Ewa Farna, verze 30. Výročí Jakuba Vosáhla

Foto: Se svolením Ewa Farna

Popisek: Na pódium vkročila ještě dřív, než dostala občanku. Zpěvačka roku a dvojnásobná stříbrná slavice Ewa Farna přechází právě dnes do party třicátníků.

V polovině první dekády tisíciletí zažívalo Česko boom pěveckých talentových soutěží. Je zábavný paradox, že ve stejné době se ta největší hvězda generace objevila úplně mimo toto celonárodní hledání talentů. Do SuperStar by ji nevzali, ještě ani neměla občanku. Přesto když dnešní jubilantka Ewa Farna zve na svůj narozeninový koncert, uvádí to slovy „třicítka, z toho sedmnáctka s vámi“.

„Naleju si nostalgii, trochu sladší ročník dva tisíce šest.“ Videoklip k téhle písni začíná ve vlaku jak z Harryho Pottera. A hle, v kabátě zpěvačka skutečně najde obálku, vypadající jako dopis z Bradavic. V roce 2006, ve věku velmi podobném prvnímu ročníku školy čar a kouzel, nastoupila do kouzelného vlaku jménem showbyznys. A zatímco fiktivní Harry Potter dospíval pod tíhou očekávání, že zachrání svět, ona nesla od třinácti břímě veřejné pozornosti celého národa.

Takže přezdívku „drátěnka“ při rovnání zubů slýchala po celé zemi a pod drobnohledem bulváru byla i v té ošemetné fázi dospívání, kdy příroda vašemu doposud štíhlému dívčímu tělu nadělí mnohem víc, než byste si přáli. Co vám v tu chvíli zbývá jiného než o svých „bocích jako skříň“ udělat písničku? 

O pár let později se na to po druhém porodu dokázala podívat naprosto vyrovnaně. Na poslední desce je i píseň Tělo. Díky ní se Ewě podařilo dostat i na slavnou velkoplošnou obrazovku na Times Squere v New Yorku.

Co všechno moje tělo
Co už vydrželo
A dovedlo mě až tam
Vždycky až tam,
Tam kam mělo

A mimochodem, Ewa Farna i se svými boky dovede na pódiu rozjet takovou gymnastiku, že většina showbyznysu může jen závidět. Pokračujme ale v písni z vlaku. Jmenuje se Verze 02 a teď se přesuneme na začátek druhé sloky, nebo chcete-li po anglosasku „Verse 2“.

„Jak se asi na mě díváš? Jsem aspoň trochu, jakou chtěla si mě mít?“

„Za nejdůležitější hodnotu v showbyznysu považuju autenticitu,“ řekla nedávno v rozhovoru pro Reflex. A od profesionálky se sedmnáctiletou zkušeností to určitě má váhu. Musí se jí nechat, že osobitost si dokázala zachovat vždycky. Image „chacharky z Vendryně“, jak se podle svého slezského rodiště příležitostně nazývá, se stala tak trochu její značkou. Ne že by si zakládala na slezském přízvuku či šále hokejistů Třince, ale spíš svým tak trochu „vidláckým“ pohledem na svět i kariéru.

Ewa se nikdy netajila svou vírou. Verš z jedné písničky „pod kůží mám dobré mravy, věděla jsem, že jednou přijde ten pravý“ by mohl vypadat jako směšná póza, kdyby se na internetu nedalo dohledat, že už v sedmnácti v jednom rozhovoru říkala, že v životě touží po věrném manželovi, třech dětech a psovi.

Ale na druhou stranu neměla problém postavit se proti přísné protipotratové politice polské vlády. „Věřím v Boha, a proto bych já nešla na potrat, ale neznamená to, že ti to budu zakazovat. Víra má ovlivňovat naše rozhodnutí, ne to, že to zakážeme někomu jinému, který nevěří v Boha, nebo věří, a přesto se může rozhodnout jinak,“ komentovala v rozhovoru. Chvíli poté se jako dvojnásobná matka před kamerou rozplakala nad příběhem, kdy jedna její vrstevnice kvůli této politice úplně zbytečně zemřela.

Jinak se vždy snažila lidi a fanoušky spíš spojovat. Už jen svým česko-polským rozkročením, které jí dopřálo velmi solidní kariéru v obou zemích. Polskou má národnost, českou občanku. V polštině mimochodem absolvovala základní i střední školu a rok právnické fakulty ve Varšavě. Dodnes na Instagramu důsledně střídá příspěvky v obou jazycích. „Autenticita“ by ale zůstala jen frází, kdyby tenhle pohled na svět neodrážela i tvorba. A u Ewy jsem aspoň já vždycky měl pocit, že vážně ví, o čem zpívá.

Celá ta její poslední deska Umami (lze číst taky jako „u mámy“) dává dohromady smysl a logiku. To v populární hudbě rozhodně není standard. Já z ní mám rád i úvodní a ne moc známou píseň Reinkarnační. Svérázná vize, že vstoupíš do těla svého protějšku, kterého máš chuť shodit ze schodů, a třeba pochopíš, jak se na to dívá on. „Až přijde stěhování duší, budem to mít spolu jednodušší.“ To je pro mě verš jak od největších českých textařů.

Snad pořád jsem to já, jen verze nula dva...

Současně na Farne vždycky byla vidět úcta k posluchači a profesionalita. Ještě stihla zažít generaci kolem Karla Gotta, mnoho se prý o profesionalitě i všem dalším v showbyznysu naučila od Lucie Bílé. „Studovala jsem práva, rok jsem tam byla, a pak jsem si říkala, že to nezvládám, že se teda budu věnovat rozvoji své kariéry. A když jsem to řekla, tak jsem se zavázala k tomu, že to bude moje práce,“ řekla před pár týdny v rozhovoru pro Reflex.

Práci prý bere velmi zodpovědně, takže kromě zpěvu a skládání písniček taky třeba kontroluje každou fakturu. S nadsázkou o sobě taky říká, že je „control freak“, blázen do kontroly, česky asi puntičkář. Není bez zajímavosti, že tenhle důraz na detail obvykle stojí za těmi nejúspěšnějšími kariérami.

Zdroje: idnes.cz, Reflex, novinky.cz

Vložil: Jakub Vosáhlo