Otcova živnost ho nebavila aneb Nikdy nekončící hledání věčného dítěte. Tajnosti slavných
25.08.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv
Popisek: Scenárista a režisér Václav Wasserman na jednom z mála dochovaných snímků
VIDEO Muž mnoha profesí byl jedním z klíčových darů, které dostala do vínku naše kinematografie téměř současně. Film se stal navždy jeho světem a svět nikdy nekončící inspirací.
Herec, scenárista, režisér, autor námětů, filmový titulkář i historik, střihač, publicista, organizátor… později také oblíbený pedagog. Zkompletovat celou jeho tvorbu je úkol téměř nadlidský, protože používal celou řadu pseudonymů, nejčastěji Václav Šolín. Václav Wasserman uměl skvěle parodovat osobnosti společenského a politického života, stal se mistrem slova i králem filmařské techniky, jeho život se kryl s vývojem kinematografie, od němé éry přes Vlastu Buriana a nejslavnější filmy pro pamětníky a nástup barvy až po legendární hudební komedie. „Vyzařovala z něho vždycky zvláštní moudro, laskavost, při níž jeho já ustupovalo dozadu. Veliký dítě, nádherný člověk. Takového jsem ho poznal už v době, kdy se potuloval kolem Divadla Vlasty Buriana a pracoval pro Lamače jako scenárista…“ zavzpomínal na něj Jaroslav Marvan ve svých vzpomínkách, které knižně zpracoval v roce 1975 publicista Jiří Tvrzník.
Bílý ráj:
Služby neschopen
Narodil se 19. února 1898, právě v době, kdy architekt Jan Kříženecký dostal mimořádně vzácný svatební dar, kinematograf bratří Lumiérových. Třetí syn Marie a Antonína Vodičkových, kteří provozovali knihařský a papírenský krám v pražské Ječné ulici. Na obecné škole chodil často do karlínského Varieté a v neděli pořádal doma představení s vlastní laternou magikou. Největším magnetem pro něj ale byl biograf U velké Prahy na Královských Vinohradech, který provozoval jeho strýc Josef Koubek. V roce 1909 začal studovat na První pražské reálce, kvůli mizernému prospěchu ho ale otec dal po třech letech raději do učení v puškařské firmě Ladislava Švestky na Václavském náměstí. Po vypuknutí první světové nakonec nebyl odveden kvůli srdeční slabosti, takže musel řešit, co dál.
Hvězda lidové zábavy
Jako skvělý imitátor a mistr parodie se brzy prosadil na pražských kabaretních scénách, vystupoval například s Ferencem Futuristou v kabaretu U kuřího oka na Vinohradech. Klíčovým se ale pro něj stalo setkání s Emilem Arturem Longenem a jeho ženou Xenou. Začali vystupovat se spisovatelem Jaroslavem Haškem, komikem Matějem Kudějem a hercem Františkem Kováříkem v umělecké krčmě malíře Klusáčka U Vejvodů. S bratrem Františkem a přáteli založil ochotnické sdružení Desátá múza, v kterém působil i pozdější režisér Vladimír Slavínský, a koncem války už působil jako konferenciér v Rokoku. A právě v této době začal užívat pseudonym Václav Wasserman, aby se výrazněji odlišil od bratra novináře. Na rozdíl od řady umělců, kteří si měnili v rámci vlastenectví německá jména na česká, to vzal cestou opačnou, zásadně se ale vždy psal pouze s jedním ‚n‘. Nápad se ale údajně zrodil už ve škole, kdy nosil zelený kabátek, kvůli němuž mu začali spolužáci říkat Wassermann (německy vodník – pozn. autorky).
C. a k. polní maršálek:
Od Nerudy po Švejka
V té době už začal pracovat jako titulkář a střihač v laboratoři POJA-filmu, kde pochopil význam kvalitní scenáristické přípravy. A odtud už mu zbýval jen malý krůček k prvnímu vlastnímu filmu. Zrodil se v roce 1920, jmenoval se Komediantka a natočil ho společně s Josefem Rovenským, s nímž sdílel šatnu v Rokoku. Počátečním neúspěchem se nenechal odradit a o dva roky později se pokusil o svoji první samostatnou režii adaptace známé povídky Jana Nerudy Kam s ním?. A pak se jako režisér na dlouhá léta odmlčel. V roce 1924 totiž začal spolupracovat s Karlem Lamačem, sestříhal jeho melodrama s Anny Ondrákovou Bílý ráj a začal psát intenzivně pracovat na scénářích. Jen do konce němé éry jich stihl napsat dvaadvacet včetně Dobrého vojáka Švejka.
V tandemu s Burianem
V roce 1929 se podílel s bratrem Františkem na založení kulturního periodika Pressa, které mělo sloužit především k propagaci filmu, o rok později stál u zrodu filmového družstva ČEFID, jehož předsedou se stal Martin Frič a komerčním ředitelem Karel Hašler, a o rok později stál u zrodu české filmové veselohry. Tou první byl C. a k. polní maršálek, jímž také odstartovala jeho dlouholetá spolupráce s komikem Vlastou Burianem. Z 23 filmů, v nichž Burian hrál v letech 1930-1945, bylo třináct natočeno podle jeho scénáře. Podílel se také na filmovém zpracování operet i kýčovitých melodramat, od Polské krve po Lízin let do nebe či Lízino štěstí, v nichž excelovala zpěvačka Zdenka Sulanová. V roce 1936 se konečně vrátil k režisérské práci s adaptací povídkové knihy Jana Nerudy Trhani, nakonec ale samostatně natočil jen tři filmy a zůstal především filmovým scenáristou.
Hej-rup!:
Kabaret versus satira
Zvláštní kapitolou v jeho tvorbě se stala spolupráce s Voskovcem a Werichem. V roce 1934 se podílel na jejich slavné satirické komedii Hej-rup!, k realizaci velkolepého projektu Robinson a Pátek který měl vzniknout hned ve čtyřech jazykových verzích a natáčet se měl v Africe, nakonec nedošlo kvůli Voskovcovým a Werichovým neshodám s Meissner-filmem. S populární dvojicí a Martinem Fričem tvořil společně v skupině Formen, kvůli odlišnému humoru Osvobozeného divadla a kabaretní tradice jejich spolupráce brzy skončila, a poté začal brzy pracovat s Karlem Steklým. Jeho nejúspěšnějším námětem se stal v roce 1941 Přednosta stanice a následující komedií Hotel Modrá hvězda s psaním scénářů skončil. V roce 1944 ještě natočil svoji jedinou úspěšnou veselohru Sobota na námět Olgy Scheinpflugové.
Z pozadí před kameru
Od roku 1947 působil na Slovensku, kde pomáhal jako režisér při realizaci sportovní komedie Čertova stěna,a o čtyři roky později jako spolurežisér budovatelské komedii Karhanova parta. Jeho posledním režisérskou prací se stal o rok později Plavecký mariáš. O dva roky později už se podílel na komedii Nejlepší člověk už jen na technickém scénáři a vedení režie svěřil svému asistentu Ivo Novákovi. Zatímco se scenáristickou a režisérskou prací končil, o to častěji se začal objevovat na filmovém plátně ve vedlejších rolích. Například jako vzduchoplavec Louis Goddard v sportovní komedii Dědeček automobil, generál v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, admirál v /Ukradené vzducholodi či svatebčan v komedii Fantom Morrisvillu.
Plavecký mariáš:
Nedohledatelný autor
V 50. letech se zaměřil na pedagogickou a publicistickou činnost. Dne 1. října 1951 byl jmenován docentem na pražské FAMU a jeho žáky byli například Vladimír Svitáček, František Filip či Juraj Jakubisko. Psal verše, sportovní reportáže i vzpomínky na počátky českého filmu, své kolegy, jeho články lze najít v oborových časopisech i denním tisku, některé je ale vzhledem k dlouhé řadě pseudonymů, které používal, téměř nemožné identifikovat. Václav Wasserman zasvětil filmu celý život, podílel se na více než sedmdesáti realizovaných scénářích a režii jedenácti projektů. Zemřel 28. ledna 1967 v Praze a mnoho jeho plánů zůstalo nedokončeno.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní filmový archiv, Pavel Taussig: Václav Wasserman – nejplodnější filmový autor, Lenka Vrchotová: Václav Wasserman)
Vložil: Adina Janovská