Krátká sláva, a pak tvrdá srážka s realitou aneb Hvězda českého bigbítu a generál, kterého se všichni báli. Tajnosti slavných
18.09.2023
Foto: Se svolením Supraphon
Popisek: Yvonne Přenosilová v přehlídce nejoblíbenějších písniček roku 1966 Páté album Supraphonu, která vznikla zkrácením hodinové hitparády, představené v rámci soutěže na švýcarském televizním festivalu v Montreux
VIDEO Ještě nebyla ani plnoletá, a už se stala legendou, pak ale poslechla rodiče. Z emigrace se sice nakonec vrátila se šlechtickým titulem, nic ale nebylo takové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Navíc ji čekalo nejtěžší životní rozhodnutí – zvolit mezi domovem a vlastním dítětem.
Když to poprvé naplno rozbalila na konkursu pražského Semaforu, z nějž pak Miloš Forman vytvořil svůj stejnojmenný filmový debut, celé divadlo ztichlo. Tohle bylo něco! Teprve patnáctiletá holka, zvyklá na ústrky a doma poslouchat na slovo, se jako mávnutím kouzelného proutku stala hvězdou. Jedna z nejvýraznějších průkopnic českého rock’n’rollu a rhythm&blues měla štěstí na krásnou dobu. Právě začínala šedesátá léta a nová československá vlna, která přinesla zrušení cenzury, spoustu radosti a nadějí. Její krátkou kariéru ale rázně ukončil v srpnu 1968 zásah spřátelených vojsk Varšavské smlouvy. A Yvonne Přenosilová byla stále ještě příliš mladá, takže i pak vykročila směrem, který určil přísný otec.
Konkurs:
Přes Palestinu do Prahy
Narodila se sice 2. července 1947 v pražské Libni, předcházelo tomu ale otcovo dlouhé putování. Strojní inženýr utekl za války před nacisty, bojoval v britské armádě, s níž se dostal až do Palestiny, která tenkrát stále ještě byla britskou kolonií. A tam potkal lásku. „Její první manžel byl Žid a utíkal před nacisty. Kamarádka ji v Jeruzalémě vylákala na čaj o páté, že prý tam hraje krásnej českej oficír na piano, a byla z toho osudová láska. Po válce přijeli do Prahy,“ prozradila před pár lety Yvonne v rozhovoru pro idnes.cz. Její matka byla Rakušanka, mluvit v Čechách po válce německy se ale neodvážila, takže prvním jazykem, kterým její dcera začala komunikovat se světem, byla angličtina. Vzápětí ale nastal komunistický převrat a bylo zle. Yvonne to ale nevnímala, byla na to ještě příliš malá. Všechno prý brala tak, že jsou zkrátka jiní.
Dcera vlastizrádce
Hudební talent zdědila právě po otci, který hrál velmi dobře na klavír a rád si zazpíval, hlavně černošské spirituály, a díky prostředí, v němž vyrůstala, mluvila plynně anglicky i německy. „Tady vládla šeď, dámy chodily venku v šátcích a mezi nimi má krásná matka se spoustou elegantní garderoby a v klobouku. Nutně musela provokovat. A do toho tatínek, voják duší i tělem, bojující proti nepříteli pod špatným praporem. V noci ho přišli zatknout, a aniž by rodina měla jakékoliv zprávy, skončil v neblaze proslulém domečku vedle Hradu. Maminka, která neuměla slovo česky, byla naprosto zoufalá,“ zavzpomínala Yvonne, která k puncu cizáckého dítěte dostala ještě další nálepku, potomka vlastizrádce. Čím víc se ji doma snažili před špatnými zprávami chránit, tím víc to ale schytávala ve škole. I přijímačky na gymnázium nakonec musela složit, přestože jako premiantka měla nárok na přijetí bez zkoušek.
That's All You Gotta Do:
Obávaný generál
Své dětství považovala za šťastné, přestože prý býval tatínek velmi tvrdý a přísný. Zkrátka generál, kterého se prý bála nejen dcera, ale dokonce i maminka. „Tehdy jsem si to neuvědomovala. To až teď, když o tom mluvím a třeba mezi přáteli dávám k dobrému historku, jak jsem si vydělávala svým tělem už na základce, kde jsem za korunu ukazovala spolužákům jelita na těle.“ Kariéru odstartovala v patnácti letech, když se zúčastnila jako jedna z dlouhé řady adeptek konkurzu do divadla Semafor, z nějž pak režisér Miloš Forman natočil svůj debut Konkurs. Do divadla ji sice nevzali, zaujala ale hledače talentů, hudebníka a manažera Karla Mareše. Díky němu začala baculatá brunetka s mimořádným hlasem zpívat se skupinou Olympic a nakonec si přece jen zahrála si i ve vytouženém Semaforu a na avantgardní scéně Apollo.
Osudný konkurz
V roce 1965 ji hosté z anglických klubů dokonce pozvali na tři týdny do Londýna, kde se jí ujal manažer William Alcock. Díky němu zazněl její hlas v londýnském rozhlase, nazpívala gramodesku When My Baby Cries/Come on Home, úspěšně absolvovala dva koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v tisku… Dokonce vystoupila se slavnou skupinou Rolling Stones v nejpopulárnějším pořadu Ready, Steady, Go! Pak ale zase obrátily její život naruby politické události, které se valily na Československo.V roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov a už 27. srpna emigrovala přes Rakousko a Itálii za rodiči do západoněmeckého Mnichova. Po londýnské zkušenosti očekávala, že navázat na skvěle rozjetou československou kariéru nebude v Německu problém. Jenže takových, jako ona, byl všude přebytek, takže jí nezbylo než se poohlédnout po něčem jiném.
Autumn Mood:
Max se rozhodl
Nakonec si v roce 1972 našla práci na mnichovském letišti u největší britské letecké společnosti British Airways. Současně začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa a od roku 1987 se stala redaktorkou českého vysílání. U British Airways se také seznámila s manželem, advokátem Andreasem von Schuckmannem, s nímž vyvdala titul baronky a porodila mu v roce 1979 jediného syna Maxmiliána Philipa. Manželství ale nevyšlo, takže zůstala se synem sama. Po revoluci v roce 1989 se vrátila domů a zjistila, že na ni československé publikum nezapomnělo a znovu ji přijalo s nadšením. V roce 1995 ji ale čekalo další těžké životní rozhodnutí. Svobodná Evropa se stěhovala do Prahy a nabídku dostala i Yvonne. A tak synovi zařídila studium na rakouském gymnáziu v Praze, vyřídila potřebné dokumenty. Jenže… Pár dnů před odjezdem se tehdy čtrnáctiletý Max sešel s otcem, a co si tenkrát řekli, se prý Yvonne nikdy nedozvěděla. zpěvačka dodnes neví. A vzápětí jí oznámil, že se stěhuje k otci.
Nejhorší den v životě
Na těžkou volbu mezi synem a návratem do vlasti měla jen pár dnů, nakonec odjela do Prahy sama. Na den, kdy si býval manžel a jeho nová žena odváděli jejího syna, vzpomínala jako na nejtěžší ve svém životě. Jenže donuťte puberťáka, aby se přestěhoval do cizí země, kterou vůbec nezná! Později k tomu Max v dokumentu České televize 13. komnata řekl, že Yvonne rozhodně nebyla špatnou mámou, která by ho opustila, ale že on s ní odmítl jít, protože si nedovedl představit, že by opustil svou vlast. „Myslím, že máma tím trpěla víc než já,“ dodal. Od roku 1993 žila na pražském Žižkově a až do zrušení vysílání k 31. prosinci 2001 působila v české redakci Svobodné Evropy. Po listopadu 1989 vyšly všechny její písničky znovu v reedicích a přidala k nim i pár novinek, mimo jiné duety s kamarádem Pavlem Bobkem. Občas vystupovala jako zpěvačka nebo moderátorka na vzpomínkových besedách, a dokud ještě Max studoval, měnila většinu vydělaných peněz na eura a posílala je do Mnichova, kde žil s otcem až do jeho smrti v roce 2004. A dlouhá léta si její fanoušci nemohli nechat ujít na Country Radiu její autorský vzpomínkový hudební pořad Sklípek.
Tak prázdná:
Utajené trápení
Už před lety ji začaly trápit bolesti zad, v roce 2010 jí lékaři diagnostikovali atrofii, tedy úbytek svalové hmoty a v posledních letech se stáhla do ústraní a nabídky kolegů tvrdohlavě odmítala. Nikdo netušil, že bojuje se zákeřnou rakovinou. V neděli 10. září byla převezena do pražské Nemocnice na Královských Vinohradech, zachránit se ji už ale nepodařilo. Dáma s nezaměnitelným hlasem a legenda české pop music zemřela v pondělí 11. září 2023 na celkové selhání organismu po onkologické operaci. Její nejbližší i veřejnost se s ní rozloučili o tři dny později na Novém židovském hřbitově v Praze. A tvůrčí tým Country Radia připravuje na její památku rozlučkový Sklípek.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Divadlo Semafor, Supraphon, iDnes.cz, Jiří Černý: Sborník Historie československého bigbítu, Derek Sayer: Postcards from Absurdistan - Prague and the end of History)
Vložil: Adina Janovská