Zbožňovaný dědeček se nezdál aneb Jak Bohuš Záhorský zničil dvě manželství jedinému muži. Tajnosti slavných
27.10.2023
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov
Popisek: Bohuš Záhorský jako policejní lékař v kriminálce režiséra Dušana Kleina z roku 1970 Jeden z nich je vrah
VIDEO Deylův náhradník dokázal okouzlit úplně každou, zamilovaná do něj prý byla i krásná Hana Vítová. Pro jednoho muže se ale stal životní černou můrou. Známý režisér kvůli němu dožil sám v garsonce. (Pokračování ze středy 25. října)
Sotva si už dnes někdo vzpomene, že Bohuš Záhorský nikdy neodmítl žádnou nabídku, takže hrál i v propagandistických agitkách. Lenina si dokonce zahrál i v roce 1960 v televizní inscenaci dramatu Kremelský orloj. Od konce světové války se představil divákům ve více než stovce filmů, do jejich povědomí se ale zapsal především jako bezkonkurenční představitel různých dědků a stařečků, obdařených životní moudrostí, citem, ale často také tvrdohlavostí a zatrpklostí. Prvního hrál už v pouhých dvaačtyřiceti letech v dramatu Ves v pohraničí. V dlouhé řadě jeho pohádkových a kouzelných dědečků je nepřehlédnutelný mimo jiné král v ladovské pohádce Hrátky s čertem či stařeček Pánbůh v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Jednoznačně ale nad všemi vyčnívá král Dobromysl řečený Veselý v hudební pohádce z roku 1968 Šíleně smutná princezna. Původně ho měl tuto hrát Rudolf Deyl mladší, jenže během příprav na natáčení náhle zemřel.
Falešní hráči:
Náš dědek Josef
Podobně nesmrtelným se stal i jeho Ezra Goodman z westernové parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera. Vedlejší úlohy dědků dokázal povýšit do kategorie hlavních rolí mimo jiné i v komedii Zlatá svatba či době poplatné komedii z moravské vinařské vsi v padesátých letech Náš dědek Josef. Z posledních let je zřejmě nejznámější jeho děda v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem a jeho úplně posledním filmovým hrdinou se stal včelař Heiliberg v životopisném filmu z roku 1979 Koncert na konci léta, v němž nechal režisér František Vláčil nahlédnout diváka do života geniálního hudebního skladatele Antonína Dvořáka.
Zbožňovaný Bonbónek
Tak mu přezdívaly kolegyně nejen zamlada v Brně, ale i v pozdějších letech v Národním divadle. Chodil totiž zásadně v perfektním obleku, ušitém na míru v salonu Kníže, voňavý, pozorný… prostě sladký. Přestože nebyl krasavec, přízeň krásných žen získával snadno, tajemstvím jeho úspěchu byly vybrané způsoby a galantnost. Dovedl vést zajímavou konverzaci, ale na kamarádské důvěrnosti si nikdy nepotrpěl. Proto se mu také v hereckém světě říkalo poslední baron. Svého času prý do něj byla zamilovaná i Hana Vítová. Svoji první manželku Věru, kterou přebral rozhlasovému režisérovi Josefu Bezdíčkovi, potkal ještě za první republiky a měli spolu dceru Evu. Brzy ale zjistili, že se nedokážou shodnout. Dalších dvacet let se pak Bohuš Záhorský do chomoutu nehnal.
Šíleně smutná princezna:
Rozvod nadvakrát
O svatbě začal uvažovat, teprve když potkal svoji osudovou ženu Vlastu Fabianovou. Mimořádná herečka a nejbližší přítelkyně Dany Medřické s ním žila léta takzvaně na psí knížku, protože i ona byla vdaná za Josefa Bezdíčka. Když ale zhrzený manžel zjistil, že mu Záhorský leze už podruhé do zelí, odstěhoval se a žil pak sám jako starý mládenec v útulné garsonce na Vinohradech. Po jeho smrti v létě 1962 ale nečekaně vyšla najevo další komplikace. Záhorského předválečná rozluka s první manželkou nebyla platná, takže musel o rozvod žádat znovu. Nakonec vše klaplo a v roce 1971 se konečně oženil se svou Vlastou. Skromný svatební obřad se uskutečnil v Jílovém u Prahy, nekoupili ani snubní prstýnky a za svědky jim šli herečka Jiřina Šejbalová a kamarád zedník.
Vytoužená idyla
Po svatbě Vlasta trvala na tom, že se konečně musí přestěhovat do jejího bytu, z jehož oken byl výhled na budovu Národního divadla. Byli prý jako oheň a voda, dvě zcela rozdílné bytosti, které sdílely přání a touhy. Dva úžasní herci, dominantní osobnosti, výrazné postavy souboru Národního divadla. Spoustu času spolu trávili i na chatě v Kamenném Přívozu, kam zvali přátele na lukulské hody, jejichž přípravu si prý právě Bohoušek bral ochotně na starost. Jeho specialitou bylo španělské rizoto, do kterého dával kraby a přiléval kvalitní francouzské víno. Měl ale rád i klasickou českou kuchyni a nejvíc si pochutnal na svíčkové, koprové omáčce či pečené huse. Samozřejmě ji zapíjel vychlazenou plzeňskou dvanáctkou, k níž občas přidal sklenku koňaku, prý pro lepší trávení. Jedna z největších osobností českého divadla dvacátého století a držitel řady ocenění Bohuš Záhorský zemřel 22. září 1980 v Praze, Vlasta Fabianová ho přežila o jedenáct let.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, Encyklopedie Prahy 2, Šemanovice.cz, Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo)
Vložil: Adina Janovská