Z vrcholu až na dno a zase zpět aneb Jak chytit druhý dech a dát lásce navždy sbohem. Tajnosti slavných
31.07.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Jana Šulcová jako Kateřina Horáková v komedii století S tebou mě baví svět
VIDEO Krása ani popularita nejsou zárukou štěstí. Velkou studentskou lásku navždy zničila zrada, kariéru radikální společenská změna. Přesto našla nejkrásnější česká herečka vnitřní sílu k návratu do života, na jeviště i před kameru.
Patřila od počátku sedmdesátých let k neobsazovanějším herečkám, v osmdesátkách se stala sex symbolem. Prožila velkou studentskou lásku a po čtvrt století ještě větší zradu. Navíc měla čím dál méně práce. Z pádu na dno se nakonec dokázala vzchopit a od té doby bojovala sama. Muži kolem ní totiž nestáli za nic. Během půl století kariéry jí desítky krásných rolí přineslo divadlo, dlouhému seznamu zahraničních hereček propůjčila hlas v dabingu a její filmografie zahrnuje zhruba sto třicet titulů. Bez té, která jí přinesla největší popularitu, Kateřiny Horákové z komedie století S tebou mě baví svět, si neumíme představit žádné svátky. Jana Šulcová, která nás navždy opustila v pátek 28. července, ale říkávala, že právě ji moc ráda nemá.
S tebou mě baví svět:
Zaujala už ve škole
Narodila se 12. února 1947 v Praze. V dětství hrávala s bratrem loutkové divadlo, ve škole recitovala a organizovala různá vystoupení. Mimo jiné byla i členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru a na gymnáziu hrála se spolužákem Vítězslavem Jandákem divadlo. Mohla nabídnout nejen talent, ale i šarm a fyzické půvaby, takže první filmové a televizní role získala. už během studia na DAMU. Zahrála si například princeznu v televizní pohádce Křesadlo a režisér Juraj Herz ji obsadil do svých filmů Kulhavý ďábel a Spalovač mrtvol. V roce 1969 se stala členkou Městských divadel pražských a počátkem sedmdesátých let začala její kariéra nabírat na obrátkách.
Kráska z televize
Mimořádně velký prostor dostávala na obrazovce, během celé kariéry byla převážně televizní herečkou. Její popularitu vytvářely seriály, které měly mimořádnou sledovanost. Diváci si ji zamilovali díky úspěšnému projektu Byl jednou jeden dům, v němž si zahrála luxusní prostitutku Klabíkovou, v normalizačním seriálu Nejmladší z rodu Hamrů zase ztvárnila nenaplněnou romantickou lásku hlavního hrdiny. Až do konce osmdesátých let šla z role do role a v žebříčcích popularity se pravidelně umísťovala do pátého místa. Byla považována za spolehlivou a výkonnou, většinou hrála kladné hrdinky, s nimiž se fanoušci dokázali snadno ztotožnit. Zpočátku to byly romantické křehké dívky a sympatické holky, časem se jí podařilo plynule přejít k mladým elegantním maminkám s noblesním chováním. Jednou z mála výjimek byla postava psychopatické narkomanky v televizní hře Panenka.
Houslista:
Peníze, sex a mindráky
Byla krásná, ale do hlavy jí to nestouplo. Provdala se za spolužáka z ročníku na DAMU Oldřicha Víznera a narodily se jim dcery Tereza a Rozálie. Zpočátku byla Jana úspěšnější, letěla na filmový festival do Monte Carla, natáčela v Indii... „To muži těžce nesou. Ale já si to neuvědomovala, byla jsem přesvědčená, že je lepší herec než já a že to ví. Podvědomí je ale zákeřné... Kdysi jsem řekla, že život je o penězích, sexu a o mindrácích. Je to v každé divadelní hře, v každém uměleckém dílu. Mindráky člověka hrozně brzdí, ale má je každý,“ zavzpomínala na svoji nejslavnější éru, když jsme si spolu poprvé povídaly u kávy před téměř dvaceti lety v její vile v pražských Vokovicích. Jejich manželství bylo léta vzorem pro mnohé rodiny a stránky časopisů plnily fotografie spokojené rodiny. „To člověka trochu zavazuje, například nemůžete jít nenalíčená pro mléko. Stále a nepřetržitě musíte být upravení, což je vyčerpávající. Zvlášť když točíte, zkoušíte, doma máte dvě děti, a ještě rekonstruujete dům.“
Nezdolná Vodnářka
Po více než dvacetiletém soužití ale přišel nečekaný krach. Vízner se počátkem devadesátých let zamiloval do kolegyně, o čtvrt století mladší Vendulky Křížové, a rodinu opustil. Z toho, co provedl, měl ale tak špatné svědomí, že Janě nechal dům po svých rodičích. Jana však říkávala, že to udělal nejspíš proto, že byl na jeho údržbu příliš nešikovný a líný. S takovou zradou se dlouho nemohla vyrovnat, nakonec přece jen pomohl čas. „Nemůžete trpět věčně,“ prohlásila. „Víte, já jsem Vodnář, takže jsem z toho nakonec vyšla silnější než předtím. Vodnáři se strašně dlouho třepou v bahně, ale potom vstanou a jsou na tom lépe než dřív. Je to úžasné znamení.“
Kotva u přívozu:
Vražedná kombinace
Pak přišel rok 1989 a po Janě Šulcové jako by se slehla zem. Její obdivovatelé a diváci se mohli jen dohadovat, kam zmizela na téměř deset let. Nastupující životní krizi ještě umocnily proměny televizního a filmového trhu, které způsobily velký úbytek pracovních příležitostí. A také odchod z Městských divadel pražských v roce 1992. „To byla moje malá smrt. Přišli lidé, kteří tam neměli co dělat. Ota Ornest přes dvacet let budoval soubor i repertoár a diváci přesně věděli, na co se chodí do ABC, do Komorního, do Komedie. Oni to všechno zničili.“ Sérii těžkých ztrát a pocit marnosti začala utápět v alkoholu, počet skleniček se postupně zvyšoval, navíc užívala antidepresiva. Není divu, že se brzy přihlásily zdravotní problémy, které se stupňovaly. Pokud jí to zdravotní stav dovolil, hostovala alespoň na v Divadle bez zábradlí. Když byla úplně na dně, vážila necelých čtyřicet kilogramů. Dá se říci, že jí doslova šlo o život.
Jak chytit druhý dech
O této etapě svého života mluvila později velmi otevřeně. Nakonec ji zachránili lékaři, pomoc dcer, především ale vlastní vnitřní síla a odhodlání. Trvalo to nějakou dobu, než se jí návrat do normálního života podařil. Začala abstinovat, znovu se dokázala radovat z každodenních maličkostí a měla krásný vztah s dcerami. Po náročných životních peripetiích nabrala druhý dech a napohled omládla. Vrátila se na jeviště, zase pravidelně hrála, především v divadelní společnosti Háta. A konečně si na ni zase vzpomněli i filmoví režiséři. Mimo jiné jsme ji znovu mohli vidět na filmovém plátně jako sousedku Hradskou v komedii Doktor od jezera hrochů či v dramatu Jana Prušinovského Kobry a užovky. Svoji postavu, matku alkoholičku, ztvárnila tak přesvědčivě a skvěle, že za ni byla nominována na Českého lva.
Bastardi:
Trápení na pokračování
Sotva oslavila sedmdesátiny, jako by se osud rozhodl, že ji znovu vyzkouší. Po operaci kyčle, při níž dostala umělý kloub, raději odhodila eleganci a opatrně se šourala s pomocí chodítka. Vzápětí začala trpět kvůli poruše štítné žlázy dvojím viděním, kvůli němuž spadla ze schodů tak nešťastně, že si zlomila ruku. S příchodem podzimu ji pak začala trápit krutými bolestmi páteř, dokonce strávila několik týdnů v Domově svatého Karla Boromejského v pražských Řepích, kam za ní docházel fyzioterapeut. Ulevilo se jí, bohužel ale jenom na pár týdnů, pak se začaly bolesti vracet.
Sbohem, lásko
O dalšího životního partnera nestála, namísto mužů věnovala svou lásku pejskům, které považovala za nejlepší přátele a partnery. „Muži, kteří se ke mně přiblíží, jsou v mých očích nepoužitelní,“ prohlásila. „Mám občas pocit, z toho, co kolem sebe vidím a slyším, že jsou nepoužitelní úplně všichni muži. Asi jim teď trochu křivdím, ale zkoumat to nehodlám.“ Ani série zdravotních problémů ji nezlomila, rozhodně nechtěla pověsit herectví na hřebík. V lednu 2019 se uskutečnila premiéra filmu Olgy Dabrowské Cena za štěstí, v němž si zahrála jednu z hlavních postav, o rok později se představila publiku jako lékařka Prokešová v thrilleru Matěje Pichlera Daria. Pandemii koronaviru ji ale prakticky uvěznila na několik měsíců v jejím domě a podobně jako další herce i připravila o práci. Někdejší český sex symbol a skvělá herečka Jana Šulcová zemřela 28. července 2023 v Praze.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Divadlo Háta, Michaela Remešová, Roman Schuster: Jana Šulcová - Pořád mě baví svět!, Marie Valtrová: Ornestinum – Slavná éra Městských divadel pražských)
Vložil: Adina Janovská