Bláznivé kousky hospodyně primáře Sovy z Nemocnice aneb Herečka, která nenáviděla zrcadla. Tajnosti slavných
29.09.2023
Foto: Se svolením Česká televize - Přiba Mrázová
Popisek: Marie Motlová jako starostlivá hospodyně Ema v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města
VIDEO Letos by jí bylo už 105 let. Kdo by neznal dobromyslnou a neustále brblající hospodyni Emu z Nemocnice na kraji města. Její představitelka byla mimořádná herečka, přesto o sobě nikdy nepřestala pochybovat.
Tak oddanou a perfektní hospodyni, jakou scenáristé obdařili primáře Sovu v Nemocnici na kraji města, by určitě bral každý všemi deseti. Svérázná Marie Motlová patří do nevelké skupiny herců, kterým uvěříte každé slovo či gesto. Většinu svých postav obdařila mateřskou starostlivostí, prostotou obyčejných, zejména venkovských žen, matek a babiček. Občas sice bylo problematické s nimi vyjít, přesto by je chtěl mít každý nablízku. Celý život ale trpěla a nejraději by hodila na skládku všechna zrcadla světa. Nikdy se totiž sama sobě nelíbila. Kvůli svému vzhledu se ale trápila, propadala depresím a stesky začala utápět v alkoholu. Užívala si života a klidně třeba vyrazila taxíkem až na Šumavu. Nikdy nevěděla, kolik vlastně vydělala, a když peníze došly, dělala prý strašné vylomeniny.
Ecce homo Homolka:
Přání rodičů splnila
Kdo by neznal babi Marii z legendární série o rodině Homolků či babi Kubánkovou z Ženy za pultem. Jejich představitelka se narodila 1. května 1918 v Boru u Tachova a rodiče z ní chtěli mít vzornou hospodyňku a matku početné rodiny. Podle jejich přání se měla stát zdravotní sestrou, zdravotní školu opravdu vystudovala a nějaký čas pak oddaně pečovala o pacienty v nemocnici. Nepřestávala ale pošilhávat po tetičkách, které hrály divadlo s ochotníky. Nakonec se rozhodla, že to s herectvím přece jen zkusí. I přes počáteční nesouhlas rodičů vystudovala za německé okupace pražskou konzervatoř. Absolvovala v roce 1943 a po osvobození přijala nabídku angažmá v divadle E. F. Buriana. Už po jediné sezóně ji ale Jindřich Honzl angažoval ve Studiu Národního divadla, v kterém působila do roku 1950.
Vražedný démon
„Bohužel pila, protože uvnitř byla nešťastná ze svého vzhledu. Zničilo jí to život. Jednou přišla opilá na představení do Národního divadla, a kvůli tomu ji vyhodili. Z venkova se díky talentu dostala do Národního, a když o místo v něm přišla, skončila zase ve venkovských divadlech,“ prozradila Aha! Před lety její věrná kamarádka Antonie Hegerlíková. Vzápětí její slibně nastartovanou kariéru na čas přerušila vážná nemoc a do určité míry i obtížnost doby. Nakonec přece jen zvítězila sama nad sebou, našla si nové uplatnění tam, kde si se svým vzhledem nemusela lámat hlavu, jako hlasatelka v pražském rozhlase. Navíc ji čekala šťastná událost, svatba. Manželství ale příliš dlouho nevydrželo, takže pak hledala smysl života především v práci.
„Já už budu hodný, dědečku!“:
Občanka na prodej
Spokojené desetiletí prožila na jevišti Městského oblastního divadla v Mladé Boleslavi, v letech 1966-1979 pak působila v angažmá v kladenském Divadle Jaroslava Průchy. Tam se také seznámila s kolegou Karlem Friedrichem, za nějž se později provdala. Během působení na Kladně hravě stihla souběžně s divadelním angažmá natočit i většinu svých filmů. V sedmdesátých letech se stala vyhledávanou a oblíbenou filmovou herečkou a vůbec jí nevadilo, že dopoledne měla zkoušku, odpoledne natáčení a večer představení. „Vlála životem, kterého si uměla užívat. Nikdy nevěděla, kolik vydělala, a dokázala jet taxíkem na Šumavu na chalupu, protože ji bolely nohy,“ vzpomínala Hegerlíková s tím, že když jí náhodou peníze došly, dokázala dělat neuvěřitelné vylomeniny. Jednou dokonce prodala na černém trhu občanku za tehdy závratnou sumu čtyřicet tisíc.
Babi Homolková
Osudovým zlomem v její kariéře se stalo setkání s režisérem Jaroslavem Papouškem, který ji objevil – kde jinde než v divadle. Díky němu se jí s padesátkou na krku podařilo stát se jednou z nejznámějších českých filmových hereček. Obsadil ji totiž v roce 1969 do role babi Homolkové v dodnes mimořádně úspěšné rodinné komedii Ecce homo Homolka. Výborně zapadla do vypečené pražské rodinky Homolkových, kterou tvořili Josef Šebánek, Helena Růžičková, František Husák a nezbedná dvojčata Petr a Matěj Formanovi. Právě se svým filmovým manželem Josefem Šebánkem připravila divákům nezapomenutelné scény, u nichž si nejsme ani trochu jistí, zda je tak dokonale hrají, či jsou prostě jen sami sebou. Film měl takový úspěch, že se režisér rozhodl natočit další dvě neméně úspěšná volná pokračování. Jeho trilogie dodnes neztrácí své kouzlo a právem se řadí ke skvostům české kinematografie.
Bakaláři – Dlažba:
Dědictví pro Hegerlíkovou
Homolkovi, a hlavně Jaroslav Papoušek její kariéru tak rozjeli, že dokonce musela některé zajímavé nabídky odmítat. A vzápětí se začaly hrnout i ty televizní. Mimo jiné zazářila v roce 1977 jako svérázná babi Kubánková u výkupu lahví v seriálu Žena za pultem, především ale jako hospodyně primáře Sovy v Nemocnici na kraji města. V roce 1979 sice oficiálně odešla do penze, ve filmu se ale ještě objevila. Ke konci života ji trápily otékající nohy a otevřené bércové vředy, kvůli nimž téměř nemohla chodit. Zemřela rok po uvedení svého posledního filmu Všichni musí být v pyžamu, který opět režíroval Jaroslav Papoušek. Navždy odešla 26. srpna 1985 v pouhých 67 letech. Kamarádka Antonie se pak ujala nejen urny s jejím popelem, ale později i jejího ovdovělého manžela. Časem se za něj provdala, prožila s ním zbytek jeho života, a když po jeho smrti ukládala do své rodinné hrobky v Praze-Ďáblicích i Marii, prohlásila: „Chtěla jsem své blízké mít u sebe, nechtěla jsem je opustit.“
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Aha!, Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945-1955)
Vložil: Adina Janovská