Neckářova paní Columbová. S kým prožila popová legenda více než půl století? Tajnosti slavných
30.10.2023
Foto: Se svolením Václava Neckáře
Popisek: Václav Neckář se svou životní láskou, primabalerínou Jaroslavou Žlábkovou, a jediným synem Václavem
FOTO Dlouhá desetiletí se ukrývala v stínu populárního manžela, přestože by si svými výkony také obdiv a uznání rozhodně zasloužila. Jenže propagace partnerů hvězd pop music prostě nebyla za bývalého režimu v módě.
Žili spolu déle než půl století, přesto ji dlouhá léta po jeho boku na veřejnosti nikdo nespatřil. Přispívalo to k image věčného kluka, o níž se ale živoucí legenda Václav Neckář, který právě oslavil na pódiích neuvěřitelné osmdesátiny, zasloužil především sám. Na první dobrou rozpoznatelný hlas a profesionální výkon, herectví i mimořádný smysl pro tanec a rytmus ho proměnily v idol, vyniknout jeho multitalentu dalo do určitě i přesné načasování, na pódia i před kameru vtrhl právě v době, která mu mimořádně přála. Milovaly ho a dodnes milují davy fanynek všech generací, které sice tušily, že si časem pořídil rodinu, jeho partnerka se ale stala utajenou paní Columbovou, přestože také zasvětila život umění. Vládnoucí režim a „rodinná anamnéza“ ji sice nasměrovaly nakonec nasměrovaly do úplně jiných končin, než si přála, stejně jako Václav měla ale i jeho křehká Jaroslava měla mimořádně pevnou vůli.
Baletkou z donucení
Úspěšná primabalerína a taneční pedagožka Jaroslava Žlábková se narodila 2. ledna 1940 v Praze a k dosažení co nejvyššího možného vzdělání a společenského postavení měla všechny předpoklady. Její otec pracoval před rokem 1948 na ministerstvu financí, matka na ministerstvu školství a strýc byl univerzitní profesor. Jenže komunistický režim, v němž vyrůstala, ji za všechny tyto rodinné úspěchy potrestal. „Zbyla mi jediná možnost, jak získat maturitu neboli tehdy absolutorium, a to na konzervatoři. V podstatě jsem byla okolnostmi donucena vydat se na dráhu baletky. Ale nereptala jsem, protože když něco dělám, dělám to pořádně!“ prozradila v jednom z mála rozhovorů, který před pár lety poskytla měsíčníku pro Prahu 4. Po absolutoriu odstartovala v roce 1958 baletní kariéru v plzeňském Divadle J. K. Tyla, a právě tam se také seznámila v roce 1965 s Václavem.
Na jevišti plzeňského divadla; foto Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Láska na dálku
„Náš vztah byl krátký, neboť vzápětí Jarka dostala nabídku angažmá ve východoněmeckém Výmaru, kde se posléze stala jednou z hlavních představitelek tamního baletního souboru. Pak její vzestup pokračoval a dostala se až do Komische Oper v Berlíně,“ dodal Václav. Teprve v roce 1969 se vrátila nejen domů, ale také ke své lásce, která byla v showbyznysu velmi populární. Tančila v Balet studiu, v Laterně magice, s níž procestovala Španělsko, západní i východní Německo, Belgii, Nizozemí i Švýcarsko. Po zrušení Balet studia vystupovala v Hudebním divadle Karlín a v Divadle v Nuslích (dnešní Fidlovačka). A v roce 1974 konečně změnila příjmení. „Že je Jarka o tři roky starší, jsme neřešili. Vždy vypadala velice mladě a drobně,“ zavzpomínal Neckář na svoji svatbu.
Domov díky ultimátu
Krátce po svatbě se novomanželé dočkali i vlastního bydlení, což bylo v té době přímo neuvěřitelné. V podstatě to způsobily úřady, které daly Václavovu tchánovi ultimátum. Od třicátých let totiž vlastnil v Braníku dvě stavební parcely, a tak dostal nůž na krk: Buď bude stavět, nebo musí druhý pozemek okamžitě prodat. „Protože byl na cestě náš syn, neměli jsme v podstatě jinou volbu... Na stavbě mi pomáhal kamarád, architekt Tomáš Frágner. Smál se a tvrdil, že by to chtělo pořádný barák, a ne chaloupku. Ale my jsme za dům, v kterém bydlíme dodnes, rádi,“ dodal Václav, který se s rodinou v rekordním čase nastěhoval do jednoho z nejpopulárnějších rodinných domů své doby, typizovaného Okálu.
S Jürgenem Wienertem v představení Německého národního divadla ve Výmaru Legenda o lásce; foto z knihy Eberharda Reblinga Ballet von A bis Z
Cena kariéry
Po narození syna Vaška Jarka vystudovala Hudební a taneční fakultu AMU, a pak čtvrt století vyučovala klasický balet na konzervatoři a na otázku, co jí balet dal a vzal, se nejprve dlouze zamyslela. „Vzal mi zdraví,“ odpověděla po chvíli. „Mám osteoporózu a moje profese mému tělu na jednu stranu nepomohla. Ale na druhou lékaři tvrdí, že mě nemoc naučila pracovat se svaly, které jsem měla tak propracované, že mi držely páteř.“ Se zdravotními problémy se ale potýkala celý život. Odmalička se léčila s ledvinami, začalo ji zlobit srdce, takže absolvovala několik bypassů, k nimž se ještě přidaly komplikace s cévami v levé noze, jež si vyžádaly další chirurgický zákrok. V roce 2009 ji srdce znovu zradilo a tenkrát už musela podstoupit náročnou operaci srdeční chlopně, k čemuž podle odborníků nejspíš přispěla dlouhodobá fyzická dřina. Vzápětí přestala fungovat jedna ledvina a stala se závislou na dialýze. „A co mi balet dal? Krásnou část života,“ odpověděla na druhou část otázky. „Vychovala jsem spoustu následovníků, například bratry Bubeníčkovy, kteří dnes pendlují po světě, nebo Václava Kuneše, který tančí v Amsterodamu. Po mém odchodu do důchodu však jako kdybych pro všechny přestala existovat.“
Krutá daň za úspěch
Veřejnost se o Neckářově životní partnerce dozvěděla víc teprve po listopadové revoluci, když i do našich životů vstoupila bulvární média. A Václav přiznal, že rodinu a jediného syna dokonce dlouhá léta cíleně tajil, protože se prý trochu bál, aby se tím nepřipravil o přízeň fanynek. V roce 2015 začalo Jarku její tělo definitivně zrazovat, přesto se oba těšili, že spolu prožijí ještě Vánoce, i když to bude v nemocnici. Osud jim to ale nedopřál. Bývalá primabalerína Jaroslav Žlábková zemřela na selhání srdce v pondělí 14. prosince 2015 v pražském IKEM. A Václav se to dozvěděl těsně před zahájením dlouho plánovaného předvánočního koncertu ve Zlíně. „Lidé si koupili lístek a těšili se na písničky, na vánoční atmosféru, na naše úsměvy. Nemohl jsem vystoupení zrušit ani na jevišti vysvětlovat, že mi právě odešla jedna z nejdražších bytostí,“ povzdychl si tenkrát v rozhovoru pro deník Blesk a dodal: „To je právě ta daň, kterou zpěvák platí za celoživotní úspěch.“
(zdroje: Wikipedia, Divadelní ústav, Blesk, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Praha 4: Tučňák senior, květen 2010)
Vložil: Adina Janovská