Marta Gottwaldová a její smrt na výročí republiky. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Marta Gottwaldová, manželka čtvrtého československého prezidenta, v týdeníku Československý týden ve filmu ze dne 29. dubna 1948

VIDEO Před sto pěti lety vzniklé Československo bylo mezi válkami průkopníkem v zavádění mnoha ženských práv. A podíl na tom měla i specifická tradice prvních dam, manželek prezidentů. Když se o třicet let později ujali moci komunisté, symbolizovala jejich „první dáma“ úpadek snad ještě více, než její manžel.

Toho říjnového dne před sedmdesáti lety bylo pětatřicáté výročí vzniku Československa a na titulní stránce Rudého práva vyšla fotografie rakve. Nešlo ale o pohřeb Masarykova díla, byť bylo právě toho roku v totálních troskách, ale o tryznu za stranického funkcionáře Gustava Klimenta, kterému nechali jeho soudruzi den předtím vypravit státní pohřeb. Tento ceremoniální žánr měli v třiapadesátém roce dost nacvičený. V březnu byl vypraven ten nejvelkolepější průvod stranickému předsedovi Klementu Gottwaldovi.

Půl roku po něm umírala na rakovinu i jeho vdova. V ústraní, tolik kontrastujícím s rozjásaným centrem pozornosti, které si užívala ještě před pár měsíci. Některé vzhledem k datu napadalo něco o božích mlýnech. Být tenkrát sociální sítě, nejspíš by byla královnou negativních meme na úrovni dnešní Moniky Babišové. Takto se na ni dělaly jen stovky vtipů. Marta Gottwaldová byla pro mnohé tím nejsměšnějším symbolem poúnorové politické elity.

Nechávala si říkat „milostivá paní“, jenže z jejího chování vždy čouhala sláma nedoučené číšnice Marie (Marta si začala říkat až později), která si v nouzi přivydělávala i jako prostitutka. Podle jednoho z drbů, které se o ní šířily, se měla „obchodně“ seznámit i s budoucím manželem. Na začátku jejich vztahu byla dcera Marta, svatba následovala až o několik let později a po matčině vytrvalé snaze. Disidentský historik Ján Mlynárik dokonce šířil historku, kterak z jedné takové rozmluvy Gottwald prchl oknem s výkřiky „s takovouhle kurvou opravdu žít nemůžu“.   

Hana a Marta

Ke vší smůle paní Marty byla jejím měřítkem předchůdkyně Hana Benešová, štíhlá, elegantní a vzdělaná. A extrémně populární. Když její manžel vystřídal v roce 1935 na Hradě Tomáše Masaryka, měl renomé jeho nejbližšího souputníka, ale do „tatíčkovského“ charismatu měl se svou drobnou postavou, rtuťovitým temperamentem a nepříjemně vysokým hlasem hodně daleko. Pozitivní emoce veřejnosti se tak přesměrovaly na sympatickou paní Hanu, která v podstatě definovala roli první dámy.

Nejstrašnější volbou Marty Gottwaldové bylo rozhodnutí kopírovat její styl. Nejenže se také oblékala v neprestižnějším pražském salónu paní Podolské, ale trvala dokonce na stejných střizích, jako její o několik velikostí štíhlejší předchůdkyně. Vizuální efekt byl dle očekávání katastrofální.

Paní Marta měla určitě nevýhodu, že si neměla dát od koho poradit. Na druhou stranu pokud by se  o to někdo pokusil, tak prý na jakoukoliv kritiku reagovala velmi popudlivě. Zejména pak na vtipy a narážky, jejichž autory podezírala, že zesměšňují její nevzdělanost. Takže se procházela po Praze v snobských kožešinách, i když kolem bylo letní vedro.  Ideální terč pro všechny, kteří se po komunistickém únorovém převratu dostali na špatnou stranu  a měli pocítit ostří „revoluční spravedlnosti“. Ale i těch, kterým nový prezidentský pár přišel prostě jenom nevkusný.

Nezajímala se ani o politiku, což prý Gottwaldovi ve straně předhazovali. Manželky jeho dvou nejbližších spolupracovníků Marie Švermová a Josefa Slánská byly v revolučním zápalu schopnou konkurencí svých kovaných manželů, zato Marta raději hrála mariáš. Ani členkou strany se nikdy nestala. Na druhou stranu byla s dcerou jediná, kdo dokázal ze zatvrzelého Gottwalda dostat alespoň nějaké projevy lidskosti. Na rodině, které roky odolával, prý nakonec velmi lpěl.

Navíc v jeho hlavě převažovaly plány na revoluci, takže v praktických a rodinných záležitostech rozhodovala žena. Mimo jiné to měla být paní Marta, kdo dceři stejného jména zprostředkoval manželství s ambiciozním stranickým funkcionářem Alexejem Čepičkou. V té době už Marta mladší měla za sebou v rámci komunity KSČ několik vztahů a románků včetně nemanželské dcery.

Alexej Čepička byl o generaci mladší a ve straně patřil k nejambicioznějším. Před Gottwaldovou dcerou se měl dvořit dceři generála Ludvíka Svobody a snad prý i dceři profesora Zdeňka Nejedlého. Nakonec se „Aljoša“, jak se mu v rodině říkalo, stal pro Klementa Gottwalda nejintimnějším důvěrníkem a dokázal toho v politice náležitě využít. Když tchán umíral, byl nejvlivnějším vicepremiérem a z armády si jako ministr obrany během necelých tří let vybudoval vlastní impérium, do kterého neviděli ani jeho kolegové z vlády. Čepička také následně využil své moci, aby zfalšoval rodné listy Gottwalda, paní Marty i jejich dcery, aby v nich byl přepsán údaj, že se narodili mimo manželství.

Známým pomáhala

Všichni z okolí paní Marty uznávali, že nikdy neztratila zájem o obyčejné lidi a ochotu pomáhat známým, kteří se ocitli v nouzi. Když byli Gottwaldovi během války v emigraci v Moskvě, vyvolávala rozruch, když své nákupy z prominentní prodejny pro funkcionáře následně rozdávala potřebným. A když byl zatčen a posléze popraven Rudolf Slánský, který byl po dvaceti letech intenzivní spolupráce pro Gottwalda prakticky rodinným přítelem, podporovala finančně i materiálně jeho manželku. Pomoc potřebným, které neznala, ale řadila do politiky. A tu ignorovala. Na tradici charitativní činnosti prvních dam tak navázala až Irena Svobodová v roce 1968. A poté po roce 1989 Olga Havlová.

V posledních letech života se k ní Gottwald upínal čím dál více. Když byl půl roku před smrtí naposledy předvolán ke Stalinovi, byl už jeho fyzický rozklad i stihoman na takové úrovni, že trval na Martině přítomnosti u jednání. V nemoci mu ovšem příliš nepomohla. Schovávání lahví alkoholu, ke kterému ji lékaři nabádali, se příliš nedařilo, a rovněž doporučení na každodenní procházky skončilo na tom, že první dáma odmítala prezidenta doprovázet.

Sama měla v posledních měsících Gottwaldova života značné zdravotní problémy, které se po jeho smrti ještě urychlily. Když na výročí republiky zemřela, bylo jí pouhých 54 let. Snažila se navazovat na populární Hanu Benešovou, tak jako Gottwald se až do února 1948 tvářil, že chce navazovat na Masaryka a Beneše a že komunistické plány jsou vlastně jen pokračováním a rozvinutím jejich reforem ze začátku republiky.

Jenže zatímco on tuto kontinuitu nikdy nemyslel vážně a sám ji vnímal jen jako politický kalkul, za chováním jeho ženy nebyla vypočítavost. Jen hloupost, nevzdělanost a nezkušenost. Nedoučená servírka se zákrutami historie dostala do prostředí Pražského hradu, které v našich dějinách zamotalo hlavu i mnoha jiným. 

Zdroje: lidovky.cz, idnes.cz, Jaroslav Král: Marta Gottwaldová - Přidrzlou nedostudovanou číšnici služebné nesnášely, dělala ostudu, kam přišla, novinky.cz, g.cz, dotyk.cz

Vložil: Jakub Vosáhlo