Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Výlet do zmatenosti pojmů dnešní doby. Komentář Štěpána Chába

komentář 06.09.2023
Výlet do zmatenosti pojmů dnešní doby. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Pouze ilustrační kráva

Už léta letoucí vedu s naší šéfredaktorkou spor o to, jak psát slovo filosofie. Se s, nebo se z. Stojím si za slovem filosofie, naše milá vedoucí mi mile říká, že to vypadá školometsky, šustí to papírem a je to neživé a mrtvé. A jděme s dobou, pišme filosofii jako filozofii. A mě tak napadlo, jestli nevšímavost k porušení významu jednoho slova není příznakem toho, jak dnešní společnost přepisuje význam i dalších věcí.

Nedávno jsem narazil na (doufejme) odborné a zasvěcené vysvětlení celé věci. A to ze strany Fakulty filozofie Západočeské univerzity v Plzni. A bylo vpravdě fascinující. „Slovo filosofie pochází z řečtiny a vzniklo složením dvou jiných slov, slovesa filein – milovat a podstatného jména sofia, tedy vědění, poznání či moudrost. Proto se také filosofie obvykle překládá jako láska k moudrosti. Současný úzus stále více používá modernější fonetickou podobu, psanou se z. Vyskytuje se v názvu většiny filozofických ústavů, a to i přesto, že pak již neodkazuje k moudrosti, ale jinému řeckému termínu zofos, tedy temnota, mrákota. Přestože Katedra filozofie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni akceptuje novou podobu pravopisu a používá ji, hlásí se k původnímu významu slova filosofie.“

Je to kuriózní popis, který vlastně definuje naši na pomezí se pohybující společnost tolerance a lásky, která se projevuje čím dál vzteklejšími výkřiky nerozumu. Kdy svoboda slova se musí utvrzovat jejím oklešťováním, mír je prosazovaný válkou a jejím protahováním do nekonečna, ideologicky i kulturně jsou upřednostňované menšinové vztahy před podporou rodiny... láska k moudrosti je definovaná láskou k temnotě.

Chceme chránit svobodu společnosti, tak tu svobodu omezujeme. Jako si Filozofická fakulta vetkne do jména lásku k temnotě, ale pod čarou se ještě přihlásí k lásce k moudrosti. Protože moderní společnost to tak chce. Protože je to moderní úzus.

Symbolika, nepotvrzená Ústavem jazyka českého, takového překroucení smyslu slova pod tlakem moderního přemýšlení je právě u slova filosofie (či filozofie, chcete-li) obzvláště vypečená, když to řeknu slovy medvědů z Kolína. Láska zůstává, jen moudrost vyměníme za temnotu. Právě u filosofie (či filozofie), tedy u vědy zabývající se duší, vztahem k existenci, je to, dle mého soudu, pořádný úkrok stranou. Protože když jsme ochotni vzdát se podstaty slova a nahradit ji nakašírovanou okrasou moderní lenosti, hrozí, že ukročíme zase. A u zásadnějších pojmů. Stejně, jako jsme ukročili stranou, když jsme minulé století pod tlakem nastupujícího freudismu nahradili pojem duše pojmem ego… a začali tak vlastně éru bezduchosti, ale nádherného výtrysku egoismu (nic proti němu, technologický pokrok pod jeho diktátem je uchvacující, jen by to, soudím, chtělo vrátit i trochu té duše, už se těch bezduchých a do egoismu zahrabaných po planetě potuluje nějak moc).

Nedávno jsem četl jakýsi článek, kde figurovala slova jako nacizmus, fašizmus a nakonec komunizmus. Všechno vlastně v moderním hávu povolené a prosazované tvary. Horší už je to s nositeli vypsaných totalit. Nacizta, fašizta a komunizta. Takové pojmy v textu nebyly, ale jazyk má svou logiku, slova a jejich významy na sebe navazují, váží se k sobě, jsou k sobě srostlá. A my tu logiku leností přemýšlet nad významy slov pomíjíme. Je jedno, že jsme z lásky k moudrosti udělali leností lásku k temnotě. Nevadí. Je to moderní. Fonetický přepis.

Stejně významově foneticky ale vlastně přepisujeme pojmy, jako je ochrana přírody, práva menšin, rodina, ekonomika, trh, mír, kultura, solidarita a mnohé další. Po prolití moderním významově fonetickým sítem mi ty pojmy přijdou takové vyprázdněné, tupé, bez života, ale hlavně se zcela jiným obsahem, než který dané slovo má pojmenovat. Slovo filozofie je dle zákonitostí jazyka láska k temnotě, nikoliv k moudrosti. Stejně jako například slovo manželství u homosexuálů zcela ztrácí svůj význam. Je odcizené, znásilněné naší leností vnímat jakousi symboliku a význam.

Nikterak mi nevadí psát slovo filozofie, z estetického hlediska je skutečně hezčí, ono písmeno „s“ tam skutečně straší jako nějaký zaprášený scholastik s proutkem v ruce, který trestá jakýkoliv vývoj, pohyb vpřed. Ale ta změna významu. Jako se přeměnil význam u ochrany přírody, která se změnila na fanatismus, obhajoba práv menšin, která se mění na diktát povinné lásky, indoktrinace dětí… Překrucování významu, které jde vidět prakticky při jakékoliv společenské debatě. Naposledy při debatě o Istanbulské úmluvě, kdy se za falešnou vlajkou ochrany obětí skrývá vcelku pustošivé zavedení zvrácené ideologie do našeho právního systému. A kdo je proti, ten mlátí ženský a děti, jak zkratkovitě zní ze strany obhájců úmluvy. Stačí si jen pohrát s významy slov. A dodat trochu nefalšovaného fanatismu do obhajoby.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb