Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kdo z dnešních umělců dělá dobytek. Sobota Jaromíra Janáka

komentář 08.07.2023
Kdo z dnešních umělců dělá dobytek. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Pixabay

Popisek: I to je umění

Hlas, který mi někam zmizel po operaci hlasivek, se prý zase vrátí. Hlas bude možná trochu nakřáplý. Kdybych ale měl zpívat jako Louis Armstrong, docela bych to bral. I když možná budu znít jako nádražní reproduktor na třetím nástupišti nádraží Praha-Smíchov, směr Radotín, Beroun.

Dokud jsem se hlasem živil, možná jsem si toho ani dostatečně nevážil. Nedávno jsem v tisku četl odsudek, že někteří lidé nazývají Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby RYBOVKA. Jako bývalý člověk od fochu nevím, ale kdyby se mě někdo zeptal: „Máš čas zazpívat si Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby?“ tak si budu myslet, že mu něco ruplo v hlavě. Našinec totiž říká Dvořákově opeře Čert a Káča TA ČERTAKÁČA, Verdiho Rigolettovi (napsanému dle tragédie Victora Huga!) TO RIGOLETTO, Vivaldiho koncerty Čtvero ročních dob (podle nichž se jmenují pětihvězdičkové hotely Four Seasons, v nichž ale divadelníci na zájezdech nikdy nespí, protože z jejich hubených diet by majitelé, pan Gates a saúdský princ, nevyžili) nazývá ČTVERÁK a slavnému povznesení pozemského smutku na nebeskou úroveň, Mozartovu Requiem, říká REKVÁČ.

Jediné hudební dílo, kterému divadelník říká jeho vlastním názvem, je Bizetova Carmen, protože u Carmen přestává veškerá legrace. Nedávno prý policie musela přijet do Národního divadla (kterému divadelníci říkají jen NÁRODNÍ), protože matka jedné z divaček volala 158, že našla doma dopis, že její dcera chce při představení Carmen spáchat sebevraždu skokem z druhé galerie. Pro mě jako pro divadelníka to nebylo žádné překvapení, jenom nechápu, proč to chtěla řešit sebevraždou. Stačilo by přece zabít tu Carmen…

Aby mi z toho někdy nehráblo, začal jsem se věnovat dabingu. Bohužel už ale ne v době, kdy dabingu kralovali režiséři K. M. Walló a jeho dcera Olga, kteří s Františkem Filipovským po řadu dnů pilovali scény z filmů s Louisem de Funès, nýbrž už v době, o níž Saša Rašilov mladší ve svém nedávném rozhovoru pro Mladou frontu DNES řekl: „Připadal jsem si, jako bych dělal konkurz na Titanic, a přitom šlo o Mickey Mouse. Dokonce i tady byl Američan, který mi předváděl, jak vystihnout jeho hlas. Ptali se mě, co si myslím, že rád jí a pije. Správná odpověď byla samozřejmě hamburgery a cola, jak jinak.“

Kouzlo umělecké disciplíny, jejíž dnešní podobu věrně popsal seriál Dabing street, tkví hlavně v tom, že přijdete do studia a ani nevíte, co se bude točit. Dostanete do ruky kus papíru a jedete. Jde o dialog, ale točíte ho sám, protože paní, s kterou máte dialog, má zkoušku v divadle a může až odpoledne, takže ta to zas natočí bez vás.

Na předváděčce (první projekci pro tvůrce) animovaného disneyovského filmu Mary Poppins (ona je to teda Mary Poppinsová, ale film ji nepřechýlí) jsem potkal dlouholetou kamarádku Marušku, která mi o tom natáčení řekla, ale pak nevěděla, že jsem do českého znění onoho filmu také namočil své prsty. Přiběhla ke mně a řekla: „Tys to taky točil? Já jsem ta kráva.“ Tím jsem si ve své udivené operní hlavě uvědomil, že jsme spolu vlastně měli duet, jen každý sám.

„Já byl také nějaké zvíře, myslím, že vůl,“ odpověděl jsem.

Pak zhasli a já měl dojem, že vidím něco úplně jiného. Po skončení se na mě Maruška u vchodu provinile zakoukala: „Promiň, já jsem kráva.“

„Maruško, nic si z toho nedělej. Já jsem taky vůl.“

Zdroj: Mladá fronta DNES

 

Vložil: Jaromír Janák