Vzdělaná a kultivovaná dáma, vždy vlídná, spolehlivá a mimořádně pracovitá. S paní Zdenou Hadrbolcovou, která v pondělí navždy odešla do hereckého nebe, jsem spolupracovala několikrát, nejvíc se mi ale zapsalo do paměti setkání v roce 2005 v hostivařských ateliérech, na počátku natáčení nekonečného „nováckého“ seriálu Ulice. Ne nadarmo se jim říká továrna na sny, den v nich začíná jako ve fabrice, jenže nekončí po osmihodinové šichtě, ale leckdy až hodně pozdě večer. A přestože jsem ji připravila o přestávku na odpočinek, náš rozhovor se protáhl téměř donekonečna, a ještě během její cesty na plac jsme si stále povídaly. Svoji Růžu Hadrbolcovou hrála v Ulici neuvěřitelných patnáct let, a přestože jí leckdy nebylo právě do smíchu, jakmile překročila práh, jako by s ní do ateliérů vešlo sluníčko.

Nerozlučné kamarádky z Ulice Růža Hadrbolcová a Vilma Nyklová (Jaroslava Obermaierová); foto TV Nova
Dětství jako v mrazáku
Narodila se 13. července 1937 v Praze a dětství prožila v Holešovicích. Jméno dostala po mamince, která pracovala jako úřednice, a o osm let později do rodiny přibyl ještě mladší bratr. Většinu času ale trávila u babičky, která ji vychovávala, protože doma bývalo studeno a zpravidla také poloprázdno. Otec František byl totiž vášnivý cyklista a kanoista, který se kvůli takové malichernosti, jakou byla rodina, nemínil svých zálib vzdát. Byl členem a funkcionářem různých sportovních oddílů, takže se doma příliš nezdržoval. A matka prý byla vůči svým potomkům velmi chladná a rezervovaná. A právě odtažité a chladné vztahy v rodině prý způsobily, že se Zdena dobrovolně rozhodla nemít děti. „Mnohokrát jsem přemýšlela, jak by se mi život změnil, kdybych je měla a ony se nepovedly. Je to celoživotní úvazek a někdy, jak vidím kolem sebe, je to nejen radost, ale občas i těžké,“ přiznala otevřeně v našem rozhovoru.
Nesplněný sen
Vystudovala francouzské gymnázium a zaměřila se především na jazyky, takže kromě francouzštiny mluvila plynně anglicky a italsky, což jí později v šedesátých letech umožnilo cestovat bez problémů po Evropě. Od útlého mládí toužila stát se novinářkou, doba ale jejímu snu ani trochu nepřála. Její otec si přál, aby vystudovala medicínu, pak ale prožil kvůli svým politickým názorům dva roky za mřížemi. Kvůli tomu musela Zdena v padesátých letech na vysokou školu zapomenout. Ke zkouškám na DAMU ji ale pustili, protože tam záleželo víc na talentu než na kádrovém profilu. Udělala je, začala studovat režii, po roce ale přešla na radu Vlasty Fabianové na herectví a sešla se v ročníku s dalšími budoucími hvězdami Libuší Švormovou, Ninou Divíškovou a Františkem Husákem. Po absolutoriu dostala první angažmá v Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou), které se stalo téměř na třicet let její domovskou scénou. Účinkovala ale i v Divadle na okraji, v Divadle komedie či v Rokoku.
Bohouš:
Láskyplná maminka i potvora
Před filmovou kamerou se poprvé mihla v roce 1959 v psychologickém dramatu Jiřího Krejčíka Probuzení a od té doby si zapsala do své filmografie více než 250 různých postav. Velké hlavní role se sice nikdy nedočkala, už od roku 1968 se každoročně vracela na silvestrovskou obrazovku jako servírka Miluška Metelková v nesmrtelné „psí“ komedii Bohouš. A o dva roky později zazářila jako maminka Mařenka v dramatu Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže, které získalo Stříbrnou mušli na Mezinárodním filmovém festivalu v španělském San Sebastiánu. Film se stal debutem Vladimíra Dlouhého, kterého pro hlavní roli malého Adama objevila pomocná režisérka Milada Mikešová. Bylo mu tenkrát dvanáct a Zdeně necelých třiatřicet, takže jejím synem klidně být mohl. Zdena s ním zahájila svoji sérii vlídných, mírných a milujících maminek, tetiček, chápajících učitelek, stárnoucích slečen… Také ale energických a cílevědomých manželek či mírně potutelných intrikánek, které dokázala slovy filmového publicisty Miloše Fikejze „vybavit patřičnou dávkou citové zdrženlivosti, rozmarnosti i ženského ostrovtipu“. K její popularitě přispěla i řada televizních inscenací a seriálů, od maminky hlavního hrdiny v Létajícím Čestmírovi přes učitelku Gajdošovou v My všichni školou povinní či Milušku v Sanitce po Ctiborovu ustaranou maminku v Chlapcích a chlapech.
Televize jako kompromis
Od roku 2005 se usídlila v domácnostech statisíců diváků díky nekonečnému projektu televize Nova Ulice, v němž hrála patnáct let Růžu Habartovou. Nejdřív pracovala s Ančou v Království hraček, pak jako pekařka, hlavně se ale stala věrnou kamarádkou Vilmy Nyklové před kamerou a její představitelky Jaroslava Obermaierové i v soukromí. „Ne že bych se nějak zvlášť podceňovala, ale rozhodně jsem věděla, že neudělám díru do světa filmu díky své tvářičce... Ale musím říct, že mě vždycky bavila televize jako kompromis mezi filmem a divadlem," přiznala v rozhovoru pro Plzeňský deník. Vedle hereckého talentu ale měla i dar slova, už v roce 1976 vyšla její knížka, detektivní román Paraple paní Černé. Psala scénáře pro alternativní Divadlo Na okraji, které začínalo v pražském Rubínu. Po roce 1989 zamířila do Městských divadel pražských, začala hrát i v Divadle na Zábradlí a v roce 2004 se stala členkou jeho souboru. A po roce 1990 začala učit na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU.
Už zase skáču přes kaluže:
Poprvé a naposledy
Vdávala se velmi mladá, vzala si svoji studentskou lásku. Už ve svatební den se ale rozplakala s tím, že si není jistá, zda se rozhodla správně. Po rozvodu, k němuž manželství mířilo od prvopočátku, si řekla, že jeden karambol úplně stačí, takže si svého osudového partnera, dokumentaristu a kameramana Jiřího Průchu, nikdy nevzala. Jejich vztah prý vydržel léta hlavně díky obrovské vzájemné toleranci. „Byla jsem vdaná jen kratičce, v podstatě z romantismu, a celým způsobem života jsem zůstala slečna,“ prozradila kdysi magazínu Sedmička. Přestože jí volnost vyhovovala, až po letech přiznala, že kdyby Průchu coby poznala dřív, možná by vše bylo jinak. „Nikdy jsem děti nechtěla, což neznamená, že bych je neměla ráda. Naopak k nim chovám něžné city, ale nikdy jsem si neuměla představit, že bych měla svoje vlastní.“
Souboj s časem
Dlouhá léta vypadala stejně, i po osmdesátce se udržovala v kondici plaváním, hrála tenis, jezdila na kole… V roce 2016 si ale musela dát pauzu, protože ji začalo zrazovat srdce. „Nesnáším brzké ranní vstávání na natáčení, když už musíte být v šest hodin na place! Je to hrozné, až vražedné,“ posteskla si, poté co skončila v nemocnici. Mluvit o svém zdravotním stavu ale vždy rázně odmítala. Ve filmu jsme ji mohli vidět naposledy v roce 2019 v sportovní komedii Petra Kolečka Přes prsty, o rok později odešla i z Ulice, její Růže ale zůstaly dveře k návratu otevřené. Už k němu ale nedošlo. Koncem loňského roku totiž prodělala mozkovou mrtvici, po níž se musela přestěhovat ze svého romantického domu na Malé Straně do Domova třetího věku v pražských Stodůlkách a posledních osm měsíců prožila v léčebně dlouhodobě nemocných. Populární filmová a televizní maminka Zdena Hadrbolcová zemřela ve spánku v pondělí 20. listopadu 2023.
(zdroje: Wikipedia, Blesk, ČSFD, FDB, Divadlo pod Palmovkou, Národní divadlo, Český film, Česká televize, Český rozhlas, Miloš Fikejz: Český film – herci a herečky, Česká divadla: Encyklopedie divadelních souborů, Plzeňský deník, Sedmička)

Vložil: Adina Janovská