Pár tvrdých ran pěstí pro Jiřího Hrzána a Lanďákův přeražený nos. Tajnosti slavných
16.10.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Jiří Hrzán v roli, která byla pro jeho temperament přímo příznačná. Jako hlavní hrdina televizní komedie Pan Tomšík, natočené v roce 1972 na motivy povídky Karla Čapka, o obyčejném panu Tomšíkovi, který jednoho dne zjistil, že dovede létat.
VIDEO Kaskadér a bohém, který se neustále potácel mezi životem a smrtí. Každý den byl pro něj jeden velký flám, nebral si servítky, ani když hrozilo, že už si ani neškrtne. Provokaci si neodpustil ani po vyhození Pavla Landovského z Činoherního klubu.
Bonviván, rebel, a především velký herec. Komik se smutnýma očima, věčný kluk se srdcem na dlani, skvělý komediant a nezdolný klaun, živel, erupce výtržností a eskapád. A také provokatér, který si nikdy nebral servítky. Neodpustil si to ani poté, co nebyly obnoveny v pražském Činoherním klubu v květnu 1976 smlouvy Pavlu Landovskému a Martinu Štěpánkovi. O aktuálním dění v zákulisí informoval StB její snaživý zdroj hned den poté. Podrobnosti uvádí spis Pavla Landovského, který vedla StB pod číslem 708542 a jehož obsah zveřejnil server PrahaIn.cz, který se materiály dlouhodobě zabývá.
Svatba jako řemen:
Provokace na hraně
U Landovského měly být důvodem pro neobnovení smlouvy dlouhodobě nevhodný způsob života a kázeňské prohřešky. Hned poté, co spadla opona, rozhořela se v zákulisí mezi vedením divadla a herci ostrá diskuse. „Hrzán vystoupil a řekl, že chce interpretovat projev, který si už dříve přečetl na nástěnce v divadle Ateliér,“ poznamenala tajná policie. Pak z něho citoval pasáž, že na vedoucích místech nejen kulturních organizací jsou často lidé bez jakékoli nutné kvalifikace. Těmito slovy se Hrzán jasně vymezil proti nejvyššímu vedení státních divadel, což mohlo znamenat jeho profesní konec.
Úřední zápis dále uvádí, že „opatření bude dohodnuto“, zvažovalo se umístění nahrávací techniky v divadle. Závěrem ještě byla zdůrazněna jména, na která se hodlají zaměřit, mimo jiné Josef Somr, Libuše Šafránková a Jiří Hrzán. „Zpráva je od naprosto seriózního pramene. Dle názoru StB někteří členové Činoherního klubu zkouší, kam až mohou zajít a jak daleko orgány strany tomuto tlaku ustoupí,“ dodal poručík Vaníček ve zprávě, kterou odsouhlasil svým podpisem i náčelník odboru Jaroslav Hiřman.
Píseň pro Rudolfa III.:
Emoce a rány pěstí
Napětí mezi Pavlem Landovským a Jiřím Hrzánem přesto panovalo dál a podle záznamu z archivu StB vyvrcholilo v červnu divokou hádkou. Vyprovokoval ji Landovský, který Hrzána zbil, a ten mu na oplátku během pěstní „výměny názorů“ přerazil nos. Že rád pokouší osud, bylo o Jiřím Hrzánovi nejen v uměleckých kruzích všeobecně známo, a nejen tím, že si takzvaně pouštěl pusu na špacír. Často vyváděl i kaskadérské kousky, jako by mu na životě vůbec nezáleželo.
„Neznal jsem lepšího člověka, než byl Jirka,“ prohlásil o něm před pár lety v rozhovoru pro server azet.sk kamarád, hudební skladatel Zdeněk Barták, který se stal na dlouhý čas jeho vrbou, opatrovatelkou i bytnou. „Bohužel, byl to Bohem nadaný bohém, který se neustále potácel mezi životem a smrtí. Miloval výšky, výzvy, adrenalin, stále někam lezl.“ To, že se mu právě jeden z bláznivých nápadů stal osudným, je známo. Málokdo ale ví, že mu šlo o život už o něco dřív. A mohla za to – co jiného než láska ke krásným ženám.
Penzion pro svobodné pány:
Koktající třídní šašek
Nejmladší ze čtyř dětí a jediný syn majitele zahradnictví se narodil se 30. března 1939 v Táboře, traduje se, že jeho otec dokonce navrhoval pro prezidenta Edvarda Beneše zahradu u jeho slavné vily v Sezimově Ústí. Odmalička Jiří miloval výšky a vylezl, kam se dalo, takže ho rodiče raději směrovali ke sportu. V létě hrál fotbal, v zimě hokej, věnoval se lehké atletice. Ve škole byl oblíbený třídní šašek, ochotně bavil spolužáky scénkami, v nichž imitoval učitele.
Přestože měl problémy s výslovností a koktal, usmyslel si, že vystuduje DAMU a stane se hercem. Přijímací komise na fakultě ale byla jiného názoru. Tehdy už byl členem táborského Divadla mladých, kde si ho všiml E. F. Burian a nabídl mu angažmá ve svém pražském divadelním Studiu. Krátce byl i členem činoherního souboru Východočeského divadla v Pardubicích a sen o studiu herectví nevzdal. Přihlásil se k přijímačkám znovu, a nejenže napodruhé uspěl, ale byl dokonce přijat rovnou do třetího ročníku.
Kodýtkova detektivní kancelář – Přepadení:
Dvě ženy a dvě dcery
Před kamerou stanul poprvé už během studia, po státnicích a absolvování základní vojenské služby, během níž byl členem Armádního uměleckého souboru, získal v roce 1964 angažmá v pražském Činoherním klubu. Na vojně se seznámil s Věrou Šmídovou, s níž se v roce 1963 oženil, a následujícího roku se mu narodila první dcera, herečka Barbora Hrzánová. Svou ženu i dceru prý opravdu miloval, přesto ale nedokázal sekat latinu, takže se manželství časem rozpadlo.
V dalším manželství se mu narodila druhá dcera, úspěšná výtvarnice Tereza. V dětství prý bývala velmi často přítomna divokým hádkám mezi rodiči, takže není divu, že i tentokrát skončil pokus o získání domova rozvodem. A důvod partnerských neshod byl stále stejný, Hrzánova přílišná náklonnost k něžnému pohlaví, kterou nedokázal ovládnout, zvlášť když se posilnil nějakým tím panákem. „Zda toužil po rodině, to nevím. Možná ano. Ale která by s ním vydržela, kdyby jí například čtyři dny nepřišel domů? Každopádně své děti miloval nadevše,“ konstatoval Barták.
Pokračování ve středu 18. října
(zdroje: PrahaIn.cz, Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Azet.sk, Supraphon, TV Barrandov, Hana Rychetníková: Komik se smutnýma očima)
Vložil: Adina Janovská