Setkání s Menšíkem. Tomáš Holý po premiéře Velryby a před natáčením Jak dostat tatínka do polepšovny… Vzpomínky na milovaného dětského herce IV

Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov - Miloš Schmiedberger

Popisek: Tomáš Holý s Martinem Růžkem a Janem Potměšilem v klasické dobrodružné sci-fi režiséra Ludvíka Ráži Tajemství Ocelového města

Pak si Tomáš zahrál v televizní mikrokomedii Babička je ráda s Jiřinou Šejbalovou a legendou Vladimírem Menšíkem. Moc si s ním rozuměl, měl ale jen tři natáčecí dny. Škoda, že si s panem Menšíkem nezahrál víc.

Začátkem prosince byl Tomáš s tátou na předpremiéře Velryby. Bylo to v Televizním klubu,v domě na nábřeží, z kterého se obvykle fotilo panorama Hradčan na tehdejší pohlednice. Byl tam menší projekční sál, v něm ti, co se na filmu podíleli, se svými rodinami. Seděli vedle Preissových. Když film skončil, v sále se rozsvítilo a šum diváků se ztišil, Tomáš se naklonil ke své filmové mamince a rezolutně prohlásil: „Kdybych to věděl, tak bych tě tolik nezlobil.“ Následovala salva smíchu přítomných. A pak se to stalo.

Na Štědrý večer 1977 byla v televizi premiéra Jak vytrhnout velrybě stoličku a z Tomáše se ze dne na den stala hvězda. U Poledňáků prý vyzváněl telefon až do půlnoci. Všichni příbuzní a známí jí blahopřáli. V lednu přišla Marie Poledňáková do televize a nestačila se divit. Čekaly tam na ni stovky dopisů a další stále přicházely. Diváci jí blahopřáli, děkovali za příběh od srdce a posílali vlastní drobné příběhy. Všichni se ptali na Tomáše a prosili o další film s ním.

V suché době normalizace, kdy ještě nebyly e-maily a SMS, film působil jako mávnutí kouzelným proutkem. Dokonce za ní přijel i hajný odněkud ze Šumavy. Fousatý pán, který v životě nebyl ve větším než okresním městě. A teď stál na ředitelství Československé televize a dožadoval se paní Poledňákové, aby jí poděkoval a potřásl rukou.

Od konce února do začátku dubna se točilo Tajemství Ocelového města, zfilmovaná verneovka. Může se vám zdát, že Tomáš byl u velké části natáčení, ale ve skutečnosti jeden den v únoru házel na sněhu koule po Janu Potměšilovi, a pak byl dva dny v interiéru vily v ateliéru. A v dubnu den před vilou v Mariánských Lázních obdivoval autoveterána. Tomášovu filmovou sestřičku hrála Sylva Kamenická, holčička, která hraje v nesmírně smutném filmu Den pro mou lásku.

V březnu Tomáš točil zas pro televizi mikrokomedii Miluju tě!, s Petrem Kostkou, Karlem Augustou, Josefem Kemrem a Ivanou Andrlovou. Tady měl velkou roli. To ho moc bavilo, točilo se skoro celý březen. Vladimír Remek letěl do vesmíru a Tomáš na place oslavil desáté narozeniny.

Tou dobou se mu stala moc nepříjemná věc. Šel se spolužačkou ze školy a zastavili je nějací cizí kluci. Chtěli tři koruny. Měl je, ale nedal. Tak se se ním poprali a natrhli mu ucho. Přiznají se dnes hrdinové, kteří se poprali s menším klukem? Já si myslím, že v tom byla obyčejná závist. Kluci si prostě mysleli, že se párkrát ukáže před kamerou a má kdovíco. Byla to asi jediná negativní zkušenost, jinak ho lidé zdravili, když ho potkali v tramvaji nebo na ulici.

Film Setkání v červenci dostal dvě ceny na festivalu v Panamě, Nejlepší film, pro pana režiséra Kachyňu a Nejlepší herecký výkon pro Tomáše. Po takových zkušenostech Karel Kachyňa chtěl, aby Tomáš hrál hlavní roli i v jeho dalším velkém filmu Zlatí úhoři. Mělo se natáčet už v létě, jenže Tomáš už byl zamluvený na dva filmy, Jak dostat tatínka do polepšovny Marie Poledňákové a Na pytlácké stezce Václava Gajera. Tomáš i táta ale měli knížku Oty Pavla moc rádi, takže odmítli s krvácejícím srdcem.

Tím se spustil sled událostí, který způsobil, že Zlatí úhoři málem skončili v trezoru. Pan Kachyňa se tedy pustil do hledání nového dětského talentu pro roli Prdelky, až našel Marka Bendu, dnešního poslance. A začalo se točit. Když už byla natočená drtivá většina záběrů, tak se pánové na Barrandově dopátrali, že je to syn jednoho z prvních signatářů Charty '77, Václava Bendy. Synáček disidenta ve filmu? To teda ne! Film půjde z Barrandova rovnou do trezoru! S tím se pan Kachyňa nechtěl smířit a rozhodl se, že film i za cenu velkých nákladů a zpoždění přetočí. A začalo další hledání dětského talentu. Našli Martina Mikuláše, kterého z filmu znáte.

Martin Mikuláš: Přijeli jsme k Berounce, dostal jsem holínky a bylo mi strašně divný, proč je v nich napsáno Marek Benda. Vrtalo mi to hlavou, tak jsem se na to později pana režiséra zeptal, a on mi vyprávěl pohnutý příběh tohohle filmu. Tím, jak se všechno točilo v podstatě znovu, tak se natáčení dost protáhlo. Pamatuju se na natáčení záběru, kde jdu s návnadou do řeky a pan Menšík mě vytahuje ven na prádelní šňůře. Nebylo to tak nebezpečné, jak to vypadá, ale byla už docela zima. Mít dva měsíce za tátu Vladimíra Menšíka byla docela zajímavá zkušenost.

Natáčení Jak dostat tatínka do polepšovny začalo asi čtrnáct dní před koncem školního roku.

Tomáš Franke

Pokračování v neděli 3. září

Vložil: Redaktor KL