Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Od hospody po kabaret aneb Mistrem zábavy pro bohaté i chudé. Tajnosti slavných

06.09.2023
Od hospody po kabaret aneb Mistrem zábavy pro bohaté i chudé. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv-Lucernafilm

Popisek: Legendární kabaretiér Dóďa Pražský na jediném dostupném snímku, jako vrchní v baru s Adinou Mandlovou a Theodorem Pištěkem v komedii Hotel Modrá hvězda

VIDEO Smysl pro humor, hbitý jazyk, notná dávka exhibicionismu… a herecký talent. To vše mu daly do vínku sudičky, stejně skvěle se jeho výstupy bavili štamgasti v hospodách i návštěvníci luxusních barů.

Bavit se lidé chtěli odpradávna, jen forma se postupně proměňovala. První kabarety se sice zrodily ve Francii už koncem devatenáctého století, kdo by neznal Folies Bergère či přinejmenším Moulin Rouge. Celosvětovou módu nové formy zábavy odstartovala v roce 1900 Světová výstava v Paříži, u nás se ale začala naplno rozjíždět až počátkem dvacátého století. Kdo by neznal Emana Fialu, Ference Futuristu, Vlastu Buriana, Járu Kohouta či třeba Karla Hašlera, kteří se zpočátku stali především hvězdami nenáročné zábavy pro lidové publikum i honoraci. Vtipné a satirické písničky, scénky, parodie i sólové výstupy lidových humoristů tvořily program hospodských sálů i luxusních nočních podniků a postupně získávaly uměleckou kvalitu. A mezi nimi zářil geniální samouk s mimořádný smyslem pro humor, který si zvolil pseudonym Dóďa Pražský. Zahlédnout ho můžeme i v některých filmech pro pamětníky, jeho jméno ale bylo už neprávem téměř zapomenuto.

Šantán, nebo kabaret?

Ve skutečnosti se jmenoval Antonín Slavíček a narodil se v Praze 13. června, pravděpodobně v roce 1892. Některé zdroje sice uvádějí rok 1898, vzhledem k jeho prvnímu doloženému působení už před první světovou válkou je ale tento letopočet méně pravděpodobný. Začínal totiž už v roce 1912 v pražském kabaretu Bílá labuť. Jeho název později převzal nejslavnější pražský obchodní dům, který vyrostl v sousedství v ulici Na poříčí, jež byla v té době považována za pražský Montmartre. Těmto podnikům se tehdy říkalo šantány, název kabaret se zrodil až později, a zatímco jinde se v nich servírovalo víno nebo káva s koňakem, v Praze jednoznačně vedlo pivo a honosnějším podnikům zdatně konkurovaly hostince se stálým hudebním programem, například s dámskou kapelou v podniku U Ježíška v Spálené ulici.

 

Kristian:

Každodenní škola života

Další čtyři roky Dóďa procházel praktickou hereckou školou v řadě kočovných divadelních společnostech. Do Prahy se vrátil 1 roce 1916, získal angažmá jako konferenciér u Karla Samce a v kabaretu Parlament, v němž už se úspěšně uplatnil i jako režisér, a v roce 1921 stanul v čele Pražské organizace československých kabaretiérů a stal se ředitelem kabaretní scény Lucerna v Moravské Ostravě. V roce 1929 se vrátil do Prahy a vedl společně s herečkou Olgou Augustovou kabaret Komedia. Kabaretu zůstal věrný i v třicátých letech, vystupoval mimo jiné v Lucerně nebo kabaretu Kakadu, současně ale dál jezdil po celé republice s představeními, v nichž vystupovali populární pražští herci a písničkáři, například Karel Hašler, Ela Šárková či Vojta Merten.

Film jako vedlejšák

Na stříbrném, plátně se objevil poprvé už na sklonku němé éry, jako syn školního inspektora v melodramatu z roku 1929 Osud tří srdcí, a o tři roky později konečně ve filmu i promluvil coby průvodce Čedoku v komedii režiséra Svatopluka Innemanna Šenkýřka „U divoké krásy“. Pak následovala pětiletá přestávka, způsobená především jeho vytížeností na jevištích zábavních podniků, a pro film ho znovu objevil až v roce 1937 režisér Martin Frič, jenž ho obsadil jako rozhlasového reportéra v dramatu Láska a lidé. Pak už ho filmaři zvali ke spolupráci pravidelně, opět ale kvůli nedostatku volného času většinou ztvárňoval jen malé vedlejší postavy, velmi často zaměstnance barů a restaurací.

 

Díky, pane Kříženecký:

Fričův oblíbenec

V roce 1938 se proměnil ve vrchního v horském hotelu v komedii Vladimíra Slavínského Slečna matinka. Nejvíc byl vytížen v roce 1939, kdy si zahrál číšníka v Orientbaru ve Fričově komedii Kristian, vyvolávače na pouti v komediální operetě Jana Svitáka U svatého Matěje, barmana na lodi v melodramatu Václava Binovce Nevinná a komorníka ve Fričově psychologickém dramatu Muž z neznáma. V roce 1942 opět oblékl oblek vrchního v baru v nestárnoucí komedii Martina Friče Hotel Modrá hvězda, o rok později ho Frič obsadil jako revizora záložny v dramatu Barbora Hlavsová a naposledy stanul před kamerou v roce 1944 jako sklářský dělník v romantickém dramatu Jarní píseň, které bylo režijním debutem Rudolfa Hrušínského.

Zapomenutá hvězda

Za druhé světové války se Dóďa Pražský dál věnoval hlavně tomu, co uměl nejlépe, kabaretu. V roce 1942 se stal členem do Souboru Petra Říhy, v němž brzy převzal vedení, přejmenoval ho na Soubor Dódi Pražského a působil v něm také jako konferenciér. Díky jeho koncesi soubor vystupoval střídavě v Radiopaláci na pražských Vinohradech a na zájezdech po venkově, kvůli slábnoucímu zájmu publika se ale už v roce 1943 rozpadl a Dóďa pak až do osvobození vystupoval v různých pražských kabaretech. V roce 1945 odešel z jeviště, začal pracovat jako obchodní ředitel Městského divadla v Podmoklech (dnešní Městské divadlo v Děčíně) a další filmové role se už nedočkal. Před kamerou se ale přece jen objevil ještě jednou, v roce 1978 jako pamětník počátků československého filmu v televizním dokumentu Díky, pane Kříženecký. Autor řady kupletů, vystoupení, pásem, šlágrů a kabaretních revuí Dóďa Pražský zemřel zapomenut v únoru 1981 v Praze, přesný den ale není znám.

(zdroje: ČSFD, FDB, Karel Altman: Zlatá doba štamgastů pražských hospod)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská