Zmatek v Národním způsobili tím, že jsou dva. Jak se ale o šéfovskou židli podělit? Horká židle Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Martin Kukučka (vlevo) a Lukáš Trpišovský v Show Jana Krause

Velké instituce, jako je Národní divadlo, mají své zaběhané pořádky, například šéf činohry je místo pro jednoho. Tedy bylo, než na ně nastoupil nerozdělitelný tandem SKUTR. Po velkém úspěchu představení Kytice, která sklízí odborný i divácký úspěch už čtyři roky, bylo rozhodnuto, že autorsko-režisérská dvojice Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka alias SKUTR se stanou řediteli činohry v Zlaté kapličce.

Post stejně prestižní, jako nevděčný vykonávají rok a teprve teď se dostali k tomu, že začnou představovat repertoár, pod kterým jsou podepsaní. Dobře víme, že na místě šéfa činohry si v posledním období historie Národního vylámal zuby kdekdo. Dokáže SKUTR zvednout laťku výš?

Ve dvou nepotřebujeme cenzora

Lukáš Trpišovský se v Show Jana Krause prezentoval jako ten racionálnější z dvojice, Martin Kukučka je prý uvolněnější, bohémštější. „To je ta výhoda, že jsme dva,“ vysvětlil Martin Kukučka. „Protože když já pracuju s herci na jevišti, zkouším, nemusím se cenzurovat. A vždycky, když vím, že je něco špatně, Lukáš za mnou přijde z hlediště a říká: Málo. Nebo: Moc. A podle toho se to upraví. Takže člověk má absolutní svobodu, protože se nemusí bát, že ho ti herci sežerou jako režiséra. Režisér má vždycky pocit, že přišel s geniálním nápadem, a herec se tváří, že to tak není. Ale když se tváří i ten druhý režisér, že to tak je, tak to můžeme ještě zkusit,“ vysvětlil výhody režírování v tandemu.

Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se bez sebemenších rozpaků uvelebili u Jana Krause na zemi...

Hádky končí rychle

Nezbytným předpokladem, aby to fungovalo, ovšem je, že si musí navzájem především věřit oni dva. I když se třeba nemusí vždy ve všem zcela shodnout. „Je to jako v manželství po dvaceti letech,“ připodobnil Lukáš. A Martin vysvětlil, proč jim dohadování netrvá nikdy dlouho. „Já se rozjedu, začnu něco prosazovat a on se na mě podívá, řekne Ne! a odejde. To se pak můžete těžko hádat, když za tím druhým zapadnou dveře.“ V jejich dvojici není jeden šéf a druhý podřízený. To platí i pro výkon funkce ředitele činohry, dokonce i pod smlouvami a rozhodnutími musí být podepsaní oba. Mít tak souznějícího partnera při divadelní práci je neobvyklé, režiséři bývají vyhraněné individuality, SKUTR už ale takhle pracuje léta a pořád to funguje.

Po svobodných letech Národní divadlo

Svázat svůj život s takovou institucí, jakou je Národní divadlo, je pro svobodymyslné umělce poněkud zvláštní rozhodnutí. „My jsme si především řekli, že když nám dvacet let někdo dával možnost vyjadřovat se svobodně, kreativně, nemůžeme odmítnout možnost tohle všechno těm lidem vrátit,“ vysvětlil Kukučka. „Že pokud cítíme, že je někdo talentovaný a dokáže udělat krásnou inscenaci, z postu šéfa činohry mu můžeme dát šanci to vytvořit. A myslíme si, že se to za tu první sezónu i povedlo.“ Trpišovský na to ale má trochu jiný pohled. „Teď jsem se zamyslel nad tou sezónou,“ oponoval kolegovi. „Udělali jsme jen jednu inscenaci, víc jsme toho nestihli. Já jsem za tu dobu hlavně značně zjednodušil svůj podpis. Ten už se teď vůbec nepodobá podpisovému vzoru, který jsem vyplnil na začátku. Mezi tou dobou jsem totiž podepsal tisíce smluv a tisíce faktur,“ líčil, jak administrativa a také hodně cestování poněkud brzdí jejich možnost vlastní tvorby.

...na legendání červené pohovce totiž nastal tentokrát pořádný přetlak

Čekání na Hamleta

Teď ovšem SKUTR čeká konečně zase vlastní práce na scéně Národního divadla, v září začnou zkoušet Hamleta. „David Prachař nám vysvětlil, že se nemusíme ničeho bát, protože to je od začátku špatně,“ nastínil Lukáš, do jak dobrodružné práce se to se souborem pouštějí. „Takže se nemusíme cenzurovat, nemusíme se bát, protože už teď je to špatně. Protože se to udělalo už na všechny způsoby, už není s čím přijít novým. A v Národním divadle to stejně někomu bude připadat moc konzervativní, někomu zase málo konzervativní... To jsem už za ten rok pochopil, že denně slyším padesát tak různých názorů na to, jak by se měla dělat jedna věc...,“ zasmál se Lukáš trochu hořce, protože si musel zvyknout, že to prostě k Národnímu divadlu patří. Ono nakonec bude důležité, co inscenaci Hamleta řekne kritika a co diváci. Tohle klíčové Shakespearovo drama je na českých jevištích vždy jakýsi prubířský kámen pro soubor i jeho vedení. Možná je dobře, že si ho SKUTR odbude hned na začátku druhé sezóny.

Kdo dostane padáka

Jan Kraus se svou tradiční potměšilostí zabrousil i na poněkud tenký led, týkající se složení hereckého souboru. SKUTR přiznává, že nějaké změny v něm nejspíš budou provedeny, jakým směrem hodlají soubor tvarovat, ale neprozradili. A tak moderátor závěrem jen zažertoval, že se to možná bude týkat celých ročníků. To, že ansámbl činohry Národního divadla je v současné době značně nesourodý, se omílá už dlouho. A tak spolu s Janem Krausem můžeme SKUTRu popřát jen to, aby další kroky vedly k pěkným představením, na která budou diváci chodit tak rádi, jako na Kytici.

Zdroj: Prima TV

Vložil: Ela Nováková