Werichův další super nápad aneb Jak proměnit dvě kadeřnice a učitelku v hvězdy. Tajnosti slavných
28.08.2023
Foto: Se svolením Spotify
Popisek: Legendární Bajo Trio na obalu výběru skladeb z let 1947-1952
AUDIO / VIDEO Jen „křoví“ pro hvězdu večera? Ani nápad! Historicky první dívčí trio trhalo rekordy samostatně a díky němu začal polehoučku nahlížet do našich koutků swing a jazz. Při jeho písničkách tančily všechny generace a stát na pódiu s trojicí elegantních brunetek byla čest.
Téměř za každým sólistou se vlní větší či menší skupinka zpěváků, zajišťující jako doplněk druhý, třetí… hlas neboli pestrost melodie. Pokud si je interpret nenazpívá sám, a během vystoupení je pak nepouští ze záznamu. Jejich jména většinou ani neznáme a málokomu z nich se podaří vyrazit na sólovou dráhu, přestože leckdy kvalitou značně převyšují nejednu „hvězdu“. Kdo by neznal třeba Olgu Blechovou z Dua Irena a Olga, která vystoupila ze stínu díky vztahu s Waldemarem Matuškou, či muzikálovou zpěvačku Dashu z Moondance Orchestra, který dal dohromady Martin Kumžák v roce 2006 pro potřeby televizní soutěže StarDance. Málokdo už dnes ví, že s nápadem stvořit dívčí trio přišel poprvé už v roce 1931 Jan Werich, a šlágry trojice Bajo Trio se rázem linuly ze všech gramofonů. „Já jako začátečník byl moc rád, že jsem se mezi ně dostal a mohl s nimi zpívat a, jak se říká, dělat si jméno,“ zavzpomínal před více než deseti lety nezapomenutelný interpret taneční hudby Standa Procházka starší.
Houpy hou:
B-A-JO – sestřičky po česku
Za úspěšným nápadem, odkoukaným za Velkou louží, nestál nikdo jiný než legendární Jan Werich, a předobrazem americké jazzové vokální trio The Boswell Sisters. Ty se ale také samy doprovázely, Martha hrála na piano, Connee na čelo, saxofon a trombon a Helvetia na housle, kytaru a banjo. Proslavily se komplikovanými harmoniemi a rytmickými experimenty a ovlivnily i takové hvězdy, jako byla třeba Ella Fitzgerald. Stejně jako ony nepocházela ani česká trojka z jedné rodiny. Tvořily ho dvě kadeřnice a učitelka, název skupiny byl odvozen z jejich křestních jmen, Božena (Bobina) Schlesingerová, Anna (Anita) Schlesingerová a JOžka Srbová.
Werichovo finále
Nápad se zrodil v hlavě Jana Wericha, díky němu dostalo dívčí trio první velkou příležitost v roce 1931 na jevišti legendárního Osvobozeného divadla v závěru divadelní hry Don Juan & Comp. Typické pro jejich interpretaci byly náznaky jazzového pojetí a přísné dodržování pravidelného rytmického tempa. První gramodesku natočily už v létě téhož roku pro firmu Ultraphon, za doprovodu orchestru R. A. Dvorského a jeho Melody Boys na ni nazpívaly slowfox Šijem, pořád šijem z úspěšné komedie Muži v offsidu, kterou natočil režisér Svatopluk Innemann na motivy stejnojmenné knihy Karla Poláčka. Etiketa je tenkrát představila jako „Trio ‚Bajo' ze Zorova studia“. Na doporučení Jaroslava Ježka se vzápětí trio spojilo s orchestrem Smiling Boys Jaroslava Maliny, s nímž vystupovalo v legendární pražské kavárně Vltava a během jediného večera zpívalo až dvacet písní.
Muži v ofsidu – Šijem, pořád šijem:
Z pozadí před kameru
Jejich šlágry se vzápětí linuly snad ze všech gramofonů, v komorním domácím prostředí i při tanečních večírcích. Hitem, který jim zajistil přímo hvězdnou popularitu, se stala v roce 1933 skladba Houpy Hou. V té době stanuly konečně i před kamerou ve dvou filmech Martina Friče, v komedii Pobočník Jeho Výsosti, v níž zpívaly píseň Emana Fialy a Jaroslava Mottla Zapomeň, že se loučíme, a v dramatu U snědeného krámu. O rok později zpívaly ve filmu režiséra Leo Martena Za řádovými dveřmi a samy sebe si zahrály i v roce 1935 v dramatu režiséra Josefa Rovenského Maryša. Pak Malina náhodou uslyšel v jednom podniku na Uhelném trhu zpívat Inku Zemánkovou a nabídl jí účinkování ve Vltavě s podmínkou, že bude zpívat i v Bajo Triu.
Nesmrtelná Slunečnice
Když odešla Jožka Srbová na mateřskou dovolenou, nahradila ji Květa Turková a od 10. února 1941 vystupovalo Bajo Trio v novém složení Andula Schledingerová, Inka Zemánková a Květa Turková, která se stala později Malinovou manželkou. A vzápětí zazářila Zemánková na stříbrném plátně v komedii Martina Friče Hotel Modrá hvězda s písní Slunečnice, která měla slavnostní premiéru 28. srpna 1941. Proslavila se i ve známých comedy-foxech, které později Malina skládal přímo pro ni. V letech 1932-1943 natočilo trio zhruba stovku písní pro hudební nakladatelství Ultraphon a Esta ve spolupráci se Smiling Boys, klavírním doprovodem nebo s orchestrem R. A. Dvorského.
Pobočník Jeho Výsosti:
Hymna sebevrahů
Dne 22. ledna 1945 nazpívala Květa Turková s Orchestrem Jaroslava Maliny známou píseň Smutná neděle. „Neděle zdá se být pomalou řekou, jen dva tucty hodin, jež lenivě tekou. Býval to nejsladší den, co jsem znala, a celý jsem lásce jej obětovala…“ Květina interpretace zádumčivé romance, kterou složil maďarský klavírista a skladatel Rezsö Seress, byla tak sugestivní, že poté co se začala linout z rozhlasových přijímačů, výrazně stoupl počet sebevražd. Není divu, že Smutná neděle brzy získala označení hymna sebevrahů a dočkala se dokonce tří nahrávek.
Dárek pro pamětníky
S Malinovým orchestrem působilo na veřejnosti Bajo Trio pravidelně až do osvobození, poté se ale intervaly mezi jejich vystoupeními stále více prodlužovaly a koncem padesátých let se definitivně rozešlo. Řada jeho nahrávek je ale stále znovu úspěšně vydávána na CD nosičích, zní v některých rozhlasových pořadech, filmech či televizních inscenacích. V roce 1981 tři studentky konzervatoře jejich šlágry oprášily a vystupovaly s nimi v doprovodu Nového orchestru Jaroslava Ježka, který vedl dirigent Zoltán Liška.
(zdroje: Wikipedia, Supraphon, Český rozhlas, Česká televize, Antologie slovenské populární hudby, Jiří Malina: Srdcem patřil rodnému kraji – Jaroslav Malina, Milan Koukal: Úsměvy i vrásky Standy Procházky)
Vložil: Adina Janovská