Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Utajené nacistické zlato u Máchova jezera aneb Země pokladům zaslíbená. Záhady života

16.07.2023
Utajené nacistické zlato u Máchova jezera aneb Země pokladům zaslíbená. Záhady života

Foto: Se svolením OPS Máchovo jezero

Popisek: Máchovo jezero je ve skutečnosti rybník, který založil už v roce 1366 císař Karel IV.

Malebné Máchovo jezero patří v Česku k známým turistickým cílům. Naopak téměř nikdo nezná následující napínavý příběh, související s touto vodní nádrží, druhou světovou válkou a poválečným pátráním příslušníků StB. Proč jde o téměř neznámou událost se záhadným koncem? A mohou se některé zkazky o pokladech zakládat na reálných událostech?

Nad vodní hladinou se líně převaluje mlha. Stejně líně po ní plave několik kachen. Vodní ptáky ale náhle vyruší zvuk lodního šroubu, pohánějícího menší loď. Po vysunutí žebříku z ní na břeh ostrůvku vystupuje několik mužů v černých uniformách SS. Na rozkaz velitele namíří hlavně samopalů na dvojici zajatých nešťastníků, kteří na pevninu vynášejí těžké bedny. Když je muži odnesou na příhodné místo, přichází na řadu jejich zakopání a pečlivé zamaskování zemních prací. Asi za dvě hodiny poté všichni účastníci akce odplouvají na lodi pryč. Nešťastní zajatci však tuší, že je brzy čeká v lepším případě kulka, v horším plynová komora nebo umlácení. Jde pouze o další smyšlený a dobrodružný příběh, kterých se traduje bezpočet?

Na 8. odbor 1. správy SNB (součást čs. tajné Státní bezpečnosti StB – pozn. redakce) přichází 20. července 1964 tajná agenturní zpráva z Vídně: „V souvislosti s články v novinách o akcích v Černém a Čertově jezeru (šlo o provokaci StB – pozn. redakce) projevil švagr našeho spolupracovníka Michala Pabeschitze, bývalý příslušník SS, velké obavy, zda se nejedná o jezero Hirschberg u Karlových Varů. Zde prý ukládal ještě s jedním příslušníkem SS nějaké dokumenty a dvacetidolarové zlaté mince…­ Článek v novinách ho velmi rozrušil a prohlásil: Kdyby tam Češi něco našli, je se mnou konec…“ Zmíněná zpráva končí lakonickým konstatováním, že Pabeschitz pracuje jako inženýr u výrobní firmy Warchalowski, Traktoren-Fabrik a že spolupracovník StB Michal byl zaúkolován získáním dalších podrobností a vytěžením upovídaného svědka. Kam československé vyšetřovatele nakonec zavedla tato stopa? K opravdovému pokladu?

Až příliš mnoho stejných názvů

Následující zpráva od spolupracovníka Státní bezpečnosti upřesňovala předchozí informace. Zmiňovala se o Pabeschitzově působení za časů druhé světové války v Protektorátu Čechy a Morava. Nešlo o žádné neviňátko. Rakušan se podílel na operacích, vedoucích k zatčení osob po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A zřejmě i na dalších zločinech. „Před koncem války se podílel na ukrytí materiálů na menším ostrůvku na jezeře Hirschberg. Zároveň se Pabeschitz dotazoval spolupracovníka Michala na možnost vycestovat do Československa, aby se přesvědčil, jak to s uložením materiálů vypadá,“ píše o kauze spisovatel a badatel Jaroslav V. Mareš v knize Nacistické poklady a StB.

Jak celý případ pokračoval? Záhy 8. odbor 1. správy SNB rozjel rozsáhlou pátrací akci. Její první část spočívala v lustraci Pabeschitze. Bývalý esesman měl být prověřen ve všech dostupných evidencích. Současně měla být zjištěna SPZ jeho rakouského vozu a na ni i jeho jméno měly být upozorněny všechny pasové hraniční kontroly.

A druhá část akce? Tím mělo být právě nalezení jezera Hirschberg na území Čech, případně Moravy. Jenže policisté následně zjistili nepříjemnou okolnost. V okolí Karlových Varů totiž žádné místo, které by dříve neslo (šlo o předválečné Sudety – pozn. redakce) toto německé jméno, neexistuje. Nejbližší Hirschberg lze nalézt u polské Jelení Hory. Další pak u hranice tehdejší NDR s bývalým západoněmeckým státem. Kde tedy ono záhadné jezero vlastně leží? Že by paměť starého Rakušana už příliš nesloužila a lokalitu s údajným pokladem chybně situoval jinam? Tento předpoklad se záhy ukázal jako správný!

Přísně tajná akce Racek

„Spolupracovník Michal mezitím Pabeschitze opil a dozvěděl se, že si to s tím Karlovarskem prve trochu popletl. Pohled do historické mapy je jasný. Hirschberg je bývalý německý název pro Doksy a jezero je se vší pravděpodobností Máchovo jezero, i když ve skutečnosti to není jezero, ale rybník… Poklad je ukrytý na ostrůvku uprostřed jezera a obsahuje větší množství amerických zlatých mincí. Přesnější místo je jeden z výčnělků skály,“ pokračuje v knize Mareš, který se tématu hledání nacistických pokladů příslušníky StB vytrvale věnoval.

Následná prověrka tajné policie za pomoci sovětských archivních záznamů prozradila, že Otto Pabeschitz se narodil v roce 1920 ve Vídni a během druhé světové války sloužil v Třetí říši u spojařů. Do zajetí Spojenců, v němž nějaký čas nedobrovolně pobyl, se dostal na samém konci konfliktu, konkrétně 9. května 1945. Ale jak to bylo s jeho zvláštním příběhem? Tajní ani poté nelenili a rozjeli operaci s poněkud humorným názvem Racek!

V čem spočívalo její jádro? Padlo rozhodnutí nečekat na příjezd někdejšího spojaře z řad SS a pokusit se ukryté mince vyzvednout bez potvrzení správnosti místa jeho přítomností. V Máchově jezeře, které je ale ve skutečnosti rybníkem z dob Karla IV., vytipovali příslušníci StB dvě nadějné lokality. Šlo o Kachní ostrov a Ostrov racků. Asi není třeba připomínat, že obě pevniny nesou název podle někdejších kolonií ptáků, kteří na nich hnízdili. Že by nacisté ukryli cennosti právě tam?

Předběhli tajní esesmana?

Ale nenechte se zmýlit, Ostrov racků je častěji nazýván Myší zámek. Příčina spočívá v pozůstatcích pravděpodobné středověké tvrze Myšlín, které zde můžete najít. Je právě tento ostrov s větší rozlohou, kamenitými břehy a pozůstatky někdejší tvrze pravděpodobnějším úložištěm Pabeschitzova pokladu, než jeho kachní bratříček?

Možná se podobná úvaha honila hlavou i agentům StB, když 9. listopadu 1964 vyrazili do oblíbené turistické destinace. Na člunu tehdy jeden z nich vyfotografoval oba ostrůvky na Mácháči. Ve stejný den předložil starší referent 8. odboru Stanislav Říkovský náčelníkovi první správy návrh na provedení pokusu o vyzvednutí pokladu. Pouze o několik dnů později měl na ostrovy vyrazit Říkovského kolega s detektorem kovů, přičemž v té době měli oba ostrovy od okolí a zvědavých rybářů odříznout další tajní.

Co bylo důvodem takového spěchu, když se předtím několik měsíců nic podstatného v celé kauze nedělo? Nic menšího než předběhnutí muže, který měl poklad na ostrově kdysi ukrýt. „Pabeschitz má v úmyslu přijet do ČSSR a ukryté materiály vybrat. V případě, že se podaří ukrytý materiál nalézt, bude vyjmut obsah a schránky ponechány na místě. Pabeschitz bude po svém příjezdu do Československa sledován po celou dobu pobytu. Teprve v případě pokusu o vybrání ukrytého materiálu bude zadržen a vyslechnut. Celá akce by poté byla široce publikačně využita,“ píše se ve složce Archivu bezpečnostních složek s identifikačním číslem 21996 IS 90039 106.

Jak vše dopadlo? Předběhli domácí příslušníci StB zahraničního návštěvníka s pochybnou minulostí? Podařilo se jim nacistické úložiště na Máchově ostrově objevit? Na předchozí otázku bohužel neznáme jednoznačnou odpověď. Výše zmíněný svazek StB totiž náhle a záhadně končí. Proč neuvádí informace o výsledku operace Racek?

 

Hledali na špatném místě

Asi nejpravděpodobnější odpovědi přináší již zmiňovaná kniha. Podle spisovatelova názoru se tehdy opakoval stejný scénář, jako v případě většiny hledání nacistických pokladů. Celá akce nebyla dotažena do konce. Pabeschitz údajně do Československa nakonec vůbec nepřijel a policejní agent s detektorem kovů nenašel na ostrůvcích vůbec nic. Pokud ale zapojíme fantazii, napadnou nás i další možné, přestože méně pravděpodobné důvody. Že by policisty nalezené bedny obsahovaly třaskavé údaje o některých vysoce postavených lidech v tehdejší ČSSR? Například o komunistických funkcionářích? Vždyť podle Pabeschitze měl úkryt obsahovat i dokumenty, které by mohly mnoho osob zkompromitovat ohledně válečné spolupráce s nacistickým aparátem! Anebo tajní na Máchově jezeře nic nenašli z jiných důvodů?

Příčin mohlo být mnoho. Od někoho, kdo byl s vyzvednutím rychlejší než oni, přes tehdejší velmi nedokonalé detektory kovů a hledání na špatných místech Máchova jezera až po chybné vytipování celé lokality. Vždyť Doksy byly až do roku 1945 skutečně zdejšími německými obyvateli nazývány Hirschberg nebo také Bad Hirschberg (Lázně Hirschova hora – pozn. redakce).

Po nuceném odsunu Němců se v Sudetech ztratila jakákoliv paměť místa, ale také názvy a tradice. V nádherném okolí Doks se na Kokořínsku nachází i několik dalších velkých rybníků. Hledali tedy tajní vůbec ve správné vodní nádrži, nebo šlo o záměrný výmysl bývalého esesáka? Každopádně Kachní ostrov, ale i Myší zámek jsou v současnosti pro veřejnost uzavřeny kvůli ochraně ptactva. Pokud byste se tam chtěli vydat s detektorem, riskujete tučnou pokutu a velmi nejistý výsledek. Jsou ale všechny české poklady jen chimérou bez reálného základu?

Nejen báchorky o Filipojakubské noci

Jedna stará pověst vypráví o zřícenině hradu Jivno uprostřed hlubokých křivoklátských lesů. Právě tam se prý nachází velký poklad, plný zlatého a stříbrného nádobí, ale i mincí z drahých kovů a nespočet diamantů. O Filipojakubské noci z posledního dubna na 1. květen (typické magické datum starých pověstí – pozn. redakce) prý otvírají skryté útroby země své brány.

Měl se o tom kdysi přesvědčit jakýsi sedlák Říha. Podle pověsti se vydal do odlehlých rozvalin hradu, kde se objevila neznámá chodba a na jejím konci dveře. Sedlák je pomocí nářadí vypáčil a našel za nimi nesmírné bohatství. Náhle se však z okolí ozval strašlivý nelidský hluk. Během následného zběsilého útěku z podzemí měl venkovan ztratit nejenom skříňku s drahými kameny, ale také zlatý pás nesmírné ceny! Ano, pověsti jsou pouhé pověsti.

Neklidných dob zažili ale obyvatelé českých zemí snad až příliš, od častých válek a rabujících armád přes vzpoury proti vládnoucím panovníkům až po období neúrod, krutých zim a jiných přírodních katastrof. Všechna divoká období byla jako stvořená pro důkladné uschování mincí a různých cenností do různých skrýší. A někdy se pro své bohatství nemohli vlastníci vrátit a vyzvednout ho. Kde najdeme důkazy o podobných událostech?

Krátce po druhé světové válce byl ve vápencovém lomu u Králova Dvora objeven střelmistrem ohromný poklad kolem čtrnáct tisíc vzácných starých mincí. Pocházely většinou ze šedesátých let 15. století. Mnoho se jich však zřejmě ztratilo, když se peníze při objevení náhodně vysypaly z nádob dolů po svahu lomu! Šlo nejenom o peníze českého původu, ale i o stříbrnou středověkou měnu z Rakouska, Polska a Bavorska. Takzvaný královédvorský poklad představuje asi největší soubor historických mincí, objevených v jedné lokalitě na českém území. Jaký byl důvod jejich ukrytí?

Mince ze Štěpánské ulice

Po skončení husitských válek (1419-1434) v tuzemsku následovaly další neklidné časy lapků a neustávajících bojů o moc nad Českým královstvím. Epochy sváru totiž neskončily ani během panování českého kališnického krále Jiříka z Poděbrad (1458-1471), protože tento nadčasově uvažující vládce byl spoustě mocných doslova trnem v oku. Mnozí by ho rádi viděli hnít v hrobě, další alespoň v hladomorně

Ale zpátky ke (znovu)nalezeným pokladům naší země. „Jiný nález se objevil dokonce již v našem století, v polovině roku 2005. Došlo k němu při archeologickém výzkumu v dvorku, nacházejícím se uvnitř zástavby ve Štěpánské ulici (čp. 33), tedy v samém centru Prahy… Byl ukryt pod podlahou domu nejspíše již v polovině 15. století,“ uvádí v knize Tajemství pokladů: Poklady v Čechách a na Moravě český spisovatel Slavomír Ravik. Na tomto příkladu nejen názorně vidíme fakt, že 15. století bylo érou pokladům zaslíbenou, ale také další poznatek.

Různé úspěšné úkryty cenností nemusí být pouze doménou zapadlých míst ve skalách a lesích, někdy nám mohou ležet doslova pod nohama také ve starých domech. „Původní počet mincí je neznámý, ale předpokládá se, že šlo možná až o 2500 již zmíněných kruhových peněz se lvem (typ českých mincí, ražených po roce 1419 – pozn. redakce),“ doplňuje informaci o pražském pokladu z roku 2005 zmíněný autor.

Jiný nález souvisí pro změnu s městem Táborem a nepříliš poctivým městským úředníkem. Byl objeven během rekonstrukce domu v listopadu roku 2001. Co ale vlastně obsahoval? Nic menšího než kolem 4000 grošů, ražených na přelomu 15. a 16. století! Mince spočívaly v několika nádobách.

Země pokladům zaslíbená

Ve své době šlo o velmi solidní sumičku, za niž by si majitel mohl koupit rozlehlý palác nebo několik menších domů. Příběh tohoto nálezu připomíná opožděně vyřešenou detektivku o korupci a úplatcích, které skončily v kapsách jednoho hamižného občana. Podle historiků mohl být totiž pravděpodobným majitelem nemalého obnosu táborský konšel (člen městské rady – pozn. redakce) Mikuláš Vlaský ze Sionu. Proč zrovna tento muž?

Asi nebude náhodou, že vykutálený Mikuláš ve své době v Táboře zodpovídal za kontrolu trhů a další ekonomické operace. Vybírání poplatků od kupců si zřejmě hamižný úředník vysvětlil po svém a část těchto peněz skončila místo v městské kase v té jeho. Jak tedy vidíme, takzvané tunelování není zdaleka pouze jevem poslední doby. Současně v kauze táborských mincí najdeme poměrně neobvyklou okolnost. U většiny nalezených pokladů totiž vůbec netušíme, kdo byl původně jejich vlastníkem.

V tomto ohledu je poměrně výjimečný také poklad, související opět s jižní částí naší země. Při úpravách českobudějovického domu U Zlatého anděla byl v roce 1911 objeven velký kožený vak, naditý stovkami různých mincí. Kromě českých grošů obsahoval i české tolary a zlaté dukáty, ale i množství zahraničních mincí. Komu toto nemalé jmění patřilo? Podle lístku, objeveného ve vaku, mělo jít o někdejšího majitele domu U Zlatého anděla, bohatého lékárníka, žijícího počátkem 17. století. Konkrétně na počátku kruté třicetileté války (1618-1648). A kde nález skončil? Bohužel se po svém objevu dostal do rukou sběratelů a zůstal téměř celý v soukromých sbírkách.

Ze stejného období pochází jiný poklad, nalezený v roce 1935 v Kouřimi. Nedaleko mlýna Bukačov tehdy našel šťastný houbař přes 2300 starých mincí, ukrytých kolem roku 1640. Ale tím výčet mnoha cenností, objevených v Česku, zdaleka nekončí. O desítkách dalších se autor kvůli rozsahu článku nemůže zmínit. Neleží nějaký zapomenutý poklad právě někde ve vašem okolí? Rozhodně to nelze vyloučit…

(Zdroj: časopis Záhady života)

 

Záhady života

Vložil: Redaktor KL