Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Démonický padouch rád naháněl hrůzu aneb Od válečného zpravodajství k spolupráci s nacisty. Tajnosti slavných

17.07.2023
Démonický padouch rád naháněl hrůzu aneb Od válečného zpravodajství k spolupráci s nacisty. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Herec a filmový režisér Vladimír Majer

FOTO / VIDEO Zdědil mimořádný talent, který ale zahodil, jako by léta nevěděl, kam vlastně patří. A když konečně našel svoji parketu, zkazil si kariéru kvůli ideologii, která napáchala největší hrůzy v moderních dějinách.

Výrazná tvář s neobvyklými rysy, hluboký hlas a vysoká statná postava ho předurčily k rolím nejrůznějších padouchů a rázných chlapů především v situačních komediích. Ačkoli stanul před kamerou zhruba šedesátkrát, jeho jméno upadlo časem v zapomnění. Přispěl k tomu i zákaz činnosti, který si vysloužil za druhé světové války kolaborací s nacistickým režimem. Herce, scenáristu a režiséra Vladimíra Majera si nejspíš vybavíte jako zámeckého kastelána Kyliána, který se snaží zabránit prodeji obrazu vymyšlenou děsuplnou historkou v oblíbené komedii pro pamětníky Dívka v modrém. A kvůli údajné spolupráci s nacisty skončila po druhé světové válce slavná komedie s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou na čas v trezoru.

 

Příchozí z temnot:

Od houslí k přepážce

Narodil se v Plzni do rodiny lékaře 21. února 1894, některé prameny ale uvádějí, že už o dva roky dříve. Po otci, který byl vášnivý hudebník, zdědil talent, v raném mládí dokonce studoval ve Vídni u houslového virtuosa a hudebního skladatele Františka Ondříčka, kterého Itálie obdivovala jako nástupce legendárního Paganiniho. Současně se ale také aktivně věnoval boxu. Nakonec vystudoval obchodní akademii a začínal jako bankovní úředník. Na počátku první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, dokázal ale na sebe upozornit, takže namísto válčení v zákopech se stal velmi brzy rakouským válečným zpravodajem. Už v roce 1916 byl za zásluhy propuštěn do civilu a po návratu do Čech nastoupil do svého prvního angažmá ve Velkém divadle v Plzni.

Šéfem v pětadvaceti

I když mu pohyblivé obrázky nedaly spát, konečně se k nim dostal až v roce 1919. Tehdy se stal uměleckým šéfem společnosti Praga-film, která převzala po zaniklém Asumfilmu technické zařízení v kopuli budovy České banky na pražském Václavském náměstí. Byl v ní vybudován malý atelier, zařízený pro umělé světlo, firma měla vlastní malírnu, truhlárnu a na svoji dobu i relativně moderně vybavenou laboratoř. Pod Majerovým vedením natáčeli pro společnost režiséři Olaf Larus Racek a Ferry Seidl i nejlepší kameramani doby, v jejích filmech hráli herci ze Švandova divadla a školy pro filmové herce, kterou založil v roce 1917 filmový režisér, producent a zakladatel Praga-filmu Antonín Fencl. Vyrobené filmy kupovala společnost Kinema, která se starala o distribuci, a premiéry se většinou konaly v kině Světozor. Společnost usilovala i o vybudování většího studia na Kavalírce v Košířích, navzdory diváckému úspěchu jejích filmů ale příjmy nedokázaly pokrýt náklady.

 

Peníze nebo život – náčelník lupičů:

Romantika s manželkou

Už v roce 1919 bylo další natáčení zastaveno a o rok později Praga-film zanikl. Majer ale pod jejími křídly ještě stihl natočit svůj herecký i režisérský debut, romantické drama Tanečnice. Následovalo melodrama Jejich píseň lásky, do nějž obsadil svoji tehdejší manželku, operetní subretu Bedřišku Grossovou, která vystupovala pod jménem Ferry Majerová. Poprvé a naposledy ve své kariéře v něm také stanul před filmovou kamerou i významný člen operního souboru Národního divadla Bohumil Benoni. Pak natočil Majer filmů ještě několik, mimo jiné v roce 1920 podruhé a naposledy obsadil do hlavní role svoji ženu v romantickém dramatu Magdalena. Film vzbudil mimořádný zájem především díky literární předloze, jejímž autorem byl populární satirik, publicista a politik Josef Svatopluk Machar. Krátce nato skončilo Majerovo manželství rozvodem, jeho žena Ferry kamsi zmizela a o jejím dalším životě nejsou dostupné žádné informace.

Oblíbený padouch

Po zrušení Praga-filmu se Majer vzdal režie, s elánem sobě vlastním se vrhl na herectví a až do konce němé éry hrál ve více než dvaceti filmech. Většina z nich už dávno upadla v zapomnění, za připomenutí stojí životopisné drama Josef Kajetán Tyl z roku 1925, v němž ho Svatopluk Innemann obsadil jako herce Krumlovského, či historické drama Svatý Václav z roku 1929. V té době natáčel také německé filmy v Praze a Berlíně. Na stříbrném plátně se mihl i v komedii Osudy dobrého vojáka Švejka, který sestříhal v roce 1930 z tří předchozích němých filmů režisér Martin Frič a v němž Haškova nesmrtelného hrdinu ztvárnil Karel Noll. Po nástupu zvuku stanul Majer před kamerou ještě čtrnáctkrát a díky své fyziognomii v nich ztvárňoval většinou negativní hrdiny. Hrál například v prvních svou veselohrách Jiřího Voskovce a Jana Wericha Pudr a benzin a Peníze nebo život, můžeme ho dodnes vidět jako hostinského Mědínka v Cechu panen kutnohorských, kastelána Kyliána v Dívce v modrém, Čechoameričana Johna Moura v dramatu Turbína či doktora Viktorína v krimikomedii Čtrnáctý u stolu. Především ale hrál v divadle a jeho mimořádně zabarvený hluboký hlas zněl často i z rozhlasu.

 

Vladimír Majer_Dívka v modrém

Zámecký kastelán Kylián v komedii Dívka v modrém; foto se svolením Národní filmový archiv-Lucernafilm

Comeback, který nevyšel

Rok 1919 znamenal významný přelom i v jeho divadelní kariéře, dostal totiž nabídku angažmá na jedné z nejvýznamnějších pražských scén, která se tehdy jmenovala Městské divadlo Královských Vinohrad. V třicátých letech se ještě dvakrát neúspěšně pokusil o návrat k režii. V roce 1934 natočil drama V cizím revíru, k němuž sám napsal i scénář a které bylo se stejnými herci a štábem natáčeno souběžně v české i německé verzi. Vzápětí ještě režíroval bulvární komedii Rozpustilá noc, kterou ale nezachránila ani plejáda skvělých herců, od Trudy Grosslichtové a Oldřicha Nového přes Fandu Mrázka a Annu Steimarovou po Věru Ferbasovou či Čeňka Šlégla. Oba filmy byly totiž natočeny hodně amatérsky a úspěchu se nedočkaly.

Pod zeleným hákovým křížem

Od počátku působení u filmu byl Majer velmi aktivní, už v červnu 1919 spoluzakládal herecké odbory, v třicátých letech ho pak spolupráce s německými filmaři přivedla na stranu nacistů. Stal se členem Nacionálně socialistické české dělnické a rolnické strany (NSČDRS), označované jako Strana zeleného hákového kříže, která vznikla hned po 15. březnu 1939, a byla v ní řada konfidentů, spolupracujících a gestapem a německou zpravodajskou službou Sicherheitsdienst. Její program byl výrazně antisemitský a antidemokratický, nabízela německé armádě české dobrovolníky pro válku proti bolševismu na východní frontě, a dokonce se pokusila založit vlastní pořádkové síly po vzoru SA.

 

Vladimír Majer-František Smolík_Turbina

S Františkem Smolíkem v psychologickém dramatu Otakara Vávry Turbina; foto se svolením Národní filmový archiv - Slaviafilm

Drama na Vinohradech

Za druhé světové války bylo Městské divadlo na Královských Vinohradech úředně uzavřeno už během prvního vyhlášení stanného práva na podzim 1941, po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy. Publikum pak mohlo své oblíbené herce vidět pouze na jeho pobočných scénách v Komorním divadle a v Divadle na Poříčí, které vzniklo převzetím scény E. F. Buriana D 41, jež byla uzavřena kvůli protifašistickým postojům. Poté co byla počátkem září 1942 zatčena herečka Anna Letenská, která byla o pár týdnů později popravena v koncentračním táboře Mauthausen, dostal se soubor pod přísný dohled gestapa. A Majer kvůli napjatým vztahům s kolegy raději přešel do holešovické Uranie, v níž pak působil jako herec a režisér až do uzavření všech českých divadel v roce 1944.

Poválečné zúčtování

Ihned po osvobození byl z divadla propuštěn a až do odvolání mu bylo zakázáno veškeré veřejné vystupování. Po vyšetřování disciplinární komisí odborové rady divadelníků byl předán Lidovému soudu, který ho odsoudil k třem měsícům vězení. Většinu obvinění se ale nepodařilo prokázat, takže se vzápětí odvolal a trest odnětí svobody byl nakonec změněn na veřejnou důtku. Zprvu se vrátil k úřednické profesi, už prezidentská amnestie v roce 1946 mu ale umožnila postupný návrat do divadla. V roce 1947 začal znovu hrát i režírovat v Městském oblastním divadle Kladno, současně působil i v zájezdovém Vesnickém divadle. V roce 1954 konečně mohl zpět i do Divadla na Vinohradech, jeho comebackem se měla stát role v dramatu L. N. Tolstoje s pro něj symbolickým názvem Vzkříšení. Na jeviště se ale nakonec už nikdy nevrátil, protože mezitím vážně onemocněl. Ještě si ale stihl zahrát menší role ve třech filmech, v komedii Karla Steklého Dobrý voják Švejk a v detektivkách Zlatý pavouk a Kasaři. Herec, scenárista a režisér Vladimír Majer zemřel 5. listopadu 1957 v pražské Nemocnici pod Petřínem na následky těžkého astmatu.

(zdroje: ČSFD, FDB, Národní filmový archiv, Divadlo na Vinohradech)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská