Zkouška, nebo návnada? aneb Čím zvrátila režisérka rozhodnutí Tomáše Holého. Vzpomínky na milovaného dětského herce VII

Foto: Se svolením rodiny Tomáše Holého

Popisek: Tomáš Holý s Emilem Zátopkem a režisérkou Jaroslavou Vošmikovou na festivalu České komedie

Ta paní, kterou máma představila Tomášovi jako kolegyni z práce, byla začínající režisérka Jaroslava Vošmiková. Tvůrčí skupina filmů pro děti jí nabídla režírovat moc pěkný scénář Antonína Máši Prázdniny pro psa. Nechme ji, ať vypráví o přípravě filmu.

Získala jsem na Barrandově Tomášovu adresu a telefon, zavolala Tomášově mamince, a za chvíli jsem už zvonila u jejich dveří. Paní Holá mě pozvala dál a řekla: „Ale musím vás představit jako kolegyni z práce. Tomáš ve škole hodně zameškává, a to filmování už ho také přestává bavit.“

Tomáš přišel ze školy, mrkl na stůl a hned bystře postřehl, že na stolku leží filmový scénář. Když mě představila, řekl jen „Aha“, a hned mu bylo všechno jasné, že jsem od filmu.

Taška letěla do kouta a unavené filmové dítě začalo hrát v obýváku se psem něco jako hokej. Botami si vymezil branku a pes se přiřítil do branky, Tomáš popadl hokejku a začal psovi přihrávat tenisák. Pes ho bravurně chytal, ale pak vždycky nechtěl tenisák pustit. Na to už měl Tomáš vypracovanou speciální metodu. Vykřikl „Hákování!“ a strčil psovi hokejku mezi přední tlapky, jemně ji pootočil a Alton míček vyplivl. Bylo vidět, že tu hru nehrají poprvé, protože to měli dobře nacvičené.

Hra Tomáše s jeho pejskem v obýváku vesele pokračovala a mně srdce tlouklo na poplach. Jak to udělat? Musím je nějak získat oba. Tomáš měl svého pejska nesmírně rád, a i při natáčení nám dal najevo, že se psovi nesmí nic stát. Byli spolu taková kompletní legrační dvojka. Byla jsem naprosto přesvědčená, že nikdo jiný tu roli nemůže hrát a že potřebuju mít ve filmu nejen Tomáše, ale i jeho psa.

Měla jsem svoji představu: Tomáše v roli Petra a pana Hrušínského jako jeho dědu. Ptala jsem se pana Hrušínského, koho by k sobě chtěl do role babičky.
„No přece Danu.“
„Myslíte Danu Medřickou? A myslíte, že by to vzala?“
„No jistě, já jí řeknu,“ řekl pan Hrušínský.

Vzala jsem s sebou pár fotek z ranče Zlámaná podkova, který je v Suchdole nad Odrou. Doma mě napadlo, že by se mu mohla takováhle westernová romantika líbit. Když Tomáš viděl další fotky se správcem, kterému všichni říkali Hospodář, a jeho kamarády na koních, vzdychl zasněně: „Na koni bych se svezl taky rád.“

„To není vůbec žádný problém! Příští neděli jedeme na Moravu a svezeš se!“ A Tomáše to nadchlo.

Všechny články o Tomáši Holém najdete ZDE.

Přijeli jsme na ranč. „Jsou to kovbojové, a vopravdický…“ To byla Tomášova první reakce, když uviděl koně, skutečný dostavník, stojící na dvoře, a skutečně drsné chlapy v kovbojských oděvech, které pokrýval „prach prérie“, jak to s oblibou nazýval Hospodář.

Přišel nás přivítat Hospodář a pravil Tomášovi: „Tož ogare, já jsem slyšel, že ty jsi nějaká hvězda, no já nemám televízu, tak jsem to neviděl. Ale jestli tady chceš být honákom, tož to mosíš takovou zkoušku uděláť. Sedneš na teho koňa a pojedeš tu kolem teho hnoja.“

Tomáš vylezl na koně, a přestože na koni nikdy předtím nejezdil, podařilo se mu objet hnojiště uprostřed dvora. Vlastně na koni seděl předtím jen chvilku, když ho vezla studentka v Setkání v červenci.

„Teď mosíš eště ukázať, jak rychle umíš tasíť.“ Přinesli dvě repliky koltů, které práskaly na kapslíky. Jeden dali paní Vošmikové a druhý Tomášovi. Tomáš zkoušku samozřejmě vyhrál.

„Tož, teď jsi udělál zkoušku, teď možeš být honákom tu na ranču. Tvoje přezdívka bude Tom Zelenáč.“

Hospodář se později přiznal, že tu zkoušku zinscenoval schválně. Chtěl si Tomáše trochu vyzkoušet, jestli to není rozmazlené filmové dítě. I když na televizi opravdu nekoukal, kdo je Tomáš Holý věděl moc dobře. A ten jeho film ze šumavské přírody, ten taky znal.

Tomáš se na statku velmi rychle rozkoukal. Kromě koní a kovbojů tu byly ještě ovce a kočky a děti z okolí. Tady se cítil úplně volný. Od téhle chvíle sem často jezdil, jakmile byl nějaký volný čas. A jeho maminka Marie také. Jezdili sem prakticky až do konce Tomášova života. A na zpáteční cestě ze Suchdola mi řekl: „Tak režisérko, já ti tu roli teda beru!“

Původní požadavek na obsazení hlavních rolí dospělých byl:
maminka – Iva Janžurová
tatínek – Vladimír Menšík
babička – Dana Medřická
děda – Rudolf Hrušínský

Nesmíme se paní Vošmikové divit. Tomáše obdivovala, a tak mu chtěla získat ty nejlepší spoluhráče. Jenomže tohle obsazení pak zrušilo vedení Československého filmu. Začínající režisérka si pro svůj první samostatný celovečerní film nárokovala tolik hvězd, že nakonec museli najít jiné obsazení.

Koncem školního roku 1979 (páté třídy) Tomáš dostal nejdřív Řád dětského úsměvu. To je anketa časopisu pro děti ABC. A na začátku prázdnin jel do Brna, na předávání Zlatého krokodýla. To bylo tehdy největší televizní ocenění, něco jako pozdější zrcátko TýTý. Za Polepšovnu. To léto nic netočil, poprvé od začátku kariéry měl opravdu prázdniny. Chodil s tátou na ryby a s paní Vošmikovou byli zase na ranči na koních. Učil se jezdit.

Od konce září do listopadu natáčel film Útěky domů. Má tam vážnou roli. Kluk, který náhodou v noci vyslechne hádku rodičů a dozví se, že je adoptovaný. A pak na vlastní pěst pátrá po svých biologických rodičích. Přátelé režiséru Jirešovi vytýkali, že chce do role Honzíka obsadit Tomáše. Byl prostě vyhlášeným představitelem rošťáků a tvrdili, že vážnou roli nezvládne. On sám ale chtěl zkusit, jestli zvládne taky něco vážnějšího, než roli uličníka. Než s herectvím definitivně skončí.

Tou dobou se také natáčel poslední z legendárních televizních Silvestrů Vladimíra Menšíka. V něm má Tomáš scénku k Roku dítěte, s Františkem Němcem a Karlem Augustou. V únoru 1980 si zahrál mini roli v televizní adaptaci Anny Proletářky, má tam ale ještě menší roli než v Marečkovi. Otrhaný kluk vyběhne z průjezdu a zakřičí na prvorepublikového policajta. A ještě jeden záběr, kde jdou po ulici. Nic víc.

Tomáš Franke

Pokračování v neděli 24. září

Vložil: Redaktor KL