Tajemná smrt legendárního podnikatele Tomáše Bati. Záhady života

Loni v létě uplynulo už devadesát let od záhadné letecké nehody, při níž zahynul zřejmě nejschopnější tuzemský podnikatel počátku 20. století Tomáš Baťa. Zakladatel mezinárodního průmyslového impéria s centrem ve Zlíně byl proslulý svou pracovitostí, využíváním moderních výrobních a obchodních metod i nadčasovými nápady! Ale také nemalou tvrdohlavostí. Stála právě jeho zatvrzelá neústupnost za jeho tragickou smrtí? Nebo musel být odstraněn, protože stál v cestě plánům vysoce postavených politiků včetně Edvarda Beneše?

Hustá mlha se převaluje nad firemním letištěm Baťovy letecké společnosti v Otrokovicích. Hodiny ukazují zhruba čtvrtou hodinou ranní, když k ranveji přijíždí luxusní vůz. Z něj vystupuje jeden z nejznámějších Čechoslováků z éry první republiky, průmyslník Tomáš Baťa. Záhy tento zakladatel první středoevropské nadnárodní korporace a současně tehdejší zlínský starosta vstupuje do odbavovací haly letiště. Uvnitř ho už očekává šéfpilot a současně Baťův dobrý známý Jindřich Brouček. Zkušený letec má totiž pilotovat jednomotorový německý Junkers F 13.

Jedná se tehdy o jedno z nejmodernějších dopravních letadel, určené pro tři až čtyři pasažéry. Slavný továrník, který pocházel ze skromných poměrů a rád hovořil o práci jako o službě veřejnosti, měl totiž rád i moderní stroje. A to včetně letadel. Geniální Baťa poznal jejich možnosti rychlé přepravy lidí i zásilek, ale i potenciál letectví pro reklamu. Šlo o éru velkého obdivu k letcům jako k neohroženým objevitelům a průkopníkům. Americký pilot Charles Lindbergh, který jako první bez mezipřistání přeletěl v roce 1927 Atlantský oceán, byl tehdy podobnou celebritou jako dnes nejslavnější hollywoodští herci.

Ale zpět do odbavovací haly v Otrokovicích, kde ráno 12. července 1932 začínala být poněkud napjatá atmosféra. Baťa se totiž chystal odletět do Švýcarska, kde se měl zúčastnit otevření nové továrny. Kvůli špatným povětrnostním podmínkám a mlze musel být však jeho let o téměř dvě hodiny odložen. Mezitím netrpělivý podnikatel rozmlouval v hale s piloty a dalšími lidmi. Po dlouhém čekání jeho Junkers nakonec vzlétl a zmizel v mlze nad letištěm. O několik minut později se nad oblastí, zvanou Bahňák, rozlehl zvuk nárazu, možná i výbuchu! Proč tehdy oba muži, Baťa i jeho pilot Brouček, našli na palubě letadla smrt?

Zničil pilotní kabinu výbuch?

Shodou okolností vzápětí objevili zřícený Junkers F 13 zaměstnanci nedaleké Baťovy továrny. Dělníci slyšeli v mlze nad budovami hučení leteckého motoru, které se záhy stalo nepravidelným, až ustalo docela. Poté podle popisu svědků následoval rachot a pád letadla k zemi. Údajně pak někteří zaslechli i další záhadný zvuk, připomínající explozi. Každopádně ihned po nárazu u tovární haly bylo zřejmé, že pád stroje zřejmě nikdo nepřežil. Přední část letadla (kde se nacházela pilotní kabina a v ní oba muži – pozn. redakce) se doslova zabořila do země a vrtule se během drtivého nárazu přepůlila. A kde se nacházela těla Bati i jeho pilota? Byla rozmáčknuta trupem letadla a ležela pod ním.

Letoun se rozlomil na tři části. Prázdná střední část Junkerse s kabinou pro cestující se zřejmě při nárazu oddělila od zbytku letounu. Snad vlivem smutné ironie zůstala téměř neporušena včetně zavazadel uvnitř. Byla pouze náhoda, že pokud by Tomáš Baťa seděl v této části letadla, nic by se mu nestalo, nebo nešlo o náhodu? Neměl by nám totiž uniknout jeden podivný detail. Tomáš Baťa nazýval všechny své zaměstnance Moji spolupracovníci. Že zřejmě nešlo o povrchně laciné gesto, ale o jeho vlastní přesvědčení, potvrzuje i způsob jeho cestování. Pokud se chystal letět na služební cestu jako jediný pasažér, prý si téměř vždy sedl přímo do pilotního kokpitu. Tam si rád povídal s letci včetně pilota Broučka. A nejinak tomu bylo i osudného 12. července 1932.

Co z toho vyplývá? Tento jeho zvyk byl poměrně známý, minimálně mezi nejbližšími zaměstnanci, členy rodiny a některými obchodními partnery. Nalíčil na něj tedy kdosi vražednou past, která měla zničit především pilotní kabinu jeho Junkerse? Vždyť Baťova smrt měla bez jakéhokoliv přehánění neblahé následky i na vývoj meziválečného Československa (1918-1938) a další období.

Pospíchal za zlobivým synem?

Vraťme se ale do doby před osudnou nehodou. Baťův Junkers odstartoval z otrokovického letiště kolem šesté hodiny ranní, poté co věž ohlásila výrazné zlepšení povětrnostních podmínek. Podle některých svědectví měl Baťa velmi spěchat, aby ve Švýcarsku stihl slavnostní ceremoniál v továrně. Nebo za vším stála snaha dostihnout v zemi helvétského kříže zlobivého syna Tomíka, který tu studoval a pracoval? Podle spisovatelky Elišky Jechové, jejíž otec pracoval v roce 1932 jako mechanik na letišti v Otrokovicích, se s ním Tomáš Baťa údajně 11. července (večer před odletem) telefonicky pohádal.

Poněkud svéhlavý osmnáctiletý Tomáš se prý odmítl zúčastnit otevření švýcarské pobočky a odletět s otcem zpět na Moravu. Prý dokonce prohlásil, že mezitím ze Švýcarska kamsi odjede. „Baťa v rozčilení napsal listinu, která ustanovila prodej všech akcií firmy Tomáše Bati nevlastnímu bratru Janu A. Baťovi,“ zapsala údajné svědectví svého tatínka Eliška Jechová. Autorka knih a zlínská pamětnice navíc dodává, že se poněkud autoritativní a tvrdohlavý továrník obával, že na něj syn ve Švýcarsku nepočká. Proto i přes špatné počasí nad střední Moravou měl zavelet k poněkud riskantnímu odletu. Protože pilot znal zatvrzelost svého šéfa, měl ho tehdy, přes jisté námitky, nakonec poslechnout. Stálo právě toto zbrklé rozhodnutí za nešťastným pádem letadla Junkers s králem obuvníků na palubě?

Dva dobrodruzi v stejném letadle

Je známo, že již během předchozího dálkového letu na přelomu let 1931 a 1932 ze Zlína do Batavie (tehdy Nizozemská východní Indie, dnes Indonésie) a zpět Baťa občas riskoval. Na tuto obchodní cestu s mnoha zastávkami využil slavný továrník jiný stroj ze své vzdušné flotily, třímotorový holandský hornoplošník Fokker F.VII. Kromě Broučka seděl v kokpitu stroje během asijské cesty i jeho anglický kolega a specialista na létání v tropech Neville Stack. Jak cesta probíhala?

Před přeletem tureckého pohoří Taurus se prudce zhoršilo počasí na trase, proto Stack odmítl usednout do pilotní kabiny. Pod tlakem Tomáše Bati i Jindřicha Broučka však Angličan nakonec s Fokkerem vzlétl, ale při špatném počasí daleko nedoletěli. Brzy poté Stack vystoupil

„kvůli nevšední neústupnosti“ z Baťových služeb. Ale ani Brouček neměl zřejmě k dobrodružnému hazardérství daleko. V roce 1926 proletěl kvůli filmové reklamě pro firmu Baťa pod pilíři znojemského mostu, který dodnes překlenuje řeku Dyji. A to na vlastní žádost! Mohla tedy za leteckým neštěstím z léta 1932 stát poněkud dobrodružná povaha zlínského továrníka a jeho šéfpilota Broučka?

„Baťa byl velký šéf, takže… diskuse se nepřipouštěla. Současně měl ale s letectvím velké zkušenosti. Myslím si, že by nešel do příliš velkého rizika,“ oponuje hypotéze o donucení pilota k riskantnímu vzletu z otrokovického letiště historik a ředitel státního archivu ve Zlíně-Klečůvce David Valůšek. Má tedy předválečná letecká tragédie zcela jiné vysvětlení?

Explodovala v kokpitu  trhavina?

„Otrokovice během baťovské éry rozkvetly do krásy. Zatímco ostatní města v důsledku hospodářské krize upadala, zde docházelo k rozvoji… Jinde lidé přicházeli o zaměstnání, do Otrokovic se naopak stahovali,“ uvádí o zvláštním efektu Baťova obuvnického impéria na své okolí publikace Baťovské Otrokovice. Jak to souvisí s pádem letounu?

Někteří ze svědků měli prý v mlze slyšet cosi jako zvuk exploze! Mohlo jít pouze o výbuch paliva po zřícení letadla, nebo o záměrně umístěnou trhavinu v blízkosti pilotního kokpitu? A proč byla podobná svědectví čs. vyšetřovací komisí později zcela ignorována stejně jako další zvláštní okolnosti letecké tragédie? Vždyť obce a města, kde působila rodinná firma Baťů, se stávala oázou spokojenosti a relativního blahobytu.

Zatímco jinde v Československu, ale také v Evropě, krachovala v třicátých letech jedna firma za druhou, původně zlínské impérium stále rostlo. Kolem poloviny roku 1932 zaměstnávalo více než 31 000 lidí v desítkách různých zemí. Tomáš Baťa s polovlastním bratrem Janem Antonínem a dalšími manažery totiž dokázali promyšleně nabízet kvalitní produkty za nízké ceny. Z původního obuvnictví navíc začali bohatí Baťovci pomalu expandovat do dalších odvětví, jako byl chemický a strojírenský průmysl, výroba filmů nebo gumárenství.

Dařilo se jim téměř vše, na co sáhli, i když mezitím se jinde tisíce hladových nezaměstnaných marně snažily sehnat jakoukoliv práci! Mohlo to představovat důvod k strašlivé nenávisti, kterou k Tomáši Baťovi chovali méně úspěšní konkurenti a majitelé zkrachovalých podniků, i malí ševci, bývalí propuštění zaměstnanci a mnozí závistivci? Vždyť i přes všechen úspěch byl Tomáš Baťa znám svou někdy až nelidskou tvrdostí, s níž zaměstnancům neodpouštěl jakékoliv zvolnění pracovního tempa nebo náznak neposlušnosti. A kvůli rozšiřování jeho koncernu přišlo o práci mnoho lidí z „nebaťovských“ regionů. Jak to tedy bylo?

Trhliny v oficiálních hypotézách

Podle dodnes opakované verze měla za neštěstím stát dezorientace pilota Broučka. Podle první z hypotéz se měl v mlze snažit vyhnout elektrickému vedení nad Bahňákem, přičemž letadlem škrtl o roh blízké papírny nebo pily.

Odlišná druhá teorie tvrdí, že prý Brouček s letadlem bloudil v mlze, aby se poté snažil nouzově přistát. Jenže – nemají zmíněné hypotézy nedostatky? Vždyť Brouček patřil k vůbec nejzkušenějším pilotům v celém Československu se stovkami nalétaných hodin. Navíc okolí otrokovického letiště znal téměř poslepu. Opravdu by podobný vzdušný profesionál narazil do některé z budov, jejichž rozmístění a výšku si musel pamatovat?

„Junkers F 13 vznikl v době, kdy letadla už měla na palubní desce mnohem víc přístrojů, než kompas a ukazatel paliva, a tak zkušený pilot, jako Brouček, by se na ně v mlze jistě nezapomněl dívat. Ostatně nemusel dělat nic jiného než stoupat, tím spíš, že krajinu kolem Otrokovic měl v malíčku… Ještě ke všemu letadlo nenarazilo do žádného kopce nebo vyvýšeného místa, ale zřítilo se na rovině, prakticky ještě v areálu Baťových podniků,“ shrnuje v knize První republika: Zamlčená historie oprávněné námitky proti nejčastěji uváděným důvodům Baťovy havárie český spisovatel a expert na letectví Jan A. Novák. Má pravdu? Vždyť žádné poškození letadla ani okolních budov vlivem srážky nebylo nikdy zjištěno!

První z výše uvedených hypotéz je tedy téměř jistě nereálná. Ale co onen údajný Broučkův pokus nouzově přistát v mlze? Proč by, proboha, něco podobného prováděl, když stačilo proletět několik kilometrů dál mlhou, kde už panovalo hezké počasí? K tomu je nutno připomenout, že přistání tehdejších letadel s téměř plnými palivovými nádržemi po startu představovalo nemalé riziko. Riziko mnohem větší, než by byl pokus o prosté vylétnutí z mlhy!

Záhada přehozených lanek

Jediný smysl by podobný manévr, tedy pokus o návrat na letiště, dával v případě nečekané a závažné poruchy stroje. Natolik zvláštní poruchy, která by způsobila neuváženou, možná až panickou pilotovu reakci! Ale reakce na jakou závadu to mohla být?

Už měsíce před smrtelnou červencovou tragédií se okolo Tomáše Bati začaly hromadit podivné okolnosti. Přesněji nehody, které ho mohly snadno stát život. Mohlo jít pouze o osud, nebo je někdo záměrně připravil? „Při jednom z dalších letů se indický Fokker na otrokovickém letišti zřítil. Nikdo nezemřel, vyšetřující komise ale zjistila, že stroj měl přehozená lanka řízení. Vzalo se to jako nedbalost při údržbě. Páni komisaři Baťovi doporučili, aby svůj letový park dával udržovat autorizovaným opravnám… Už tady něco nehraje: obrácené řízení jako pouhá nedbalost při údržbě,“ popisuje jednu z těchto podivných patálií spisovatel Novák.

Co z toho plyne? Přehozená lanka v letounu nasvědčují buď naprostému amatérismu mechaniků Baťovy letecké společnosti, nebo něčemu mnohem zlověstnějšímu! Pokoušel se někdo z nich nenápadně poškodit letoun, aby se zřítil společně s majitelem celého koncernu? Vždyť takto prohozená lanka by způsobila zcela nečekané reakce letadla během vzletu.

A proč komisaři nad vším mávli rukou? Až příliš to připomíná povrchní a bleskové vyšetřování další nehody v červenci 1932, která už stála život Baťu i jeho pilota… Pátrání probíhalo pod taktovkou tehdejšího Ministerstva veřejných prací.

Co zametli vyšetřovatelé pod koberec?

Společně s leteckými experty do Otrokovic přijel i tehdejší československý premiér a člen agrární strany František Udržal. Snad z toho důvodu, aby vyšetřování proběhlo co nejpečlivěji… Nebo spíš naopak? Údajně kvůli nedostatku dalších poznatků, ale také poloze havarovaného stroje s rozbitou pilotní kabinou dospěla vyšetřovací komise velmi rychle k závěru, že Brouček v mlze ztratil orientaci, a poté narazil s Junkersem do země. Nepřipomíná vám to, vzhledem k uvedeným souvislostem, nepovedenou grotesku?

Chtěli se Udržal a jeho podřízení pouze udržet na svých teplých a výborně placených místech, a snad proto vyšetřování odbyli, nebo ho dokonce záměrně přivedli do slepé uličky na příkaz vyšších míst? Vždyť popsané havárii by více odpovídalo opět záhadně přehozené či prasklé lanko řízení, případně již naznačená exploze trhaviny poblíž pilotní kabiny!

Doslova to vypadá, jakoby Broučkovi podivná závada nedovolila v jisté chvíli udržet stoupavý kurz letadla. Nereagoval stroj na jeho povely? Junkers F 13, jehož moderní konstrukce byla zhotovena z duralového plechu, byl totiž navíc považován za poměrně bezpečný stroj s malým počtem nehod.

Ke všemu byl havarovaný letoun podivně rychle demontován a z jeho zbylých částí byla sestavena vykuchaná replika, visící poté nějaký čas v muzeu Tomáše Bati (od podzimu 2021 najdete ve Zlíně další repliku tohoto stroje – pozn. redakce). Proč ten spěch s rozebráním letounu? Mohl by z trosek zasvěcený letecký mechanik či inženýr něco nepohodlného zjistit?

Bál se o život

Následně řízení koncernu přebral Tomášův polovlastní bratr Jan Antonín Baťa se svým týmem, který podnik ještě výrazně zvelebil a rozšířil do dalších zemí. Ale co podezřelé okolnosti, které souvisejí s převzetím firmy v létě 1932?

První z nich představuje změna firmy jednoho muže, tedy hlavního vlastníka Tomáše Bati, na akciovou společnost. K ní došlo necelý rok před leteckou havárií v roce 1931. Po Tomášově skonu byl navíc v jeho trezoru nalezen překvapivý dokument. Šlo o zápis ústní dohody, že veškeré akcie (a tedy i firemní vedení) má převzít Jan Antonín Baťa. Způsobil tento radikální Tomášův krok jeho již výše zmíněný telefonát s vlastním nezbedným synem? Ale co když oba činy, tedy změna struktury firmy i narychlo sepsaná závěť, svědčí o něčem jiném? Tušil snad poměrně zdravý a většinou velmi odvážný Tomáš Baťa, že by se nemusel dožít dalších měsíců? Hrozilo mu konkrétní smrtelné nebezpečí, o němž věděl? Možná proto chtěl písemně zabezpečit budoucnost svého díla...

Že jsou to jen spekulace? Ale Baťovy obavy jakoby byly naznačeny i v některých dopisech, které výjimečný muž napsal v letech 1931 a 1932. Že by ho snad chtěl zlikvidovat někdo z vlastní rodiny, nebo z blízkých spolupracovníků? Přestože mezi nimi existovaly rozmíšky a spory, nezdá se to příliš pravděpodobné. Většina z nich jej totiž považovala za nepostradatelného vedoucího celého obuvnického koncernu. Stál tedy za jeho smrtí někdo ze zhrzené zahraniční nebo domácí konkurence? Poškodil záměrně jeho Junkers F 13 s úmyslem ho zabít někdo z poměrně obyčejných lidí? Jistě by to nebylo nemožné, ale proč by poté vyšetřovatelé vše zametli pod stůl, nebo byli při vyšetřování havárie bezradní? Zdá se tedy, že mohlo jít o práci profesionálního zabijáka…

Měl se stát čs. prezidentem!

 „V roce 1930 přiletěl do Zlína britský letecký maršál Sir Sefton Brancker na stroji De Havilland ke konzultacím s Tomášem Baťou. Londýnská výzvědná služba SIS se totiž zajímala, zdali by zlínský velkoprůmyslník byl ochoten kandidovat na úřad prezidenta ČSR,“ nabízí údajné pozadí záhadné letecké tragédie na svém blogu publicista a badatel Jan Berwid-Buquoy. Mohlo se něco takového vskutku odehrát? Vždyť už roku 1930 začínalo být mezi veřejností všeobecně známé rychle se zhoršující zdraví tehdejšího prezidenta zakladatele T. G. Masaryka. Osmdesátiletý muž trpěl několika vážnými nemocemi a jeho psychický stav se zhoršoval. Bylo tedy třeba brzy najít jeho nástupce…

Podle Buquoye vzápětí proběhla zdlouhavá zákulisní jednání mezi zástupci Britského impéria. Britové by prý jako dalšího československého prezidenta rádi viděli úspěšného, v zahraničí obecně uznávaného a pravicově zaměřeného Tomáše Baťu. Výsledkem jejich tajných dohod měla být nejen budoucí užší spolupráce Československa s ostrovní mocností, ale především nová podoba státu. Naše země se měla stát moderně řízeným federativním a politicky neutrálním státem po vzoru Švýcarska. Státem, rozděleným na Český, Sudetoněmecký a Slovenský kanton, s rovnocennou vahou jednotlivých spolkových zemí. Nevadila by však podobná změna mnoha českým vlastencům a nacionalistům?

Protože Tomáš Baťa při jednání s Brity argumentoval svou nezbytností manažera pro běh vlastní firmy, nakonec mělo být navrženo kompromisní řešení. Jaké? Novým čs. prezidentem se měl stát jeho bratr Jan Antonín. A co Tomáš? Ten měl zůstat nadále ředitelem Baťových závodů a Janovým poradcem v oblasti čs. průmyslu a ekonomiky. O jednání Baťů s Velkou Británií se však údajně dozvěděli i zástupci francouzské vojenské mise v Praze a jejich tajné služby. Jaká prý byla jejich drsná reakce?

Smrt v rámci francouzských zájmů?

Francie, která tenkrát byla jedním z hlavních spojenců Československa v čele s prezidentem Paulem Doumerem a také státem se socialistickými prvky, považovala podle Berwida naši zemi za svůj neoficiální protektorát. A chystaná změna čs. politického systému směrem k neutralitě a pravicovému zřízení (ale též orientace na Velkou Británii) se Francouzům prý neměla vůbec zamlouvat! Místo Jana Antonína Bati by zástupci země galského kohouta údajně rádi viděli jako dalšího čs. prezidenta poddajného a jim loajálního ministra zahraničí Edvarda Beneše. Co na tom, že Beneš svými schopnostmi ani mezinárodní reputací nesahal bratřím Baťům ani po pás?

Jak vše prý špióni ze země galského kohouta vyřešili? „Taktika francouzských atentátníků si nebrala servítky. Kdo stál pařížské hegemonii v cestě, musel zmizet. Jednalo se až o prapodivné náhody a záhadná dopravní neštěstí… Přímo ve Zlíně nasadili Francouzi do Baťových výrobních prostor vynikajícího vyzvědače jménem Le Corbusier,“ doplňuje údajný konec příběhu publicista, pocházející ze šlechtické dynastie. Francouzští špióni prý nějaký čas váhali, zda zavraždit Jana i Tomáše. Dočkal se nakonec politického atentátu jen Tomáš Baťa, když „upravili řízení“ jeho letadla? Vždyť jakési sabotáži napovídá mnohé! Navíc záhadně měli zemřít i další lidé, vyjednávající s bratry Baťovými o jejich politické angažovanosti…

Proč nevybudovali stát pro 40 milionů

Jan Antonín musel po letecké tragédii převzít rodinnou firmu a na prezidentskou kandidaturu už neměl ani pomyšlení. Splnil tedy atentát svůj temný intrikánský účel? Prezidentem naší země se v prosinci roku 1935 stal nepříliš schopný, ale o to ambicióznější Edvard Beneš. Nestál nakonec za otrokovickou tragédií i tento český politik, který se obával oblíbenosti a obrovské reputace bratří Baťů, stejně jako jejich politických ambicí? Masarykův nástupce byl znám svou zákeřností a mstivostí, s níž pomocí intrik odklízel z cesty své oponenty. A je také možné, že se chystaná kantonizace Československa nelíbila ani dalším českým radikálním vlastencům… Každopádně pozůstatkem zapomenutých Baťových prezidentských vizí na radikálně změněné Československo s moderním průmyslem, jednoduchými zákony, ale i dálnicemi a rychlostní železnicí, má být kniha Budujme stát pro 40 milionů lidí z roku 1937.

Proč dodnes nebyly uskutečněny mnohé v ní obsažené zajímavé nápady, které jsou staré přes osmdesát let? Pokud by byla zrealizována byť jen část obsahu tohoto spisu, zpracovaného odborným týmem Jana Antonína Bati, změnily by se dějiny naší země rozhodně k lepšímu. Jenže právě tyto změny usilovně blokoval i Edvard Beneš, který neměl Jana Antonína Baťu v oblibě. A baťovský prezident by se zřejmě zachoval jinak i v klíčových událostech závěru třicátých let 20. století. Došlo by vůbec k okupaci Československa hitlerovským Německem, nebo by vše dopadlo jinak? A dozvíme se někdy pravdu o smrti Tomáše Bati?

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Tomáš Baťa,