Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Za nesouhlas s režimem platili slavní i neznámí, svůj odhad nakonec musel změnit i semaforský Pupák. Tajnosti slavných

22.08.2023
Za nesouhlas s režimem platili slavní i neznámí, svůj odhad nakonec musel změnit i semaforský Pupák. Tajnosti slavných

Foto: Ze soukromého archivu Adiny Janovské

Popisek: Karel Černoch v roce 1968. Populární muž mnoha talentů patřil k osobnostem, které za své hity z posrpnového období zaplatili nejvíc.

AUDIO / VIDEO Osudovou středu 21. srpna 1968 si každý z pamětníků vybavuje jinak, podle toho, kde právě byl. Invaze „spřátelených“ vojsk ale naštvala každého, snad jen s výjimkou těch několika „zodpovědných“ soudruhů, kteří zplodili zvací dopis. Nikoho ale nenapadlo, jak další kapitola našich životů bude dlouhá. I semaforský Pupák z povídek Šimka a Grossmanna si myslel, že jim ta potulka bude trvat tak na tři až čtyři měsíce… (Pokračování z pondělí 21. srpna)

Se mnou v Krkonoších třásla babička už před půlnocí s výkřiky: „Vzbuď se, slyšíš to? To jsou těžké bombardéry. Já si je pamatuju z války!“ Sotva se rozbřesklo, pádil jeden z přátel z Teplic do Dubí, kde pak u tchyně natáčel z vikýře bývalé fary osmimilimetrovou kamerou sjezd tanků od hraničního přechodu na Cínovci. Některé vzpomínky ale byly i úsměvné. Třeba hospodská v Kokořínském údolí s gustem vyprávěla, jak se tank zašprajcoval v tunelu pod hradem Kokořín, náklaďák za ním nestihl vybrat zatáčku a vojenský chleba, přezdívaný komisárek, se prý kutálel ze stráně až do koupaliště na Dolině. Na zadní se postavili i zaměstnanci tiskárny Rudé právo v ulici Na poříčí. Okupanti netušili, že má ještě druhou vrátnici na Florenci, takže až po poledni zjistili, že v podzemí stále jedou rotačky a přímo pod nosem jim vyjíždějí z druhé strany náklaďáky se zvláštním vydáním. V té chvíli jim došla trpělivost a chlapy vyhnali od mašin ve špinavých montérkách.

Čtení mezi řádky

Ač se soudruzi snažili ze všech sil, zlikvidovat každý projev protestu se jim nedařilo. Například nápis Koldere, Koldere, nikdo Ti to nežere! vydržel na schodech nedaleko naší školy léta, dokud definitivně nepodlehl útokům podrážek. (Drahomír Kolder, jeden z autorů tzv. zvacího dopisu, a Vasil Biľak jako jediní poté nehlasovali pro rezoluci ÚV KSČ, jež odsuzovala vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa – pozn. autorky). Populární hudba se stala veřejným vyjádřením odporu, některé starší texty nabývaly nového významu, rodily se další, z kulturních pořadů sršela otevřená kritika i záplava vtipů. Víte, co je jednotkou dočasnosti? – No přece jeden furt… Brzy ale začalo přituhovat a odpověď semaforského Pupáka se změnila. „Jak dlouho bude cizím vojákům ta potulka trvat? – Dokud budeme muset chtít.“ A jak postupně přituhovalo, lidé se třicet let po válce znovu začali učit vnímat jinotaje a číst mezi řádky.

Karel Gott

Mezinárodní věhlas vynesla právě v roce 1968 spolupráce rodící se hvězdy s hitmakerem Karlem Svobodou. Jeho zlatou éru zahájila snad nejúspěšnější Svobodova píseň Lady Carneval, s níž Gott získal zlato na mezinárodním písňovém festivalu v brazilském Rio de Janeiru. Už počátkem července 1969 ale zazněla na Bratislavské lyře písnička skladatele Jaromíra Klempíře a textaře Jiřího Štaidla, která zvedla hladinu adrenalinu v krvi tehdejšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi. Rázně ji odmítl s tím, že „do ráje je nutné se dostat po velmi tvrdě vybudovaných stupních“. Před zákazem činnosti Karla Gotta zachránila právě popularita v zahraničí a nemalý přísun deviz, jimiž povinně přispíval do státní kasy.

 

Hej, páni konšelé:

Helena Vondráčková

Nový význam nabyla i další píseň, která původně vznikla pro seriál Píseň pro Rudolfa III. a patří k nejlepším dílům textaře Zdeňka Borovce. Stal se se na dlouhá léta Heleniným trezorovým hitem, který musela povinně vyřadit z repertoáru. Posrpnová cenzura totiž text písně Zdeňka Marata vyhodnotila jako otevřenou výzvu k emigraci. „Argumentovali, že tam jsou skryté jinotaje a že by mohly evokovat v lidech souvislost s tehdejším politickým děním,“ uvedla později sama zpěvačka. Borovcův Jordán ale zdaleka nebyl jediný s alegorickým podtextem. O deset let později vyšla na albu Karla Gotta Romantika balada Kam tenkrát šel můj bratr Jan?, skrytě připomínající dobrovolnou smrt Jana Palacha.

 

ejdi Jordán:

Waldemar Matuška

Už koncem roku 1967 nahrál z dílny francouzského písničkáře Huguese Aufreye Slavíky z Madridu a jeho je i mrazivá balada Le joueur de pipeau, kterou pro Matušku otextoval o dva roky později Ivo Fischer. Husí kůži nahání už i původní legenda, zpracovaná řadou slavných autorů, od Goetha až po Viktora Dyka. Pověst o krysaři, který v roce 1284 očistil německé město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a za trest odvedl jejich děti do záhuby. K zamyšlení vyzývá především krysařova píšťala a jeho píseň, která zpočátku zní tak krásně a vybízí k následování. Jejím cílem ale není dobro, nýbrž cesta ke zkáze. A nakonec zničí ty, kteří následují iluzi, nevěří v dobro a zlo ani v odplatu za špatné skutky. Na tu ale nakonec vždy dojde, dříve či později. V roce 1969 píseň vyšla na singlu, aby byla vzápětí zařazena do škatulky nežádoucích protestsongů a zakázána.

 

Krysař:

Petr Novák

Jeho snem bylo promlouvat k lidem, mluvit o trápení a problémech, které prožívají stejně jako on. V roce 1965 musela být kvůli němu a kapele George & Beatovens s Petrem Novákem změněna pravidla populární hudební ankety Houpačka, jinak by zůstali na špici nejspíš hodně dlouho. V roce 1967 získal Zlatého slavíka za nejlepší píseň za svůj Náhrobní kámen a vzápětí hlavní cenu 1. beatového festivalu v Praze za Klaunovu zpověď, kterou vydal na singlu v roce 1968 Panton. A pak přišla na jaře 1969 Bratislavská lyra, na níž Petr prezentoval svůj jednoznačný postoj k režimu a aktuálním událostem se vší parádou. Poté co dozpíval píseň Den štěstí, vyhlásil z pódia minutu ticha za Jana Palacha. A začaly potíže. Oficiální zákaz sice nikdy nedostal, jen tichý a nenápadný. Všichni se ho báli kamkoli pozvat, aby kvůli němu neměli problémy, práce ubývala, až už nezbyla žádná. A legenda s křehkou duší básníka se nezadržitelně řítila km tragickému konci.

 

Klaunova zpověď:

Karel Černoch

Sytý a současně sametový hlas, s rozsahem, který se snadno vypořádal s každým žánrem. Srdcem ale rocker. Velkých „hříchů“, které mu pak byly sečteny, nastřádal v hektické posrpnové době hned několik. Mimořádně ostrým trnem v oku nové vrchnosti se stal osmý díl seriálu Píseň pro Rudolfa III,, nazvaný Betlém, v němž zazněla jeho píseň vojáka Jsem pro, burcující proti nesmyslnosti válečného běsnění. V roce 1968 také vyšlo jeho album Páteční, na němž bylo hned několik písní včetně 18 minut, jejíž text s vizí zkázy, přicházející z kosmu, byl interpretován jako paralela k invazi „spřátelených“ vojsk, přestože vznikla už v roce 1967. a album bylo staženo z prodeje, protože příliš výmluvně odráželo chmurnou atmosféru posrpnové doby. Černochovým vrcholným průšvihem se pak stalo v roce 1969 jeho vítězství na Bratislavské lyře. Píseň o mé zemi, jeho společné hudební dílo s Pavlem Žákem, který ji také otextoval, byla pojata jako otevřený protest proti srpnové okupaci. A následoval tvrdý zákaz činnosti. „Pro vládní garnituru jsem byl prostě rozvraceč republiky, kontrarevoluční živel a nežádoucí,“ vzpomínal později v knižním rozhovoru s Jaroslavem Holoubkem Já bejval divnej kluk. Po dvou letech zvrátil se na pódia začal velmi pozvolna vracet, poté co podstoupil požadovanou sebekritiku. Leckdo mu to vyčítal, lze ale pochopit, že rodinu prostě uživit musel.

 

Píseň o mé zemi:

Zachovejte klid

Hitů, které tvrdě reagovaly na srpnovou okupaci, bylo ale mnohem víc. Například Rostislav Černý rychle napsal nový text k písni Jana Spáleného Klíč od varhan, v němž jeho bratr Petr s Apollobeatem zpíval: „Od Kremlu klíče mít šel bych se ptát, proč mladý přítel můj dnes v noci pad.“ Petr Ulrych v písni Zachovejte klid otevřeně vzkázal okupantům: „Jděte pryč, pravdu nezničí tanky, my máme pravdu, vy jenom bič, zradu a bič.“ Bedlivému zraku cenzorů uvízla za drápkem ani Cesta Marty Kubišové, píseň Ivana Vašici a Kamila Peteraje Strhnite masky znamenala konec kariéry Tatiany Hubinské…. Jednou z největších akcí se stal koncert, který se konal 26. října 1968 v pražské Lucerně. Velkoryse pojatý hudební program moderovala populární dvojice Jiří Šašek a Darek Vostřel, svými postřehy vydatně přispěli autoři i samotní zpěváci.

 

Zpíváme pro republiku:

Státní zpronevěra

Koncert v Lucerně vydatně přispěl i na dnes už téměř zapomenutou celonárodní sbírku Fond republiky, který měl zajistit prostředky pro zlepšení úrovně hospodářství. Vznikl v roce 1968 živelně v závodech na Mostecku a v Trenčíně a rozšířil se do celé republiky. Za první dva týdny občané nashromáždili s přispěním některých podniků 159 milionů korun a 41 kilogramů zlata. Strhující akce v podobě dobrovolných pracovních směn, peněžních a zlatých darů se masově rozběhla na přelomu července a srpna 1968, kdy politické špičky jednaly se SSSR v Čierné nad Tisou a o něco později i s delegacemi ostatních východoevropských satelitů v Bratislavě. Šly do něj i výtěžky dlouhé řady kulturních akcí. Dárci ale neměli žádnou zpětnou vazbu a během normalizace se shromážděné prostředky nekontrolovatelně rozplynuly ve státním rozpočtu.

(zdroje: Wikipedia, Supraphon, Český rozhlas, Česká televize)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská