Kdo jí doma říká miláčku a kvůli komu musela shodit přebytečná kila. Horká židle Evy Urbanové

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Světoznámá operní pěvkyně Eva Urbanová v Show Jana Krause

Miluje Dvořáka, Janáčka a Martinů, ale také je pětadvacet let Smetanovou Libuší. Zpívá v Národním divadle, v Metropolitní opeře v New Yorku, v milánské La Scalle i jinde po světě největší sopránové operní role, duší je ale stále rockerka. A tak na koncertech zpívá i skladby od Queen, Nazareth nebo Vangelise. Před časem výrazně zhubla, protože tvrdí, že současná operní scéna už netoleruje korpulentní pěvkyně jako dřív.

Jan Kraus si slavnou českou sopranistku pozval do své talk show, aby trochu zavzpomínali na minulost, připomněli chvíle slávy, ale také nahlédli do soukromí Evy Urbanové. První věc, která moderátora zajímala, byly rockové koncerty, které stále patří do repertoáru světové operní divy. „Je to moje srdeční záležitost,“ svěřila se pěvkyně se srdcem rockerky. Kdysi se zpěvem začínala právě s rockovou kapelou, dnes do svého koncertního repertoáru zařazuje velké hity slavných kapel a s obdivem mluví například o duetu Barcelona Montserrat Caballé a Freddie Mercuryho.

Janu Krausovi prozradila, jak se z rockové fanynky zrodila operní hvězda

Na venkově se dobře cvičí

Domovem Evy Urbanové je malá obec Vrčeň nedaleko Nepomuku na Plzeňsku. Zde vyrostla, odtud zamířila k svému prvnímu angažmá do plzeňského divadla. Venkovu je věrná, protože se jí zde dobře dýchá. Navíc tvrdí, že zde je pro ni mnohem snazší denně trénovat hlas a nikoho přitom nerušit.

Zamilovaný Pepíček a náladová Rozárka

Eva Urbanová se nikdy nevdala, zato už řadu let žije ve společné domácnosti se dvěma papoušky, Amazoňanem modročelým jménem Rozárka a australským Papouškem královským Pepíčkem. „Jsou dost dlouhověcí, takže mě určitě přežijí. Ale mám už vymyšleno, že dám do závěti, že se o ně musí někdo starat, a pak za to dostane odměnu,“ dodala s tím, že si v rodině vychovává „chovatele náhradníky“. To se hodí ostatně už nyní, protože je často mimo domov. „Rozárka se dobře snese s mojí švagrovou. Ona je jinak dost nesnášenlivá, protože je hodně fixovaná na jednoho člověka, a to jsem bohužel já.“ Je to prý typická náladová ženská, zatímco Pepíček je pohodový chlap, který ji oslovuje „Miláčku, Evíku“.

Přestože se nikdy nevdala, jednoho chlapa pohodáře doma má. Zážitky s těmi dvounohými si ale dál nechává pro sebe.

Jak se probouzí hlas

Za uměleckými úspěchy operní pěvkyně stojí každodenní pilná práce a dřina. Opera vyžaduje velkou disciplinovanost a neustálou péči o hlas. Ten je třeba hýčkat tak, jak si tělesné dispozice žádají. „Člověk musí ráno brzy vstát, aby se hlas probudil a aby už byl v těch deset hodin, kdy začíná zkouška, připravený,“ vysvětlila. „Nevstávat v devět, rychle se obléct a utíkat do opery, protože to ten hlas ještě opravdu spí. Potřebuje alespoň dvě hodiny.“

Trému měl i Pavarotti

Na scénách světových operních domů a koncertních pódiích se pohybuje třicet pět let, přesto se nikdy úplně nezbavila trémy. Nebo spíše respektu před některými party, a vždy znovu se bojí, zda je zvládne. To se samozřejmě stává i největším mistrům. „Myslím, že každý se obává, protože ví, že je to těžké. Ve finále Pavarotti sám přiznal, že před každým vysokým tónem má obrovský respekt, má strach. Pavarotti! O kterém se říkalo, že ty vysoké tóny jen tak sází…“ líčila zpěvačka a dodala, že když to nevyjde, diváci to dobře poznají. Jako příklad uvedla kolaps jednoho kolegy v berlínské opeře při kusu Gioconda od Ponchielliho, kde je jedna těžká tenorová árie, kterou nezvládl a po níž se namísto potlesku diváků rozhostilo zlověstné ticho. „Diváci byli jen zticha, nikdo nezabučel, nic, ale on se na tom úplně ukřiknul a do konce té opery, a to bylo v polovině, vlastně na tom jevišti jenom šeptal. Už nemohl nic zazpívat,“ popsala.

Navzdory profesionalitě a dlouholetým zkušenostem se trémy nikdy nezbavila. I ten největší mistr se totiž může na pódiu nečekaně zaseknout.

Zatracený hleníček

Zároveň dodala, že při živých představeních je potřeba s takovými věcmi počítat. „Musíte si uvědomit, že při tom vysokém tónu třeba jen stačí, když se před ním nadechnete a trošičku se vám tam utrhne takový hleníček,“ ukázala na krk, „no, tak je konec, protože si nemůžete odkašlat.“ Takový hleníček by Eva Urbanová jistě neřešila, kdyby její životní cesta vedla některým ze směrů, kterými zamířila v mládí. Studovala na farmaceutického chemika, pracovala ve výpočetním středisku u železničního dopravce, nakonec ale zvítězilo studium zpěvu, které vyvrcholilo cenami Thálie i účinkováním v Metropolitní opeře v New Yorku.

Zdroj: Prima TV

Vložil: Ela Nováková