Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ahoj, posílám ti své kapesné. Komentář Štěpána Chába

komentář 24.07.2023
Ahoj, posílám ti své kapesné. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Romana Hlaváčka

Popisek: Romanův asistenční pes Monty. I ten je s Romanem zavřený doma, protože není jak vyrazit na vzduch

Rodina, obec, stát. Pořadí pomoci, když se člověk ocitne v nepříznivé situaci, ze které není schopný se vyhrabat vlastními silami. A když selžou všechny tři, čeká na člověka beznaděj. Přesně s takovou se setkal Roman Hlaváček. V dětství jej stihla dětská obrna, od té doby je na vozíku. Ale jeho problémy se neustále prohlubují, bolesti zásobují celý jeho život jako kdyby u něj byl výprodej a místa pro nějaké to bolení byla nevyčerpatelná. Bolení, která nestačí pofoukat, protože mu znesnadňují běžný život. No, běžný život, jakýkoliv život.

Začnu hned zostra. Na Romana Hlaváčka je vyhlášená veřejná sbírka. Životně nutně potřebuje specializovaný invalidní vozík, díky němuž by mohl vyrazit do světa mimo svůj malý byt. Teď je prakticky odsouzen k tomu, aby tiše snášel bolest uzamčený mezi čtyřmi zdmi. Nemůže ven, pokud vyjede na starém vozíku, už při cestě z domu jej přepadnou nesnesitelné křeče. Současný vozík je prostě nevyhovující, způsobuje mu bolesti, místo aby mu pomáhal. Potřebuje specializovaný. Rodinu nemá, obec nemá, jak pomoci, stát je… neefektivní.

Roman Hlaváček má se státem své zkušenosti. Již si před lety o vozík žádal. To byly jeho problémy zatím menší, bolesti se nehlásily tak často a v takové intenzitě. Nechám mluvit pana Hlaváčka: „Bolí celé tělo i při manipulaci, časté křeče a spasmy nedovolují delší sezení apod. I malý výmol na chodníku dokáže doslova rozhodit tělo a zesílit bolesti! Nejsem nejmladší a čekat 5 let na vozík? Na to není sil!! Nemám rodinu ani nikoho, kdo by to mohl vyběhat. Mě odrovná i půl hodina venku, neboť klasické vozíky neumí polohovat, a po pádu z postele a polámané kyčli se vše jen zhoršilo! Já nebyl mimo město už roky!! Nejde o lékaře, ale byrokracii, jež vše prodlužuje a nakonec schválí něco jiného, nevhodného!“

Čekací lhůty, neochota, nepružnost, byrokratické překážky, kdy panu Hlaváčkovi pomůže jen na zakázku postavený specializovaný vozík, ale pojišťovna uhradí jen standardizovaný, který je v jeho případě vlastně k ničemu. A to po dlouhých měsících, které by pan Hlaváček musel strávit někde v čekárně pojišťovny a příslušných úřadů. Přitom mu dělá doslova nepřekonatelné problémy vyjet i před dům a chvíli pobýt na sluníčku. A tak co dělat, když nikdo není, když rodina není, když pomoc státu je taková jako od královny Koloběžky první. Ani oblečená, ani nahá, ani pěšky, ani ve voze. Prostě pomůžeme, nepomůžeme, ale chvíli si počkejte. A pak přijde standardizovaný výsledek, který nejde použít. U člověka bez zdravotního omezení je to mrzuté, u pana Hlaváčka je to nepřekonatelná bariéra. A stát bezbariérový skutečně nemáme. Ten bych spíš přirovnal k výkrmně supů a hyen, kde je vytváření bariér jeho hlavní činností.

Do sbírky na specializovaný vozík poslala peníze i devítiletá Adélka. Doprovodila je slovy: „Posílám své kapesné a přeji hodně štěstí. Adélka (9).“ Udělejme to, prosím, také. Jen to kapesné, jen trošku. Ono je totiž krásné, že když se nás složí hodně po malých částkách, jednomu člověku to naprosto převrátí život. A převrátí mu ho k lepšímu. A nás to nebude prakticky nic stát. Přesto mu tím rozzáříme svět. Dáme mu tím naději. Dejme mu ji, prosím.

Sbírka je ZDE. Platforma Donio, kde sbírka probíhá, představuje skutečnou pomoc. Nejedná se o žádnou ze „ziskových neziskovek“. Předávají 100 % z vybrané sumy peněz. Ve věci nejsem nikterak, krom tohoto textu, zainteresovaný, pana Hlaváčka osobně neznám. Přišla mi jen milá zpráva od paní Aleny Uhde, ředitelky obecně prospěšné společnosti Světýlko, kde jsem před lety trochu dobrovolničil. A kdybyste znali paní Uhde, věděli byste, že její prosbě prostě nejde odolat. 

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb