Majetek se nacistům hodil, úspěch neodpouštěli aneb Od šroubku po lokomotivu. Tajnosti slavných
28.07.2023
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Ing. Emil Kolben, jeden z nejvýznamnějších českých elektrotechniků a podnikatelů
FOTO / VIDEO Heslo světoznámé firmy ČKD platilo téměř doslova. O její vznik se zasloužil muž, o jehož kvalitách byli přesvědčeni i americký vynálezce a podnikatel Thomas Alva Edison a vynálezce, fyzik a konstruktér Nikola Tesla. Strojírenský gigant se ale za druhé světové války hodil nacistům, takže přišel ke slovu holocaust.
Zkratku ČKD určitě zaznamenal každý, s celým názvem jednoho z největších průmyslových podniků v historii, Českomoravská-Kolben-Daněk, už to bude možná horší, přestože slavné logo zná celý svět. U jeho kořenů stáli dva muži, kteří se významně zasloužili o mohutný rozmach průmyslu v druhé polovině 19. století. Jejich osudy se ale liší a nejspíš se ani nikdy nepotkali. Významný konstruktér Vincenc Daněk položil základy firmy, která se zpočátku zaměřila na strojní vybavení potravinářských provozů, především cukrovarů a mimo jiné vyráběla jako první v Čechách výtahy. Až o pětatřicet let později se narodil otec první české lokomotivy, geniální strojař a elektrotechnik Emil Kolben, který před osmdesáti lety zaplatil velkolepý úspěch životem.
Rodný dům Emila Kolbena v Strančicích; foto Wikimedia – PetrS., volné dílo
Škola základ života
Nejstarší zmínka o židovské rodině Kolbenů v Strančicích u Prahy pochází z roku 1787, kdy dostal sklenář David Kolben povolení k sňatku. Jeho vnuk, chudý domkář Joachim Kolben, se v roce 1862 oženil s Františkou Freundovou z Radějovic, v jejíž rodině se mluvilo výhradně německy. Měli spolu deset dětí, nejstarší byl Emil se jim narodil už 1. listopadu 1862. Jeho moudrý otec kladl důraz na vzdělání, takže Emil nejprve odmaturoval na reálném gymnáziu na pražské Malé Straně, a pak pokračoval na Vysoké škole technické studiem strojírenství a elektrotechniky. Během studia se musel o sebe postarat sám, pak díky skvělým výsledkům dostal cestovní stipendium 1200 zlatých, které mu umožnilo cestovat do zahraničí.
Edison vs. Tesla
Nejprve se seznamoval s průmyslovými podniky ve Švýcarsku, Francii a Anglii, pak zamířil na pět let za oceán. Během studijních cest po USA získal v roce 1882 zaměstnání v Edison Machine Co. v Schenectady, předchůdci dnešní General Electric. Thomas Alva Edison brzy pochopil, že má před sebou mimořádný talent, takže se Kolben stal jeho asistentem v jeho vývojových laboratořích v Orange. A protože se osvědčil, byl jmenován vedoucím inženýrem Edisonovy technické kanceláře. V roce 1889 ho další velký vynálezce Nikola Tesla pozval na zkoušky třífázových motorů do laboratoří své firmy Tesla Electric Company v New Yorku. Tím se zrodil spor, protože Edison byl nesmiřitelným propagátorem jednosměrného proudu, nakonec se ale rozešli v dobrém.
Chybět nesmělo nic
V roce 1892 se Emil vrátil do Evropy, především kvůli své manželce Malvíně, která si v Spojených státech nedokázala zvyknout. Čtyři roky pracoval ve švýcarském Curychu jako šéfkonstruktér firmy Oerlikon, která byla zaměřena na výrobu vícefázových generátorů, a v roce 1895 se v Curychu narodil jeho syn Hanuš. O rok později se konečně vrátil do Prahy a rodina se ubytovala ve vile Fleissnerka v městysi Vysočany. Během pár měsíců tam Emil založil společnost Kolben a spol., která vyráběla stroje a zařízení pro velké parní a vodní elektrárny a o dva roky později se změnila na akciovou společnost. Kolben si zakládal na využívání nejmodernějších výrobních metod, postupně k podniku připojil slévárnu, elektrárnu, kovárnu, strojovnu, výpravnu se skladišti a další projekty.
Kolben:
Král českého průmyslu
Ve Vysočanech se počátkem roku 1898 narodila dcera Gerta a o čtyři roky později ještě Lilly. Od roku 1899 se firma jmenovala Elektrotechnická a.s., v roce 1900 v ní byla postavena první česká lokomotiva a na Světové výstavě v Paříži získala zlatou medaili za tisící alternátor. O dva roky později se Kolben s rodinou přestěhoval z průmyslové lokality na pražské Vinohrady, do tzv. Červené vily v Hradešínské ulici číslo 1. V roce 1907 uzavřela Kolbenova firma EAS smlouvu s Ringhofferovou strojírnou o stavbě automobilky Praga a už o dva roky později z ní vyjely první automobily. V roce 1911 ho navštívil v Praze jeho někdejší kolega Edison a o rok později se stal Emil Kolben předsedou Zemského svazu strojírenského průmyslu v Českém království.
Světové krizi navzdory
První světovou válku firma přežila, pak se ale začaly podmínky rychle měnit, a tak se v roce 1921 spojila s Českomoravskou strojírnou a vznikla akciovka Českomoravská-Kolben. O šest let později došlo k fúzi se strojírnou Breitfeld & Daněk, a. s., a zrodil se velký strojírenský koncern ČKD – Českomoravská-Kolben-Daněk. Emil Kolben v něm působil jako ředitel a místopředseda správní rady. Pod jeho vedením společnost navzdory celosvětové hospodářské krizi vzkvétala. V roce 1930 byla v Karlíně zahájena výroba letadel, od roku 1932 se podílela na elektrifikaci Slovenska a v Praze postavila lanovku na Petřín. V roce 1935 dodala ministerstvu obrany první tanky, zahájila výrobu Kaplanových turbín, měřicích transformátorů a komorových pecí. V roce 1936 začala výroba luxusních automobilů Aero 50 a v dalším roce byly vyrobeny pro Prahu první trolejbusy.
Od špendlíku po lokomotivy
V té době už Kolbenova firma zaměstnávala čtrnáct tisíc lidí a její heslo vyrábíme všechno, od špendlíku po lokomotivy, platilo téměř doslova. Emil Kolben se také stal zakladatelem Pražské továrny na káble v Hostivaři a Pražské elektroinstalační společnosti v Hloubětíně. Přestože v té době už začali naplno vystrkovat růžky nacisté, o hrozícím nebezpečí nechtěl ani slyšet a výzvy přátel k emigraci odmítal i po Mnichovu v září 1938. Odpovídal prý vždy stejně: „Mně, Kolbenovi, nesmí a nemůže nikdo ničeho zlého učiniti.“ Jenže po okupaci nacistickým Německem se hrozba, kterou nikdy nebral vážně, proměnila ze dne na den v krutou realitu.
Původně Červená vila Emila Kolbena v Hradešínské ulici č. 1 na pražských Vinohradech; foto Wikimedia - VitVit, volné dílo
Výjimka zamítnuta
Kvůli židovskému původu byl Emil Kolben už 16. března 1939 odvolán ze všech funkcí v ČKD a musel prodat své podíly v Káblovce a v Elektroizolační společnosti. V květnu 1939 emigrovala starší dcera Greta s rodinou do Anglie, Hanuš a Lilly ale nechtěli otce opustit. V červnu 1940 zemřela jeho žena Malvína, o dva roky později skončil v transportu zeť Vilém se svými dvěma syny. Pro Emila Kolbena žádala protektorátní vláda výjimku, ale marně. Se synem Hanušem a vnukem Jindřichem byl 6. června 1943 zatčen a deportován do koncentračního tábora Terezín. Po necelém měsíci, 3. července 1943, osmdesátiletý pán na následky fyzických i psychických útrap zemřel v terezínských Podmokelských kasárnách.
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, Český rozhlas, holocaust.cz, Elektro – časopis pro elektrotechniku, Finance pro radost)
Vložil: Adina Janovská