Ženy miloval, čtyři si dokonce vzal, ani ve snu ho ale nenapadlo, že kvůli Švorcové bude muset před soud. Tajnosti slavných
11.10.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Petr Haničinec s Jiřinou Švorcovou v seriálu Žena za pultem
VIDEO Mimořádně charismatického chlapa zbožňovaly babičky i vnučky, takže mu milostnou zápletku nadělil také scénář seriálu Žena za pultem. Diváci příběh prožívali snad víc než argentinskou telenovelu, představitele Annina milence ale ani ve snu nenapadlo, jaké trable mu nadělí.
Když láska, tak jedině se šťastným koncem, a když mělo dojít na intimnosti, scéna se rozostřila a kamera vyjela nahoru, kamsi do říše fantazie. Tak to chodívalo za socialismu, diváckou představivost ale tento styl povzbuzoval mnohem víc než natvrdo servírovaná ložnicová realita. I v Ženě za pultem spatřili diváci jen odhalená ramena Jiřiny Švorcové a mužnou hruď Petra Haničince, takže si divák-nemrava na své nepřišel. Zvědavost se ale rozjela na plné obrátky, všichni chtěli vědět, jak příběh dopadne. Telefony zvonily, dostat se k soukromým číslům nebylo tenkrát díky telefonnímu seznamu složité. Jednoho dne vypěnil i Haničinec, k jehož vlastnostem trpělivost nepatřila, a zvědavce utřel, ať na svatbu zapomene. Řekl, že už se jeho Karel Brož s Annou „nikdy neuvidí, protože odejde do ciziny stavět mosty“. Ani ve snu ho nenapadlo, že kvůli tomu skončí před soudem. Když volající jeho lež odhalil, podal na něj žalobu za narušování socialistického soužití.
Žena za pultem:
Na vlně emocí
Mimořádně charismatický, skvělý herec, ale také vynikající klavírista a zpěvák. Herectví ale nakonec zvítězilo, navzdory tomu, že otec měl o jeho budoucnosti jinou představu. Byl dramatický typ, ztělesňoval silné, rozhodné a mužné postavy. A stejně jako před kamerou prožil i v soukromí neuvěřitelně barvitý život, plný výšin i propadáků. Napohled působil zachmuřeně, proto se o něm také tradovalo, že je pořádný vztekloun. Ve skutečnosti byl ale velkým milovníkem všech krás života. Dřív řval, než plakal, jako trvale přetopený kotel, plný citu a emocí. Díky tomu se také mohl stát skvělým hercem a dabérem, vynikajícím řečníkem i recitátorem. Miloval ženy a byly doby, kdy se nevyhýbal ani alkoholu, nikdy to ale neovlivnilo jeho práci. Udělal i řadu chyb, dokázal je ale přiznat.
Útěk za snem
Narodil se 15. září 1930 v Pardubicích do rodiny poštovního úředníka na otcovo přání začal studovat Učitelský ústav v Chrudimi. Později ale přestoupil na trutnovské gymnázium. A pak nečekaně utekl z domova, protože se chtěl stát hercem. Jenže tatínek Josef se tak rozčílil, že ho odmítl během studií živit, takže si vydělával jako klavírista v barech a s Vošického orchestrem. Přihlásil se na Státní konzervatoř, která byla záhy přejmenována na DAMU, a vystudoval herectví pod vedením profesorů Miloše Nedbala, Radovana Lukavského a Otomara Krejči. Když později přišly herecké úspěchy, tatínek obrátil a tvrdil, že vždycky věděl, že jeho syn bude hercem.
Kotva u přívozu:
Soudruh, padouch i policajt
Po studiích nastoupil na jednu sezónu do prvního angažmá v Pardubicích, další dva roky strávil v Armádním uměleckém divadle pod vedením E. F. Buriana. Pak hrál v D34 a v Divadle Stanislava Kostky Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), aby v roce 1962 zakotvil na více než tři desetiletí v Divadle na Vinohradech. Nastudoval v něm téměř sedmdesát rolí, tíhl hlavně k charakternímu herectví a poněkud hřmotný, hrdinský zjev podtrhoval příjemným a hlubokým hlasem. Zjev ho předurčil pro postavy složitých charakterů padouchů, zločinců či zrnitých a furiantských chlapů s vnitřním temperamentem a elánem. Před kamerou začínal v polovině padesátých let menšími postavami vojáků, i když si v tomto období ‘střihl‘ i životopisnou roli Ondřeje z Hvozdna v historickém dramatu Otakara Vávry Proti všem.
Rabovací gardy
Výraznější role mu přinesla až normalizace, kdy hrál stranické funkcionáře, dělnické ředitele či kriminalisty. Kromě tendenčních agitek ale hrál i v psychologických projektech a v řadě úspěšných seriálů. Mimo jiné například v historickém rodinném dramatu osvědčeného tvůrčího tandemu Dietl-Dudek Synové a dcery Jakuba skláře. Ztvárnil v něm hlavního záporáka Bořivoje Boška, kvůli němuž se na něj lidé dívali skrz prsty, párkrát dokonce dostal vynadáno i na ulici. Mimochodem, víte, co znamenalo RG na pásce, kterou nosí v seriálu na ruce po druhé světové válce? Byla znakem takzvaných Revolučních gard, ozbrojených jednotek českých dobrovolníků, které působily od 23. května 1945 do srpna 1945 zejména v pohraničí. Mnozí byli spíš zlatokopové, kteří si vykládali zákony po svém, rabovali a obohacovali se na majetku odsunutých Němců, takže jim lidé říkali rabovací gardy.
Možná přijde i kouzelník – Klaudie:
Sbírka cen a titulů
Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 1995 jako zástupce ředitele v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů. Nezanedbatelná je i jeho práce v dabingu, svůj hlas propůjčil mimo jiné inspektoru Columbovi či koktavému císaři v úspěšném seriálovém příběhu římské císařské rodiny z první dynastie Já, Claudius. Často a rád pracoval i na projektech pro děti, například My z konce světa, Kubula a Kuba Kubikula či Bylo nás šest. V roce 1982 získal Cenu Svazu českých dramatických umělců a o dva roky později převzal za postavu Hovory v seriálu Dobrá voda Cenu Zlatý květ. O tři roky později byl jmenován Zasloužilým umělcem, v roce 1996 získal Křišťálovou růži za poezii a za celoživotní umění v dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského. Ke konci umělecké kariéry mu byl v roce 2000 udělen titul Senior Prix.
Pokračování v pátek 13. října
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Východočeské divadlo Pardubice, Jan Herget: Petr Haničinec – Vztekloun s jemnou duší, Supraphon, Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907-2007 – Vinohradský ansámbl)
Vložil: Adina Janovská