Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tři týdny života jako ve filmu aneb Jak si vyhlášený proutník vyhlédl Barunku při svatbě s Hanou Vítovou. Tajnosti slavných

14.08.2023
Tři týdny života jako ve filmu aneb Jak si vyhlášený proutník vyhlédl Barunku při svatbě s Hanou Vítovou. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Nataša Tanská ve válečném dramatu režiséra Františka Čápa Bílá tma Čápa

FOTO / VIDEO Poprvé v životě neposlechla tatínka a hned dostala honorář jako hvězda. Na chuť smažených kuřat, která byla za války vzácnou lahůdkou, vzpomínala celý život. Koncem války ji ale Lidové noviny předčasně pohřbily.

Řízením osudu se stala v pouhých deseti letech hvězdou filmu, který patří k největším klenotům československé kinematografie. Půvabnou, vzornou a zvídavou holčičku, která má v Babičce Boženy Němcové ztělesňovat autorčino vlastní dětství, si zahrála v první zvukové filmové verzi z roku 1940 Nataša Tanská. Úspěšný debut jí pootevřel dveře k filmové kariéře, kterou ale brzy navždy zhatily vážné zdravotní problémy. Současně jí ale také přivedl do cesty muži, který se stal její osudovou láskou. Ona si ho tenkrát nevšimla, on jí ale ano.

Osudný festival

Narodila se 30. prosince 1929 v Praze a původně měla v matrice omylem zapsán listopad. Její matka byla z rodiny ruských emigrantů, kteří uprchli před revolucí v roce 1917, dědeček pocházel z Itálie, a jeho předkové dokonce z Dánska. Otec byl Estonec, vystudoval v Praze a byl silničním projektantem, takže se kvůli jeho práci rodina často stěhovala. Nataša se tak v dětství nejprve přesunula na Moravu, a nakonec dokonce až do slovenského Trenčína. Hodně se jí věnoval především dědeček, který byl profesorem hudby, a díky původu rodičů se snadno naučila plynně rusky i francouzsky. První válečné roky prožila ve Zlíně, kde se v roce 1940 konal první ročník festivalu Filmové žně. Diváci na něm poprvé viděli filmy Roztomilý člověk, Advokát chudých či Noční motýl a vpotkávali na ulici zbožňované hvězdy Oldřicha Nového, Jiřinu Štěpničkovou, Adinu Mandlovou, Natašu Gollovou či Jaroslava Marvana. Nechyběla ani malá vášnivá milovnice biografu, která si nenechala ujít jediné představení, na které ji v deseti letech pustili.

 

Babička:

Malá komediantka

Měla dobrou paměť a bezesporu v ní dřímal i herecký talent a notná dávka komediantství, takže pak předváděla kamarádkám různé scénky z filmů na koupališti a její exhibice neunikla pozornosti ředitele Lucernafilmu Viléma Brože. Požádal ji, aby mu přinesla svou fotografii na vrátnici Společenského domu, v němž bydlel, rázný tatínek to ale zakázal. „Tehdy jsem ho poprvé neposlechla a tu fotku se svojí adresou jsem tam odnesla,“ prozradila po letech redaktorovi Blesku pro ženy a tím, že ji tenkrát ani ve snu nenapadlo, jak tím ovlivní svůj celý život. Po třech týdnech dostala dopis z Prahy s pozváním na konkurz na roli Barunky a doma byl zase oheň na střeše. „Tatínek byl znovu proti, ale to už jsem měla maminku na své straně. A tak si jako podmínku, kdyby mě náhodou vzali, stanovil, že musím dostat stejný honorář jako představitelka hlavní role Babičky.“

Vyhlédnutá nevěsta

Konkurz zvládla na jedničku a opravdu dostala honorář ve výši deseti tisíc, tedy stejný jako představitelky hlavní role Terezie Brzková. Na cestu domů dostala scénář a o pár dnů později už bydlela s maminkou v hotelu v Ratibořicích. Během tří týdnů natáčení vystřídala patery šaty a ve velkém si dopřávala smažená kuřata, která byla tehdy svátečním jídlem. A během natáčení zaujala svým výkonem i doktora práv Bedřicha Rádla, tehdejšího šéfredaktora časopisu Kinorevue. O pětatřicet let starší vyhlášený pražský elegán se právě podruhé ženil s úchvatnou kráskou Hanou Vítovou, Barunčiny hluboké oči ho ale přímo zasáhly a v komentáři nešetřil chválou. Nataša ale ještě neměla o jeho existenci ani ponětí. „Až o mnoho let později jsem se dozvěděla, že na své svatbě jednomu z kamarádů položertem polovážně řekl, že Vítová jeho poslední manželkou určitě není. Počká si prý na mě, až vyrostu.“

 

Tanská Brzková Preludium

V melodramatu Preludium se znovu setkala před kamerou s Terezií Brzkovou; foto se svolením Česká televize

Dětská hvězda

První zvuková Babička, kterou natočil režisér František Čáp, se stala filmem, který v těžké době německé okupace posiloval české vlastenectví, a je považována za nejzdařilejší adaptací románu Boženy Němcové. Natašu Čáp vzápětí obsadil jako malou Pepičku v melodramatu o lásce a nevěře Preludium, v němž ztvárnili její rodiče Zdeněk Štěpánek a Jiřina Štěpničková. Na další konkurz se pak ale přihlásila až v roce 1947, když Otakar Vávra hledal představitelku hlavní hrdinky v dramatu Předtucha, natočeném podle stejnojmenného románu Marie Pujmanové. O rok později ji Vávra obsadil znovu jako dceru venkovského lékaře Tomeše ve filmové podobě vizionářského románu Karla Čapka Krakatit. Vzápětí se k ní vrátil i František Čáp, který jí nabídl postavu Rozky ve válečném dramatu Bílá tma, které vzniklo na oslavu čtvrtého výročí Slovenského národního povstání jako jeho první projekt pod hlavičkou Československého státního filmu ve skupině Otakara Vávry a Karla Feixe.

Dramatický zákrok

Mezitím Nataša odmaturovala na gymnáziu a v roce 1952 stanula ještě jednou před kamerou v roli Marie Podhajské v životopisném dramatu Mladá léta, které natočil Václav Krška o počátcích kariéry spisovatele Aloise Jiráska, který sloužil coby mladý kantor v Litomyšli. Pak ale do jejího života zasáhl osud. Podstoupila několikahodinovou operaci mozku a doporučení lékařů bylo neúprosné. Pokud se vůbec uzdraví, náročné herecké povolání nepřichází v úvahu. V té době už studovala dramaturgii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, takže po absolutoriu zůstala ještě nějaký čas na katedře, a pak se rozhodla pro novinářskou profesi. Začínala v týdeníku Kultúrný život jako redaktorka divadelní rubriky a díky tomu se znovu setkala s Rádlem.

 

Předtucha:

Přetlak na nábřeží

Lamač ženských srdcí na okatou Barunku nezapomněl, v době nemoci ji podporoval a v roce 1954 se Nataša stala v Bratislavě jeho třetí manželkou. Vrátila se s ním do Prahy a stala se redaktorkou nakladatelství pro děti a mládež Albatros. Počátky jejich společného života ale nebyly vůbec snadné. Po druhé světové válce byla v Československu obrovská bytová krize, takže se novomanželé vrátili do spolkového domu Hlaholu na Masarykově nábřeží. Jenže v něm bydleli i Rádlovi rodiče a bývalá manželka Hana Vítová s dcerou Bedřiškou, takže bylo v domácnosti více než těsno. Navíc Nataša neuměla vařit, a tak nakonec vařila a pekla pro všechny Vítová, jen aby mohla s dcerou v bytě zůstat. Počátkem šedesátých let se Natašino manželství rozpadlo, vrátila se do Bratislavy, a Rádl si pak do bytu přivedl čtvrtou manželku.

Na volné noze

Do kinematografie se Nataša poprvé zapsala v roce 1961 jako autorka námětu a scenáristka filmu Jána Lacka Vždy možno začať, dramatu z prostředí studentů bratislavské divadelní školy. Od roku 1973 působila jako spisovatelka na volné noze, občas i pod pseudonymem Jana Danková, a napsala řadu knih a rozhlasových her pro mládež. První vycházely v Bratislavě, do Prahy se přestěhovala natrvalo až v roce 1969. Mimo jiné se stala autorkou některých dílů populárního rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi? a působila jako překladatelka z ruštiny. Vedle rozhlasových inscenací se věnovala i dramatické divadelní tvorbě a v roce 1974 získala první cenu v soutěži o nejlepší hru roku za Hodinu angličtiny, kterou i tři roky poději zfilmoval režisér Václav Matějka pod názvem Hodina pravdy.

 

Tanská Krakatit

V roce 1948 v dramatu Krakatit, natočeném podle stejnojmenného románu Karla Čapka; foto se svolením Národní filmový archiv

Osamělé stáří

V letech 1990-1997 žila v Londýně, kde působil její druhý manžel Jan Válek konzulem. V té době začala nejen psát knížky o společenském chování, ale konečně měla dost času i na výtvarné umění. Začala malovat a v metropoli nad Temží odstartovala sérii výstav svých koláží a obrazů. Po roce 2000 se zaměřila na psaní fejetonů a úvah pro časopis Elle a pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. V roce 2008 ale její o čtyři roky mladší manžel náhle zemřel a Nataša ztratila smysl života. Zůstala sama, odkázaná na pomoc druhých, a poslední roky prožila v pečovatelském Domově Sue Ryder v pražské Michli. Ačkoliv dne 30. března 1945 vyšla v Lidových novinách zpráva, že představitelka první mluvící filmové Barunky zahynula během jednoho z náletů na Prahu, ve skutečnosti Nataša Tanská zemřela až 17. července 2014.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Blesk pro ženy, Nataša Tanská: Barunka, autorka a kritička)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská