Menšík zapadl pod gauč, Brodský jako by ztratil řeč. Takový šok ještě nikdy nezažili. Tajnosti slavných
02.10.2023
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov
Popisek: František Vicena jako Adolf Hitler v satirické sci-fi komedii z roku 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem
FOTO / VIDEO Jeho nejvýraznější zbraní byl hluboký výrazný hlas, a když zařval, všichni kolem propadali panice. Na své problémy sice bral léky, jenže je začal zapíjet alkoholem. A tím vyrazil na cestu do pekel.
Od počátku sedmdesátých let téměř neslezl z televizní obrazovky, takže se k nám každou chvíli vrací, stejně bravurně zvládal prakticky všechny žánry, od historických dramat přes komedie a tragikomedie až po muzikály. Se střídmým projevem zůstával vždy spíš fyzickým typem než výraznější osobností. Milovníci pohádek si ho jistě vybaví jako starého mlynáře Máchala ve filmu režiséra Hynka Bočana S čerty nejsou žerty a zahrál ho skvěle, přestože byl tehdy mnohem mladší, než mu předepsal scénář. Když ale oblékl nacistickou uniformu, nejeden pamětník ztuhl hrůzou. Ve dveřích totiž náhle ožil Hitler.
Zítra vstanu a opařím se čajem:
Zpočátku ho nechtěli
Narodil se 24. června 1933 ve Znojmě do výrazné hudební a divadelní rodiny, mezi jeho příbuznými byl například houslový virtuos a hudební skladatel Jaroslav Kocian či herec Národního divadla Miroslav Doležal. Po základní škole se hlásil na brněnskou konzervatoř, přijat ale nebyl, takže nakonec vystudoval Střední technickou školu ve Znojmě. Teprve po maturitě konečně mohl začít studovat vysněné herectví na brněnské JAMU. Už jako student účinkoval v různých uměleckých souborech a profesionální hereckou kariéru zahájil po absolutoriu v roce 1955 v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech. Po jediné sezóně se ale do moravské metropole vrátil a následujících pět let strávil na jevištích Divadla bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo v Brně) a Státního divadla. Tehdy také debutoval na filmovém plátně jako desátník Ferda ve vojenské komedii Zatoulané dělo.
Klaďas nejen pro dětské publikum
V letech 1961 až 1962 rychle vystřídal účinkování v Českých Budějovicích a Kladně, pak prožil dvě sezóny na jevišti pražského Divadla Jiřího Wolkera, které navázalo na dětské divadlo, založené v roce 1935 Mílou Mellanovou a stalo se základem pražského profesionálního divadla pro děti a mládež. Od roku hrál působil v kladenském Divadle Jaroslava Průchy a teprve v roce 1970 zakotvil v Praze natrvalo. Stal se jednou ze spolehlivých opor souboru Městských divadel pražských, mužným zjevem a divácky vděčným projevem byl předurčen především k ztvárňování kladných hrdinů domácího i světového repertoáru. Ve výčtu jeho rolí najdeme antická dramata i moderní konverzační komedie. Na jevišti uplatnil i pěvecké vlohy a často účinkoval v muzikálech. V polovině šedesátých let si navíc rozšířil vzdělání a dálkově absolvoval obor divadelní režie na DAMU.
S čerty nejsou žerty:
Kladný hrdina
Příchod do Prahy mu umožnil častější výstupy před kamerou, větší příležitosti na něj ale čekaly až v době normalizace, kdy se angažoval nejen umělecky i politicky. I díky tomu dostal hlavní roli popraveného komunistického odbojáře Jana Ziky v tendenčním, ale působivém okupačním dramatu Klíč. Další kladné hrdiny ztvárnil i v následujících letech, například ve válečné trilogii Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Z jeho práce před kamerou naopak velmi výrazně vybočuje postava Adolfa Hitlera v dodnes oblíbené sci-fi komedii režiséra Jindřicha Poláka z roku 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem.
Menšíkovi spadla čelist
„Hráli jsme s Menšíkem, Bróďou (Vlastimil Brodský) a dalšími v šatně karty. Kolem zrovna procházel František, byl ještě v civilu a odcházel do maskérny. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov. Dobírali jsme si ho, že on, takový dobráček, vyfasoval takovouhle roli,“ zavzpomínal kdysi Jiří Sovák. „Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl pod gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím. Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.“
Třicet případů majora Zemana – Vrah se skrývá v poli:
Oblíbený kantor
Od počátku šedesátých let se významně prosadil i v televizi. Kromě hraní v řadě inscenací a seriálů se věnoval recitaci a účinkoval v pořadech, zaměřených na literární osvětu. Bohaté zastoupení v jeho práci měl také rozhlas, kde například pořídil čtenou nahrávku slavného románu Hrabě Monte Christo. Pracoval také pro dabing, slyšet jsme ho mohli například v populárních francouzských komediích nebo v detektivním seriálu Kojak. Zpěv a mluvené slovo nahrával i na gramofonové desky. V sedmdesátých letech rozšířil své působení o pedagogickou činnost, učil na pražské DAMU, kde vychoval několik generací herců, a jako ředitel vedl studentskou divadelní scénu Disk.
Oddaný soudruh
Dodnes se tradují historky, jak se stával s Janem Přeučilem terčem studentských vtípků. Například chodbu studentského divadla dlouho zdobil nápis: „Pan profesor Přeučil, ten nás h***o naučil. Jaképak s tím fraky, pan Vicena taky.“ Autor samozřejmě neznámý… František Vicena byl angažovaný komunista, který režimu zcela propadl, naprosto mu důvěřoval a byl mu oddán. Přesto to nikomu nevadilo a nikoho ani nenapadlo mu nedůvěřovat. „Byl to skvělý, čestný, férový člověk,“ prohlásil o něm před lety Jan Přeučil. „Nikdy nikoho nepodrazil. Vždycky se snažil druhým pomáhat. Měl krásnou povahu.“
Se svou manželkou Naděždou v televizním zpracování klasické komedie na motivy J. N. Nestroye Krádež na malém rynku; foto Česká televize
Místo vody vodka
Oženil se s krásnou, o šest let mladší kolegyní Naděždou Prchalovou, která patřila déle než třicet let k oporám činoherního souboru kladenského divadla, a poté hrála léta v pražském Divadle v Dlouhé. Měli spolu dva syny a dnes by byl František už čtyřnásobným dědečkem. Toho se ale bohužel nedožil. Po celý život ho totiž trápily psychické problémy. Sice bral léky, zapíjel je ale alkoholem, čímž se stále více propadal do začarovaného kruhu, z nějž neměl sílu vystoupit. Čím byl starší, tím se prý dávky zvyšovaly a měnily jeho osobnost. A to se samozřejmě brzy rozneslo. Proslýchalo se, že prášky zapíjí litrem vodky, a režiséři se ho začali bát obsazovat. Přitom toužil po velké hlavní roli, kterou by na sebe konečně upozornil. „Bohužel, stal se mu osudným démon alkoholu, který ho ovlivňoval postupem času čím dál tím víc a zhoršoval jeho psychické problémy, na které ještě navíc užíval léky,“ prozradil Jan Přeučil. Jak brzy a tragicky odejde, ale nikoho nenapadlo. V osudný večer, 15. října 1984, se jeho manželka vrátila z představení domů a našla ho oběšeného v koupelně. Už mu nebylo pomoci.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Encyklopedie dějin Brna, Český rozhlas, Marie Valtrová: Ornestinum – Slavná éra Městských divadel pražských)
Vložil: Adina Janovská