Pouhý hospodský a hajný aneb Ne nadarmo je paragraf zakroucený a majetek vždy až na prvním místě. Tajnosti slavných
17.11.2023
Foto: Se svolením Paměti národa
Popisek: Karel Schwarzenberg v roce 1990, když oficiálně vstoupil na naši politickou scénu
FOTO Kdo vlastně byl Karel Schwarzenberg? Velkorysý mecenáš, kterému leží na srdci především blaho naší země, nebo obratný manipulátor, jenž využíval své postavení a kontakty především ve svůj vlastní prospěch? (Pokračování ze středy 15. listopadu)
Jakmile se po listopadu 1989 objevil na naší politické scéně, všichni ho začali titulovat kníže, čímž byl na hlavu postaven jeden ze zákonů, platící již od rozpadu rakousko-uherské monarchie. Šlechtické tituly byly u nás zrušeny zákonem č. 61 z 10. prosince 1918, jejich další užívání bylo trestné a tento přestupek byl trestán buď vězením od 24 hodin až do 14 dnů, nebo peněžitou pokutou od 50 do 15 000 korun československých. Hned o dva roky později byla pokuta zvýšena na 20 000 korun a vězení prodlouženo až na dva měsíce. Krátce bylo užívání šlechtických titulů povoleno pouze během druhé světové války, aby bylo v roce 1946 znovu zakázáno. Jakmile se ale stal prezidentem Václav Havel, najednou se na Hradě znovu objevil kníže, zákon-nezákon.
V listopadu 1989 v Laterně magice; foto Paměť národa - Nora Schuster-Merlíček, archiv Murau
Kde se vzal...
Do té doby sice žil Karel Schwarzenberg v Rakousku, občanství měl ale československé a švýcarské. Český disent podporoval už od roku 1968, například tím, že na rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu založil s historikem Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko, které shromažďovalo materiály a dokumenty Charty 77 a zakázanou samizdatovou literaturu. Představitelé charty se také v jeho sídle často scházelo, takže není divu, že si ho prezident Havel vybral za kancléře. Sám Schwarzenberg ale ve svém životopisu přiznal, že byl neoficiálním Havlovým poradcem už od roku 1987. Na Hradě získal velký vliv, s nímž se vzápětí pustil do soukromých aktivit i ožehavých politických témat. Například ponížená omluva sudetským Němcům měla být jakousi splátkou za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA také od nich. Majetkové zájmy se údajně skrývaly i za jeho lobbingem pro Lisabonskou smlouvu. Listina práv Evropské unie, která je její součástí, mu totiž otevřela cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, vlastněnému státem s odkazem na Lex Schwarzenberg.
Pouhý hospodský a hajný?
Zlí jazykové tvrdí, že právě vidina tak tučného sousta byla Schwarzenbergovou hlavní motivací pro proklamovaný vztah k Evropské unii a sudetským Němcům. Jeho nejznámější nemovitostí u nás je zámek Orlík, zdaleka ale nešlo jen o něj. Přičtěme k němu také zámky v Čimelicích, Karlově, Rakovicích, Hraběšíně, Kutné Hoře-Sedlci a mnoho hospodářských budov či „menších“ nemovitostí. Mimo jiné třeba dům v pražské Voršilské ulici, který pronajímal a v němž si v roce 2003 otevřel po odchodu z prezidentské funkce kancelář Václav Havel. Obrovské jmění je uloženo i v polnostech či lesích, podle Hospodářských novin má Schwarzenbergovo české panství celkovou výměru 4017 hektarů. To všechno říkalo „pane“ jedinému muži, který o sobě s oblibou tvrdil, že je „pouhý hospodský a hajný“.
Prezident Václav Havel a jeho kancléř; foto Paměť národa, archiv Murau
O Becherovce a dluzích
Díky urozenému původu a majetku, kvůli němuž prý neměl podle vlastních slov zapotřebí krást, se stal mediálně hýčkaným objektem se svatozáří. Už v roce 1997 se ale objevily první pochybnosti, když s přítelem Zdeňkem Bakalou a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát jim ji na dramatickém jednání vlády „přiklepl“ většinou jednoho hlasu, pro hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL. Jenže podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil o tři roky později v mínusu až 140 milionů. Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae, v níž figuroval jako výkonný ředitel. Už rok po založení přestala platit daně, aby poté skončila v konkurzu s třímilionovým dluhem na daních. Pak vyšlo najevo, že v roce 2002 porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb a vzápětí požádal o několikamilionovou dotaci na opravy svých rybníků. Pak ale měl půlroční zpoždění s kolaudací, měl dotaci vrátit, takže zažádal o prominutí a tehdejší ministr financí Kalousek mu velkoryse odpustil.
O majetek prý nešlo
Dne 11. července 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta Václava Havla až do Havlovy abdikace v červenci 1992. V letech 1993-1996 byl členem představenstva izolářské firmy Sládek Group, a. s., v letech 1993 až 2010 firmy Ringier Print, s.r.o., od roku 1997 vedl deset let Lesní správu Orlík nad Vltavou, která byla v roce 2007 vymazána z obchodního rejstříku. Léta byl také jediným vlastníkem společnosti R-Presse, která vydává týdeník Respekt. V roce 2010 v rozhovoru pro MF Dnes přiznal, počátek 90. let přijal nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby, údajně prodej pozemku. V té době už byl ale případ právně promlčený. Do Senátu kandidoval poprvé v roce 2002, do jeho lavic ale usedl až o dva roky později. Poté co se stal v roce 2007 ministrem zahraničí, předal vedení většiny svého podnikání synu Johannesovi, který spravuje i záležitosti rodinné nadace, sídlící v lichtenštejnském Vaduzu. Dne 8. července 2008 podepsal jako ministr zahraničí smlouvu o umístění radarové základny USA ve Vojenském újezdu Brdy. Ve funkci skončil s pádem Topolánkovy vlády v květnu 2009.
V roce 2022 v dokumentu Chůze lesem; foto Česká televize
Otec zakladatel
Vzápětí se stal předsedou přípravného výboru nové strany TOP 09, která se v parlamentních volbách 2010 stala třetí nejúspěšnější stranou. A s nástupem vlády Petra Nečase se na post ministra zahraničí vrátil. Od roku 2010 mimo jiné usedal nepřetržitě v poslanecké lavici a o dva roky později se neúspěšně utkal s Milošem Zemanem o prezidentskou funkci. Největší důvěru tehdy získal u voličů, pobývajících v zahraničí. V roce 2019 dokončil stavbu bytového domu v centru Prahy a o rok později koupil polovinu vinařství rodiny Rudolfských v Kutné Hoře. V roce 2021 oznámil, že už znovu do sněmovny kandidovat nebude. Politiku oficiálně opustil a stal se čestným předsedou TOP 09. Říkával, že ke konzervativní, podporoval církevní restituce, v neposlední řadě byl zastáncem Evropské unie, ale jako unie jednotlivých suverénních států.
Rychlý návrat k rodině
V poslední době se zdravotní stav Karla Schwarzenberga postupně zhoršoval. Od konce srpna byl déle než měsíc v péči lékařů Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V sobotu 28. října za něj syn Jan převzal z rukou prezidenta Pavla Řád bílého lva I. třídy, protože mu zdravotní stav osobní účast neumožnil. Vzápětí byl znovu hospitalizován, údajně kvůli problémům se srdcem a ledvinami. V pondělí 6. listopadu byl letecky přepraven do nemocnice ve Vídni a potěšilo ho, že bude blíž své rodině. Jeho dcera Anna Carolina Antoinette Elisabeth Theresia Olga Adelheid Maria je totiž matkou dcery a čtyř synů. Jeho zdravotní stav se ale náhle prudce zhoršil a poslední dva dny už prožil v kritickém stavu a v umělém spánku. Bývalý ministr zahraničí a čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg zemřel v kruhu svých nejbližších v neděli 12. listopadu ve Vídni. Poslední rozloučení se uskuteční v soboru 9. prosince v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, odpočívat by měl v rodové hrobce na zámku Orlík.
(Zdroje: Wikipedia, deník News, Česká televize, Český rozhlas, Paměť národa, Karel Hvížďala: Knížecí rozhovory s Karlem Schwarzenbergem, Karel Jan Schwarzenberg: Knížecí život, Marie Frajtová: Therese Schwazenberg – Znovu na nohou, Zita Pallavicini: Deník šílené markraběnky)
Vložil: Adina Janovská