Kde skončila roztomilá Adélka z Babičky? Nejdřív rázně rozhodl otec, pak zakročila macecha. Tajnosti slavných
09.08.2023
Foto: Se svolením Česká televize (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Dětská hvězda Jitka Dušková ve filmové adaptaci Babičky z roku 1940
FOTO / VIDEO Roztomilá malá holčička se stala nejznámější českou filmovou hvězdou, jenže její kariéra začala ve špatnou dobu. A pak už místo ní rozhodovali jiní.
Láska k rodné zemi, její historii a češtině držela během nacistické okupace vlastence psychicky nad vodou, takže není divu, že se na podzim roku 1940 stala jedním z divácky nejúspěšnějších filmů adaptace románu Boženy Němcové Babička. Klasické literární předlohy se tehdy chopil režisér František Čáp, scénář napsal společně s osvědčeným kolegou Václavem Wassermanem a populárním lidovým písničkářem Karlem Hašlerem. Dětí bylo v příběhu doslova jako smetí a najít jejich šikovné a spolehlivé představitele v době, kdy každá pokažená klapka znamenala ztrátu cenného filmového materiálu, nebylo vůbec snadné. A čím mladší, tím hůř. O dalších trampotách, které vznik filmu provázely, ani nemluvě.
Hašlerova jednička
Najít představitelku Proškovic nejmladší Adélky dostal za úkol právě Hašler a k splnění nesnadného úkolu mu nakonec dopomohla náhoda. Jednoho dne se zapovídal na Barrandově s výtvarníkem a filmovým architektem Jiřím Duškem, který měl na starosti výpravu filmu, a svěřil se mu se svým marným hledáním malé holčičky, která by náročnou práci před kamerou zvládla. Dušek sáhl do kapsy a ukázal mu fotografii své malé neteře. Hezoučká, okatá a fotogenická Jitka Dušková se mu hned zalíbila, takže vzápětí putoval telegram do Frýdlantu nad Ostravicí, kde právě trávila léto u babičky a dědečka, aby hned druhý den přijela do Prahy na filmovou zkoušku. Odvážná a upovídaná holčička Hašlera doslova okouzlila, takže bylo rozhodnuto.
Babička:
Válka dětskýma očima
Jitka Dušková se narodila 14. září 1935 v pražské Zemské porodnici u Apolináře do rodiny štábního kapitána Československé armády, počátkem druhé světové války se ale rodiče rozvedli a holčička byla svěřena do otcovy péče. Jako letec chtěl odejít do Londýna, nadřízení mu to ale kvůli dceři nedovolili, takže oficiálně odešel do civilu. Do konce války pak pracoval v meteorologické stanici a v roce 1942 se podruhé oženil. Na válečnou dobu Jitka později vzpomínala v dokumentu Příběhy našich sousedů jako na dobu hladu, povinnou němčinu, česko-německé vysvědčení… Nejvíc s ní ale otřásl nálet amerických bombardérů na Prahu 14. února 1945, při němž byla zničena i řada domů v okolí Lublaňské ulice, v níž rodina bydlela.
Zázrak za šedesát dnů
Během zkoušky prý sebevědomě nakráčela před Hašlera a na jeho otázku, cože tam dělá, odpověděla, že jde přece natáčet film. Svou odvahou a naprostým nedostatkem studu ho doslova odbourala a bylo jasno. Zrodila se Adélka Prošková. Představitelku Barunky Natašu Tanskou objevil pro změnu ředitel Lucernafilmu Vilém Brož na plovárně, kde sbírala autogramy filmových hvězd. Postavu Babičky chtěli tvůrci svěřit Emě Pechové, Leopoldě Dostalové či Růženě Naskové, která ale nakonec doporučila místo sebe Terezii Brzkovou. První klapka padla 1. září 1940 a už 15. listopadu se uskutečnila slavnostní premiéra, které se osobně zúčastnil i spisovatelčin vnuk, doktor Vladimír Němec. Za pouhých šedesát dnů filmaři stihli mimo jiné opravit kvůli natáčení v Babiččině údolí několik staveb, zbavit zdi Starého bělidla několika nánosů vápna a barev, postavit lávku přes potok a betonový jez nahradit dřevěným. O takovém tempu si jejich dnešní pokračovatelé mohou nechat jenom zdát. Ve filmu můžeme například spatřit i originální historický kočár, v němž kdysi jezdili pruský král Bedřich a ruský car Alexander. Výroba nakonec přišla na astronomických 2,1 milionu korun, vzápětí ale vydělala více než šest milionů.
Jitka Dušková, provdaná Viktorínová (vpravo), herečka Eva Gerová a zpěvačka Petra Janů při křtu kalendáře pro pamětníky pro rok 2012
Plavovlasá princezna
Kurážnou holčičku si ještě v témže roce stihl vypůjčit režisér Miroslav Cikán, který ji obsadil jako Emilku v romantickém dramatu Pro kamaráda. Díky Babičce padla do oka i Jiřímu Slavíčkovi, takže si v roce 1941 zahrála Fifinku v dalším vlasteneckém filmu, adaptaci románu Karla Václava Raise Pantáta Bezoušek, k němuž napsal scénář Karel Steklý. O rok později se ještě mihla v malé bezejmenné roli v komedii Giny Hašlera Host do domu, a vzápětí se rozpoutalo nebezpečné drama. Malá plavovlasá princezna se totiž zalíbila i německým filmařům, což její otec rázně odmítl, takže až do osvobození pak předstírala vážnou nemoc. Kvůli tomu ale nemohla hrát ani v českých filmech.
Macešina podmínka
Po návratu před kameru velmi toužila, po válce ale rázně zasáhla do jejího osudu pro změnu macecha. Herectví totiž považovala za profesi více než nejistou a trvala na tom, že Jitka musí nejprve vystudovat a mít zajištěnou práci, která ji uživí. A tak vystudovala pedagogické gymnázium a stala se učitelkou. Učila matematiku a tělocvik, díky němuž se v Sokole seznámila s manželem, který vedl lyžařský oddíl. Roky 1967-1970 prožili společně v Egyptě, kde pracoval jako stavební dozor při budování mostu přes řeku Nil k pyramidám a Jitka učila děti zaměstnanců československé ambasády, obchodních atašé a vojenských poradců. Po návratu působila dlouhá léta jako ředitelka Základní školy U Roháčových kasáren, poté se stala školní inspektorkou. Po odchodu do důchodu ještě léta působila jako zástup za nemocné učitele na školách v Praze 10, takže si ji jako Jitku Viktorínovou pamatuje několik generací dětí z pražských Vršovic. Na veřejnosti se objevila naposledy na sklonku roku 2011, kdy se stala kmotrou populárního Cibulkova kalendáře pro pamětníky.
(zdroje: ČSFD, FDB, ZŠ Švehlova, Praha 10: Příběhy našich sousedů, Blanka Kovaříková: Odešla první Barunka)
Vložil: Adina Janovská