Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Burianovy dárečky pro legendárního Švejka Rudolfa Hrušínského. „Dobrá“ rada i zlozvyk, s kterým se musel poprat. Tajnosti slavných

06.11.2023
Burianovy dárečky pro legendárního Švejka Rudolfa Hrušínského. „Dobrá“ rada i zlozvyk, s kterým se musel poprat. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv - Nationalfilm

Popisek: Zbožňovaný milovník Rudolf Hrušínský starší v roce 1942, jako lehkomyslný a rozmazlený Bořík v psychologickém dramatu režiséra Martina Friče Barbora Hlavsová

VIDEO Mohli jsme ho vídat ještě mnohem častěji, kdyby si na něj mocipáni nezasedli, přitom zpočátku uvažoval o kariéře právníka. Naštěstí jeho slavný otec nedal na Burianovo kázání, aby mu neničil budoucnost.

Zdánlivou výrazovou úsporností si vysloužil přezdívku český Jean Gabin. Mistrně ztvárnil prakticky jakoukoli postavu, od chápavého doktora přes bodrého komisaře a poťouchlého komedianta po zloducha či šíleného psychopata. Ve všech polohách byl jedinečný, škála mistrovství Rudolfa Hrušínského staršího neměla hranice. Jeho Švejk se stal legendou, z jeho výkonu v hororové tragikomedii Juraje Herze nepřestává mrazit v zádech. Pokoušet se o výčet jeho nejlepších rolí ani nelze, protože všechny byly originální, jedinečné a nezapomenutelné. Jenom před kamerou jich bylo na tři stovky, o divadle ani nemluvě. Všem předal ze sebe to nejlepší, vždy perfektně připraven, pracoval naplno bez ohledu na to, jak se právě cítil. A se stejným nasazením také žil. Miloval život se vším všudy, střídmostí právě nevynikal a ani s věrností si hlavu nelámal.

 

Dobrý voják Švejk:

Historická krádež hrušek

Narodil se 17. října 1920 jako Rudolf Böhm v jihočeském Novém Etynku, dnešní Nové Včelnici, v rodině plné osobností, jejíž kořeny sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Rodiče byli slavní herci první poloviny dvacátého století Hermína Červíčková a Rudolf Hrušínský nejstarší, který už od počátku kariéry uvažoval o změně příjmení na umělecké. Původně se chtěl stát Otomarem Otovalským, po odhaleném polním pychu neboli krádeži hrušek na štaci Slavinského divadelní společnosti v Lužici u Hodonína mu ale začali říkat Rudolf Hrušovský. Časem se pseudonym změnil na Hrušínský a od roku 1935 už ho používal trvale. Jeho syn prožil dětství putováním po štacích s kočovnou divadelní společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové, takže si odbyl první herecké krůčky velmi brzy. Příliš ho ale neuspokojovaly, protože býval často používán jako živá rekvizita, později dokonce ztvárňoval i dívčí role. Podle knihy Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét hrál už v osmi letech během jediného měsíce až patnáctkrát.

Škola mu nevoněla

Kvůli neustálému cestování vystřídal od šesti do patnácti let dvacet škol, takže není divu, že si navzdory rodinné tradici otec přál, aby se věnoval něčemu pořádnému. Poté co rodina konečně zakotvila v Praze, začal Rudolf studovat na gymnáziu, pro časté absence byl ale na konci tercie vyloučen. Na konzervatoř ho ale nevzali, takže prý uvažoval o celé řadě různých povolání, dokonce se chtěl stát právníkem. Nakonec ale stejně zahájil v patnácti profesionální kariéru. Publiku se poprvé představil pod otcovým vedením v divadle Akropolis, odkud zamířil do holešovické Uranie, souběžně vystupoval v rozhlase a začal hostovat v slavných inscenacích E. F. Buriana. V roce 1937 dostal první filmovou nabídku, kterou přijal, přestože Burian na jeho otce naléhal, aby mu „neničil uměleckou budoucnost“ a „nezadával ho do kýčů pro hmotný zájem“. Naštěstí ale na něj Rudolf nejstarší nedal, takže se syn vzápětí objevil na stříbrném plátně jako Jarka Rejlek v hudební komedii režiséra Václava Bínovce Lízin let do nebe.

 

Humoreska:

Zlozvyk od Buriana

V necelých osmnácti se stal členem avantgardní scény E. F. Buriana D38 a otec přešel do Osvobozeného divadla, jenže ani jednomu angažmá dlouho nevydrželo. Brzy totiž odstartovaly nacistické perzekuce Burianovy scény i uzavření divadla Voskovce a Wericha, které bylo svou kritikou okupantům obzvlášť pichlavým trnem v oku. A tak se v roce 1940 Rudolf ocitl v souboru Městských divadel pražských, kde musel zpočátku hodně zapracovat na jevištní řeči. „U E. F. Buriana jsem si zvykl trochu nepřirozeně mluvit, protože on nás k tomu nutil. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se té manýry zbavil,“ vzpomínal. Úspěch Binovcova filmu mu ale otevřel dveře do světa filmu dokořán, takže si během protektorátu připsal do filmografie dalších patnáct projektů, od Cesty do hlubin študákovy duše přes melodrama Noční motýl a Turbínu po drama Barbora Hlavsová. V pouhých čtyřiadvaceti letech si dokonce odbyl režijní debut romancí o láskách, nadějích a snech Jarní píseň, v níž ztvárnila hlavní postavu úchvatná Hana Vítová.

Křehká Židovka

Když se krátce po osvobození ženil, byla to pro jeho fanynky opravdu rána. Do té doby totiž platil za milovníka na plátně i v reálném životě. Jeho vyvolenou se nakonec stala poloviční Židovka Eva Koubová, jejíž rodinu potkal smutný osud v koncentračním táboře Osvětim. „V srpnu jsme jely s přítelkyní Mílinkou do Plané nad Lužnicí. Když jsme vystoupily z vlaku, padl mi do očí plakát, který oznamoval, že večer v sokolovně hrají Maryšu, kde hostuje Rudolf Hrušínský mladší se svými rodiči. A já jsem tenkrát, ve svých šestnácti letech, sebevědomě prohlásila: Dneska se s ním seznámím a dáme si rande!“ vzpomínala na první setkání. Když pak křehkou dívku s vlasy do pasu, která nevážila ani čtyřicet kilo, představil Rudolf doma, spráskl prý otec ruce a prohlásil: „Co s ní budeš dělat? Vždyť je to ještě dítě.“ Vzali se 22. prosince 1945 v Husově sboru na Královských Vinohradech, 5. října 1946 se narodil Rudolf Hrušínský mladší a 9. června 1955 k němu přibyl ještě Jan.

 

Pancho se žení:

Poslední kapka do poháru trpělivosti

Pro mladičkou Evu se stal se životní jistotou, protože všichni její příbuzní kromě sestry zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Lehké to s ním ale neměla. Už v době, když se seznámili, se při po hledu na něj fanynkám všech generací podlamovala kolena a Rudolf si jejich přízně rád užíval. Vyhlášený milovník prostě nedokázal být věrný, údajně dokonce své ženě řekl, že mu úspěchy u žen dodávají sebevědomí. Současně ale tvrdil, že žít chce jenom s ní. A tak jeho aférky přehlížela a tvářila se, že o nich neví. I obrovský pohár její trpělivosti ale jednou přetekl. Po dlouhých letech mu jednoho dne poslala z chalupy v Plané nad Lužnicí dopis, v němž mu prý jasně napsala, jak moc ji jeho chování uráží a co si o něm myslí. Rodina byla v šoku, nakonec se ale ukázalo, že měla dobrý nápad. Manželé si vše vyříkali a dál spolu žili spokojeně.

Útěk před plukovníky

Po osvobození byl pět let členem souboru pražského Divadla na Vinohradech, v začátcích znárodněné kinematografie se ale stále ještě vyrovnával s postavami lehkovážných hejsků a činorodých synů. V té době si ale zahrál i v několika kvalitních projektech, od dramatu Otakara Vávry podle stejnojmenné novely Marie Pujmanové Předtucha přes komedii Hostinec U kamenného stolu až po Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Od roku 1950 byl členem souboru Městských divadel pražských a na rozdíl od Vinohrad, které se staly Divadlem československé armády, kde rozhodovali o repertoáru plukovníci, se díky přestupu pod „taktovku“ Oty Ornesta ocitl v oáze svobodné tvorby a mezi mimořádnými osobnostmi. A navíc se začal pravidelně věnovat i divadelní režii.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Miroslava Besserová: Soukromý život Rudolfa Hrušínského, Viktor Kudělka: To byl český milovník, Jan Balcar, Jan Hrušínský, Nikola Hrklová: 100 rozmarných lét)

Pokračování ve středu 8. listopadu

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská