Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z dědiny do dědiny, ze sklípku do sklípku… aneb Kruté následky bujarého putování za inspirací Oldřicha Velena z Arabely. Tajnosti slavných

15.09.2023
Z dědiny do dědiny, ze sklípku do sklípku… aneb Kruté následky bujarého putování za inspirací Oldřicha Velena z Arabely. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov

Popisek: Oldřich Velen jako královský rádce v pohádkovém sci-fi seriálu Arabela

VIDEO Úplně vožralej žlučník, žaludeční vředy i cirhóza jater. I takové mohou být následky poctivé tvůrčí práce. Královský rádce z Arabely nikdy na svůj nejslavnější seriál nezapomněl, putoval totiž po Moravě za inspirací doslova s nasazením života.

Snad každý si ho vybaví jako rádce krále Hyacinta v Arabele, bláznivém seriálu o rozdílech mezi světem fantazie a tím skutečným. Jeho duchovní otec a režisér Václav Vorlíček ho obsadil mimo jiné i v pohádce Jak se budí princezny jako krále Půlnočního království Vendelína, otce rozmazleného a ukňouraného prince Jiřího v podání Jana Krause. Postav všech možných charakterů měl na kontě téměř tři stovky, tu a tam i propůjčil hlas některému z kolegů. Jeho hlasem mluví například jako lékař z pitevny v detektivce Vrah skrývá tvář plukovník VB MUDr. Zdeněk Šňupárek, který působil v šedesátých letech při natáčení několika kriminálek jako odborný poradce. Největší popularitu ale Oldřichu Velenovi vynesl Jura Klásek, sparring partner stařečka Pagáča v komediálním cyklu Slovácko sa nesúdi.

 

Arabela:

Válečné domácí večery

Narodil se 15. září 1921 v Tuřanech (dnešní městská část Brna), ve skutečnosti se jmenoval Volek a ochotnické divadlo začal hrát už v dětství. Vystudoval gymnázium a současně i brněnskou konzervatoř. Na konzervatoři studoval pod vedením Rudolfa Waltera, který pořádal za války se svými studenty Domácí večery dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Brně. Z nich se časem vytvořil poloprofesionální divadelní podnik, nazvaný Komorní hry Radosti ze života. Koncem okupace se scéna transformovala ve Svobodné divadlo, z něhož se později vyvinulo Divadlo bratří Mrštíků. Od počátku světové války se Oldřich zapojil do protifašistického odboje a stal se členem ilegální organizace Obrana národa. Byl zatčen a vězněn gestapem na Cejlu, a poté v Kounicových kolejích během prvního stanného práva na podzim roku 1941. Pak byl převezen do věznice v Německu a po propuštění byl totálně nasazený v rakouské továrně Kabelfabrik und Drahindustrie.

Odvážný ředitel

Z totálního nasazení se mu nakonec podařilo utéct, nějaký čas se skrýval doma a v roce 1942 nastoupil na jednu sezónu do Jihočeského národního divadla, které dočasně přesídlilo do Tábora. Angažovat uprchlíka byl tehdy od ředitele Bohumila Kosteleckého kousek více než odvážný. Poté se Oldřich přesunul pod křídla ředitele Karla Jičínského do pardubické Východočeské společnosti a koncem války se mu podařilo po uzavření divadel vyhnout dalšímu totálnímu nasazení. Po osvobození se usadil v souboru olomouckého divadla v němž začínal jako milovník a postupně se přehrál k charakterním postavám. A souběžně začal působit u filmu, což ho bavilo mnohem víc. Před kamerou stanul poprvé už v roce 1950 jako rytíř Mladota v historickém dramatu Karla Steklého Temno, natočeném na motivy stejnojmenného románu Aloise Jiráska.

Kouzlo kamery

Vzhledem k mimopražskému angažmá se jeho filmová práce rozvíjela velmi pomalu. Kvůli přibývajícím filmovým nabídkám se v roce 1962 přesunul natrvalo do Prahy, stal se členem souboru Filmového studia Barrandov, na divadlo ale úplně nezanevřel. Hostoval v Divadle Na zábradlí, které v šedesátých letech zažívalo svoji velkolepou éru, a v roce 1966 v něm dokonce přijal angažmá, poté co si ho osobně vyžádal skvělý režisér Jan Grossman. Členem souboru byl do roku 1971 a prožil s ním několik mimořádných úspěchů i v zahraničí. Přesto mu mnohem lépe seděl film, a tak se v roce 1971 vrátil do Filmového studia Barrandov a zůstal v něm až do oficiálního odchodu do penze v roce 1991.

 

Tajemství hradu v Karpatech:

Od Voka po policajta

Díky hřmotné postavě, dobráckému obličeji a pomněnkově modrým očím hrál nejčastěji kladné a veselé postavy, často zemité, prosté lidi, v nichž vyjadřoval svoji životní filozofii a názory. Občas je ale proložil nějakým tím padouchem či kriminálníkem, aby se mu, jak říkával, ti policajti neznechutili. Zatímco v divadle vytvořil nejednu velkou kreaci, na plátně dostával jen vedlejší role. Přesto byl nepřehlédnutelný. Jeho hostinští, kriminalisté, příslušníci bezpečnosti, předsedové zemědělských družstev i různých úřadů byli svérázní a jedineční stejně jako šlechtici či vladaři, od Buška z Velhartic v historické komedii Karla Steklého Slasti otce vlasti přes krále Vendelína v pohádce Václava Vorlíčka Jak se budí princezny až po Petra Voka z Rožmberka v Steklého Hře o královnu.

S nasazením života

Později dostal několikrát příležitost využít svůj cit pro moravská nářečí v hanácky, slovácky a ostravsky hovořících rolích. Nejúspěšnějším projektem se stal seriál Slovácko sa nesúdí, v němž exceloval coby Jura Klásek po boku Jozefa Kronera alias stařečka Pagáča. „Slovácko sa nesúdí, s přítelem Jožou Kronerem, to byl pro nás životu nebezpečný televizní seriál!“ zavzpomínal v Kavárničce dříve narozených Ondřeje Suchého. Projekt natočil v roce 1974 režisér Petr Tuček na motivy stejnojmenné knížky spisovatele, malíře a ilustrátora, především ale lidového vypravěče a písmáka Zdeňka Galušky. „Životu nebezpečný proto, protože jsme ho točili v deseti vesnicích, přestože divákům jsme předstírali, že jsme jen v jedné jediné rakousko-uherské, kde tehdy byly ještě všude lidové malůvky, malované žudry, kapličky, kostelíčky, sklípky. Ono to dnes už na jednom jediném místě není, a tak jsme museli putovat z dědiny do dědiny. Samozřejmě, že zlé závistivé herecké huby říkaly: Velen s Kronerem že hledají motivy? Oni vždycky tu dědinu vychlastají, a tak musí jít do druhé.“

Úplně vožralej žlučník

Podle Velena to tenkrát bylo natáčení doslova na hranici života a smrti. „Ti strýci v dědinách si časem všimli, že nejsme na place věčně, že máme třeba také hodinu čas, a tak hned za námi – oni nám říkali strýcové, my jim také strýcové – a už zase: Strýcu Velene, pojď! Vem strýca Kronera a pojďte si k nám do sklípka zakrojiť!“ přiznal a obratem prozradil i následky. „Bylo to pěkné, ale s námi to pak dopadlo špatně. Mně čtyři dny po natáčení museli vyhodit žlučník. Pan docent, když jsem se ho ptal: Co mu bylo, vždyť já nikdy se žlučníkem nemarodil? – tak mi odpověděl: No, nebylo mu nic, akorát že to byl úplně vožralej žlučník, takovej jsem v životě ještě neviděl! Kroner si tam uhnal žaludeční vředy a mladičký režisér Petr Tuček, dokonce rodák z Kyjova, to znamená, že v sobě měl už generační protilátky, ten umřel na cirhózu jater.“

 

Slovácko sa nesúdí:

Neúnavný vypravěč

V celé řadě zábavných pořadů připomínal, že je i skvělý a zábavný vypravěč. „Padli jsme si do oka, a tak jsme se v průběhu dalších let scházeli při nejrůznějších příležitostech,“ zavzpomínal Ondřej Suchý. „Byl mým hostem v rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy, napsal jsem scénář k jeho televizním Úsměvům, kde jej zpovídal Jaromír Hanzlík, a od té doby jsem se na něj pak obracel pokaždé, kdy jsem při různých akcích potřeboval kulturní výpomoc (toto pojmenování se panu Velenovi obzvlášť líbilo).“ Zatímco v inscenacích se objevoval jen občas, seriáloví tvůrci oceňovali jeho umění pravidelně, takže si ho můžeme vychutnat ve všech možných žánrech, od dětských (Arabela, Létající Čestmír, Křeček v noční košili…) přes projekty na motivy klasiků (Zlá krev, Cirkus Humberto…) až po kriminálky (Hříšní lidé města pražského, Třicet případů majora Zemana, Malý pitaval z velkého města…).

Osamělé odcházení

Oldřich Velen strávil celý život po boku své velké lásky Sylvy Štursové, s níž se oženil v roce 1946 a měli spolu syny Petra a Pavla. Jeho filmografie patří k těm opravdu úctyhodným, věnoval se dabingu, spolupracoval s rozhlasem a jeho hlas je zachycen na řadě zvukových nosičů. S přibývajícími roky začal od poloviny osmdesátých let v práci zvolňovat, naposledy stanul před kamerou v roce 2012 jako Stuchlíkův kamarád v komedii Školní výlet, kterou natočil režisér Petr Šícha podle scénáře Tomáše Magnuska. V roce 1986 obdržel Medaili za obětavou práci pro socialismus, v roce 1994 získal od Nadace Život umělce Cenu Senior Prix a o čtyři roky později se stal Čestným členem DS Havlíček Zákupy. Až do vysokého věku si udržel optimistickou a svéráznou moravskou povahu, v roce 2008 mu ale zemřela manželka, a pak už se stáhl do ústraní a žil sám. Zemřel 4. května 2013, veřejnost se ale o jeho smrti dozvěděla až s několikatýdenním zpožděním.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Ondřej Suchý: Kavárnička dříve narozených, Šemanovice.cz, Divadelní noviny, Encyklopedie dějin Brna, Český rozhlas)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská