Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Otcova živnost ho nebavila aneb Nikdy nekončící hledání věčného dítěte. Tajnosti slavných

25.08.2023
Otcova živnost ho nebavila aneb Nikdy nekončící hledání věčného dítěte. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Scenárista a režisér Václav Wasserman na jednom z mála dochovaných snímků

VIDEO Muž mnoha profesí byl jedním z klíčových darů, které dostala do vínku naše kinematografie téměř současně. Film se stal navždy jeho světem a svět nikdy nekončící inspirací.

Herec, scenárista, režisér, autor námětů, filmový titulkář i historik, střihač, publicista, organizátor… později také oblíbený pedagog. Zkompletovat celou jeho tvorbu je úkol téměř nadlidský, protože používal celou řadu pseudonymů, nejčastěji Václav Šolín. Václav Wasserman uměl skvěle parodovat osobnosti společenského a politického života, stal se mistrem slova i králem filmařské techniky, jeho život se kryl s vývojem kinematografie, od němé éry přes Vlastu Buriana a nejslavnější filmy pro pamětníky a nástup barvy až po legendární hudební komedie. „Vyzařovala z něho vždycky zvláštní moudro, laskavost, při níž jeho já ustupovalo dozadu. Veliký dítě, nádherný člověk. Takového jsem ho poznal už v době, kdy se potuloval kolem Divadla Vlasty Buriana a pracoval pro Lamače jako scenárista…“ zavzpomínal na něj Jaroslav Marvan ve svých vzpomínkách, které knižně zpracoval v roce 1975 publicista Jiří Tvrzník.

 

Bílý ráj:

Služby neschopen

Narodil se 19. února 1898, právě v době, kdy architekt Jan Kříženecký dostal mimořádně vzácný svatební dar, kinematograf bratří Lumiérových. Třetí syn Marie a Antonína Vodičkových, kteří provozovali knihařský a papírenský krám v pražské Ječné ulici. Na obecné škole chodil často do karlínského Varieté a v neděli pořádal doma představení s vlastní laternou magikou. Největším magnetem pro něj ale byl biograf U velké Prahy na Královských Vinohradech, který provozoval jeho strýc Josef Koubek. V roce 1909 začal studovat na První pražské reálce, kvůli mizernému prospěchu ho ale otec dal po třech letech raději do učení v puškařské firmě Ladislava Švestky na Václavském náměstí. Po vypuknutí první světové nakonec nebyl odveden kvůli srdeční slabosti, takže musel řešit, co dál.

Hvězda lidové zábavy

Jako skvělý imitátor a mistr parodie se brzy prosadil na pražských kabaretních scénách, vystupoval například s Ferencem Futuristou v kabaretu U kuřího oka na Vinohradech. Klíčovým se ale pro něj stalo setkání s Emilem Arturem Longenem a jeho ženou Xenou. Začali vystupovat se spisovatelem Jaroslavem Haškem, komikem Matějem Kudějem a hercem Františkem Kováříkem v umělecké krčmě malíře Klusáčka U Vejvodů. S bratrem Františkem a přáteli založil ochotnické sdružení Desátá múza, v kterém působil i pozdější režisér Vladimír Slavínský, a koncem války už působil jako konferenciér v Rokoku. A právě v této době začal užívat pseudonym Václav Wasserman, aby se výrazněji odlišil od bratra novináře. Na rozdíl od řady umělců, kteří si měnili v rámci vlastenectví německá jména na česká, to vzal cestou opačnou, zásadně se ale vždy psal pouze s jedním ‚n‘. Nápad se ale údajně zrodil už ve škole, kdy nosil zelený kabátek, kvůli němuž mu začali spolužáci říkat Wassermann (německy vodník – pozn. autorky).

 

C. a k. polní maršálek:

Od Nerudy po Švejka

V té době už začal pracovat jako titulkář a střihač v laboratoři POJA-filmu, kde pochopil význam kvalitní scenáristické přípravy. A odtud už mu zbýval jen malý krůček k prvnímu vlastnímu filmu. Zrodil se v roce 1920, jmenoval se Komediantka a natočil ho společně s Josefem Rovenským, s nímž sdílel šatnu v Rokoku. Počátečním neúspěchem se nenechal odradit a o dva roky později se pokusil o svoji první samostatnou režii adaptace známé povídky Jana Nerudy Kam s ním?. A pak se jako režisér na dlouhá léta odmlčel. V roce 1924 totiž začal spolupracovat s Karlem Lamačem, sestříhal jeho melodrama s Anny Ondrákovou Bílý ráj a začal psát intenzivně pracovat na scénářích. Jen do konce němé éry jich stihl napsat dvaadvacet včetně Dobrého vojáka Švejka.

V tandemu s Burianem

V roce 1929 se podílel s bratrem Františkem na založení kulturního periodika Pressa, které mělo sloužit především k propagaci filmu, o rok později stál u zrodu filmového družstva ČEFID, jehož předsedou se stal Martin Frič a komerčním ředitelem Karel Hašler, a o rok později stál u zrodu české filmové veselohry. Tou první byl C. a k. polní maršálek, jímž také odstartovala jeho dlouholetá spolupráce s komikem Vlastou Burianem. Z 23 filmů, v nichž Burian hrál v letech 1930-1945, bylo třináct natočeno podle jeho scénáře. Podílel se také na filmovém zpracování operet i kýčovitých melodramat, od Polské krve po Lízin let do nebe či Lízino štěstí, v nichž excelovala zpěvačka Zdenka Sulanová. V roce 1936 se konečně vrátil k režisérské práci s adaptací povídkové knihy Jana Nerudy Trhani, nakonec ale samostatně natočil jen tři filmy a zůstal především filmovým scenáristou.

 

Hej-rup!:

Kabaret versus satira

Zvláštní kapitolou v jeho tvorbě se stala spolupráce s Voskovcem a Werichem. V roce 1934 se podílel na jejich slavné satirické komedii Hej-rup!, k realizaci velkolepého projektu Robinson a Pátek který měl vzniknout hned ve čtyřech jazykových verzích a natáčet se měl v Africe, nakonec nedošlo kvůli Voskovcovým a Werichovým neshodám s Meissner-filmem. S populární dvojicí a Martinem Fričem tvořil společně v skupině Formen, kvůli odlišnému humoru Osvobozeného divadla a kabaretní tradice jejich spolupráce brzy skončila, a poté začal brzy pracovat s Karlem Steklým. Jeho nejúspěšnějším námětem se stal v roce 1941 Přednosta stanice a následující komedií Hotel Modrá hvězda s psaním scénářů skončil. V roce 1944 ještě natočil svoji jedinou úspěšnou veselohru Sobota na námět Olgy Scheinpflugové.

Z pozadí před kameru

Od roku 1947 působil na Slovensku, kde pomáhal jako režisér při realizaci sportovní komedie Čertova stěna,a o čtyři roky později jako spolurežisér budovatelské komedii Karhanova parta. Jeho posledním režisérskou prací se stal o rok později Plavecký mariáš. O dva roky později už se podílel na komedii Nejlepší člověk už jen na technickém scénáři a vedení režie svěřil svému asistentu Ivo Novákovi. Zatímco se scenáristickou a režisérskou prací končil, o to častěji se začal objevovat na filmovém plátně ve vedlejších rolích. Například jako vzduchoplavec Louis Goddard v sportovní komedii Dědeček automobil, generál v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, admirál v /Ukradené vzducholodi či svatebčan v komedii Fantom Morrisvillu.

 

Plavecký mariáš:

Nedohledatelný autor

V 50. letech se zaměřil na pedagogickou a publicistickou činnost. Dne 1. října 1951 byl jmenován docentem na pražské FAMU a jeho žáky byli například Vladimír Svitáček, František Filip či Juraj Jakubisko. Psal verše, sportovní reportáže i vzpomínky na počátky českého filmu, své kolegy, jeho články lze najít v oborových časopisech i denním tisku, některé je ale vzhledem k dlouhé řadě pseudonymů, které používal, téměř nemožné identifikovat. Václav Wasserman zasvětil filmu celý život, podílel se na více než sedmdesáti realizovaných scénářích a režii jedenácti projektů. Zemřel 28. ledna 1967 v Praze a mnoho jeho plánů zůstalo nedokončeno.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní filmový archiv, Pavel Taussig: Václav Wasserman – nejplodnější filmový autor, Lenka Vrchotová: Václav Wasserman)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská