Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Komunistické kádry na vrcholu. Komentář Štěpána Chába

komentář 16.08.2023
Komunistické kádry na vrcholu. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Rozvědčík a politručka skládají hold obětem komunismu

Podlaha vypadá krásně uklizeně, leskne se, doslova láká k hodování. Ale pod podlahou to hnije a rozpadá se. Prezident Petr Pavel navrhl do funkce ústavního soudce Roberta Fremra, který se během mžiku stal miláčkem médií, protože soudil i za komunismu. A soudil dle tehdy platných zákonů. Choval se vlastně stejně jako v té době učedník na rozvědčíka Petr Pavel. Šel s dobou. A když doba přehodila výhybku, oba, jak Pavel, tak Fremr, překabátili.

Petr Pavel byl pod kanonádou znovuzrozených antikomunistických bojovníků. A byla na vážkách podpora jeho samotného. Protože pokud by jmenoval Fremra do Ústavního soudu, selže a velká část jeho příznivců, kteří ještě nedávno nadšeně mávali z okna Pražského hradu při inauguraci, začnou vůči Hradu stavět sochy se vztyčeným prostředníčkem. My přece bojujeme proti komunismu. My jsme ti na správné straně. Je potřeba stín komunismu už definitivně vymazat z naší paměti i politiky, volají nyní ti, kteří ještě před třemi čtvrtinami roku adorovali jednoho bývalého komunistického posluhu proti druhému komunistickému posluhovi.

„V době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád, podle tohoto právního řádu opuštění republiky bylo trestným činem a ten byl posuzován naprosto shodně všemi soudci, kteří tady soudili trestní právo,“ řekl náš milý prezident. A má pravdu. Fremr soudil podle tehdy platných zákonů. Stejně jako se tehdy učedník na rozvědčíka Petr Pavel podle platných zákonů a pod dozorem KGB šlechtil na špiona.

Ale s jakou vášní se do Fremra pustili. Možná je to výraz jisté kocoviny po poslední volbě prezidenta. Fakticky jediný, který ukázal navzdory proudu svou zásadovost, byl Michael Kocáb, který odmítl volit Babiše, ale stejně tak vášnivě odmítl volit Pavla. Oba spojené s tehdejším režimem. Ostatní ve svatém boji proti Babišovi zvolili do křesla prezidenta další podezřelou personu se škraloupem, proti kterým skládali rétorická cvičení posledních třicet let.

A nic z toho. Nevyrovnali jsme se s minulostí, teď nás minulost dostihla a je hladová. Nebyli jsme schopní si s minulostí za pomoci jakéhosi vyrovnání srovnat účty. A tak teď reagujeme hystericky. Se sebezapřením jsme si zvolili rozvědčíka, ale protože nás to vlastně vnitřně strašně štve, pustili jsme se do Roberta Fremra, který měl za sebou vedle deseti let v komunistické justici i třicet let v justici v demokracii, a to včetně zkušenosti v mezinárodním soudu. A to i na postu soudce Nejvyššího správního soudu, kde Fremr, zdá se, nevadil. Teď vadí, protože kocovina poslední prezidentské volby je tíživá. A je to kocovina. Zarytí antikomunisté v lednu házeli do volebních uren svůj hlas člověku, který vědomě vstoupil do represivních sil komunistického režimu, který vědomě vyslovil souhlas s okupací roku 1968, který se cvičil na rozvědčíka, který byl hrdý na to, že měl uvědomělé rodiče ve Straně. Tedy ideologického a zároveň silového slouhu režimu. Zároveň u toho víme, že první dámou se stala studovaná politručka.

Kdyby přišla revoluce o několik málo let později, nalezneme Pavla s notýskem za zády Milana Kundery, kterak o něm dělá zápis pro StB (Pavel se školil na rozvědčíka s hlavním předmětem francouzštiny, jeho budoucím určením tak měla být právě Francie, je tedy možné, že by byl nasazen právě na Kunderu). A dělal by to oddaně a nadšeně. A my se vlastně za volbu Petra Pavla vnitřně nenávidíme. Není to Havel, je to jeho velmi, ale velmi laciná kopie plná prázdných klišé výkřiků. Rozhodně to není osobnost, která by měla být emblémem našeho vyrovnání se s minulostí i přítomností. Jediná jeho hodnota je, že vypadá dobře na motorce.

Je nutné si uvědomit, že po revoluci bylo potřeba udržet kontinuitu práva a zákona. Násilníky bylo potřeba stále soudit a plnit jimi kriminály, po revoluci – zlatá devadesátá – prudce stoupla kriminalita, stát se nám nalil mafiány toho nejhrubšího zrna, Orlická přehrada zažívala svých patnáct minut slávy, když se z ní vytahovaly do betonu zalité oběti mafie. Pohádkově se v devadesátkách bohatlo, málokdy ovšem čestně. Soudní moc musela pokračovat neporušena. A my neměli nikoho, kdo by nebyl zapletený do předchozího režimu. Nebyli k mání. Pokud někdo studoval právo, studoval ho za komunismu. Tedy i soudil za komunismu. A vražda je vražda jak za komunismu, tak i nyní.

 

Možná jsme měli zahájit postupnou očistu justice. Pomalu odstrojovat justiční kádr, odhalovat jejich činnost za komunismu a jednoho po druhém prostě odloučit od státu a jeho justice. Ne nutně s tresty kriminálu, ale prostě odloučení od státu. Nechť si založí soukromou praxi a věnují se advokacii. To jsme neudělali. Nechali jsme ten prorostlý bůček české justice v rukou bývalých komunistů a ti si justici udělali pro sebe. A šplhali po žebříčku výš a výš. Až k Ústavnímu soudu.

My jsme mlčeli, jen přišlo pár ve výsledku směšných pokusů, kdy naše justice odsoudila k šesti letům Brožovou-Polednovou, která asistovala u procesu s Miladou Horákovou. Brožové-Polednové bylo v době rozsudku 86 let. Stařenka. V roce 1990 jí bylo 69, je to také na hraně, ale v tu dobu byla vhodná chvíle začít. A třeba právě s ní. Neudělali jsme to. A Robert Fremr, který třicet let soudil v demokratickém systému (a vlastně si to odsloužil úplně stejně jako generál Pavel), se ocitl pod mediálním lynčem. Před pouličním soudem. Ale to nebyl řev na Fremra, to jsme řvali na sebe samotné. Protože jsme v devadesátých letech prostě nezahájili cestu debolševizace justice. A v letos v lednu při volbě prezidenta jsme přivřeli tak oči, až mnozí téměř oslepli.

A tak vlastně stojíme před tím, že musíme neustále volit čím dál větší menší zlo. Neudělali jsme si po revoluci ordnung, nezabránili tím zaplevelení státních struktur kádry tehdejšího režimu. No, tak tam teď jsou. Všude. Robert Fremr je jen jeden z tisíců. I hlava našeho státu je Fremrovi bratrem v triku. Tahle kocovina nejde zapít lákem od okurek. Tak leda bělidlem. A nebo dočkat času. Příští generace už bude čistá. Co se týká škraloupů minulého režimu. Co si s sebou natáhnou za jinou zvrácenou ideologii, kterou si budujeme teď, toť otázka.

Fremr odstoupil, možná by tím mohl inspirovat svého navrhovatele z Hradu. Prostě pravda a láska konečně vyje svůj vítězný song.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb