Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Miláček davů Josef Středula. Komentář Štěpána Chába

komentář 08.09.2023
Miláček davů Josef Středula. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Josefa Středuly

Popisek: Josef Středula

Českomoravská konfederace odborových svazů se svým předákem Josefem Středulou zase mlčí, když má křičet a chránit práva zaměstnanců. Ale možná za to může naše společenská diskuse, kdy je kritika onálepkována, zařazena a tím vyřazena z veřejného dění. Ve školství hrozí 34 tisíc výpovědí nepedagogickému personálu. Učitelům vláda sebrala peníze. Co na to odbory?

„Přeji všem školákům, školačkám, studentům a studentkám úspěšný školní rok 2023/2024, mnoho nových znalostí a dovedností, které vám vydrží celý život. Nám rodičům hlavně spokojené ratolesti. Také bych rád popřál učitelům, učitelkám, a také kuchařkám, kuchařům školníkům, asistentům i asistentkám a dalším profesím ve školství spokojenost a dobrý pocit na konci každého školního dne a velkou oblíbenost a spokojenost i ze strany nás všech. Držte se a vzájemně se podporujte a pomáhejte si. Budeme to všichni potřebovat,“ napsal na Facebook Josef Středula, předák u vlastního bankovního konta a hrobník českých odborů, s potřebným pozérstvím politika. Proč pozérstvím politika? 4. září, při nástupu do škol, se politici na svých sociálních sítích předháněli v tom, kdo se vyfotí s víc dětmi s brašničkami. A snad všichni v nějaké škole vítali prvňáčky... a měli podobně vizionářsky prázdné řeči.

Svá pokrytecká slova Josef Středula vypsal dva dny předtím, než iDnes referoval o masivním propouštění ve školství: „Podle návrhu rozpočtu pro rok 2024, který zveřejnilo ministerstvo financí, by se měl snížit počet zaměstnanců ve školství o téměř 34 tisíc. Škrty by se měly týkat hlavně nepedagogických pracovníků,“ zaznělo na iDnes pod titulkem „Hrozí propuštění 34 000 školníků a kuchařek. I teď jich je málo, děsí ředitele“. 34 tisíc vyhozených. Toho by si odbory měly všimnout. No, jak se to vezme.

Středulovi přejedení odboráři ČMKOS k rozpočtu ve školství učinili zmínku na začátku září: „Rozpočet školství na příští rok nebude snížen o 29 miliard korun. S touto dobrou zprávou se vrátili odboráři, kteří se zúčastnili středečního sněmovního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu,“ stojí na facebookové stránce Českomoravské konfederace odborových svazů, tedy domácí stáje velmistra ve spolupráci s vládní mocí Josefa Středuly. Opět, 34 tisíc předpokládaných výpovědí a snížení platů ve školství není předmětem zájmu největší odborové organizace v zemi. V jiných zemích už by ze strany odborů probíhaly přípravy přinejmenším na masivní demonstrace, když ne rovnou na generální stávku. Diskuse s vládou by byla ostrá, přestřelky přes média divoké. A u nás? Středula přeje neslaně a nemastně k úspěšnému školnímu roku 2023/2024, jeho ČMKOS se chválí za to, že zachraňuje vládou huntované školství, která v huntování vesele pokračuje.

Jsme podivný národ. Všechno útrpně snášíme, jen zase o kousek sehneme hřbet. Ale možná tuším, čím to je. Zahlédl jsem vyjádření lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové. Ta si na Facebooku posteskla, že témata Evropské unie u nás zdvihají hlavně „dezinformační weby“ (moje uvozovky). „...je smutné, že se EU agendě věnují primárně dezinformační weby, namísto seriózních a důvěryhodných médií,“ napsala Šojdrová. A je to tak.

U nás se v posledních deseti let zavedlo, že kritika je jakýmsi způsobem závadná, nově nalakovaná na označení dezinformační. A tak se velké mediální domy, o těch veřejnoprávních nemluvě, věnují vlastně většinově spíš propagandě, než kritice a zpravodajství. Kritika Evropské unie se stala, jak se říká, narativem proruských dezinformátorů. Stejně tak kritika činnosti vlády Petra Fialy. Všechno to má proruský narativ. Kdo neskáče, není Čech, se nám tak přelilo do další dimenze. Kdo bez vzpouzení nehrbí hřbet, není Čech.

A stává se to ve své podstatě institucionálním problémem. ČMKOS a s ním jeho přejedený předák Středula ztratili pro společnost svůj smysl. Domluví se, dohodnou se. Protože kdyby přešli na zdivočelou diskusi, v které by zazněly vyhrůžky generální stávkou, stávají se vlastně proruskými šváby, jak kritický hlas rád nazývá ministr vnitra Rakušan. To, že nám to zničilo diskusi, na to už jsme si zvykli. Ale že to zlikviduje i imunitní reakci společnosti, která se má proti vládní zvlčilosti a amatérismu logicky postavit? Není to novinka, ale v dnešních dnech je to o to bolestnější.

Už dva roky čteme o tom, v čem všem jsme nejhorší, poslední, nejvíc ekonomicky tlučení, jak nám padají mzdy, jak čím dál víc lidí padá do chudoby, jak všechno ještě víc zdraží, už i do toho Německa, kde mají trojnásobné platy, jezdíme za levnějšími nákupy. A stále to s námi nepohnulo. Tiše stojíme a čekáme, že bude lépe. A určitě i bude, ale těch v exekucích, ve frontě na potravinové banky, na sociální dávky do té doby bude prostě moc. A s těmi se to pak potáhne dlouhé roky, ne-li celý život, a budou svou zkušenost předávat vlastním dětem. Z chudoby je těžké se dostat nezlomený. Přežijeme to, jistě, ale dáme tak vzkaz jakékoliv další vládě, unii, jakékoliv mocnosti - na našem hřbetě můžete i dříví štípat. Neuhneme, jen se ještě víc shrbíme. 

Rajchlova promo akce 16. září na Václavském náměstí bude jistě masivní, ale už teď odsouzená do říše, jak se říká, narativu dezinformátorů a proruských švábů. A přitom jsou tu jistě stovky tisíc, až miliony lidí, kterým se vládní angažmá pětikoalice nelíbí (usuzuju tak z průzkumu o důvěře Fialově vládě agentury STEM, která pro Fialu dopadla nejtragičtěji od revoluce) a byly by ochotni vyrazit do ulic ukázat svůj nesouhlas, ale ne pod značkou Rajchlova PRO. Ale možná i této jisté politické štítivosti dojde dech a lidé už zadupou a ukážou kosy a sudlice. Třeba ano. Ale pochybuju o tom. My na to nejsme, tak hrbíme hřbet a plýtváme energií na internetové diskuse, čímž máme nesouhlas za projevený a vyřešený. A arogance moci zatím narůstá a narůstá. V jiné zemi, v zemi, kde mají lidé sebevědomí se ozvat, už by do rukou braly odbory prapor odporu, odbory, které nemají stranickou legitimaci a tedy nejsou tolik toxické. U nás spí při melodii Středulovy ukolébavky s legitimací schovanou pod polštářem. 

Vždyť vzpomeňme na Středulovu reklamní demonstraci před prezidentskými volbami. Vzpomeňme pak i na rétorické cvičení při předání jeho věrných voličů do rukou plytkostí otlučené reklamě na prázdnotu jménem Danuše Nerudová (po prohraných prezidentských volbách nově kandiduje za vládní STAN do Evropského parlamentu), když Středula odstupoval z předem prohraných voleb. To není předák, to je jen Středula, žába na prameni, ten, který se domluví a je ticho. Takové odbory jsou k ničemu. Vláda z nich nemá strach, má v nich spojence.

Zdroje: iDnes, STEM, facebookové profily Josefa Středuly a ČMKOS

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb