Na prvním místě láska. Věrnost mu nic neříkala, záchrana nakonec přišla až v poslední chvíli. Tajnosti slavných
13.10.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Petr Haničinec v roce 1988, jako Antonín Karas se svým seriálovým synem Pavlem Mangem v Cirkusu Humberto
VIDEO Skvělý představitel mužných hrdinů byl i občasným zpěvákem, přesněji řečeno recitujícím či intonujícím hercem v různých drobných či muzikálových skladbách. Přesto svůj další velký talent vědomě a navždy odsunul až na poslední kolej. (Pokračování ze středy 11. října)
Vyhlášený bohém ženy miloval a s věrností si nikdy svědomí nezatěžoval, takže si s ním jeho partnerky i manželky užily své. Rád vymetal po nocích nejrůznější bary i hospůdky, často v doprovodu dobrého kamaráda Vladimíra Menšíka. Jen jednu lásku ale opustil ze dne na den. Dnes už málokdo ví, že byl Petr Haničinec v dětství velmi nadějným klavíristou. „Když mi muzika zavoněla, vydržel jsem cvičit i šest hodin denně, a dokonce jsem mnohdy chodil místo do školy hrát na klavír ke kamarádovi,“ zavzpomínal v jednom z celé řady dokumentů, které s ním natočila Česká televize.
Matka měst:
Zavržená konzervatoř
Nabídku nastoupit rovnou do třetího ročníku hudební konzervatoře přesto nakonec nepřijal a raději šel studovat herectví. A od té doby už nikdy na klaviaturu nesáhl. Dodnes se ale uchovala celá řada jeho pěveckých vystoupení, například na deskách vyšla písnička Matka měst, kterou nahrál v roce 1985 s Olgou Blechovou, Waldemarem Matuškou a doprovodem Tanečního orchestru Československého rozhlasu Praha. Účinkoval i v muzikálech, například v původní autorské Babičce Richarda Pachmana, klasickém Šumaři na střeše či v Tylově a Škroupově Fidlovačce. Jeho pěvecké umění zachytila i televize, když si ho vybrala do pořadu o zpívajících hercích pražského Divadla Na Vinohradech, natočeného pod názvem Písničky vinohradských.
Nebezpečná odvaha
Úplně první, spíš ještě napůl dětskou lásku prožil ve čtrnácti letech, během druhé světové války. Jeho vyvolená nosila schovanou židovskou hvězdu, ale zamilovaný Petr trval na tom, aby byla při jejich procházkách vidět. Beze strachu chtěli všem ukázat, že není zač se stydět. „Byli jsme blbě odvážný,“ komentoval to po letech. Svou první manželku, Štěpánku Hubáčkovou, poznal na DAMU, vzali se ještě za studií a měli spolu dceru Alexandru. Hned po absolutoriu je ale rozdělila práce. Zatímco pro Petra se stalo domovem divadlo v Pardubicích, Štěpánka zamířila rovnou do Československé televize v Praze a stala se v dětských pořadech oblíbenou tetou několika generací. „Byla to inteligentní a shovívavá dáma a já myslel, že zvítězí nad mou choleričností,“ říkával později.
Parádní svět:
Plachá princezna
Jeho druhou ženou byla Marie Kyselková, jejíž nejznámější a zároveň poslední rolí se stala princezna Lada v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Byl její první láskou a během natáčení legendární pohádky už vtěsnávala vzdouvající se bříško do úzkých šatiček, protože čekala jeho syna Ondřeje. „Petra jsem velice milovala a doufala jsem, že to bude na celý život,“ vzpomínala na lásku, které obětovala slibně nastartovanou kariéru, aby se stala hospodyní, manželkou a matkou na plný úvazek. Věrní si nebyli, přesto spolu prožili patnáct let. Když ale začal Petrův románek s rozhlasovou moderátorkou Evou Kopeckou, podala Marie žádost o rozvod. S Evou se seznámil na jednom večírku, kde jí prý pokynul od klavíru, protože se mu líbila, a podílel se pak i na výchově jejího syna Čestmíra. Přesto se nakonec rozvedli, údajně protože byli oba příliš dominantní.
Víla zachránkyně
Začátek čtvrtého manželství byl jako vystřižený z romantického filmu. O dvacet let mladší zlatnice Radka napsala svému milovanému herci obdivný dopis a on jí odpověděl. Tím prý začala opravdu velká láska, která vydržela dvacet let. V prosinci 1995 se jeho život obrátil vzhůru nohama, když se stal účastníkem hromadné dopravní nehody na dálnici D1 u Humpolce. Byl vážně zraněn, dva měsíce strávil v bezvědomí, prožil klinickou smrt a jeho uzdravení se rovnalo téměř zázraku. Dolehly na něj ale těžké deprese, k nimž přispěla v roce 1999 smrt první manželky Štěpánky a o pět let později ještě náhlá smrt vnučky Alice, která náhle zemřela v pouhých třiceti letech na krvácení do mozku. Nad vodou ho držela jen Radka, která při něm stála do poslední chvíle.
Dnes už to vím:
Vražedná série
V době, kdy se léčil po autonehodě, dostal obyčejnou poštou výpověď z Divadla na Vinohradech. Od ředitelky Jiřiny Jiráskové, která donutila k odchodu celou řadu skvělých herců. Z právního hlediska byla sice výpověď neplatná, hrdý Haničinec se ale zasekl, na Vinohrady zanevřel a pak už nikdy do něj nevstoupil. Menší role pak dostával v Divadle na Fidlovačce. Při jednom z představení ale dostal mozkovou mrtvici. Akutní operací se lékařům podařilo zvrátit následky, a pak koupil s Radkou domek v Bratronicích na Kladensku, který mu dohodil hudebník Karel Vágner. Trpěl těžkou cukrovkou, kvůli rakovině tlustého střeva musel podstoupit i velmi vážnou operaci. Ani ta mu ale nepomohla nad zákeřnou nemocí zvítězit. V posledních týdnech byl upoután na lůžko a pečovala o něj jeho žena Radka. Zemřel 7. listopadu 2007 ve svém domě v Bratronicích.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Východočeské divadlo Pardubice, Jan Herget: Petr Haničinec – Vztekloun s jemnou duší, Supraphon, Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907-2007 – Vinohradský ansámbl)
Vložil: Adina Janovská