Kvůli Cikánovi ani nedostudovala aneb Soukromá revoluce princezny Zpěvanky. Tajnosti slavných
30.08.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv - Nationalfilm
Popisek: Stella Májová jako patnáctiletá vnučka Jarmilka v komedii režiséra Miroslava Cikána z roku 1939 Příklady táhnou
VIDEO Po tragické ztrátě přestala brát lásku vážně. Ráda ukazovala světu své tělo, na které byla mimořádně hrdá, a užívala si obdivu. Velké překvapení jí nakonec postavil osud do cesty, když už to vůbec nečekala.
Jistě znáte princeznu Zpěvanku z nesmrtelné pohádky s Janem Werichem Byl jednou jeden král, v zpočátku nesmělé Jarmilce, která podlehne „špatnému“ vlivu odvážné sestřenky Jiřiny v komedii Příklady táhnou, byste ji možná ale nehledali. Úspěšná operetní a muzikálová zpěvačka zanechala s prvním krokem na jeviště své rodné příjmení Weingärtnerová navždy za sebou. Pro umělecký svět bylo nejen příliš dlouhé a krkolomné, ale navíc právě v té době bylo Československo obsazeno nacisty, takže na cokoli německého byla většina publika doslova alergická. Pseudonym Stella Májová nakonec zvolila podle měsíce, v němž začala natáčet pod taktovkou režiséra Miroslava Cikána svůj první film, a postava roztomilé Jarmilky se pro ni stala osudovou.
Příklady táhnou:
Tanec, nebo opera?
Narodila se 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě do rodiny drážního inspektora, dětství ale prožila v Mělníku a Kralupech nad Vltavou. Nebyla jedinou umělecky založenou členkou rodiny, její starší bratr Jiří se později stal operním tenorem a působil v souboru olomouckého divadla. Brzy začala navštěvovat taneční školu Valy Katzové v Praze, kde se projevilo její pohybové nadání, takže si i poprvé vyzkoušela, jaké to je tančit na jevišti. Kromě toho ale také velmi ráda a dobře zpívala a učila se hrát na klavír. Jako studentka reálného gymnázia v Mělníku se stala členkou souboru místních ochotníků a po úspěšném filmovém debutu se přihlásila k přijímacím zkouškám na pražskou konzervatoř, na které ji připravovala o pár let starší herečka a zpěvačka Eva Prchlíková. Byla přijata, takže z mělnického gymnázia přestoupila do Prahy, v lavicích ale moc dlouho nepobyla.
Konec školy kvůli Cikánovi
Vzápětí dostala roli v další Cikánově komedii Studujeme za školou, nesmrtelné študácké komedii o rozdílech mezi teorií a praxí a o jedné úspěšné školní vzpouře, v níž si zahrála dceru velkoobchodníka Vichra Evu. A pak už přicházela jedna nabídka za druhou, takže se už na konzervatoř nevrátila a odstartovala profesionální hereckou kariéru. S hudbou se ale rozhodně nerozloučila, tím spíš, že se počátkem čtyřicátých let zasnoubila s pozounistou Janem Čížkem. Její první velká láska ale v roce 1944 zemřela na tuberkulózu a zoufalá Stella měla pocit, že bez Jiřího už nemá pro co žít. Dokonce chtěla odejít do Rakouska, pak ale vstoupil do jejího života nový muž, Vojtěch Egem. „Zahořeli jsme k sobě velkou láskou a po roce jsme se vzali,“ zavzpomínala. Vášnivý vztah, založený především na fyzické přitažlivosti, ale nakonec neměl dlouhého trvání a manželství skončilo rozvodem.
Byl jednou jeden král:
Putování po štacích
Stelle bylo jasné, že herectví rozhodně není jenom film, takže se snažila uplatnit na jevišti. Zpočátku se vrátila k tomu, co uměla nejlépe, začínala se zpěvem a stepem při zájezdech Elit Clubu a v sezóně 1943-1944 dostala příležitost sbírat první opravdové herecké zkušenosti v Divadle Oldřicha Nového. Po uzavření divadel Němci pak prožila konec druhé světové války v totálním nasazení v továrně na léky v pražských Modřanech. Po osvobození, kdy byla situace v kultuře chaotická, hrála zpočátku s Růženou Šlemrovou, Raoulem Schránilem a Nelly Gaierovou zájezdová představení po venkovských divadlech. V roce 1947 se konečně stala členkou souboru Alhambry, kde hrála ve hře Děcko, které umí všecko a v protikomunistické hře Agitka, po únoru 1948 ale byla tato divadelní scéna uzavřena, takže další sezónu strávila v angažmá v Novém divadle. Poté se zaměřila především na zpěv a souběžně s působením v divadle navštěvovala soukromé hodiny zpěvu u slavného tenoristy Tina Pattiera a Roberta Rosnera.
Rozmazlená princezna
V roce 1952 se stala první subretou v Divadle Fidlovačka, kde vytvořila mnoho krásných rolí. Měla dokonce hostovat v Německu, z toho ale bohužel sešlo kvůli udání. Do povědomí filmových diváků se konečně navždy zapsala v roce 1954, kdy ztvárnila v legendární pohádce Byl jednou jeden král rozmazlenou princeznu Zpěvanku po boku Jana Wericha. A díky Werichovi se také dostala v roce 1958 do pražského divadla ABC. Zahrála si ale také v řadě úspěšných filmů, například v romanci Stříbrný vítr ztvárnila postavu Stázky, v komedii Anděl na horách sekretářku závodní rady, v pohádce Princezna se zlatou hvězdou vévodkyni Glorii. Později se objevila v úspěšné komedii Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova! jako neustále omdlévající přítelkyně Gerta, v Zítra to roztočíme, drahoušku jako pracovnice komparzního rejstříku či v Co je doma, to se počítá, pánové… jako čiperná tetička z Ameriky Róza. Řadu rolí ztvárnila i v televizi a rozhlase, dál ale byla úspěšná i na jevišti Městských divadlech pražských, kde hrála v letech 1962 až 1991.
Princezna se zlatou hvězdou:
Soukromá revoluce
Tu v jejím životě vyvolal až v devadesátých letech Jaroslav Mráz, kterého znala od mládí a jenž pobýval dlouhá léta v zahraničí. Po čase se za něj provdala, odešla do Spojených států, a žila pak v kalifornském Falbrooku. „Měli jsme naprosto stejné záliby, rádi jsme cestovali, milovali hudbu a zvířata a oba jsme měli velký smysl pro humor. A to všechno je v tomto vyšším věku úplný zázrak, tím větší, že hlavně Jerry, ale i já jsme žili několik let sami. Naštěstí se ani u jednoho u nás neprojevily žádné stařecké návyky, kterými bychom šli jeden druhému na nervy. K tomu nedošlo a náš manželský život byl plný pohody a lásky,“ vzpomínala ve svých pamětech, nazvaných Kam až mě osud zavál. V roce 1998 její manžel zemřel, přesto se rozhodla v USA zůstat. Přežila ho o více než deset let, cestovala a udržovala se v kondici. Ráda řídila automobil, hrála v kasinu, a dokonce nějak čas prodávala v obchodě s textilem, jen tak pro zábavu.
Na své tělo byla hrdá
Dne 8. června 2001 získala Cenu Masarykovy akademie umění a o dva roky později vydala ve spolupráci s Věnceslavou Dezortovou svou memoárovou knihu Kam až mě osud zavál. Vynikající herečka a zpěvačka zemřela 15. září 2009 na následky roztroušené sklerózy. „Nedávala na sobě znát, že jí něco je. Vím jen, že měla velké problémy a bolesti od páteřních nervů,“ prozradil poté Blesku akademický malíř Petr Pavlík s tím, že se prý ulevovala od bolestí marihuanovými cigaretami. Jeho manželka, Stellina kamarádka Magda Pietrasová, po její smrti převzala kufr s různými památkami a písemnostmi, které odevzdala do Národního filmového archivu. Mimo jiné obsahoval i hereččiny akty, které nafotila v mládí. „Stella byla hrdá na své tělo a ráda ho v mládí dávala na odiv,“ dodala paní Pietrasová.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Stella Májová: Kam až mě osud zavál, Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930-1945)
Vložil: Adina Janovská