Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Byl Klement Gottwald zavražděn? Záhady života

15.10.2023
Byl Klement Gottwald zavražděn? Záhady života

Foto: Se svolením Moravská galerie - Josef Ehm

Popisek: První komunistický prezident Klement Gottwald na snímku významného fotografa Josefa Ehma, který je součástí sbírek Moravské galerie v Brně

Éra vlády čtvrtého československého prezidenta je známa zejména jako doba temna. Doba plná justičních vražd, zabavování majetku a pronásledování nevinných osob. Ale nesmíme zapomenout ani na zvláštní okolnosti pozdního života a smrti tohoto drsného a přesvědčeného komunisty. Proč Klement Gottwald zemřel pouhé tři dny po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě? Že by ho v rámci nelítostného vyrovnání účtů nechali odstranit pohrobci obávaného sovětského diktátora? Vždyť likvidace politických oponentů byla tehdy v módě!

Vojáci ve slavnostních uniformách vynášejí ze Španělského sálu Pražského hradu částečně prosklenou rakev. V ní je uloženo mrtvé a nabalzamované tělo prezidenta Sjednotitele, jak si rád nechával říkat Klement Gottwald. Je krátce po třinácté hodině odpolední, když ozbrojenci položí rakev na lafetu děla. V téměř všech československých továrnách se na pět minut rozezní sirény, houkají i lodě, plující po Vltavě, a lokomotivy v celé zemi. Současně se odpoledne 17. března 1953 v Československu zastavil život.

Šlo o výraz povinné piety k zesnulému. Mnohými obdivovanému, ale i nenáviděnému komunistickému politikovi. Mezitím smuteční průvod s prvním pravým dělnickým prezidentem, jak hlásala propaganda, popojel hlavním městem dál. V doprovodu vojáků a lidových milicí se procesí dostalo okrajem Dejvic až do Letenských sadů. Na rozměrném prostranství byla přichystána tribuna s portréty Stalina, Gottwalda, Lenina a dalších komunistických „revolucionářů“ stejně jako tisíce přihlížejících civilistů.

Následná vojenská přehlídka byla na svou dobu velkolepou podívanou. Po jejím skončení procesí pomalu projíždělo pražskými ulicemi, lemovanými davy většinou povinně přihlížejících lidí a vlajkami, svěšenými na půl žerdi. Nikdo z Pražanů, bydlících v okolních čtvrtích (a majících tohoto dne státem nařízené volno), totiž nesměl přijít domů dřív, než skončí smuteční obřad. Tuto okolnost kontrolovali nejen domovní důvěrníci, ale také příslušníci policie a StB! Dobrovolně povinných bylo v době končícího stalinismu však i mnoho dalších činností…

Co tvrdila pražská šuškanda?

Zatímco v obličejích některých přihlížejících se zračil smutek, nebo dokonce pláč, další lidé se dívali za převáženou rakví se znechucením. Honosný průvod projel přes Štefánikův most (tehdy nazývaný Švermův – pozn. redakce). Za zvuků kapel pokračoval Revoluční třídou a ulicí Na Příkopě. Kolona zastavila před Národním muzeem na Václavském náměstí. A na tomto náměstí po projevech několika komunistických politiků a dalších vybraných osob obřad vpodvečer také skončil. Ale co samotná prezidentova smrt? Již v té době si začali mnozí Čechoslováci šuškat, že za ní má být cosi temného. Podle těchto domněnek měl být Gottwald zlikvidován na příkaz mocných Sovětů! Snad na příkaz následníků diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina?

Podle pražské šuškandy měl být Gottwald otráven ještě během svého pobytu v Moskvě. Šlo jen o moderní pohádku? Vždyť již tehdy bylo známo, že někteří ze Stalinových nástupců se vyznačují nemalou krutostí. Navíc likvidace nepohodlných odpůrců režimu, ale i zcela nevinných osob a soudruhů byla tehdy v Sověty podrobené východní a střední Evropě na denním pořádku. Neuplynul měsíc, aby nedošlo k justiční (nebo utajené) vraždě nevinných lidí. Období krutovlády psychopatického diktátora Stalina se zapsalo do lidské historie jako epocha statisíců nespravedlivých poprav, trestů a uvěznění bolševických obětí v lágrech, a to s odhadovanými počty až kolem osmi milionů lidských obětí! Mohly být tedy domněnky běžných Čechoslováků o zákeřné vraždě jejich „dělnického“ prezidenta rukou Sovětů oprávněné?

Zpočátku ho nebrali vážně

Pro pochopení tehdejší situace si stručně shrňme, co zmíněné smrti Klementa Gottwalda předcházelo. Roku 1929 se ambiciózní a neúnavný mladý muž, původně truhlář, pocházející z chudých moravských poměrů, stal na pátém sjezdu KSČ předsedou této radikální politické strany. Proč? Postavil se jako jeden z několika dalších do čela ostře vyhraněného promoskevského křídla této politické organizace. A umírněné odpůrce mezi komunisty se mu podařilo porazit či odsunout na vedlejší kolej.

Kovaný bolševik Gottwald si však již tehdy nebral servítky. Od dvacátých let na území Československa v podstatě prosazoval drsnou sovětskou cestu včetně násilného převzetí moci komunisty. Továrníkům a sedlákům během projevů a v novinových textech vyhrožoval znárodněním jejich majetku nebo i lynčováním a vězením. Sice ho tehdy moc lidí nebralo zcela vážně, ale přesto se v roce 1929 stal za komunisty i poslancem Národního shromáždění (předchůdce současného parlamentu – pozn. redakce). Jenže byl za své buřičské výroky a články pronásledován policií, proto se musel opakovaně uchýlit do ruského zahraničí pod ochranu svého chlebodárce, krutovládce a diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina.

Pod jeho křídly byl  nejen v dobách meziválečné Československé první republiky (1918-1938), ale především později v éře okupace českých zemí nacistickou německou Třetí říší (1939-1945) i se svou manželkou Martou a dcerou stejného jména. Co však přineslo dlouho očekávaný zvrat? Osvobození východní Evropy Rudou armádou v roce 1945 stejně jako předchozí Gottwaldova bojovná rétorika vůči nacistickému Německu mu na konci druhé světové války vydláždily cestu do politických výšin…

Hvězdná kariéra v Stalinových službách

Již v roce 1946 se „Kléma“ stal po vítězství komunistů ve volbách premiérem poválečné Československé republiky. Jenže jeho bolševici nespali. Za vydatné pomoci Sovětů a jejich tajné služby postupně dosazovali do klíčových politických míst své lidi. Během puče v únoru 1948 navíc svrhli původní demokraticky zvolenou vládu a nahradili ji vlastní, čehož se Gottwald aktivně zúčastnil. Po následném odstoupení Edvarda Beneše mu pak již nic nestálo v cestě, aby obsadil místo prvního muže národa.

Jak na něj budou vzpomínat další generace? Gottwaldovo působení v prezidentské funkci se zapsalo do dějin především vyvlastněním majetku bohatých (ale i méně bohatých) podnikatelů, průmyslníků a sedláků stejně jako drsným pronásledováním nepřátel režimu. A také zinscenovanými soudními procesy, mučením a vraždami nevinných lidí. Ty navíc Gottwald svým podpisem také schválil.

Většina nejhorších zločinů té doby v Československu se však odehrála na příkaz shora, tedy právě od pološíleného Stalina, přestože se mu občas marně snažil tehdejší český premiér, a poté prezident Gottwald vzdorovat. Nelítostného gruzínského psychopata a paranoika se totiž báli i jeho blízcí spolupracovníci a Gottwald nebyl výjimkou. Není se tedy čemu divit, že když nakonec těžce nemocný sovětský generalissimus opustil náš svět, mnozí lidé si velmi oddychli. Přesto byl v Moskvě uspořádán megalomanský pohřeb, během kterého tisíce obyčejných lidí plakaly. Propaganda totiž udělala své.

Stihla Gottwalda sovětská pomsta?

„Na začátku března 1953 zemřel Stalin a moskevští komunisté uspořádali kolosální pohřební slavnost. Cesta na Stalinův pohřeb byla pro Gottwalda povinností. Doktoři ho zapřísahali, aby dal přednost vlaku, ale prezident to odmítl. Poletí,“ popsal zmíněnou situaci v knize Deset prezidentů český autor Libor Budinský. Souviselo právě toto Gottwaldovo rozhodnutí s jeho smrtí, která měla nastat už velmi brzy?

„Gottwald zemřel pouhých devět dní po smrti svého „hospodáře“ Josifa Stalina a téměř okamžitě se rozšířila fáma, že byl otráven sovětskou tajnou službou… Údajně i Marta Gottwaldová vyslovila podezření, že jejího muže v Moskvě otrávili,“ doplňuje informace o události na webu Dotyk.cz autor článku Jaroslav Krupka. Mohlo by na naznačené verzi událostí cosi být? Vždyť vraždění nepohodlných osob, ať už šlo o politiky, nebo ne, mělo v tehdejší éře poválečného Sovětského svazu nemalou tradici. Někdejší tajná služba NKVD, transformovaná v roce 1946 na takzvanou MND, s tím měla bohaté zkušenosti.

Cepín životu nesvědčí

Své by o tom mohl vyprávět například odpadlický komunistický funkcionář a „revolucionář“ Lev Trockij, kterého potkal v srpnu 1940 podobně neradostný osud. Bývalý Leninův spolupracovník a kritik Stalinových krutých metod byl totiž na diktátorův příkaz zavražděn v Mexiku agentem NKVD Ramónem Mercaderem brutální ranou cepínem do hlavy! A i mnohé další nepřátele velmoci s rudou hvězdou ve znaku potkaly zvláštní smrtelné nehody, infarkty, sebevraždy nebo vražedná přepadení. Vše samozřejmě v režii brutální tajné služby sovětského svazu a jejího hlavního představitele Lavrentije Beriji.

V éře Velkých čistek (šlo o hromadnou likvidaci a perzekuci Stalinových skutečných i domnělých odpůrců – pozn. redakce) v třicátých letech 20. století se Berija projevil jako nadprůměrně sadistický, schopný a velmi krutý vykonavatel (nejen) Stalinových rozkazů. Byl dokonce až tak mrazivě cynický a krutý, že proti jeho působení protestovala část sovětské veřejnosti včetně vlivných soudruhů. Tento muž se totiž neštítil na základě své moci vraždit i vlastní oponenty.

Nechal ho zabít šéf tajných?

Dopadl podobně i Gottwald, protože věděl o Stalinovi a zákulisí jeho krutých metod až příliš mnoho? Vždyť Berija na spravovaných územích v sovětském Zakavkazsku v 30. letech překonal počet tajně, ale i veřejně zavražděných osob. A to více než o dvojnásobek počtu v podobně zalidněných oblastech Sovětského svazu. Tento zrůdný vykonavatel bolševických zločinů se také velmi rád osobně účastnil týrání a poprav zadržených lidí.

Sám Berija zaujal místo ministra vnitra a hlavního šéfa NKVD koncem listopadu 1938, když nechal popravit svého předchůdce Ježova, přezdívaného Krvavý skrček. I nechvalně známý Katyňský masakr patří mezi díla tohoto muže bez svědomí. Může být navíc náhoda, že po Stalinově smrti to byl právě on, kdo se po něm pokusil převzít (nakonec neúspěšně) větší část moci? Byla to právě obava z jeho kruté a bezohledné povahy, která nakonec místo něj vynesla do čela někdejší rudé velmoci Nikitu Chruščova. A co bylo dál s Berijou?

Dostihla ho spravedlnost?

Ten putoval za své skutečné, ale i smyšlené zločiny na popraviště. Tam byl 23. prosince na příkaz ostatních vůdců Sovětského svazu 1953 zastřelen. Nemohl se však krvelačný šéf NKVD ještě v dobách, kdy disponoval téměř neomezenou mocí, postarat o likvidaci někdejšího čs. prezidenta? „Dne 11. března se Gottwald vrátil sovětským vojenským letadlem do Prahy. Na letišti ho uvítali předseda vlády Zápotocký a jeho náměstek Široký. Prezident si jim hned po příletu postěžoval, že mu není dobře. Prý se o něj pokouší chřipka,“ uvádí důležité informace o stavu prezidenta Sjednotitele v knize Co se nevešlo do dějepisu český spisovatel Jan Bauer. Že by tedy za vším stálo zhoršení prezidentova nedobrého zdravotního stavu po příletu, a nešlo o žádný záludný atentát?

Nachlazení a syfilis

Musíme vzít v úvahu důležitý fakt, že většina jedů způsobí lidem smrt v řádech několika hodin, maximálně pak necelých dvou dnů. Gottwald ale zemřel až po třech dnech návratu z veliké země, kde „kde zítra již znamenalo včera“. Navíc k němu byly během jeho zhoršujícího se stavu povoláni výborní čeští a později i sovětští lékaři. Už počáteční konzilium lékařů, složené z předního pediatra, profesora Jaroslava Procházky, profesora Jonáše a internisty Charváta, doplněné o Sověty Markova a Fedorovovou, konstatovalo zhoršení prezidentova zdravotního stavu, způsobené jednak silným nastydnutím, a druhotně projevy jeho neléčené syfilidy.

Ano, bylo tehdy veřejným tajemstvím, že dělnický prezident dlouho zápasil nejen s alkoholismem, ale především s nedoléčenou pohlavní chorobou. Zatímco první neduh získal jako svou obranu na dlouhodobý stres a strach z nejisté budoucnosti, nepříjemnou pohlavní  nemocí se nakazil během pestrého sexuálního života v bouřlivém mládí (a podobně nevázaného života jeho manželky Marty – pozn. redakce). Kvůli dlouhodobě špatnému zdravotnímu stavu dostával Gottwald od svých lékařů již od dob druhé světové války a pobytu v Sovětském svazu pravidelné injekce penicilínu, které však jeho stav zlepšily vždy jen dočasně. Bylo tomu tak i v březnu roku 1953…

Na počátku konce

„Večer 12. března vydali ošetřující lékaři zprávu, že prezident republiky soudruh Klement Gottwald onemocněl prudkým zánětem plic a pohrudnice. Teplota večer 37,7 stupně Celsia, puls 108 za minutu, krevní tlak 120/80 mm Hg… Nikdo z nezasvěcených nemohl tušit, jak je ve skutečnosti situace vážná. Během pátečního rána 13. března se prezidentův stav prudce zhoršil. Vzhledem k tomu, že mu nápadně klesal krevní tlak, vyslovil profesor Jonáš podezření, zda nedošlo k vnitřnímu krvácení,“ popisuje nelichotivý průběh prezidentovy nemoci Jan Bauer. Že by tedy vše bylo se smrtí prvního muže jinak?

Lékaři Jonáš s Karpíkem provedli následně punkci hrudníku a tato sonda do Gottwaldova těla jim předpokládané vnitřní krvácení potvrdila. Překvapený profesor Jonáš proto nechal rychle přivolat uznávaného hrudního chirurga, profesora Diviše. Protože však Diviš nebyl doma, musela ho najít a k vážně nemocnému Gottwaldovi přivézt státní policie. Její příslušníci našli uznávaného doktora v jedné pražské tramvaji. Ale ani tento přivolaný specialista nepřinesl dobré zprávy. Diviš po vyšetření „Klémy“ konstatoval, že mu praskla výduť největší srdeční tepny, nazývané odborně aorta. Dal se v tomto vážném stavu vůbec prezident zachránit? A jak probíhaly jeho poslední hodiny?

Proč nevydržel v mauzoleu

„Nemohl dýchat, měl velké bolesti v hrudníku. Lékaři na Hradě zjistili vnitřní krvácení a žádali příchod specialisty, hrudního chirurga profesora Diviše. Výduť srdeční aorty praskla. Nadějí byla operace, profesor Diviš ji však odmítl. Už by nepomohla. Nevěřili mu. Ještě volali do Moskvy a žádali okamžitou návštěvu hlavního sovětského chirurga. Ten druhý den skutečně přiletěl, ale operaci také zamítl... 14. března, jen devět dní po Stalinovi, zemřel i Gottwald. Jako nejmladší ze všech našich prezidentů. Bylo mu pouhých 56 let,“ doplňuje informace o posledních chvílích Gottwalda stejně jako o paranoii, panující tehdy nejen mezi lékaři, pro změnu spisovatel Libor Budinský. A není se čemu divit. Ošetřovat významné komunistické politiky stálo již dříve některé lékaře jejich svobodu, jiné dokonce život.

Ale zpátky k našemu hlavnímu tématu. Hned 15. března se v novinách a rozhlasu objevilo smuteční oznámení o prezidentově smrti. Snad právě tehdy se mezi Čechoslováky objevila zřejmě ničím nepodložená fáma, že byl Gottwald otráven již v Moskvě a mrtvý převezen do vlasti. Ale co by z jeho skonu kdokoliv z vysokých sovětských funkcionářů včetně Beriji, Chruščova, nebo snad tehdejšího premiéra Malenkova získal? Navíc bychom museli zcela zpochybnit zprávy konzilia uznávaných čs. lékařů, které byly sepsány už v Praze.

O smrt, způsobenou záměrně, tedy v tomto případě pravděpodobně nešlo. Každopádně následoval mediální cirkus, během něhož byl nejen v Rudém právu, ale i dalších novinách probírán údajně obrovský přínos zesnulého politika. Někteří umělci na něj skládali oslavné básně, přestože společnost v Československu ovládl strach z nejistých zítřků. Prezidentovo tělo bylo poté uloženo v mauzoleu v památníku Na Vítkově, kam se na něj až do roku 1962 chodili dívat nejen Čechoslováci. Protože však byla Stalinova hrůzovláda, v níž svou nemalou roli sehrál i Klement Gottwald, Nikitou Chruščovem záhy odsouzena, muselo nakonec zmizet z památníku i tělo „prezidenta Sjednotitele“. Za záminku posloužil údajný rozklad prezidentových tělesných ostatků…

Převzato z časopisu Záhady života

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL