Eva Olmerová: bluesová královna za katrem. Otcovy drsné metody, v oparu alkoholu a útěk před realitou. Tajnosti slavných
20.10.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Eva Olmerová v hudebním filmu Petra Weigla z roku 1968 Svět je báječné místo k narození
AUDIO / VIDEO Živel, bohém, uragán…. V pochvalách se kritici předháněli, tak opravdovou bluesovou zpěvačku nám v cizině záviděli. Z každého vztahu si ale odnášela jen další ránu, která se nechtěla zacelit. Jako by její drsný pěvecký projev zakrýval extrémní křehkost a přemíru citu, s nimiž si nevěděla rady.
Navenek tvrďačka, ve vztazích naivka. Neměla štěstí na politický systém, který upřímnost a pravdivost z podstaty nesnášel a pokoušel se ji zotročit, nevedlo se jí ani v osobním životě a její partnerské vztahy končívaly katastrofou. „Byla naší Bessie Smith,“ prohlásil o ní bývalý prezident Evropské jazzové federace Lubomír Dorůžka. Muzikolog Leo Jehne ji přirovnal k Lady Day (jazzová legenda Billie Holliday) a rockový publicista Dan Vojtíšek o ní napsal: „V celé dosavadní historii české populární hudby a jazzu jsme měli jedinou zpěvačku skutečně světového formátu – Evu Olmerovou.“ V reakci na rány, které jí uštědřoval osud, začala ničit sama sebe a letos je to už třicet let, co zbytečně předčasně odešla.
Jsi jako dlouhý most:
O ní bez ní
Narodila se 21. ledna 1934 do pražské měšťanské rodiny, dětství si užívala v Holešovicích jako zbožňovaný jedináček s pejskem a odmalička prý byla mimořádně citlivá. Už v šesti letech začala chodit na hodiny k významné klavíristce Aurelie Káanové-Bubnové, která ji jako devítiletou představila na přehlídce mladých talentů ve Smetanově muzeu na Novotného lávce. Po válce se ale vrátili z Londýna její prarodiče a s nimi se hrnula do Evina života jedna změna za druhou. Dědeček jako spolupracovník prezidenta Beneše dostal diplomatický byt, Eva začala brnkat na klavír americké šlágry, hrála stolní tenis, jezdila na koni, závodně plavala… Únor 1948 ale vše obrátil vzhůru nohama. Rodiče se rozvedli a rozhodli, že zůstane dál v otcově péči, aniž se jí na její názor někdo zeptal.
Domov nedomov
Velmi těžce nesla, když jí otec představoval své o mnoho let mladší partnerky, s jednou z nich se pak oženil a z domova se stal nedomov, jak sama říkávala, takže raději trávila většinu času s kamarády. Začal studovat na gymnáziu, škola ji ale nebavila. Pak se otec snažil, aby se alespoň vyučila švadlenou, jenže Evě nevoněl ani luxusní salon evropského formátu Hany Podolské. Prostě chtěla zpívat. Začínala s kamarády trampy na otcově chatě v Třebsíně u Štěchovic, od roku 1950 tajně vystupovala v různých nočních podnicích a jazzových klubech s jazzovým pianistou Jiřím Verbergerem či orchestrem swingového skladatele a zpěváka Arnošta Kafky.
Georgia On My Mind:
Jak zlomit sedmnáctku
Tak brzy skončila poprvé v Bartolomějské, kde se ji vyšetřovatelé snažili zlomit. Pochopila, že jim jde o dědečka diplomata a strýce, jenž byl příslušníkem britského Královského letectva, chtěli, aby na ně donášela. „Nutili mě dlouho stát nahou v chladné místnosti, šoupli mě do temné kobky, chodila jsem v kožených brýlích na výslechy. Za tři dny, co jsem tam byla, jsem zestárla o mnoho let,“ vzpomínala na zážitek, na který nemohla být psychicky připravená a který se jí mnohokrát vracel ve vzpomínkách. A ještě hůř pak bylo doma, když ji otec tvrdě zmlátil, protože nepřišla dvě noci domů. S pocitem, že definitivně ztratila oporu, si proti otcově vůli už v osmnácti vzala kamaráda ze sousedství Vladimíra Falouta, manželství jí ale nepřineslo svobodu, po níž toužila. Dál každý bydlel u svých rodičů, zůstali spíš kamarády než partnery a po třech letech se rozvedli.
Poprvé za mříže
Poprvé byla odsouzena na čtrnáct měsíců po podivném incidentu. Zpočátku událost začala úplně nevinně. Když se vracela večer domů, zlomila si podpatek a kulhala. Příslušník VB, který ji potkal, ji podezříval z opilosti a chtěl ji legitimovat. Byla pořádně naštvaná kvůli zničeným botám, a tak se na něj utrhla. A hned tu byl útok na veřejného činitele. Po propuštění se konečně dočkala v roce 1959 prvního vlastního bytu na Kampě, naučila se postarat sama o sebe, ale také kouřit a pít alkohol. Tam si pro ni přišel o tři roky později hudební skladatel a dramaturg Karel Mareš a nabídl jí místo v divadle Semafor po Evě Pilarové, která právě odešla s Waldemarem Matuškou do konkurenčního Rokoka k Darku Vostřelovi. Vydala první singly, se svou melodií Jsi jako dlouhý most, otextovanou Rostislavem Černým, který byl autorem celé řady úspěšných hitů včetně Gottova Trezoru, ji Mareš vyslal do soutěže Hledáme písničku pro všední den. A Eva s ní získala první cenu poroty.
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Česká televize, Supraphon, ČSFD, FDB, Jiří Černý: Nekončící pouť k samotě Evy Olmerové, Jaroslav Kříženecký: Eva Olmerová, Jiří Karas: Vzlety a pády Evy Olmerové)
Pokračování v pondělí 23. října
Vložil: Adina Janovská