Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kazatelka Vilemína aneb Nejedno ponuré tajemství osudu údajné dcery českého krále. Záhady života

19.11.2023
Kazatelka Vilemína aneb Nejedno ponuré tajemství osudu údajné dcery českého krále. Záhady života

Foto: Wikimedia Commons / Luca Galli

Popisek: Cisterciácké opatství v Chiaravalle, v němž byla Vilemína v roce 1281 slavnostně pohřbena a kterému odkázala svůj majetek. Její podoba se bohužel nedochovala.

Asi jste o ní neslyšeli, přestože se jednalo o zcela výjimečnou osobnost. Tajemný život kazatelky, léčitelky a církevní reformátorky Vilemíny byl stejně neobvyklý jako její nadčasové názory. Snad jimi dokonce změnila dějiny celé Evropy. Patřila mezi kacíře, jak ji po smrti označily vysoké kruhy římskokatolické církve? Nebo šlo o nedoceněnou myslitelku, mystičku a světici? A mohla být odvrženou dcerou českého krále Přemysla Otakara I.?

Před početným davem mužů, žen i několika dětí stojí na jedné z milánských ulic starší žena. Část posluchačů je oblečena do hnědých hábitů, čímž dávají najevo příslušnost k nejvěrnějšímu jádru jejích přívrženců. Tedy k takzvaným vilemínitům. Všichni napjatě očekávají první slova věhlasné kazatelky a mystičky. Po dlouhé chvíli konečně Guglielma (česky Vilemína – pozn. redakce) promluví. Kvůli její výjimečné moudrosti a výřečnosti, nevšedním léčitelským schopnostem a nezištné pomoci potřebným ji mnozí současníci považují za Bohem vyvolenou. A další dokonce za vtělení Ducha svatého, který měl přinést světu spásu a zlepšit postavení žen i dívek. Z jakého důvodu?

V kázáních tajemné cizinky se totiž opakovala nadčasová tvrzení, která jako by nepatřila do temného středověku 13. století. Vzdělaná Guglielma, známá také pod latinskou přezdívkou Felix, totiž zdůrazňovala rovnost všech křesťanů. A to bez rozdílu jejich původu a pohlaví! Mluvila o tom, že ženy by měly mít stejné možnosti a práva jako muži včetně jejich působení v římskokatolické církvi (něco takového bylo v této zcela mužské organizaci zcela nemyslitelné – pozn. redakce). Proč to vše vůbec nezapadalo do oficiálních názorů vrcholného středověku? A jaká další tajemství souvisí s životem této mystičky, možná pocházející z Čech?

Předběhla dobu o stovky let

Středověk přisuzoval ženám společenskou roli méněcenných pomocnic mužů, a především

„věčných“ matek. O jejich osudu rozhodovali otcové, bratři nebo jiní mužští příbuzní. Většina povolání a činností byla pak pro ženy zcela tabu. Někteří faráři a kazatelé dokonce veřejně označovali příslušnice ženského pohlaví za nástroje ďábla. Co vše z těchto zaostalých názorů vyplývalo, je zřejmé. Z pomyslných škatulek se dokázaly vymanit jen psychicky nejsilnější a nejodvážnější ženy. Byla taková i Vilemína, která svými názory a chováním píchala do pomyslného vosího hnízda zaostalé středověké společnosti? Vždyť myšlenkami o stovky let předběhla dobu. A aby toho nebylo málo, měla dokonce tvrdit, že ženy mají ke zbožnosti a Bohu blíž než muži! Zakládal se tento předpoklad na zkušenostech z jejího předchozího života?

Přesných odpovědí se zřejmě nikdy nedočkáme. Každopádně tato výjimečná osobnost silně zneklidňovala a popouzela mnohé konzervativní současníky. Další lidé ji pak nekriticky obdivovali a zbožňovali. Proč? Její slova tehdy padla na úrodnou půdu. Důvody byly v kulturně a hospodářsky rychle se vzmáhajícím Miláně a ve vzrůstajících pochybách o správném směru tehdejší křesťanské víry. Doba přála reformním hnutím a Vilemína si servítky rozhodně nebrala…

Měla být vymazána z historie?

Až dojde k Poslednímu soudu (součásti tehdejšího apokalypticko-křesťanského očekávání brzkého konce světa), křesťanský Bůh prý nebude lidi soudit podle jejich příslušnosti k náboženství. Místo toho budou údajně kritériem věčné spásy předchozí lidské činy. To už bylo na některé osoby z řad římskokatolické církve, nehledě na stále se rozrůstající zástupy příznivců Vilemínina křesťanského kultu, příliš silné kafe. Do spárů církevní inkvizice se tak nakonec Vilemína přece jen dostala. Jak se jí povedlo z této pasti uniknout?

Než se pokusíme odpovědět, řekněme si něco o nemnoha známých faktech z jejího života. Za jejich nedostatek může především tehdy obecně rozšířená negramotnost. Zřejmě ale také skutečnost, že nepohodlná žena měla být na přání některých mocných vymazána z dějin. „O jejím životě nejsou až do šedesátých let 13. století zprávy. Mezi lety 1260–1270 přišla se synem do Milána, kde strávila zbytek života. Byla tam známa jako Guglielma la Boema (Vilemína z Čech)… navázala kontakt s cisterciáckým opatstvím Santa Maria di Chiaravalle nedaleko Milána… Snad byla terciářkou (členkou přidruženého řeholního společenství) cisterciáků,“ píše uznávaná česká historička a expertka na středověk českých zemí Marie Bláhová na webových stránkách Biografického slovníku Historického ústavu AV ČR. Čím Vilemína na své okolí v Miláně zapůsobila a co měla společného s naší zemí?

Charismatická a zázračná léčitelka

Brzy po příchodu do severoitalského města se kolem cizinky shromáždil okruh věřících křesťanů, jejích obdivovatelů a posluchačů, takzvaných vilemínitů. Jednalo se o laiky, ale i řeholníky (většinou cisterciácké – pozn. redakce). Šlo o jakousi formu křesťanské sekty, jak míní někteří současní badatelé? Každopádně cisterciáci Vilemíně poskytli v Miláně přístřeší a drželi nad ní až do smrti ochrannou ruku. Byl právě cisterciácký protekcionismus důvodem, proč unikla ze spárů mocné papežské inkvizice? Tu měly v té době na starosti konkurenční žebravé řády dominikánů a františkánů. Snad.

K dalším příčinám osvobození mohly patřit stejné vlastnosti, které jí získaly hromady oddaných příznivců i jejich srdce. Kromě značné skromnosti, zbožnosti a nemalé výřečnosti k nim patřilo i nadstandardní kouzlo osobnosti. Mohl k dalším důvodům vyváznutí patřit ale i nevšední původ cizinky a její mocní přímluvci z královského rodu? Ale nepředbíhejme! „Byla jí přičítána zázračná uzdravení, říkalo se o ní, že měla stigmata (záhadné krvácející rány na rukou, nohou a hlavě, způsobené prý stavem hlubokého duchovního vytržení – pozn. redakce). Ještě za života byla považována za světici,“ dozvíme se opět z již citovaného Biografického slovníku. Disponovala tedy jistými zázračnými schopnostmi...

Pocházela z dalekých Čech?

Zmíněná zázračná vyléčení i stigmata se mohou na první pohled zdát jako smyšlený mýtus. Mýtus, který patří ke každé správné středověké aspirantce na světici. Je ale vše tak jednoduché? Předchozí otázkou se totiž nenápadně dostáváme k mystériu Vilemínina původu a její údajné rodině. Kde žila před příchodem do italské Lombardie? Podle neověřené legendy, tradované po její smrti (zemřela krátce po roce 1280 v Miláně – pozn. redakce), měla prý pocházet z Anglie. Jenže tomu neodpovídá dochovaný zápis o výpovědích jejích nejvěrnějších následovníků. Ti na rozdíl od své učitelky ve spárech nemilosrdných církevních vyšetřovatelů v roce 1300 opravdu skončili. Na mučidlech inkvizice i mimo ně pak vypověděli, že zahraniční kazatelka měla pocházet až z dalekých Čech a narodit se někdy v období Letnic. Informace o jejím původu se v inkvizičním zápisu opakuje dokonce třikrát. Že by přesto šlo o chybu?

Nemělo jít o žádnou vesnickou pradlenu, ale o jednu z dcer českého krále! Přesněji krále Přemysla Otakara I. (kolem 1160-1230) a jeho druhé manželky Konstancie Uherské (1199-1230). „Vyloučit náhlé zjevení české královské dcery v Miláně nelze. Ale nedá se ani potvrdit… Víme o ní jen z inkvizičních milánských protokolů,“ uvádí poněkud skepticky současný český odborník na středověk, historik a spisovatel Josef Žemlička. Jak to s Vilemínou tedy bylo? Přemysl Otakar I. měl mít se svou druhou ženou kolem osmi dětí. Proč kolem osmi? Dobové zápisy o všech jeho dcerách prostě chybí! Nenajdete v nich ani jméno údajné princezny Vilemíny, které je navíc pro přemyslovský rod netypické. Jde tedy o laciný podvod? Nebo za snahou o zapomenutí milánské reformátorky stálo něco zcela jiného?

 

Králova dcera, nebo chytrá podvodnice?

Mnozí historici také zdůrazňují, že členové i členky královských rodin cestovali obvykle v doprovodu mnoha sloužících, vojáků a dalších dvořanů. O jejich příjezdu do jiných měst nebo zahraničí se navíc téměř vždy předem vědělo. To se rozhodně o Vilemínině skromném příchodu do Milána říci nedá. Proč tomu tak bylo? „Ta žena (údajná podvodnice – pozn. redakce) mohla chytře využít informací, které se dozvěděla na svých cestách třeba přes Korutany, kde byla za korutanského vévodu Bernarda provdána Judita, jedna z dcer Přemysla a Konstancie,“ upřesňuje hypotézu o falešné dceři českého krále Žemlička.

Jenže mnohé souvislosti kupodivu nasvědčují spíš opačné verzi. Například narážka na neobvyklé jméno Vilemína příliš neobstojí. Upozornil na to již v 19. století známý český historik, spisovatel a politik František Palacký. Latinskou přezdívku Felix lze totiž do češtiny volně přeložit jako blažený/á, nebo šťastný/á. Jde tedy o narážku na její původní české jméno Blažena? Původně Češka snad až v Lombardii přijala jméno Guglielma (Vilemína), které jí mělo pomoci splynout s místním davem? Slovansky znějící jméno by bylo nejenom nápadné, ale pro Italy i těžko vyslovitelné…

Mystérium mnoha jmen

To je důvodem, proč se o této ženě někdy hovoří jako o Vilemíně z Milána, jindy jako o Vilemíně z Čech. Anebo také jako o Blaženě Přemyslovně, což je narážka na její údajný královský původ. A co její nenápadný příchod do zahraničního města bez fanfár a obvyklého doprovodu? Mohla být vyhnána z některého kláštera v Čechách, Uhrách či odjinud, načež nalezla azyl v bezpečném a vzdáleném Miláně?

Důvodem odchodu z kláštera, kam byly tehdy běžně umisťovány neprovdané šlechtické i královské dcery, mohlo být například narození nemanželského potomka. A o jakémsi Vilemínině synovi se koneckonců historické prameny Svaté inkvizice zmiňují. Totéž pak platí i v případě, že by se jí tento (levoboček) narodil během manželství s některým méně významným šlechticem. To by tehdy vydalo na celkem slušný skandál a dost možná i na zapuzení manželem. Snad i proto by se o ní dobové české prameny nezmiňovaly. Avšak Blažena alias Vilemína mohla odejít z vlasti i z jiných důvodů…

Vyhnal ji do ciziny krutý otec?

Jejím otcem možná byl velmi schopný, avšak krutý královský intrikán, Přemysl Otakar I. Ten sice velmi pozvedl moc své dynastie i rodné země, ale provedl to přes hromady mrtvol. A to jak nepřátel, tak i svých bývalých přátel a příbuzných. K mnoha členům vlastní rodiny se Přemysl zachoval neurvale, či přímo sadisticky. Po asi dvacetiletém manželství zapudil svou první ženu Adlétu Míšeňskou a podobně dopadly i jejich společné děti. Příčinou byla mocensky mnohem perspektivnější a mladší Konstancie Uherská, pocházející z královského rodu Arpádovců.

A co další překážející nebo vzpurní příbuzní? Český panovník s povahou chladné bestie nechal mnohé z nich zmrzačit, otrávit, nebo záhadně zmizet. Postupoval podobným způsobem i v případě své údajné dcery Blaženy? Ta se mohla v jeho očích provinit svým vzpurným chováním a odporem k autoritám, nebo narozením onoho nemanželského syna! Vždyť víme, že šlo o nezdolnou a charismatickou ženu s vůdcovskými schopnostmi. Musela tedy kvůli otci odejít navždy z Čech? Anebo za vším stály spory s jejím údajným bratrem a následujícím českým králem Václavem I. Jednookým (1205-1253), případně s její hypotetickou sestrou Anežkou Přemyslovnou (kolem 1211-1282)?

Přemyslovci a jejich paranormální nadání

Všestranný Vilemínin rozhled a vzdělanost totiž nebyly v 13. století vůbec obvyklé, většinou se takto projevovali pouze lidé z vyšších společenských feudálních vrstev. Proč? Těm se totiž občas dostalo klášterního či soukromého vzdělání. V jižní a západní Evropě sice již existovalo několik uznávaných univerzit, ty však byly pro ženy zcela zapovězeny. Jde o další náznak, že milánská kazatelka pocházela z české královské rodiny? Zřejmě nejpádnější nepřímý důkaz nalezneme v podobnosti Vilemíniny povahy a skutků s Anežkou Přemyslovnou. Tedy s další dcerou Přemysla Otakara I.

„O Anežce se vyprávělo, že má nadpřirozené schopnosti… Při jedné z procházek klášterní zahradou se prý před zraky řádových sester vznesla do vzduchu a přistála až po hodině… Žen jako Anežka tehdy nebylo mnoho, ale možná měla sestru, která zašla ještě dál,“ napsal český spisovatel Jan. A. Novák v knize Karel IV.: Mystik a čaroděj. Také Anežka měla podle dobové tradice vykonat četné zázraky, od rychlých uzdravení vážně nemocných přes záhadnou zář, která se kolem ní prý objevovala, až po údajnou levitaci. Koneckonců jisté paranormální či esoterické schopnosti a zájmy byly u osob s přemyslovskými geny celkem časté. Například otec vlasti Karel IV. disponoval tušeními o své budoucnosti, která mu několikrát zachránila život! Mnozí Přemyslovci se vášnivě zajímali o astrologii, alchymii, magii nebo okultismus. Naznačuje to, že zvěsti o Vilemíniných zázracích se mohou zakládat na pravdivém jádru?

 

Podobně léčivé hroby i dotek

I Anežka Přemyslovna měla předpovědět debakl vojsk českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli v roce 1278 a další události. Byly tedy tyto zvláštní schopnosti v přemyslovském rodu dědičné? V Anežčině přítomnosti se také údajně materializovalo jídlo. Její dotyk i někdejší hrob v pražském Anežském klášteře pak měl mít podivuhodně léčivé účinky. Může být náhoda, že i o bývalém hrobu Vilemíny v cisterciáckém klášteře v Chiaravalle (dnešní předměstí Milána) se tvrdily zvláštní věci? Údajně pouhý dotek náhrobního kamene nebo motlitba u něj dokázaly uzdravovat. Obě ženy měly také zcela výjimečné charisma stejně jako nadprůměrné manažerské schopnosti. Současně byly i velmi výřečné, pobožné a skromné a neprovázel je zrovna snadný život. Našli bychom i další šokující paralely? Zcela jistě!

Anežce Přemyslovně vděčí za své založení například Anežský klášter, nebo český řád křižovníků s červenou hvězdou. Po Vilemíně alias Blaženě zbyl neoficiální řád vilemínitů, který byl Svatou inkvizicí rozprášen po roce 1300. Také dva jeho nejhlasitější stoupenci, Andrea Saramita a Manfréda z Pirovana, byli upáleni na hranici. Proč? Až příliš zdůrazňovali nedostatky římskokatolické církve, a dokonce očekávali vzkříšení zemřelé Vilemíny. Kazatelka Manfréda, žena z významného milánského aristokratického rodu, dokonce sama sloužila mše. Ke všemu byla vilemínity prohlášena za papežku jejich církve! Jak na to reagoval tehdejší opravdový papež Bonifác VIII. a jeho podřízení, již víme…

Dvojče Anežky Přemyslovny?

Stejně neslavně dopadlo i Vilemínino pohřbené tělo, které bylo násilně vyzvednuto z opatství v Chiaravalle. Aby nemohla být již nikdy uctívána, byly její ostatky spáleny a hrob zrušen. Ale stačilo to strážcům „jediné pravdy“? Nikoliv. Výjimečná žena, která chtěla změnit svět k lepšímu, byla oficiálně prohlášena římskokatolickou církví za odpadlici a kacířku! Jako živá i mrtvá si tak užila pouze asi pětatřicetileté období slávy. Období, kdy byla zejména v Lombardii považována za světici. Avšak její myšlenky na rovnost pohlaví a reformu církve přetrvaly a později změnily svět. Dokazují to jména jako Hus, Luther, Voltaire a další…

A co Anežka Přemyslovna, zvaná také někdy Česká? Ta byla oficiálně svatořečena až v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II. Proč k tomu došlo po více než sedmi stech letech od její smrti? Je to zvláštní, pokud uvážíme, že byla za významnou světici považována již na konci života. Zlí jazykové tvrdí, že šlo o odplatu za její zlobivou příbuznou, rebelující kacířku Blaženu/Vilemínu! V dostupných inkvizičních záznamech o procesu s vilemínity totiž prý chybí jeden důležitý údaj. V případě Vilemíny a Anežky mělo jít o podobně staré sestry, či snad dokonce o (jednovaječná?) dvojčata! Může být náhoda, že se obě ženy narodily i zemřely v časově velmi shodném období (kolem roku 1210 – krátce po roce 1280)? Navíc jejich životy provázely neuvěřitelné shody i podobnosti povah. Všechny se do našeho článku ani nevešly...

Odhalili jsme tedy jedno dávné a ponuré tajemství? Tajemství, které mělo zůstat navždy skryto ve vatikánských archivech? A jak moc tenká může být někdy hranice mezi svatostí a kacířstvím?

Převzato z časopisu Záhady života

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL