Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tomáš Holý, kurz horolezectví a sanitka pro filmového tatínka. Vzpomínky na milovaného dětského herce V

03.09.2023
Tomáš Holý, kurz horolezectví a sanitka pro filmového tatínka. Vzpomínky na milovaného dětského herce V

Foto: Se svolením Česká televize - Jaroslav Trousil (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Tomáš Holý při natáčení nejakčnějších scén rodinné komedie Jak dostat tatínka do polepšovny

Natáčení filmu Jak dostat tatínka do polepšovny začalo asi čtrnáct dní před koncem školního roku 1978. První odjeli na natáčení Tomáš Holý s Františkem Němcem. Před vlastním natáčením je totiž čekal rychlokurz lezení na skály s profesionálními horolezci. Asi po týdnu přijela Marie Poledňáková.

Filmové mamince Janě Preissové se před prázdninami narodil druhý syn. Bylo to domluvené tak, že od začátku prázdnin budou točit záběry bez ní, hlavně ty ve skalách, a Jana přijede po šestinedělí, tedy v polovině července. Na natáčení bydleli přímo na Hrubé Skále. To zařídila Marie Poledňáková, chtěla, aby se Jana cítila na natáčení co nejlépe.

Začaly prázdniny a s nimi i natáčení. Jenže začalo pršet. To léto vůbec bylo dost deštivé a teplo taky nic moc. Propršelo skoro celých čtrnáct dní. V takovém počasí se nedá točit a na skály se nesmí lézt. Pak se počasí umoudřilo. Když ale přijela Jana, nebyl ještě natočený ani metr filmu.

První klapky filmu jsou večerní příjezd na chalupu. Marie Poledňáková chtěla natočit tyhle záběry v měkkém večerním světle, dříve než se setmí. A ještě záběr na dvoře, v němž Tomáš říká „Vidíš Beníku, tohle bude asi můj děda.“ Pes Beník byl tentokrát skriptky filmu a jmenoval se Cley.

 

Jak dostat tatínka do polepšovnyTomáš s dalším filmovým Beníkem, tenhle se ve skutečnosti jmenoval Cley

Ráno bylo zle. Marie Poledňáková měla radost, že se počasí konečně umoudřilo, takže se brouzdala bosá v trávě a teď měla angínu jako hrom. A horečku. Filmování mělo kvůli počasí zpoždění skoro dva týdny dní, a kdyby paní režisérka ulehla do postele, tak hrozilo, že film nestihnou dokončit do Vánoc. Rozhodla se proto, že angínu přechodí, a ploužila se po place jako duch.

Tomáš každé ráno v autobusu bavil všechny přítomné. Seděl vždycky na sklápěcím sedadle vedle řidiče, určeném pro průvodce, a celou cestu nedal mikrofon z ruky. Vždy to začalo zprávami, jaké bude dnes počasí. Následovaly podrobné události předchozího natáčecího dne, v nichž sám sebe tituloval detektiv Columbo stejně jako ve filmu.

Hned na následující dny byl naplánován jeden z nejakčnějších záběrů z celého filmu. Maminka je nachytá na skále a Tomáš bude slaňovat. Na place budou všichni, herci i horolezci. Pod skálou vždy stála připravená sanitka. Takový je předpis, u podobných záběrů musí být první pomoc. Když doktor ze sanitky viděl, v jakém je Marie Poledňáková stavu, vytřel jí krk jódem jako na vojně. Potom se její angína konečně dala na ústup.

Lezení šlo Tomášovi docela dobře. Pochopitelně, že když slaňuje dolů tak malá postavička, ten nahoře, který drží červené jistící lano, není František Němec, ale profesionální horolezec. A vrcholový záběr nahoře na Dračím zubu se natáčel na vyhlídce U Lvíčka, kam se dá dojít normálně po cestě. Stojí za návštěvu.

 

Jak dostat tatínka do polepšovnyNa vyhlídce U Lvíčka, kterou najdete v Hruboskalském skalním městě na tzv. Zlaté stezce Českého ráje. Červeně značená turistická stezka spojuje zámek Hrubá Skála a hrad Valdštejn, dnes už by se ale na ní tehdejší záběry natočit nedaly. Od 90. let ji totiž lemuje kvůli bezpečnosti ocelové zábradlí.

Za pár dní nastala další komplikace a zdržení. Točil se zrovna záběr, v kterém Tomáš pod skálou rozmotává lano a prozpěvuje si. Tatínek je nahoře, deset nebo patnáct metrů nad ním. Houkne na něj, aby nechal těch árií a povolil mu lano. Pak udělá krok stranou a přehmátne si. „Stop, dobrý. Sjedeme to raději ještě jednou.“

Někdy se stalo, že byl v laboratoři záběr zničen, proto se ve filmu točilo téměř všechno aspoň dvakrát. Aby bylo pak ve střižně z čeho vybírat. Dokonce i ten záběr, v němž pošťák potká vodníka a spadne i s motorkou do rybníka, se točil několikrát. K velké radosti pana Nárožného.

Opakujeme záběr. Tatínek na něj houkne, udělá krok stranou a přehmátne si. „Stop.“ A vtom se to stalo. Než kameraman stačil vypnout kameru, Františku Němcovi zůstal kámen v ruce a letěl dolů. Samozřejmě byl jištěný profesionálním horolezcem, který jeho pád zbrzdil, takže na zem dopadl mnohonásobně pomaleji, než kdyby padal volným pádem. Asi jako když skočíte ze zídky nebo ze zvýšeného přízemí. Jenže dole na skále byl výběžek, takové předskalí. Tomáš v jednom záběru tam na něm také stojí.

Zkrátka dopadl na to předskalí a nějak si o něj zkroutil nohu pod sebe. Měl roztržené kalhoty na zadku a odřenou ruku. On ten pískovec je docela drsný. Když se po chvíli vzpamatoval, postavil se a začal postupně kulhat. Ještěže tam byla ta sanitka. Doktor ho prohlédl a řekl, že má parádní výron kotníku. A že ho raději vezme do nemocnice na rentgen.

Když sanitka s Františkem Němcem odjížděla, děda, pan Karlík se zeptal: „Neměli bysme mu do nemocnice poslat nějaký buchty?“
„A kterou, pane Karlík? Tu blonďatou, nebo tu brunetu?“ odpověděl Tomáš.

 

Jak dostat tatínka do polepšovnyS filmovým dědou Josefem Karlíkem

Jenže Františka Němce si v té nemocnici nechali, proležel tři dny s nohou na kladce. A Marie Poledňáková určitě tu noc nespala, probděla ji nad technickým scénářem. Musela seřadit všechny tatínkovy záběry, od těch, kde jen sedí nebo stojí, po ty, v nichž běhá a poponáší maminku.

První záběry, natočené po téhle nehodě, jsou ty, kde sedí na stromě a létají pohlavky. Na plac přijela sanitka, z ní vylezl František Němec a zarecitoval Polednici „O berličkách, hnáty křivé, pod plachetkou osoba“ a mával vesele berlemi. Legrace to ale nebyla. Do koruny obrovského dubu ho štáb musel vytáhnout kladkostrojem.

Pokud jste opravdu pozorní, tak si všimnete, že v některých záběrech filmový tatínek sotva stojí na nohou a kulhá. Třeba na chodbě chalupy, když Tomáš přiběhne z podkroví a on strčí hlavu do kbelíku s vodou. Nebo když ho jedou zachránit pod Dračí zub.

Na chalupě bylo úplně všechno, co potřebovali, jediné, co tam nebylo, byla pumpa. A tak architekt nechal na zahradě vykopat jámu, do ní dal menší sud na vodu, a na něj pak přivezl repliku staré pumpy z Barrandova. Ten den bylo počasí nic moc a záběr se točil po setmění, takže bylo docela chladno. Marie Poledňáková požádala štáb, aby ohřívali vodu.

Tomáš stojí pod pumpou, děda pumpuje. Voda je příjemně teplá. Jenže jak se ta teplá voda setká s chladným vzduchem, vzniká pára. Když štáb viděl, jak z Tomáše stoupá pára, začali se všichni chechtat. To se mu moc líbilo. Vůbec se mu odtamtud nechtělo, František Němec ho musel násilím odtrhnout od pumpy a odtáhnout do kuchyně. Tam ho Jana Preissová zabalila do deky, aby nenastydl.

Do kuchyně vstoupila paní režisérka a řekla: „Neboj, za chvíli se to bude opakovat.“ Tomáš se rozzářil, na opakování záběru se moc těšil. Jenže netušil, že teplou vodu vyměnili za úplně ledovou.

Děda pumpuje, Tomáš stojí znovu pod pumpou. Čekal zase tu krásně teplou vodu, ale najednou vychrstla šíleně ledová. Hrozně se lekl. Na moment ztuhnul jako socha a nevěděl, jestli má brečet, nebo se smát. Najednou se začal hystericky smát. Celé to trvalo asi půl minuty a už byl zase s Janou v kuchyni, zabalený do deky.

 

Jak dostat tatínka do polepšovny

Natáčení mimo Prahu končilo cestou na dovolenou. V technickém scénáři jsou totiž záběry řazeny podle prostředí, takže velmi často bývá všechno úplně jinak než ve filmu.

Od poloviny srpna točil Tomáš souběžně s Polepšovnou ještě jeden film, Na pytlácké stezce. Někdy natáčel dopoledne v Českém ráji a vpodvečer na Šumavě, protože se natáčení obou filmů asi z poloviny překrývalo. Jednou toho bylo na něj bylo nějak moc a vsadil se s režisérkou, že ho nerozesměje. Když se pak rozjela kamera, vzala Marie Poledňáková syrové vejce, které bylo na stole, a rozkřápnula ho o hlavu pana Karlíka. Tomáš z toho dostal takový záchvat smíchu, že málem ani nemohl říct svou větu: „Stejně seš frajer, tati, žes to nevzdal. Ty seš prostě celej já!“

Poslední natáčení mimo Prahu bylo cesta na prázdniny na kolech. Točilo se na Vysočině, nedaleko chalupy Marie Poledňákové, kde se pak konala i malá oslava před návratem do Prahy. Natáčení skončilo v Praze, v půlce září. Jako poslední se natáčely záběry v ateliéru, jejich pražský byt. A záběry před školou. Natáčení Na pytlácké stezce skončilo v půlce října úvodními záběry filmu, v němž jdou děti poslední den školy jen tak nalehko pro vysvědčení. Ve skutečnosti byl ale říjen, takže se třásly zimou.

Premiéra filmu Jak dostat tatínka do polepšovny byla na Štědrý den, přesně rok po premiéře prvního dílu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Oba filmy Marie Poledňákové mají naprosto unikátní sledovanost. Na první se dívalo 87 procent všech domácností, které měly televizor, na druhý dokonce 89 procent. Jde tedy o nejsledovanější pořady v dějinách televizního vysílání u nás. Něco, o čem si v Hollywoodu můžou nechat jen zdát.

Tomáš Franke

Pokračování v neděli 10. září

 

Autor článku hledá pamětníky, kteří mají s Tomášem Holým nějakou vzpomínku, fotografii, záznam nebo jiný materiál, aby se ozvali redakci nebo na e-mail .

Vložil: Redaktor KL