Salonní gentleman si svůj sen vybojoval, do montérek se pak už ale nehodil. Tajnosti slavných
07.07.2023
Foto: Se svolením Národní filmový archiv-Lucernafilm (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Herec, operetní pěvec a kabaretiér Josef Bělský
FOTO / VIDEO Kultivovaný a rozvážný elegán jako by se do smokingu už narodil. Nová doba si už ale žádala muže jiného typu i věku.
Díky výšce byl ve své generaci nepřehlédnutelný, na okolí působil se střídmou mimikou a milým úsměvem vždy vyrovnaným a uklidňujícím dojmem, takže by nikdo neřekl, že za svým životním snem musel projít hodně dlouhou cestu. Přestože se na stříbrném plátně objevil více než třicetkrát, dnes už je jeden z prvorepublikových elegánů Josef Bělský neprávem téměř zapomenut. Připomeňme si ho například jako hraběte Landu, v jehož salonu vzbudí mimořádný rozruch Lída Baarová coby záhadné zjevení vystoupivší ze starého obrazu, komtesa Blanka z Blankenburgu, v nestárnoucí komedii Dívka v modrém.
Od knížek k divadlu
Narodil se 11. prosince 1891 v obci Kopidlno u Mladé Boleslavi a ve skutečnosti se jmenoval Forman, s pozdějším světoznámým režisérem ale neměla jeho rodina žádnou spojitost. Ve škole byl mimořádně pilný, miloval literaturu a všichni očekávali, že přinejmenším absolvuje reálné gymnázium a stane se důstojným a spolehlivým úředníkem. Josef měl ale o své budoucnosti úplně jinou představu. Láska k literatuře ho totiž velmi brzy přivedla k divadlu, takže po měšťanské škole zběhl k ochotníkům a už v pouhých šestnácti letech se poprvé představil publiku v prvních kabaretních představeních. Herecký talent i hlas dostal do vínku od sudiček, byl pohyblivý, brzy začal být považován za skvělého tanečníka, takže o dva roky později konečně získal první angažmá v divadelní společnosti Františka Laciny. Cestu k významnějším úspěchům ale měl v té době před sebou ještě dlouhou.
Zamilovaný hrabě Landa v slavné komedii s Lídou Baarovou a Oldřichem Novým Dívka v modrém
Dvacet let stěhování
Jak prožil léta první světové války, není známo, další kusé informace o jeho životě jsou dohledatelné až po ní. Dlouhá léta ale jeho kariéra potvrzovala staré pořekadlo, že herecký život je chudý a kočovný. V té době už začal vystupovat pod pseudonymem Bělský, protože příjmení, napovídající německé předky, nebyla právě v kurzu. Nejprve prošel soubory Národních divadel v Ostravě, Bratislavě a Košicích, pak hrál v pražském Intimním divadle a Aréně, v činoherních a operetních scénách Deklarace, Varieté, Uranie a v Tylově divadle v Nuslích. Teprve v roce 1939 dostal nabídku angažmá v Městském divadle na Královských Vinohradech, v době, kdy byl jeho uměleckým šéfem Bedřich Jahn, vedení reagovalo na dramatické společenské události nasazením převážně klasického a českého repertoáru a jeho hvězdou se stala Jiřina Štěpničková. Na Vinohradech Bělský konečně našel trvalé angažmá a setrval v něm až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1959.
Změna na vlastní kůži
Díky své vyšší postavě, kultivovanému a milému projevu, střídmé mimice a rozvážnému držení těla a pohybům byl vyhledávaným představitelem vedlejších postav v různých salónních, rovněž operetních komediích a vznešených dramatech českých i světových významných autorů. Před filmovou kamerou debutoval už v němé éře, v roce 1918 se mihl v bezejmenné roli ve filmu herce a režiséra Gabriela Harta Láska si nedá poroučet, který je považován za ztracený. V dalších filmech Noc na Karlštejně a Odplata dokonce ztvárnil hlavní postavy. A o několik let později zažil na vlastní kůži zrození zvuku, když si v roce 1930 zahrál krupiéra v dramatu Opeřené stíny, které původně natočil Leo Marten podle povídky Edgara Allana Poe ještě v němé podobě. Krátce nato byl ale film dodatečně ozvučen s hudbou Emana Fialy v pařížských ateliérech Gaumont.
Kristian:
Lev salonů
Až do padesátých let se pak objevoval před kamerou pravidelně, nejčastěji ve vedlejších rolích kultivovaných a vzdělaných pánů z vyšší společnosti, hrál různé ředitele či členy správních rad a vznešené šlechtice, ale také odvážné redaktory, učitele, soudce či recepční. Nejčastěji jeho smysl pro noblesu využíval ve svých filmech režisér Martin Frič. V roce 1939 vytvořil svoje nejvýraznější a nejznámější postavy, poněkud zpomaleného ředitele Orient baru ve Fričově nestárnoucí komedii Kristian a právě barona Landu v komedii Dívka v modrém, který má mimořádnou slabost pro něžné pohlaví a stejně jako většina mužů kolem vzplane láskou k záhadné krásce, jež nečekaně vstoupí do jeho salonu i života v historickém kostýmu. Během druhé světové války nechyběl snad v žádném úspěšném projektu, od Maskované milenky přes Hotel Modrá hvězda, Okouzlenou a Tanečnici až po romantickou komedii Václava Kršky Řeka čaruje, která se stala druhým českých filmem, uvedeným v roce 1945 po osvobození, a v pražských premiérových kinech se udržela dokonce dvanáct týdnů.
Do montérek se nehodil
Po osvobození se do nové znárodněné kinematografie se svým ‚smokingovým‘ typem buržoazních elegánů nehodil, takže na něj opět zbyly většinou jen malé vedlejší role v historických a životopisných filmech, pohádkách či parodiích. Mimo jiné si zahrál majitele továrny v konkurzu v psychologickém dramatu s kriminální zápletkou Lavina, komisaře Biela v Revolučním roku 1848, uctivého šéfa kosmetického salonu v parodii Martina Friče na prvorepubliková melodramata Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář či továrníka v karetní společnosti v dramatu Jestřáb kontra Hrdlička, které natočil v roce 1952 Vladimír Borský podle stejnojmenné povídky Svatopluka Čecha. Jeho poslední postavou se stal v roce 1954 jeden z dvořanů v slavné pohádkové komedii Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král…, a pak na něj filmaři definitivně zapomněli. Představitel noblesních gentlemanů slavné filmové éry Josef Bělský zemřel 23. ledna 1966 v Praze, jeho postavy ale přispívají k dobré náladě milovníků filmů pro pamětníky dodnes.
(zdroje: Česká televize, Český rozhlas, ČSFD, FDB, Město Kopidlno)
Vložil: Adina Janovská