V komedii hledá tragiku života. V Národním ho to nebavilo, raději si sám plní diář. Martin Pechlát na prahu padesátky. VIP skandály a aférky

Foto: BontonFilm (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Martin Pechlát ve Slámově filmu Sucho, který bude mít premiéru příští rok.

Martin Pechlát má diář plný natáčecích dnů i divadelních večerů. V komediích působí trochu jako smutný muž, v tragédiích rád hledá kousek komična. Patří k hercům, jejichž nenápadná přítomnost dává šťávu situačnímu humoru i momentům, které dojímají křehkou mužností.

Nejlepší divadelní léta prožil Martin Pechlát v Komorním divadle, kde ztvárnil řadu výjimečných a charakterově odlišných rolí, které mu přinesly i Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie. Soubor Komorního divadla pro něj byl zázemím, kde herecky vyrostl a získal sebedůvěru. Když se soubor, který spolu pracoval dlouho a intenzivně, rozpadl, zkoušel to v Národním divadle. Úplně jiný způsob práce, kde je herec šroubkem v soukolí velkého podniku, mu ale nevyhovoval, a tak odešel na volnou nohu, aby znovu nabyl svobodu.

Ve Stavovském divadle ještě dohrává vedle Ivy Janžurové oblíbenou inscenaci Audience u královny, foto se svolením ND

Dnes říká, že díky tomu se vrátil k pocitu práce ve společenství tvůrců v malých divadlech, kde se na inscenacích pracuje více do hloubky. „Já jsem sice teď na volné noze, přesto jsem o atmosféru spolupráce nepřišel úplně. Pracuji totiž s určitými lidmi a režiséry, kteří zase rádi pracují s dalšími lidmi, a celé dohromady je to vlastně takový polosoubor,“ řekl v rozhovoru pro Novinky.cz. „Všichni se zabýváme i jinými věcmi, ale vracíme se k sobě, protože se dobře známe, a vlastně u nás svým způsobem trošku funguje to souborové myšlení.“ Osmačtyřicetiletý herec se naučil si pečlivě vést diář, který postupně zaplňuje natáčecími dny ve filmech i seriálech a večery, kdy hraje v různých divadlech. Díky tomu ho na obrazovce, na plátně i na jevišti vídáme často. Střídá role komické a tragické, protože obojí patří k životu. „Musím říct, že já v těch rolích vlastně nevidím rozdíl a vůbec nejradši jsem, když humor vychází z něčeho vážného. Na každou situaci se můžete podívat z obou stran. Buď ji můžete vnímat tragicky, nebo si z ní začít dělat legraci. Mně je blízké si s těmi polohami hrát. Nejdřív musím na komediální roli najít tu vážnost, tragičnost života, abych si z toho vzápětí mohl udělat srandu. A ta je osvobozující,“ říká.  

Snímek ze zkoušky Zjevení pudla s Martinem Pechlátem. Text Ondřeje Škrabala (oceněný na festivalu Nová dráma) měl premiéru v roce 2018 v Divadle Komedie. Foto MDP 

Padesát je nových třicet

Martinu Pechlátovi sice bude padesát až za dva roky, padesátníka ale nyní hraje v novém seriálu TV Nova Táta v nesnázích. S rolí ho spojuje i životní zkušenost, sám má totiž s manželkou Andreou Švehlíkovou tři dospívající dcery. V seriálu jsou to ovšem dcery dospělé, které se vracejí do otcova domu zrovna ve chvíli, kdy se rozhodl, padesát je nových třicet a on má konečně právo na nový život a novou partnerku. Najít ženu, která bude opětovat jeho lásku a zároveň se smíří s tím, že on je ochoten pro své dcery obětovat velký kus svého soukromí, nebude pro tátu v nesnázích snadné.

Táta v nesnázích, foto TV Nova

„Jak už samotný název napovídá, středobodem příběhu bude má postava Petra jako otce, který je sám na výchovu svých tří dcer, protože se jeho manželka rozhodla věnovat kariéře. Mám v seriálu takovou „tátomámovskou“ roli. Zároveň je to i o Petrově další fázi života, kdy dcery jsou dospělé a mají své životní peripetie. No a tatínek ty peripetie teď zažívá také,“ říká ke své roli Martin Pechlát a dodává: „Snažíme se, aby ten seriál byl lehce komický, takže se dostáváme do vypjatějších, ale ne úplně od života odtržených situací. Právě ten komický potenciál mě na scénáři zaujal. Zároveň se v příběhu neděje nic nereálného, co by se nemohlo stát.“

Táta v nesnázích, foto TV Nova

Z jeviště na filmové plátno

Zkušenost s převodem divadelní inscenace na filmové plátno udělal Martin Pechlát už jednou, když Jan Hřebejk natočil film Odpad město smrt. Filmový scénář Reinera Wernera Fassbindera totiž před tím inscenoval soubor Komorního divadla. Film byl ovšem pro diváky příliš divadelní a velký úspěch nezaznamenal.

Nyní přichází do kin film režiséra Davida Jařaba Hadí plyn, pokus o adaptaci románu Josepha Conrada Srdce temnoty. Odvaha pustit se do tohoto díla, podle kterého vznikl film F. F. Coppoly Apokalypsa, považovaný za jedno z nejvýraznější děl světové kinematografie, musela v režisérovi být opravdu velká. Navíc před deseti lety hrálo adaptaci románu Divadlo komedie a byla to jedna z jeho vychvalovaných inscenací. Zatřetí David Jařab se rozhodl látku posunout do roviny komedie, podobně jako tomu bylo u divadelního představení, stanovil si tak ale úkol velmi nesnadný, protože ze všeho nejvíc jde v Hadím plynu o abstraktní podobenství o smyslu života a hledání cesty z bludného kruhu, které sice v maďarských bažinách dostává zvláštní atmosféru, pokus o humor tu ale je pro diváky těžko srozumitelný.

Se Stanislavem Majerem ve filmu Hadí plyn, foto CinemArt

Film nejspíš ocení diváci v artových kinech, k širokému publiku ale doputuje těžko. Martin Pechlát hraje ve filmu výraznou postavu souputníka hlavního hrdiny. Zopakoval si tak roli z divadelní inscenace a způsob, jakým David Jařab látku uchopil, ho zaujal. „Když za mnou po letech David přišel s tím, že by tu látku chtěl ještě natočit a že by mě do filmu rád obsadil, samozřejmě mě ohromně zajímalo, jakým způsobem chce uchopit filmový scénář. Byl jsem pak velmi mile překvapen, jak v něm dokázal uchovat esenci Conradova příběhu a zároveň ho přenést do současnosti. Všechny otázky toho románu přitom velmi dobře pojmenoval a zkonstruoval na ekonomicko-politických problémech dnešního světa. Nadchlo mě to. Okamžitě jsem mu volal, že potvrzuji svoji účast,“ přiznává herec v rozhovoru pro Novinky.cz, že zopakovat si postavu z divadelní inscenace ve filmovém pojetí pro něj byl velký zážitek. 

Ekologické Sucho a veselá Aristokratka

Šíři žánrového záběru Martina Pechláta naznačují i další dva filmy, které budou mít premiéru v příštím roce. Sucho je příběh malého zemědělce, který zápolí s konkurencí velkých korporátů a snaží se o ekologické zemědělství, i když ho to ekonomicky málem zruinuje. Režisér Bohdan Sláma obsadil Martina Pechláta do hlavní role. „Hodně zeširoka řečeno Sucho řeší, jak se k přírodě chováme, jak si v ní získáváme svoji obživu. Když jsem si přečetl scénář, líbilo se mi, že se na to Bohdan snaží dívat objektivně, že scénář nevyznívá aktivisticky,“ popisuje herec v rozhovoru pro Novinky.cz, proč se rozhodl roli přijmout. „Kromě toho film vypráví taky o lidských vztazích a co všechno život přináší,“ dodává, že pro herce je nejzajímavější, když společensky silný příběh mohou prodat divákovi přes postavy vycházející z reálného života.

Aristokratka ve varu, foto Falcon

V Aristokratce ve varu Martin Pechlát sekunduje Hynkovi Čermákovi a Tatianě Dykové v hlavních rolích. Tentokrát jde o čistokrevnou komedii, tak jak je v podání režiséra Jiřího Vejdělka známe. Trochu ztřeštěnou, trochu romantickou. Na problematicky přežívajícím zámku hraběte Franka Kostky a jeho ženy Vivien je Martin Pechlát komorníkem, snažícím se spolu s údržbářem v podání Pavla Lišky být maximálně nápomocný fungování praštěné aristokratické rodiny. Na rozdíl od Hadího plynu a Sucha je Vejdělkova komedie typickým filmem pro masového diváka a dokazuje tak, že Martin Pechlát se nebojí žádného žánru, pokud mu je nabídnuta postava, se kterou se dokáže sžít.

Kazma opravdu bourá kina, ale diváci se nudí

Bombastická reklama je jedním z atributů filmového průmyslu, který sem tam zafunguje víc než samotný film. Bontonfilm se rozhodl podpořit distribučně kontroverzního baviče Kazmu a jeho film Onemanshow: The Movie nasadil do premiéry ve 280 kinech, což je v Čechách naprosto nevídaný rekord. Kazma je známý tím, že rád šokuje a diváky překvapuje a táhne kouzlem nečekaných zážitků. „Je to neuvěřitelný pocit. Slibovali jsme kinům a veřejnosti opravdu velký projekt, jaký nemá obdoby. Někdo nám nevěřil, někdo se nám i smál. Ale Kazma to opravdu dokázal a může útočit na rekordy návštěvnosti během celého premiérového víkendu,“ neskrývá radost Martin Palán z distribuční společnosti Bontonfilm. „Kazma dokázal posunout hranice toho, co lze v českém filmu očekávat. Místo toho, aby se řídil konvenčními pravidly, rozhodl se jít svou vlastní cestou.“

„Tento film nevzniknul pro filmové kritiky, recenzenty, nebo ocenění akademické obce. Tento film je pro lidi,“ reaguje zdrženlivě sám Kazma. Filmové kritiky film odsoudily, diváci v kinech však oceňují zcela nový přístup a jedinečné pojetí filmu, jež je součástí větší zábavné hry. Jenže neuvěřitelné číslo 130 tisíc diváků za premiérový den je sice z hlediska distributora skvělá zpráva, ohlasy na film ani od diváků nejsou zas až tak nadšené.

Kazma z plakátu

„Zcela smyšlená (s fiktivním dějem a herci) parodie / pocta hollywoodským filmům, která se snaží používat různé prvky skutečných událostí a vůbec se jí to nedaří, takže nedává žádný smysl ani sama o sobě, zcela izolovaná od reálného Kazmy a jeho akcí. Reklamní kampaň plná tajemství a narážek jen kamufluje to, že film žádný zajímavý obsah nemá,“ píše na CSFD divák fuxoft a jiní dokonce dodávají, že jde o filmový odpad. Díky reklamě a návštěvnosti diváků kategorie 15-25 si tento podivný projekt na sebe ale nejspíš rychle vydělá.

Autorka oblečení pro olympioniky a Junáky vystavuje

Galerie Villa Pellé zahajuje 29. srpna výstavu oděvní výtvarnice Zdeny Šafky, uspořádanou k jejím sedmdesátým narozeninám. Zdena Šafka vstoupila do povědomí nejen jako oceňovaná oděvní návrhářka, mimo jiné je autorkou kolekce české výpravy na zimních olympijských her v roce 1994 nebo uniforem pro organizaci Junák – český skaut, ale i úspěšná malířka a textilní výtvarnice. V roce jejích sedmdesátin představí Villa Pellé její obrazy a textilie, krajiny i abstrakce, portréty i zátiší, ať už vytvořené olejem, akrylem, akvarelem nebo nitěmi z vlny či bavlny.

Zdena Šafka na výstavě Tak i  tak, foto Lucie Mlynářová

Neuvěřitelná pouť Egejským mořem

Na již čtvrtou expedici Monoxylon se na konci června vydala skupina nadšenců, kteří pluli 500 kilometrů Egejským mořem na věrné replice neolitického člunu, nalezeného v archeologické lokalitě La Marmotta v italském jezeře Bracciano. Součástí skupiny byl také ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek. „Naším cílem bylo prokázat, že první zemědělci z oblasti Předního východu se do Evropy v mladší době kamenné prokazatelně museli mimo pevninského mostu dostávat také přes Egejské moře. Tento předpoklad se nám v rámci naší cesty potvrdil. Ukázalo se, že monoxyl, který jsme částečně vyráběli pomocí dobových nástrojů, takovou trasu vydrží a překoná také vlny, se kterými jsme se museli kromě horka vypořádat také my. Nejdelší plánovaná etapa měřila téměř 50 kilometrů a na moři jsme strávili až 11 hodin, což byla enormní zátěž i pro zkušené mořeplavce,“ řekl Jiří Junek.

Expedice Monoxylon, foto Pardubický kraj

Výroba monoxylu, na kterém posádka putovala, trvala tisíc hodin a začala již v loňském roce opracováním kmene vážícího 14 tun. Samotná loď pak vážila necelé tři tuny. Monoxyl je typ plavidla, používaný od pravěku do 19. století a u přírodních etnik v Africe nebo na Tichomořských ostrovech dodnes. Monoxyly hojně užívali například Keltové nebo staří Slované. Monoxyly, archeologicky doložené už do doby kamenné, jsou nejstarším typem lodě vůbec. 

Zdroj: TV Nova, Novinky.cz, CSFD, TVGuru.cz, Bontonfilm, SMART Communication s.r.o., Pardubický kraj, Wikipedie

Vložil: Ela Nováková