Dva muži, kteří pomohli Václavu Neckářovi k velkolepému startu, a studená sprcha po pouhých pěti letech. Tajnosti slavných
01.11.2023
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Josef Janoušek
Popisek: Václav Neckář jako adventista Pavel Hvězdář v černé komedii Skřivánci na niti, kterou natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
AUDIO / VIDEO Snadno rozpoznatelný hlas, chytlavá muzika, chytré texty… Na scénu nepřicházel, ale vtančil, každou písničku současně proměnil v hereckou etudu. Snil o kariéře mistra velkého dramatu, zazářil v oscarovém filmu, nakonec se ale stal popovou legendou.
Nad tím, že je nazýván legendou, kroutí hlavou, kdo jiný u nás ale znovu úspěšně vydal po 43 letech své zlomové album. Osmdesáté narozeniny Václav Neckář v podstatě slaví už od počátku roku, hlavní oslava, Velký narozeninový koncert se ale konal až vpředvečer jeho narozenin, 22. října v pražském Divadle Hybernia. Za více než šedesátiletou kariéru má na kontě čtrnáct řadových alb, dvě živá, dvě s mluveným slovem, řadu výběrů a kolekcí a své písničky by nejspíš sám stěží spočítal a zdaleka nejen na reedici legendárního Planetária z roku 1977 se podílel i jeho bratr Jan. Chtěl se stát hercem, o svůj sen se rval s osudem přímo urputně.
Ostře sledované vlaky:
Operní naděje
Narodil se 23. října 1943 a po svých předcích měl opravdu co dědit. Dnes už málokdo ví, že idol stříbrného plátna Eduard Dubský, který odstartoval filmovou kariéru během druhé světové války s režisérem Bořivojem Zemanem v zlínských Baťových ateliérech, se ve skutečnosti jmenoval také Neckář a byl strýcem populárních bratrů Václava a Jana. Divadelním hercem a tanečníkem byl i jejich otec a až do roku 1948, kdy ztratil angažmá, působil v Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem, v němž pracovala jako ekonomka jejich maminka. Temperamentní Václav začal zpívat nejspíš ještě dřív než mluvit, písničky prostě miloval. Není divu, že si ho na soutěži lidové tvořivosti všiml dirigent divadelního orchestru a začal ho využívat v dětských úlohách operních představení. Toto období ale skončilo, když začal mutovat.
Na DAMU ho nechtěli
To ho ale neodradilo, když si něco usmyslel, šel si za svým přes všechny překážky. Dál se učil hrát na klavír, rozšiřoval si hudební vzdělání, především ale toužil po herecké kariéře. Po maturitě se přihlásil k přijímacím zkouškám na pražskou DAMU, jenže neuspěl. S urputností sobě vlastní se pak pokoušel o přijetí ještě třikrát. Marně. Současně si ale začal pohrávat s představou kariéry sólového zpěváka, takže se později zdokonaloval u ruského operního pěvce a profesora Konstantina Karenina, u kterého začínal i Karel Gott. V roce 1962 nastoupil jako herecký elév do Divadla pracujících v Mostě, které s ním ale na jaře 1964 ukončilo spolupráci, a tak se zúčastnil konkurzu do divadla malých forem Alfa v Plzni. A byl přijat. Díky tomu se seznámil s Bohuslavem Ondráčkem, Janem Schneidrem a Martou Kubišovou.
Jen tak:
Zrodila se hvězda
V plzeňském rozhlasu natočil 21 písní převážně v angličtině, jeho první nahrávkou byla píseň Bohuslava Ondráčka a Jana Schneidera Jen tak. Brzy nazpíval některé písničky i v pražském studiu, jeho hity Lékořice, Hříbě nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě bodovaly v hitparádách a nováček na scéně pop music rychle získával popularitu. V Plzni se ještě stačil seznámit se svou budoucí ženou, která primabalerínou Divadla J. K. Tyla Jaroslavou Žlábkovou. Vzali se v roce 1974 a měli spolu syna Václava. Není divu, že stále populárnější zpěvák neunikl pozornosti Darka Vostřela, ředitele pražského divadla Rokoko, který s ním v roce 1965 podepsal smlouvu. A cesta k úspěchu byla otevřená. V Rokoku také odstartovala jeho spolupráce s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou.
Zpívající princátko
Všiml si ho i začínající režisér a představitel takzvané nové vlny Jiří Menzel, když hledal hlavního představitele pro svoji válečnou hořkou komedii Ostře sledované vlaky, kterou natočil podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Role nesmělého mladičkého železničáře Miloše Hrmy se Václav zhostil výborně, a když film získal Oscara, zrodila se i nová česká filmová hvězda. V následujících letech si zahrál v řadě filmových projektů, mimo jiné v komedii Hynka Bočana Soukromá vichřice, studenta Tadeáše Vránu v hašlerovském muzikálu Zdeňka Podskalského staršího Ta naše písnička česká či adventistu Pavla Hvězdáře v černé komedii Jiřího Menzela Skřivánci na niti. A nesměl chybět v hudebním seriálu Československé televize Píseň pro Rudolfa III. Největší divácký ohlas ale zaznamenal jako princ v úspěšném komediálním pohádkovém muzikálu Šíleně smutná princezna, v němž si zahrál s kolegyní z Rokoka Helenou Vondráčkovou.
Ta naše písnička česká:
Nevídaná show
Spolupráce s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou a obrovský nárůst popularity vyvrcholily v roce 1968 odchodem z Rokoka a vznikem pěveckého tria Golden Kids. Jejich jevištnímu projevu napomohl dodat ojedinělosti slavný tanečník, choreograf a taneční pedagog Frank Towen, vlastním jménem František Novotný, s jehož přispěním se proměnila tuzemská populární hudební scéna v do té doby naprosto nevídanou show. V orchestru Golden Kids hráli mimo jiné i Zdeněk Rytíř, Ota Petřina, Petr Hejduk, Miloš Svoboda, Petr Formánek a dechová sekce Tanečního orchestru Československého rozhlasu, dirigovali ho střídavě Bohuslav Ondráček s Josefem Vobrubou. V kariéře všech tří se jedná sice jen o velmi krátké, ale stěžejní období.
Neslavný konec slavné éry
Dva koncertní programy, nadstandardní písně domácího původu, výběr kvalitních zahraničních songů, vavříny z festivalů, prodejnost desek, která dokonce ohrožovala první pozici Karla Gotta… Natočili dvě dlouhohrající desky, třetí, Music Box No.2, už ale vyjít na desce nesměl. Existenci Golden Kids ukončila po pouhých patnácti měsících státní moc. Definitivní NE padlo v únoru 1970, kdy byla Martě zakázána jakákoli umělecká činnost. Existenční nejistotu po rozpadu legendárního tria řešil Václav nejprve dočasným hostováním v Divadle Na zábradlí, v němž hrál v představení Mlynář a jeho dítě. Nakonec ale založil s bratrem Janem vlastní kapelu Bacily a pokračoval v sólové kariéře.
Pokračování v pátek 3. listopadu
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Supraphon, vaclavneckar.cz, Václav Neckář: Cesta do mé paměti, Václav Neckář: Všechny moje války – autobiografie, Jaroslav Kříženecký: Všechno je jenom jednou)
Vložil: Adina Janovská