Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak jsme hráli zpěvohru nazí. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 21.10.2023
Jak jsme hráli zpěvohru nazí. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Se svolením Filmexport Home Video

Popisek: Karel Fiala ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera

Ufáky se v divadle říká takovým světlům, co kromě toho, že herce od nich bolí oči, odhalí úplně všechno. Když se s nimi svítí na temné jeviště, objeví se zuby, opravené pryskyřičným tmelem, zato zmizí silonové košile, takže vypadáte, jako byste si oděv zapomněli v šatně a vzali si na nahé tělo motýlka.

Už jsem tu vzpomínal Karla Fialu, kterého zná široká veřejnost jako Limonádového Joea a divadelníci jako dlouholetého sólistu Hudebního divadla v Karlíně. V muzikálu Oklahoma měl na závěrečnou scénu ušitý překrásný bílý frak s cylindrem, který se v divadle šije tak, že kalhoty nemají poklopec, vepředu jsou sešité, mají zip po straně, díky čemuž jsou pěkně vypasované a dělají štíhlou postavu. Karlovu partnerku hrála Marcela Černochová, později velmi slavná pěvkyně vídeňské operety. Marcela vypadala jako růžové poupátko, pokud poupátko může mít lehkou nadváhu. Na úplný konec Karel na rampě vzal Marcelku do náručí a houpal ji na rukou, nicméně idylickou scénu přerušil podivný zvuk. Karlovi díky napětí svalů prasklo místo, kde měl být poklopec, a bílé kalhoty spolu s ufáky daly vyniknout jeho červeným slipům.

Marcela ho okamžitě podpořila a zrádnou trhlinu zakryla svýma něžnýma ručkama. To zase podpořilo pánskou část publika, která na subretu začala řvát cenné rady. Marcela se lekla a začala trhlinu zakrývat Karlovým bílým cylindrem, načež se od publika dozvěděla, že mu ho tam má pověsit. Orchestr přestal hrát, dirigent plakal, Karel se smál a Marcela se třásla hrůzou a do toho se zezadu připlížil nic netušící budoucí ředitel divadla, tehdy ještě herec Láďa Županič, s tím, že dle předepsaného plánu Karla probodne a poupátko si odvede. Když Láďa uviděl Karla, z ruky mu vypadl vražedný nůž, z očí mu vyhrkly slzy a na celé divadlo se Karla zeptal: „Tak já tě aspoň uškrtím, jo?“ Což už byl jasný signál pro inspicienta, aby za bouřlivého potlesku nechal spustit oponu.

Pro „genderovou reciprocitu“ dovolte na totéž téma ještě jednu příhodu dámskou. Veselá vdova je pěkná opereta Franze Lehára. Vedle hlavní Hany Glawari je v ní další role, jmenuje se Valencie a hrávají ji mladé herečky. V Karlíně byla jedna dobrá zpěvačka, zářivá blondýna, která měla i gymnastickou průpravu, a režisér toho plně využil. Ve scéně v baru tančila s baletkami kankán, sukni si držela hezky vysoko, udělala několik hvězd a tanec končila se sukní zdviženou až po bradu. Kalhotky jí výtvarník navrhl také krásné, ale bohužel – materiálem byl silon…

Ufáky odvedly skvělou práci. Dosud spící pánové v hledišti si najednou dávali k očím kukátka, houslisté v orchestru hráli vestoje a nemohli z herečky spustit oči. Nejlépe na tom byl šéfdirigent Homolka, který byl nejblíž. Subreta měla v ten den obrovský úspěch, aniž se kdy dozvěděla proč. Někteří se jí to snažili dát najevo, jako kapelník Homolka, který se jí na schůzi umělecké rady zeptal: „Slečno, a vy jste opravdu přírodní blondýna?“

„Samozřejmě, pane šéfe,“ odpověděla zpěvačka.

„Vidíte, já mám lékařské potvrzení, že přestávám slyšet na levé ucho, ale doktor mi zapomněl říct, že jsem taky barvoslepý,“ odpověděl šéf orchestru (pro ni úplně nepochopitelně) naší prolhané umělkyni…

 

QRcode

Vložil: Jaromír Janák