Svazáci všech časů, jeďte do Maďarska! Sobota Jaromíra Janáka
komentář
15.07.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Tématický obrázek k pointě
Příběh, na který jsem si asociativně vzpomněl, když jsem se v Deníku N dočetl, že think-tank Evropské hodnoty pod vedením bývalého pornoherce Jakuba Jandy má potíže.
SČM, ČSM, SSM – tyhle tajemné názvy stejně jako chameleon, který střídá barvy, v sobě kdysi postupně skrývaly jedinou svazáckou organizaci, která měla z mladých lidí vychovávat uvědomělé občany s kladným poměrem k právě panujícímu společenskému zřízení. (Touto komplikovanou a nekonečnou větou jsem se pokusil zaujmout ty, kteří žijí především politikou a mezi které docela určitě nepatřím.) Ono vysvětlení je jen začátek děsivého a neopakovatelného příběhu, který započal zkázu této mládežnické organizace v Hudebním divadle v Karlíně. (Touto větou jsem se zase pokusil zaujmout ty, co je zajímá jen bulvár.) A teď konečně k věci:
Karlínské divadlo za mých časů příliš nepěstovalo politiku. Základní organizace komunistické strany (kterou za minulého režimu musel mít každý podnik) měla v Karlínském divadle včetně jeho nuselské pobočky Na Fidlovačce jen dva členy. Ředitele divadla, a rekvizitáře Vencu Žižku, který tam byl navíc jen proto, že jeho žena Lólina se kdysi znala s prezidentem Zápotockým, a Venca vystoupit nechtěl, aby neublížil Lólininým už padesát let trvajícím něžným citům k dávno zemřelému politikovi (který jeho sokem nebyl, protože tehdy ještě s Lólinou nebyli svoji). Divadlo mělo tedy nahoře špatnou pověst pro malý počet politicky angažovaných a také pro pokus vsunout pod všeobjímající křídla KSČ pobočku karlínského Sokola.
Po roce 1968 proto dva chlapci ze sboru, kterým jsme říkali Čuk a Gek, založili základní organizaci SSM. Ale s SSM to dopadlo úplně stejně jako s místní KSČ. Předseda a místopředseda zůstali ve svazácké buňce sami. A tak přišli na nápad. Do rukou se jim dostal program budapešťské operety a po jeho pečlivém pročtení se rozhodli uspořádat pro případné členy SSM zájezd do Maďarska, jehož hlavním tahákem nebylo představení operety Čardášová princezna, ale možnost zhlédnout v budapešťském kině film s názvem Szex: A csigák nemi élete. Slovo „Szex“ nás rázem magnetizovalo všechny…
Jednou po představení jsem seděl v šatně a najednou jsem za sebou pocítil něco jako velké balóny, které se mi přitiskly na záda. A ruce, které mě obejmuly zepředu a snažily se dostat na místo, na které nedosáhly: „Janáku, pojeď, zaplatila bych hotel a zůstali bysme tam přes noc, ty lístky na vlak platěj dva dni,“ šeptala mi do ucha umělkyně ještě dost hezká, i když přece jen už víc zasloužilá.
„Neblbni,“ odpověděl jsem pohotově. „Nejsi v SSM a nevím, jestli by tě do mládežnické organizace ještě vzali,“ snažil jsem se vykroutit a vzápětí jsem se lekl toho, co jsem vlastně řekl.
„Tak já bych tam vstoupila jen na omezenou dobu, jen na ten pornáč, a zaplatila bych jim příspěvky,“ přešla moje faux pas pragmaticky kolegyně.
Proti tomu jsem neměl argumenty, a tak jsem potají svou účast na zájezdu zrušil s tím, že mohu podobnou tematiku studovat v rekvizitárně, kde měl Venca Žižka pod vázaným výtiskem Marxova Kapitálu schovaný balík pornočasopisů, pod záminkou „Co kdyby to bylo potřeba na jevišti…“.
Přišlo vytoužené pondělí, v divadle byl náhradní den a několik členů SSM vyrazilo vlakem do Budapešti. Raději jsem doma nebral telefon. Následující den jsme se s kolegyní ale stejně sešli v práci; hrála se My Fair Lady.
„Seš hajzl, Janáku,“ řekla mi případná zasloužilá umělkyně, „ty ses na to vyprd, já musela maďarsky odříct hotel a koukat na film, v kterým celej večer šukali jen šneci!“ Pak odběhla za předsedou našeho SSM Čukem, u něhož se domáhala vrácení členských příspěvků ve výši patnácti korun, které předem zaplatila.
Nedostala je, a navíc po hororovém zájezdu zvolna končila v divadle činnost naší podnikové organizace Socialistického svazu mládeže. Někteří bývalí členové ale z bezpečnostních důvodů začali studovat maďarštinu, pro případ, že by se znovu jelo na film Szex: A csigák nemi élete (Sexuální život hlemýžďů).
Vložil: Jaromír Janák