Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Opera z Rudého práva a Mařenka zkoumající Jeníkovo trávení. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 04.11.2023
Opera z Rudého práva a Mařenka zkoumající Jeníkovo trávení. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením Národního divadla

Popisek: Nové nastudování Prodané nevěsty. I tam dochází k přebleptům?

My, posluchači konzervatoře, jsme měli rádi situace, jako když v Rusalce tenorista, který aby druhý den mohl na povinném školení podat zprávu o politické situaci, četl o přestávce Rudé právo tak hluboce, že pak s vypětím všech sil zazpíval nymfě, která ho stahovala do hlubin: „Líbej mě, líbej, posílíš mír!“ Okamžitě jsme vymýšleli další textové úpravy, které se bohužel ani dnes nedají publikovat. Stejně jako dnes bylo na operním jevišti možné slyšet leccos, ale na rozdíl ode dneška, to všechno byly jen přebrepty – alespoň do klasických textů tehdy vládnoucí ideologie do inscenací ještě nedoléhala…

Každý zaměstnanec opery zpívané česky vám ale poví, že v oboru trapasů je nejslibnější Smetanova Prodaná nevěsta. Jako by se textař opery Sabina chtěl národu pomstít za vyhnanství, kterým ho vlastenci potrestali po zjištění toho, že figuruje v Grégrových seznamech (což byl něco jako tehdejší ekvivalent dnešních seznamů Cibulkových…).

„Tak tvrdodívkošíjnou jsi, že nechceš pravdu zvědět…“ sdělil neúprosně zpěvem v sobotu večer při představení Prodanky Mařence slavný tenorista, národní umělec, udivené Mařence, která jaksi nevěděla, co jí tím chce Jeník říci. Tenoristovi se nebylo co divit, tu sobotu byla jeho nevěsta Prodaná už jednou a předtím ještě ve čtvrtek a v úterý a tak je jasné, že měl té krásy plné zuby. Namísto na text myslel už jen na neděli, jak se vyspí a vyrazí na víno, takže to zazpíval sedmkrát za sebou, což Mařenku zmátlo natolik, že na oplátku zapomněla svůj part a dvojzpěv dozpívala: „Ha ho ošemetný ha ho hi!“ To Mařenka (v oparu radostné jistoty, že opera za čtvrt hodiny končí, který v běžném dialogu s člověkem, co žvaní nesmysly, nemáte) ještě nevěděla, že Jeník potvrdí serióznost svých předchozích slov replikou: „Utiš se, dívko, utiš se, a důvěřuj v slova má!“ Mařenka otočila oči v sloup, a tak už neslyšela reakci sboru: nekompromisní výkřik: „Svatbostroj!“ o kterém si diváci vesměs mysleli, že to je název podniku, který představení sponzoroval.

Na herectví jsme měli pana profesora Hanuše Theina. Často zpíval Kecala, měl za sebou spoustu krásných režií a když ho jedna bohatá rodina požádala, aby jejich dcerce zazpíval na svatbě něco z Prodanky, pan profesor se rozhodl, že nejlépe se hodí nejznámější árie „Každý jen tu svou...“ Aby nevěstě udělal radost, rozhodl se, že pro zvýšení dojemnosti toho hudebního skvostu zazpívá to, co se v textu váže k mužům, v ženském rodu. Teprve při zpěvu mu došlo, co udělal:

„Každá jen tu svou

má za jedinou,

všechny krásy světa v ní vidí,

počítá, co jí to vynese,

a když nic, tak chytře vyhne se.“

Dnes by to bylo moderní, tehdy to ale byl strašný trapas, a tak pan profesor zaměřil pozornost raději na ženicha a zazpíval mu:

„Až přijdou časy, kdy ho ošidí,

potom lituje, když už pozdě je,

rozumný však muž, povážlivý,

ještě před svatbou vystřízliví...

Pan profesor dozpíval a snažil se nenápadně vytratit. S honorářem už nepočítal, ale stala se taková věc – asi za týden u něj zazvonil mladík a přinesl mu pět tisíc korun. Už prý stál před oltářem, pak si vzpomněl na ten text a včas utekl. Tohle nám tedy vyprávěl pan profesor Thein, který jako jeden z mála členů své rodiny přežil období holocaustu, a tak byl známý tím, že měl rád humor, takže pro vtipný příběh nechodil vždy jen do zahrad pravdy. Ale teď pravda pravdoucí:

Když mi bylo asi šest let, přijeli jsme s maminkou z Poděbrad do Prahy a šli do Národního na odpolední představení Prodané nevěsty. V roli Mařenky hostovala maďarská zpěvačka a jelikož se tehdy ještě nezpívaly opery v originálním jazyce, zpívala ji maďarsky. Vše probíhalo v pohodě, problém nastal při duetu o věrném milování. Maminka chvilku nedůvěřivě poslouchala, potom zavrtěla hlavou, chytila mě za ruku a odtáhla pryč z divadla. Jeník začal normálně, ale když mu maďarská Mařenka vášnivě začala do očí zpívat: „serete, serete“, maminka mě v hrůze, abych se nezkazil, odvlekla z divadla a vzala mě radši do zoologické zahrady. Až po letech jsem se dozvěděl, že „serete“ znamená maďarsky „milování“, i to, že stejně pohoršeni jako moje maminka byli Češi, kteří slyšeli slavnou premiéru Prodanky v íránském Teheránu, kde se zpívalo sice česky, ale sbor složený z domácích perských pěvců namísto předepsaného textu „zlosti – mrzutosti“ zpíval „coti – mrdutoti“.

Někdy si říkám, jestli v tom, že jsem si jako své středoškolské učiliště vybral konzervatoř a jako svůj životní obor operní zpěv, nebyla obsažena i dětská touha prozkoumat prostředí, odkud maminky odtahují řvoucí děti, aby se radši v zoo podívaly na holé paviání zadky.

Pomocný zdroj: Wikipedie

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák