Poslušnost nade vše aneb Z vycházející hvězdy nenápadnou knihovnicí. Tajnosti slavných
10.07.2023
Foto: Ze soukromého archivu Adiny Janovské
Popisek: Herečka Eva Gerová na sběratelské pohlednici, na jejichž tvorbu bylo zaměřeno v 20. - 40. letech berlínské vydavatelství Ross Verlag. V roce 1937 bylo v rámci arizace vyvlastněno nacisty a jeho majiteli Heinrichu Rossovi se podařilo na poslední chvíli emigrovat s třemi dětmi do USA.
VIDEO Okatá plavovláska zářila jen tři roky, hrála jen ve dvanácti filmech a tvrdě začala šlapat na paty nejobdivovanějším hvězdám. A pak o jejím životě rázně rozhodl manžel.
Křehká a drobná, s něžnou tváří a obrovskými kukadly, prostě typ, který spolehlivě probouzí v mužích ochranitelský pud. Její romantické naivky přesně zapadly do sladkobolných příběhů z takzvané červené knihovny a vždy se samozřejmě díky své upřímnosti a opravdovosti dočkaly vysněného pohádkového štěstí. Sama sobě se prý na stříbrném plátně nikdy nelíbila, publikum ale okamžitě okouzlila a nakonec dosáhla rekordu, její kariéra byla bezesporu v naší kinematografii třicátých let nejkratší. Jméno Eva Gerová sice brzy zapadlo, milovníci filmů pro pamětníky na ni ale nezapomněli a jejich přízně si užívala i po více než sedmdesáti letech.
Svatební cesta:
Poslušná holčička
Roztomilá Evička se narodila 4. března 1920 v Praze a talent rozhodně měla po kom zdědit. Její otec Jan Brandenberger byl uznávaný hudební skladatel, ředitel pražské konzervatoře a kritik, matka Doubravka sopranistka, která léta vystupovala v Národním divadle. Dětství prožívala se sestrami v honosném činžáku na Královských Vinohradech, v němž rodina vlastnila celé poschodí. Rodiče umění milovali, takže jí každou příležitost přáli. Díky tomu stanula poprvé na jevišti už v pěti letech, když konzervatoristé nutně potřebovali do absolventského představení holčičku. Ostýchavostí či trémou rozhodně netrpěla, takže zvládla roli výborně a organizátorka představení jí prý pak řekla: „Možná z tebe jednou bude herečka.“ Od té doby Evička nemluvila o ničem jiném a od sedmi let hrála v představeních konzervatoristů pravidelně.
Ani vidět ani slyšet
Stejně jako sestry začala studovat na anglickém gymnáziu, v kvartě se ale přihlásila na konzervatoř a při přijímačkách tak zaujala, že přestoupila rovnou do druhého ročníku dramatického oddělení. A navíc si jí všiml i režisér Oldřich Kmínek, který ji v roce 1936 obsadil do svého úspěšného melodramatu, v němž ztvárnila mladší sestru hlavní hrdinky. „Jednalo se o film Manželství na úvěr, kde hrála také Zita Kabátová a báječný filmový fešák Antonín Novotný, který později dostal nabídku z Hollywoodu,“ zavzpomínala v rozhovoru, který poskytla rok před smrtí deníku Aha!. „Když jsem se potom viděla, sama sobě jsem se nelíbila. Navíc jsem byla zoufalá, i když jsem jen zaslechla svůj hlas.“ Kvůli filmu si zvolila pseudonym Gerová, který vznikl zkrácením příjmení, které bylo pro kariéru filmové hvězdy příliš dlouhé, a navíc znělo německy.
Slečna matinka:
Maturita, nebo nic
Přestože nebyla sama se sebou ani trošku spokojená, ostatní to viděli jinak. Ztělesněná nevinnost, jemná tvář s obrovskými kukadly, drobná ústa a laskavý, vyrovnaný projev okamžitě zaujaly i další tvůrce, takže v dalším roce dostala hned další čtyři nabídky. Publikum okouzlila jako Pepička ve filmovém zpracování stejnojmenného románu spisovatele Ignáta Herrmanna Otec Kondelík a ženich Vejvara, zahrála si Aninku, mladší sestru Lori Šomkové, v životopisném dramatu Karel Hynek Mácha, Věru Soldánovou v sociálním dramatu režiséra Ladislava Broma Harmonika. A Brom byl s jejím výkonem tak spokojen, že jí ve svém dalším projektu, komedii Kariéra matky Lízalky, svěřil dokonce dvojroli Mařenky a matky Kopečkové zamlada. Pracovně byla tak vytížená, že dokonce začala uvažovat o přerušení studia, otec se ale postavil rázně proti, takže poslechla a úspěšně odmaturovala. A později mu byla za rozhodnutí, které kdysi považovala za krutý nátlak, velmi vděčná.
Nejkrásnější Baarová, ale nejlepší Štěpničková
Její hvězda nezadržitelně stoupala, v roce 1938 už dostala nabídek dokonce šest. Před kamerou se stala snoubenkou Hanou v komedii Waltera Schorsche Pán a sluha, novomanželkou Helenou v komedii Vladimíra Slavínského Svatební cesta, Čechoameričankou Daisy v jeho další komedii Slečna matinka, dcerou Zdenkou v dramatu z prostředí první vojenské akademie Neporažená armáda, agentkou Věrou ve Slavínského Bílé armádě a studentkou Věrou v komedii Václava Binovce Jarka a Věra. Před kamerou se setkala s řadou populárních hvězd a za největší herečku považovala Jiřinu Štěpničkovou, která ji uchvátila v tragédii bratří Aloise a Viléma Mrštíků Maryša. Bezkonkurenčně nejkrásnější ale byla podle ní Lída Baarová. „Jednou jsem ji zahlédla v ateliéru, když zrovna za někým přišla, a doslova jsem užasla nad její krásou. Byla nesmírně elegantní, zkrátka krasavice,“ zavzpomínala.
Karel Hynek Mácha:
Vzorná manželka
V roce 1939 odmaturovala a naposledy se představila publiku v komedii Venoušek a Stázička, kterou podle stejnojmenné knihy Josefa Skružného natočil Čeněk Šlégl a Evina hereckého partnera Venouška si zahrála populární Věra Ferbasová. A pak se s filmovou kamerou rozloučila. Pak ještě krátce hostovala ve Vinohradském divadle, aby v pouhých devatenácti letech s herectvím definitivně skončila. Na počátku okupace se totiž seznámila s policejním lékařem, MUDr. Jaroslavem Šanovcem, brzy se vzali, a ještě v tomtéž roce se jim narodil syn. Manžel si přál, aby se naplno věnovala rodině a domácnosti, a Eva jeho přání akceptovala.
Moudrý zachránce
V roce 1941 přibyla do rodiny ještě dcera a Eva prý byla nakonec ráda, že se měla v těžké době protektorátu na co vymluvit. „To, že jsem s hraním skončila, bylo mé největší životní štěstí. Protože přišli Němci a já, i proto, že jsem uměla perfektně německy, jsem už dostala pozvání od UFA. Aspoň jsem se nezapletla s Němci, netočila pro ně a nikdo mi nemohl nic vyčítat. Hodně filmových hvězd si po válce vytrpělo své, však znáte příběh Lídy Baarové a dalších.“ I když se už k filmu nevrátila, dopisy od fanoušků dostávala i po dlouhých desetiletích. Po válce začala pracovat jako brigádnice v Univerzitní knihovně a v Knihovně společenských věd a krátce studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pak na radu spisovatele Josefa Strnadela absolvovala knihovnickou nástavbu a stala se knihovnicí divadelního a filmového oddělení pražské Městské knihovny.
Bílá vrána:
Sedmdesát let vdaná
Její manželství se sice po třiceti letech rozpadlo, brzy ale potkala nového životního partnera, lingvistu Jiřího Páva, s nímž prožila až do jeho smrti čtyřicet let. V roce 1993 odešla oficiálně do důchodu a v dobré kondici se dožila vysokého věku navzdory řadě úrazů. „Například ve válce jsme vařili mýdlo a já jsem si stříkla do oka louh. Naštěstí mi oko lékař dobře ošetřil a vyšla jsem z toho bez následků. Horší to bylo, když můj první manžel sekal dřevo, já mu na špalek podávala polínko a on mi usekl prst. Visel jen na kůži, ale také mi ho zachránili. Zlomené ruce jsem měla dvakrát, jednou jsem upadla při lyžování, podruhé na naleštěném linu. Vždycky padám zásadně na ruce, takže jsem měla i poraněná zápěstí,“ prozradila. Jedna z téměř zapomenutých hvězd, jejíž kariéra trvala pouhé tři roky, zemřela 5. června 2013 v Praze.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Český rozhlas, Česká televize, Aha!, Šemanovice.cz, Ondřej Suchý: Jubileum Evy Gerové, Pavel Taussig: Eva Gerová – utajená filmová hvězda)
Vložil: Adina Janovská