Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Moje genderová aféra. Sobota Jaromíra Janáka

14.10.2023
Moje genderová aféra. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Pixabay

Popisek: Jedna z nejdůležitějších součástí každodenního života. Její mimořádný význam si uvědomíme, teprve když není.

O tom, že staré časy selského rozumu jsou pryč, ale doba genderové tolerance ještě nepřišla.

Až vám jednou doslouží koleno a vy se rozhodnete, že to, co vám nadělil Pánbůh, vyměníte za průmyslový výrobek, rozhodně se vyhněte jistému vojenskému špitálu na jednom z pražských kopečků, kde se asi dost dobře vyznají v amputacích, ale (soudě aspoň podle mého případu) ne v léčení v dobách mírových. Jinak ten špitál není tak hrozný, když pominete, že právě u nás na ortopedii za mého čtrnáctidenního pobytu jezdil veřejný výtah jen dva dny a zbytek času jsme my pacienti vesele o berlích skotačili na zahradu, nadýchat se doporučovaného čerstvého vzduchu, po schodech. Mělo to ovšem ten pozitivní výsledek, že jsem se mistrovsky naučil to, co ovládá každé zvíře. Přenášet všechny své věci z místa na místo v zubech.

Moje rodina, ve snaze přivést tatínka do použitelného stavu (protože někdo musí luxovat, otírat prach, v případě nutnosti dávat nádobí do myčky a pak zase ven), mne potom občas vyvezla na procházku do obchoďáku v Butovicích, kde jsem se procházel po široširých chodbách bez zábrany, na které by se dalo zakopnout, a využívat dobrodiní fungujících komerčních výtahů, nemluvě o pohyblivých pásech. Jednou jsem si i vylepšil chvíle své chmurné rekonvalescence konzumací (v naší čtvrti stále ještě nepřejmenovaného) ruského vejce. Dodalo mi to sílu do té doby, než se ve mně ruské vejce začalo měnit v Putinovu pomstu.

Podle zákona schválnosti jsou v Butovicích toalety na úplně opačném konci nákupního střediska, a tak publikum tamní „galerie“ vidělo nejrychlejší běh o berlích ve svých dějinách. Nicméně když se něco pokazí, tak se to pokazí dokonale. Kabinky na pánském oddělení uklízela kyprá paní uklízečka, která mi gestem naznačila, že musím počkat. Neztrácel jsem čas, vlétl na dámské záchody a ničeho nedbaje,jsem vlétl do kabinky u vědomí, že dnes, kdy máme tolik pohlaví, už je to vlastně jedno.

Dámy, malující si u zrcadel přes vrásky stíny a rty napuštěné botoxem, spustily křik a neznajíce směrnice EU volaly něco o úchylovi, který vnikl do jejich hájemství.

Ozvalo se bouchání na dveře.

„Otevřete! Policie! Co tam děláte?“ ozval se silný ženský hlas, který potvrzoval, že jde asi o skutečnou kolegyni Julie Lescautové.

Jelikož jsem si v tom zmatku nemohl vzpomenout, jak se moje činnost jmenuje slušně, raději jsem mlčel.

„Otevři, lumpe, nebo ty dveře vyrazím jménem zákona!“ začala mi tykat policistka. Vzpomněl jsem si, jak jsem byl kdysi také nucen vyrazit dveře, ovšem nebylo to jménem zákona, a tak jsem se pokoušel otevřít, než na mne zákon dopadne v celé své tvrdosti.

Dveře se rozlétly.

Nemaje podporu berlí, padl jsem policistce kolem krku a mé rty se jí přisály na výložku s hvězdičkou.

„Co si to dovoluješ, nevíš, kde seš?“

Uvědomil jsem si choulostivost situace a napadlo mě jediné legální řešení.

„Cítím se jako žena!“ vykřikl jsem a doufal, že se ke mně vrátí mé příslovečné štěstí.

Policistka ovšem neměla pochopení pro mou konverzi k ženskému pohlaví a postaru mě okřikla: „Nech toho, dědku, na kraviny už seš starej dost!“

Pochopil jsem, že tudy cesta nevede, pustil jsem se policistky a pokoušel jsem se přimět ke spolupráci jediné prozatím solidární svědkyně aféry, své berle.

Policistka se asi domnívala, že zvedám samopal, a namířila na mne obuškem.

„Zvedni pracky a zapni si kalhoty, kousek ti tam kouká!“

„To není kousek, to je celej!“ vykřikl jsem zoufale a za opovržlivých pohledů přihlížejících dam jsem si zahanbeně zatáhl do kalhot podolek košile.

„Podejte mi vysvětlení!“ začala mi opět komisně vykat orgánka.

Nesměle jsem vykoktal, že pro pány byly kabinky mimo provoz, a že když jsou teď ta libovolná pohlaví, myslel jsem si, že mohu beztrestně vtrhnout na dámský záchod. A přidal jsem povzdech, že i po premiéře velkofilmu Úsvit je společnost u nás stále ještě genderově nevzdělaná. Policistka na to nedbala a zavolala mojí manželce, která na telefonickou výzvu přišla, zvedla mi berle, načež vyplnila policistčin povel: „Odveďte si toho úchyla!“

Procházeli jsme kolem otevřených dveří pánských toalet.

„Paňé, užé vazmóžno!“ volala na mne paní uklízečka.

„Už ně nádo, paní děžurnaja…“ použil jsem po letech svou polozapomenutou ruštinu a cvakaje berlemi jsem se fungujícím výtahem nechal dovézt do podzemních garáží, kde na mě čeká můj pegas, který mě odveze tam, kde na mě čeká bájný záchod, který smějí používat všechna pohlaví, v naší rodině zastoupená.

Tento skazóčnyj tualjét v době, kdy si našinec není vůbec jistý tím, kam až česky mluvící úředník posune ruskojazyčné podněty, má navíc ještě jednu výhodu: Jeho děžurnyj jsem já sám…  

 

Jaromír Janák

QRcode

Vložil: Jaromír Janák