Z konkurzu ho napřed vyšoupli, pak přišel zapomenutý kulich… Vzpomínky na milovaného dětského herce II

Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Tomáš Holý jako malý Vašek v rodinné komedii Marie Poledňákové Jak Vytrhnout velrybě stoličku

Počátkem prosince 1976 se konal konkurz na film Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku. Bylo to v Národním domě na Smíchově. Sešlo se tam víc než 160 kluků, Tomáš měl číslo 23. Vedl si dobře, snadno se dostal až do užší skupiny kluků, s kterými se budou dělat kamerové zkoušky. Jenže Marie Poledňáková pak řekla, že takhle malé dítě by nevydrželo obtížné natáčení. A poslala Tomáše domů.

Tomáš tou dobou chodil už do třetí třídy, ale výškou připomínal spíš prvňáčka. Byl totiž až do puberty dost drobné dítě. A Marie Poledňáková nevěděla, že už točil, protože film Ať žijí duchové měl premiéru až za rok, na podzim 1977. Na schodech si táta všiml, že Tomáš nemá kulicha. On ho tam nechal, takže se otočili a vrátili se. Dveře sálu se otevřely a v nich stál Tomáš. Marie Poledňáková si ho všimla. Sáhl si na hlavu a posunkem naznačil, že si tam zapomněl čepici.

„Aha, ty sis tu zapomněl čepici, viď?“ okamžitě pochopila. A tak se rozběhl pro kulicha, narazil si ho na hlavu a zpět ke dveřím. Než se za ním zase zavřely, ještě zaslechl, jak paní režisérka říká nějaké asistentce: „Vemte mi ho taky na zkoušky…“

Večer před kamerovými zkouškami zazvonil telefon. Volala paní režisérka a ptala se mámy na různé věci. Jestli Tomáš už někdy lyžoval, kolik váží a měří. Kvůli lyžákům. Bylo to domluvené tak, že je rodiče odvezou na tehdejší konečnou tramvaje, a tam pro ně přijede autokar z Barrandova.

Kamerové zkoušky byly na Mikuláše 1976. V noci napadl sníh, Tomáš v něm samozřejmě dováděl a kouloval se s ostatními kluky. Sníh ale začal zase tát. A on v tom mokrém sněhu upadl a vyválel se v něm. Dopadlo to tak, že všechny děti dorazily na Barrandov v pořádku, ale Tomáše musely dvě kostymérky sušit na ústředním topení.

Na kamerových zkouškách byli taky filmoví rodiče, František Němec a Jana Preissová. To je Tomáš viděl poprvé. Měli tam ten záběr se šátkem a bolavým zubem. Vašek sedí na posteli a klube se mu druhý zub. Máma mu ováže hlavu šátkem a Vašek se zlobí na tátu. Že se na něj za celých osm let života nepřišel ani podívat. Tomáš se styděl a zpočátku to kazil. Neustále si pletl oženit se a vdát se. Favoritem Marie Poledňákové byl o něco starší kluk, Mirek Vydlák. Chtěla, aby Vaška hrál on. Tomáš se jí stále zdál moc maličký.

Zatímco zkoušela ostatní kluky, Tomáš se rozkoukal, navázal kontakt se svými filmovými rodiči a začal si s nimi povídat. Najednou se ukázalo, jak družný je a co všechno dokáže. Potom se Marie Poledňáková zeptala filmových rodičů, které dítě by chtěli. František Němec prohlásil, že kdyby měl některému klukovi věřit, že dělal řízky pro školníka, tak jedině Tomášovi. Jana se k němu přidala a dala mu za pravdu. A Mirek bude hrát spolužáka Standu, co sedí s Vaškem v první lavici.

S filmovými rodiči v recepci krkonošského hotelu

Natáčení začalo 10. ledna 1977 v Krkonoších. Hned první den měli Tomáš Holý a František Němec takový minikurz lyžování, další den už se točilo na ostro. Jenže večer nastala obleva. Ze střechy hotelu padaly kusy sněhu a paní Poledňáková nemohla spát. Vždyť to natáčení by bez sněhu mohlo dopadnout všelijak. Když se probudili, venku sněžilo a za pár hodin byla nádherná zima. A tak to i zůstalo, všechny horské exteriéry se podařilo natočit na čerstvém sněhu.

První klapky filmu jsou Vaškova výuka lyžování. Táta ho učí lyžovat. Jede slalom a padá. Jen tak pro zajímavost, spousta čerstvého sněhu, malý Tomáš na lyžích a za celý natáčecí den byly jen tři stopnuté záběry. Tak mu to šlo. Asi v polovině pobytu na horách bylo Tomášovi večer v hotelu dost zle. Měl najednou poměrně vysokou horečku a Marie Poledňáková byla zoufalá. Jejich pobyt na horách byl naplánovaný na určitý počet natáčecích dní. Žádnou rezervu neměli. Když teď bude Tomáš ležet, tak se nejspíš nepodaří natočit všechny potřebné záběry a film bude zkažený.

Někdo ze štábu si vzal auto a asi za hodinu odněkud přivezl babku kořenářku! Udělala Tomášovi zvláštní čaj, pak mu ještě zabalila nohy do tvarohu. Ráno s ním jeli k dětské lékařce. Paní doktorka byla překvapená, když jí vyprávěli, jak to s Tomášem večer vypadalo. Po zásahu staré paní totiž měl jen mírně zvýšenou teplotu, takže mu dovolila i filmovat. S podmínkou, že na něj bude dohlížet zdravotní sestra. Ten den se točily záběry na nádraží v Rokytnici nad Jizerou. I když byl Tomáš maličko nastydlý, za celý den byl jen jediný stopnutý záběr. Myslím, že diváci ani nepoznají, co se mu stalo.

Celý poslední den pobytu na horách se natáčela ta Vaškova šílená jízda od hotelu dolů, do údolí. Štáb nemohl riskovat, že se zraní, takže mu našel dubla. Syn kuchaře z jedné z okolních horských chat byl jen o pár měsíců starší než Tomáš, a protože na horách bydlel, na lyžích jezdil už od školky a uměl výborně padat, tak mu to dovolili jet. Ještě za Tomáše jede v záběru, kde Luboš s Vaškem sjíždějí v dálce prudký kopec. Luboše tam zastupuje člen Horské služby, s kterým předtím vykopává rolbu ze sněhu. Ostatní záběry na lyžích jede opravdu Tomáš Holý, který uměl lyžovat úměrně svému věku.

Konečně na lyžích

To bylo 21. ledna. Zítra šup, zpátky do Prahy. Pár dní volna a hurá zas na natáčení. Na přelomu ledna a února se točily záběry ve škole a před školou a jízda mlékárenskou cisternou s Mirkem a Petrem Kostkou. Zatím v ateliéru v Hostivaři stavěli jejich byt. Tam se natáčelo od půlky února.

Hned první den natáčení v ateliéru spadl Tomáš do vany a hned třikrát po sobě. Ještěže v ateliéru bylo teplo i voda byla teplá. Tomáš si natáčení v ateliéru užíval a brzy vymýšlel různá „zlepšení“. Marii Poledňákové se ty jeho nápady tak líbily, že některé do filmu použila. Jedním z nich je například Tomášovo skákání na posteli, když mu máma suší vlasy po pádu do vany. Všimněte si ale, že přestože Tomáš v záběru hopsá a vyvádí, tak záběr správně dokončí a řekne, co mělo být řečeno, takže to jde normálně do filmu použít.

Jednou ráno přišel Tomáš do ateliéru a na desce v kuchyni u rádia byly připravené řízky, vajíčka, mouka a strouhanka. „Poslouchej tady v rádiu hru o horolezcích a obaluj při tom řízky,“ řekla paní režisérka. Rozhodla se totiž, že si Tomáše trochu vyzkouší. Co bude dělat, když mu řekne, ať obaluje řízky, ale záměrně neřekne jak? Bude jenom koukat, nebo začne improvizovat a předstírat, že je umí obalit? Tomáš začal improvizovat a obalovat řízky po svém. A ten záběr se stal legendou.

Potom zase po Tomášovi chtěla, aby v záběru brečel. Je to ten záběr těsně po obalování řízků. Leží v kuchyni na gauči a brečí, protože pozvaný náhradní tatínek nepřišel. Potřebovala detail Tomášova obličeje se slzami. V záloze byl i pán s kapátkem s umělými slzami, ale řekla si, že to s Tomášem zkusí.

„Přeci nebudu brečet před tolika lidmi. Nejsem malý dítě,“ odpověděl Tomáš. Filmový štáb mívá tak 30 až 40 lidí, a tak poslala většinu za dveře, zůstali jen ti nejpotřebnější. Sedla si k němu a vysvětlovala, o čem ten záběr je a proč by tam měl brečet. Poslouchal ji velmi pozorně. A najednou to do něj vlítlo. „Paní režisérko, vy máte smích i slzy v jednom pytlíčku.“ A začal bulit. Zřejmě sám v sobě objevil, že se vlastně umí rozbrečet na požádání. A od té doby s tím neměl problém.

Tyhle dva záběry, obalování řízků a pláč na požádání, se točily 17. února 1977. Přesně měsíc před Tomášovými devátými narozeninami.

Pes Beník se ve skutečnosti jmenoval Andulka

Marie Poledňáková nikdy nedávala dětským hercům scénář příliš do ruky, aby se ho neučili předem. Místo toho jim vždy před záběrem vyprávěla, o čem záběr je. A pak vlastně filmovala jejich autentickou reakci na danou situaci. Koncem února točili dialog na Horské službě. Ten, co končí zkoušením, jakej bude zejtra sníh. I interiér Horské služby byl postavený v ateliéru stejně jako byt. To je ve filmu úplně běžné, nesmíte ničemu věřit, všecko je jinak.

Táta: „Taky jsem byl na Annapurně.“
Tomáš: „S mým tatínkem?“
Táta: „Ne, my jsme se vrátili domů všichni.“

Tomáš má teď ve scénáři předepsané: „Táta byl ve zvláštní expedici. Zkoumali půdu pod ledovcem.“

Když mu tohle vysvětlovala, tak ta věta o zkoumání půdy pod ledovcem přišla Tomášovi hodně hloupá. Prostě se mu nezdála pro malého kluka. Vyskočil a povídá: „Takhle mluvit nebudu!“
„Pročpak ne?“ zeptala se.
„Protože takhle by malej kluk nikdy nemluvil,“ namítl Tomáš. A trval na tom, že si to řekne po svém. V ostrém záběru pak říká: „Táta byl ve zvláštní expedici. Vrtali se v hlíně pod ledovcem.“

Takhle opravdu vypadala práce s osmiletým Tomášem Holým, historku mi nezávisle na sobě vyprávěli dva lidé, kteří u toho tehdy byli. Tomáš nejenže se před kamerou choval naprosto přirozeně a uvěřitelně, také byl nadprůměrně inteligentní a už v tomhle věku schopný rozumět příběhu a argumentovat dospělé autorce, když se mu něco nezdálo. Podle jednoho člena štábu, který vystudoval psychologii, měl už tehdy neobyčejně rozvinutou takzvanou emoční inteligenci.

Jednou se stalo, že Marie Poledňáková přišla do ateliéru později, nejspíš někde uvízla v zácpě. Když vstoupila do pokoje, u stolu seděl Tomáš Holý a vedle něj kameraman Petr Polák. Zrovna spolu vedli takovou malou odbornou debatu o prvním záběru, jestli to bude detail, nebo polodetail, a jak se bude dělat. Když to slyšela, bylo vidět, že je trochu překvapená, že tak maličké dítě může taky rozumět věcem, kvůli kterým ona chodila několik let do školy. Točit s malými dětmi není takový horor, jak se vypráví. Bude to dělat.

Začátkem března se točil slavný záběr s puntíkovaným šátkem a bolavým zubem. Ten, co byl i na kamerových zkouškách. Leč Marii Poledňákové se zdálo, že se Tomáš nedokáže dost zlobit na tatínka. Seděl už v pyžamu na posteli. Sedla si k němu a povídá:
„Povím ti tajemství, chceš?“
Přikývl.
„Ukázalo se, že tvůj tatínek, ten František Němec, je podrazák, nechce se na tebe přijít ani podívat.“
„To není možný, já ho znám. Je to kamarád.“ Tomáš se hrozně naštval.
„Kamera, jedem…“

Všechno je tak opravdové, jen diváci nevědí, že se Tomáš nezlobí na tatínka, ale na paní režisérku. Že si tohle dovolila říct o jeho kamarádovi.

Když se na podzim 1977 konala schvalovací projekce Velryby, rozplakal se u tohohle záběru neobávanější cenzor, jaký kdy v Československé televizi seděl. Jmenoval se Milena Balašová a všichni autoři z ní měli strach. To ona tehdy strašně seřvala zpěváka Waldemara Matušku a kvůli ní se také muselo přetáčet několik posledních dílů Třiceti případů majora Zemana.

Poslední Tomášův natáčecí den Velryby jsou jarní záběry před školou na Petřinách, kde dostane štěně. Bylo 8. března a majitelé pejska Beníka mysleli, že už ho nebudou potřebovat, takže ho nechali ostříhat. Když budete opravdu pozorní, všimnete si, že Vašek dostal před školou ostříhané štěně, které do rána zázračně obroste.

Když už jsme u těch filmových psů, Beník byl holka, jmenovala se Andulka a patřila herečce Radce Stupkové, co dnes mluví jednu z postav ve Studiu Kamarád. Druhý pes, černá chlupatá koule, kterou Vašek přitáhl ze školy, patřil sousedce Marie Poledňákové. Jednou našla v popelnici štěně, dala mu jméno Arnošt a ujala se ho.

Jana Preissová mi vyprávěla: „Tomáš měl smysl pro humor a uměl mne něžně provokovat. Jednou se mi nějak podařilo zkazit mu postsynchron obtížného rozhovoru dvakrát na tom stejném místě. Naklonil se ke mně a povídá: Maminko, řekni to prosím tě ještě jednou, ať je to tam pořádně... Byl velmi inteligentní dítě, už takhle malý. Pracovalo se mi s ním opravdu dobře, jako s profesionálním hercem. Reagoval naprosto přirozeně, jako kdyby byl opravdu můj syn.“

Záběry z kamerových zkoušek na Velrybu viděli na Barrandově dva renomovaní režiséři a oba hned Tomáše chtěli do svých filmů.

Tomáš Franke

Pokračování v neděli 20. srpna

Vložil: Redaktor KL