Zahořklá pokladní ze Ženy za pultem Božena Böhmová a urážka od „Větráka“, kterou nevydýchala. Tajnosti slavných
22.09.2023
Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako snímky v článku, není-li uveden jiný zdroj)
Popisek: Božena Böhmová jako pokladní Mlynářová v seriálu Žena za pultem
FOTO Dominantní královna emocí a temperamentu byla mistryní v rozehrání konfliktu, na povel uměla hodit tak zlý pohled, až i divákům u obrazovek přejel mráz po zádech. Kdekoli se objevila, tam se vždycky něco dělo. A zpravidla z toho nekoukalo nic dobrého.
Zahořklá, zlomyslná a leckdy až zlá pokladní Mlynářová z Ženy za pultem, jež nepřeje mladší kolegyni novou lásku, věčně mrzutá manželka předsedy JZD Mrázka, kterou všichni doma poslouchají jako hodinky, rázná sálová sestra z Nemocnice na kraji města… Pro dramatické situace a konflikty se Božena Böhmová snad už narodila, jakmile ale spadla opona či režisér řekl stop, negativní emoce zahodila jako mávnutím kouzelného proutku. Vlídná, společenská a usměvavá dáma se ale nakonec kamsi ztratila o čtvrt století dřív, než bylo nutné.
Chůva v televizní inscenaci pohádky Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška, kterou natočil v roce 1967 Ludvík Ráža
Osudný inzerát
Narodila se 22. února 1925 v jihočeské vesnici Přísečná, ležící v ochranném pásmu památkové rezervace Český Krumlov. Odmalička snila o herectví, definitivně se ale rozhodla až počátkem druhé světové války, poté co náhodou objevila lákavý inzerát, který vyšel 10. listopadu 1939 v časopisu A‑Zet a oznamoval: „Potřeba nových mladých sil nezatížených tradičním herectvím přiměla dramatika E. F. Buriana k tomu, že založil sbor mladých lidí odhodlaných stát se herci. Elévové D 40 budou se učit tři roky; budou vzděláni odborně prakticky i teoreticky... Pokus E. F. Buriana je velmi zajímavý. Jeho důraz na kulturu řeči, pohybovou pohotovost a co nejširší vzdělání přinese českému divadelnictví jistě řadu zajímavých talentů.“
V dílně u Bati
Po osvobození začala hrát v souboru Obratník, který založil už v květnových dnech roku 1945 herec, režisér a divadelní ředitel Zdeněk Míka. Skupina levicově orientovaných mladých herců, jejichž smýšlení významně ovlivnily válečné nacistické perzekuce, jezdila v prvních týdnech se svými představeními jako pouliční divadlo po venkově a už v létě 1945 se stala součástí Divadla mladých pionýrů. Sezónu 1946-47 strávila v souboru Činohry 5. května a v roce 1947 odešla se skupinou mladých kolegů v čele s Míkou do Gottwaldova (dnešní Zlín) posílit herecký soubor Divadla pracujících. V té době bylo divadlo hlavně z finančních důvodů součástí národního podniku Baťa. Všichni umělci i techničtí pracovníci byli jeho zaměstnanci a divadlo bylo jako podnikové kulturní zařízení vedeno jako dílna č. 9472.
Prodavačka Květa a beznadějná romantička, fotografka Marta (Jana Brejchová), v komedii Hodíme se k sobě, miláčku…?; foto Filmové studio Barrandov
Gottwaldova maska
Tehdejší život v zlínském souboru lze přirovnat k studentské partě, pro niž angažmá znamenalo odrazový můstek k významné kariéře. Božena se ocitla v dobré společnosti, mezi jejími kolegy byli mimo jiné Valerie Kaplanová, Věra Kubánková, Josef Adamíra, Jiří Langmiler, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař či Jan Libíček. Společně nabídli mimořádně pestrý repertoár, který významně zvýšil návštěvnost. Díky rostoucímu úspěchu dostala Božena v roce 1952 nabídku stálého angažmá v Ostravě a už o rok později stanula před filmovou kamerou jako dělnice a sociální referentka Andulka v dramatu Miroslava Cikána Výstraha. Scénář napsala Marie Majerová a politická agitka, kterou zachraňovalo jen kvalitní herecké obsazení, má v české kinematografii jedno prvenství. Poprvé se v ní objevil na filmovém plátně jako dramatická postava Klement Gottwald, jehož představiteli Jiřímu Dohnalovi natáhli na hlavu zbrusu nový barrandovský vynález, latexovou masku.
Urážka od Větráka
Teprve v roce 1962 se Božena vrátila oklikou zpátky do Prahy na scénu Divadla E. F. Buriana díky nabídce jeho tehdejšího uměleckého ředitele Karla Nováka. Díky tomu začala dostávat častěji nabídky filmových rolí a v roce 1966 se poprvé objevila i na televizní obrazovce jako ševcová v pohádce režiséra Ludvíka Ráži Když se čerti rojili. Do povědomí diváků ji ale přivedly především seriály. Tím prvním byli v roce 1969 Hříšní lidé města pražského, v němž si zahrála Havlenovou v jedenácté epizodě Hra, Výrazně ale na sebe upozornila až v roce 1976 jako manželka předsedy JZD Mrázka v Chalupářích. Jejího muže si zahrál Josef Větrovec, který o pár let později přispěl k jejímu odchodu ze scény. „Tehdy měla divadla vyměřená takzvaná směrná čísla zaměstnanců, která se nesměla překročit, tak mě Větrák (Josef Větrovec – pozn. autorky) přesvědčoval, abych odešla do penze. Že ale můžu dál pracovat na poloviční úvazek,“ zavzpomínala v rozhovoru pro deník Aha!. „Do určité míry mě to uráželo, tak jsem šla. Nebyla jsem ještě tak stará, bylo to v roce 1982.“
Se Stellou Zázvorkovou a Vladimírem Menšíkem v seriálu Chalupáři
Umění prosadit se
Do penze odešla v pouhých 57 letech, dalších čtrnáct let pak ale dál hrála ve filmech a televizi. Určitě si ji vybavíte například jako udivenou prodavačku v železářství v komedii Hodíme se k sobě, miláčku…?, které Jana Brejchová předává pro manžela kastrůlek se špekovými knedlíky, dryáčnickou sousedku Bartáčkovou v komedii Zdeňka Míky Ten svetr si nesvlíkej, sálovou sestru v Nemocnici na kraji města, vrátnou Boženku v Případech poručíka Haniky… Naposledy stanula před kamerou v roce 1996 jako vrátná v komediálním seriálu České televize Lékárníkových holka, a pak už se definitivně stáhla do ústraní. „V těchhle věcech se musíte prosazovat, určité lidi si předcházet, a to je pro mě nemožné. Můj muž byl Karel Špička, byl zaměstnaný v Československé televizi jako režisér vedlejších pořadů, a vím, kolik měl vždycky telefonů, dárkových košů na různé svátky. Tohle já neuměla a ani snad umět nechtěla,“ dodala.
Spokojená babička
Spolupracovala také s rozhlasem a dabingem, jejím hlasem například mluví dohazovačka v pohádce Mrazík, bez níž se neobejdou žádné vánoční svátky. Důchod si užívala nejraději na chalupě v severních Čechách s manželem a dcerou Barborou, k nimž postupně přibývala i vnoučata a pravnoučata. K sedmdesátým narozeninám jí byla udělena cena Senior Prix, a pak jako by se propadla do země. Sama o role neusilovala, navíc ji s přibývajícími roky začaly trápit různé neduhy, k nimž se přidaly vážné problémy s chůzí po zlomenině krčku. „Naštěstí jsem měla náramek od společnosti Život 90, doporučuji to všem starým lidem. Kdybych ten náramek neměla, ležela bych tam pět dní bez pomoci, bez mobilu, bez možnosti dovolat se komukoliv,“ prozradila tehdy Blesku populární představitelka dominantních a rázných žen, jejíž blízcí většinou končili někde hluboko ve stínu. „Dostali jsme scénář a já tam měla předepsáno, že mu mám dát facku, a on za mnou furt chodil, Boženo, ale malou! Když se to točilo, vyťala jsem mu takovou, že to hvízdlo,“ zavzpomínala například na natáčení bakalářské povídky, v níž s ní hrál Josef Bek. „Tyhle selské, dryáčnické typy po mně chtěli hodně. Hrála jsem, co přišlo.“ Mistryně emocí a dramatu Božena Böhmová zemřela 25. července 2020.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Čeká televize, Český rozhlas, Městské divadlo Zlín, Národní divadlo moravskoslezské, Blesk, Aha!)
Vložil: Adina Janovská