Pražák každým coulem užívá s radostí každý den pozdního šťastného manželství se Zlatou Adamovskou. Horká židle Petra Štěpánka
22.07.2023
Foto: Se svolením Rene Kekely (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Petr Štěpánek ve Face2Face
Poslední potomek slavného hereckého klanu oslaví v říjnu 75. narozeniny a oslaví je s radostí, jako s radostí slaví cokoliv, co se namane. Říká, že sice všichni stárneme, ale on se snaží, aby nestárnul moc rychle. S manželkou ho pojí práce, radost ze života, láska a plánování cest po světě.
Do studia Face2Face si René Kekely pozval herce, jehož životní cesta nebyla vždy lemována růžemi. On ale na to špatné nemyslí, protože má šťastnou, optimistickou povahu a nezabývá se tím, co by bylo, kdyby..., ale vším hezkým, co zažil a co ho se zažít chystá.
Rodilý Pražák a proměna jeho města
„Ano, na všechny etapy svého života vzpomínám rád,“ říká. „Jsem rodilý Pražák, žádá naplavenina, co jich dneska je kolem nás mnoho. Praha mého dětství byla ovšem úplně jiná, než je ta dnešní. S klukama jsme mohli hrát fotbal přímo na ulici, měli jsme proběhané všechny uličky a zákoutí a nikdo se o nás nemusel bát. Třeba v Ostrovní ulici, což bylo moje druhé bydliště, stála tehdy tři auta a všichni jsme věděli, komu patří. Sousedé se znali a zdravili. Byl jsem vychován ke zdvořilosti a k úctě ke starším, pozdravit každého byl základ. Kdybych to nedělal, táta by mi dal,“ zamýšlí se herec nad proměnou města, ve kterém žije celý život. S trochou trpkosti pak dodává, že dnes si každý Pražák musí za všechno zaplatit a stejně nemá kde zaparkovat. I bezpečí na ulicích je bohužel minulost. „Vždycky před volbami nám naslibují, jak vyřeší dopravu, parkování a bydlení, ale po volbách se zase nic nestane,“ zanadává si trochu na to, jak to dnes v Praze vypadá.
Petr Štěpánek s milým moderátorem René Kekelym, který svého času spolupracoval i s Krajskými listy.cz
Rodinný klan Štěpánků
Petr Štěpánek vzpomíná na svého otce s obrovskou úctou a pýchou, říká o něm, že to byl jeden z nejlepších herců Národního divadla své doby. Jen je mu trochu líto, že dnešní mladá generace již o Zdeňku Štěpánkovi a jeho souputnících prakticky nic neví. Jako by jejich odkaz zmizel. S láskou vzpomíná i na nevlastní starší sestru Janu. „Byla to skvělá herečka, nevynechal jsem žádnou její premiéru v Libni, byla nejlepší Emilia Marty ve Věci Makropulos, jakou jsem kdy viděl. Jen jsme dlouho spolu neměli mnoho společného, víc si rozuměla s bratrem Martinem. Jsem ale moc rád, že ke konci jejího života jsme se sblížili. Vlastně za to vděčím Zlatě. Ony spolu hrály jedno krásné představení v Ungeltu, takže se pravidelně vídaly a měly se rády. Díky tomu jsme i my dva s Janou k sobě našli cestu,“ s vděčností rekapituluje vztah s Janou Štěpánkovou. S bratrem Martinem byli každý úplně jiný. „On byl jako dítě často nemocný, dokonce jezdil i do ozdravoven a byl takový křehký, kdežto já jsem byl zdravý jako řípa, a tak trochu rodinný rošťák. On byl přemýšlivý, zadumaný, já rozlítaný a hravý,“ přidává hned jeden příklad toho, jak to s bratrem měli rozdělené. „Šli jsme s otcem na houby, já pobíhal kolem jako honicí pes a skočil jsem tamhle a tamhle, kam mi táta ukazoval, že jsou tam houby. Bratr si vylezl na nejbližší smrk a tam si četl Haškova Švejka.“
Konečně na cestách po světě
Martinův odchod na Západ a práce pro Svobodnou Evropu samozřejmě poznamenala život i Petru Štěpánkovi. „Dokonce i když jsem chtěl jet do Bulharska, musel se za mě zaručit ředitel Národního divadla,“ líčí dnes už se smíchem. Touhu po cestování si ale vynahrazuje nyní, protože ji mají společnou s manželkou Zlatou Adamovskou. „Dokonce jsme si pořídili mapu světa a zapichujeme si do ní vlaječky, kde už jsme byli. A víte, že je ta mapa už hodně plná?“ Letos na podzim se chystají na Madagaskar. Cesty musí plánovat dlouho dopředu, protože jsou oba v jednom kole, mají plný kalendář termínů v divadlech i na natáčení. Ale i proto jsou pro ně zahraniční dovolené vždycky velký zážitek, dlouho se na cestu těší a pak si ji zase společně připomínají.
Z Ordinace na radnici
Petr Štěpánek a Zlata Adamovská se blíže seznámili při natáčení Ordinace v Růžové zahradě. „Je to tak, tam jsme se potkali a začali se poznávat. Protože hrajeme partnerskou dvojici, měli jsme hodně společných natáčecích dnů a postupně jsme se jeden o druhém dovídali víc a víc a zjistili, že máme mnoho věcí společných. Ve scénáři jsme měli napsaný úplně jiný vztah, ale já jsem si najednou uvědomil, že tu krásnou dámu si nemohu nechat utéct. Měla tehdy za sebou nehezké chvíle, ale byla pořád milá a laskavá,“ vzpomíná herec na to, jak ho Zlata Adamovská najednou okouzlila úplně jinak než dříve. Znali se totiž mnoho let, ale jiskra přeskočila až po smrti Štěpánkovy manželky a rozchodu Zlaty s Radkem Johnem. Byla to ovšem jiskra, která zažehla krásný plamen. Letos oslavili desáté výročí svatby a bezpochyby patří k párům, které v českém showbyznysu září pozitivní energií.
Premiéra na Vyšehradě
Letos v létě spolu Petr Štěpánek a Zlata Adamovská hrají v představení Bez roucha na letní scéně na Vyšehradě. Není to jejich první společné představení. Hrají spolu rádi, prostě proto, že jsou rádi spolu co nejvíc. A když jim zbude volný večer, otevřou si lahvinku dobrého vína. „To se to sedí a povídá,“ říká znalec dobrého vína. „Víno pro mě není alkohol, to je delikatesa.“ Dobře se sedělo a povídalo i René Kekelymu, i když jen u skleničky vody. Příjemný rozhovor pak herec zakončil slovy směrem k divákům: „Žijte na plné pecky, protože to je důležité!“
Zdroj: Face2Face
Vložil: Ela Nováková